ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)
1. července 2009(*)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o zrušení – Slovní ochranná známka Společenství OKATECH – Částečné zrušení rozhodnutí – Lhůta pro podání žaloby – Články 57 a 77a nařízení (ES) č. 40/94 [nyní články 58 a 80 nařízení (ES) č. 207/2009] – Zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty – Právo být vyslechnut“
Ve věci T‑419/07,
Okalux GmbH, se sídlem v Marktheidenfeldu (Německo), zastoupená M. Beckensträter, advokátkou,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému S. Schäffnerem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vedlejší účastnicí řízení před Soudem, je
Messe Düsseldorf GmbH, se sídlem v Düsseldorfu (Německo), původně zastoupená I. Friedhoff, advokátkou, dále S. von Petersdorffem‑Campenem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 3. září 2007 (věc R 766/2007-2), týkajícímu se řízení o zrušení ochranné známky mezi Messe Düsseldorf GmbH a Okalux GmbH,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (první senát),
ve složení V. Tiili, předsedkyně, F. Dehousse (zpravodaj) a I. Wiszniewska-Białecka, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: T. Weiler, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 19. listopadu 2007,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 26. února 2008,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice došlému kanceláři Soudu dne 30. ledna 2008,
s přihlédnutím k dopisům vedlejší účastnice ze dne 17. března 2008 a žalobkyně ze dne 25. března 2008, v nichž sdělily, že se nezúčastní jednání,
s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 11. dubna 2008, kterým se zamítá možnost předložit repliku,
s přihlédnutím k dopisu žalobkyně ze dne 16. prosince 2008, v němž uvádí, že se zúčastní jednání,
po jednání konaném dne 13. ledna 2009,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 25. srpna 1998 podala žalobkyně, Okalux GmbH, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění změn a doplňků [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)]. Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení OKATECH. Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 6, 19 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků. Ochranná známka byla zapsána dne 15. prosince 2000.
2 Dne 16. prosince 2005 podala vedlejší účastnice řízení před Soudem, Messe Düsseldorf GmbH, návrh na částečné zrušení slovní ochranné známky OKATECH na základě čl. 50 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009], přičemž tvrdila, že tato ochranná známka nebyla řádně užívána v průběhu nepřerušeného období pěti let. Tento návrh se omezoval na označené služby, konkrétně na služby zařazené do třídy 42 ve smyslu Niceské dohody odpovídající popisu „Služby architekta, služby designéra“.
3 Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2006 oznámeným téhož dne zrušovací oddělení vyhovělo návrhu vedlejší účastnice řízení před Soudem na částečné zrušení ochranné známky a rozhodlo, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
4 Na návrh vedlejší účastnice řízení před Soudem informovalo zrušovací oddělení dopisem ze dne 6. února 2007 účastníky řízení o svém záměru zrušit na základě článku 77a nařízení č. 40/94 (nyní článek 80 nařízení č. 207/2009) své rozhodnutí, a svůj záměr formulovalo takto:
„Tímto Vám sdělujeme, že zrušovací oddělení zamýšlí zrušit své rozhodnutí z[e dne 21.] prosince 2006 ve výše zmíněném řízení […]
Důvodem tohoto zrušení je skutečnost, že rozhodnutí obsahuje zjevnou procesní chybu zaviněnou [OHIM]. Ve svém rozhodnutí nesprávně nařídil, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení, třebaže návrhu [vedlejší účastnice řízení před Soudem] na částečné zrušení napadené ochranné známky Společenství pro výše uvedené služby bylo v plném rozsahu vyhověno.
Zrušovací oddělení proto zruší své rozhodnutí v souladu s článkem 77a nařízení [č. 40/94] a konečně opraví své rozhodnutí v tom smyslu, že náklady řízení [vedlejší účastnice řízení před Soudem] ponese majitelka ochranné známky Společenství.
Jste oprávněn předložit své vyjádření v odpověď na toto sdělení ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení, kterou nelze prodloužit.
Po obdržení Vašeho případného vyjádření [OHIM] zruší své rozhodnutí o nákladech a přijme nové rozhodnutí.“
5 Dne 7. února 2007 se žalobkyně telefonicky obrátila na OHIM a informovala se o dalším průběhu řízení a o lhůtách pro podání odvolání.
6 Dne 5. března 2007 předložila žalobkyně své vyjádření k dopisu zrušovacího oddělení ze dne 6. února 2007.
7 Rozhodnutím ze dne 21. března 2007 zrušilo zrušovací oddělení v souladu s článkem 77a nařízení č. 40/94 a pravidlem 53a nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189) své rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 pouze v rozsahu, v němž se týkalo nákladů řízení. Uložilo žalobkyni náhradu nákladů řízení vzniklých vedlejší účastnici řízení před Soudem v rámci řízení, jež vedlo k vydání rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006. Zrušovací oddělení totiž konstatovalo, že jeho rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 bylo stiženo zjevnou procesní chybou, již mu bylo možno přičíst, neboť nesprávně rozhodlo, že každá ze stran ponese vlastní náklady řízení, přestože vedlejší účastnice řízení před Soudem měla úspěch ve věci. Ve svém rozhodnutí ze dne 21. března 2007 rovněž připomnělo, že účastníci řízení byli o tomto zrušení informováni dopisem ze dne 6. února 2007 a byli vyzváni k předložení vyjádření, že se vyjádření žalobkyně ze dne 5. března 2007 netýkalo otázky nákladů řízení a že vedlejší účastnice řízení před Soudem nepředložila žádné vyjádření.
8 Dne 16. května 2007 podala žalobkyně odvolání k OHIM podle článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009) proti rozhodnutí ze dne 21. března 2007, v němž tvrdí, že prokázala řádné užívání své ochranné známky OKATECH pro napadené služby, a proto navrhuje zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 21. prosince 2006.
9 Dopisem ze dne 30. května 2007 potvrdil OHIM příjem odvolání žalobkyně a dopisem z téhož dne o tomto odvolání informoval vedlejší účastnici řízení před Soudem. Vedlejší účastnice řízení předložila své vyjádření dne 26. června 2007.
10 Druhým dopisem ze dne 30. května 2007 zaslaným telefaxem dne 31. května 2007 informoval OHIM žalobkyni o zápisu částečného zrušení její ochranné známky OKATECH. Dne 11. června 2007 zaslal zástupce žalobkyně OHIM dopis, v němž podal shrnutí telefonického rozhovoru ze dne 7. února 2007 týkajícího se lhůt pro odvolání (viz bod 5 výše), upozornil na odvolání žalobkyně ze dne 16. května 2007 a domáhal se zpětvzetí zápisu částečného zrušení ochranné známky do nabytí právní moci rozhodnutí o návrhu na částečné zrušení ochranné známky ze dne 16. prosince 2005.
11 Dopisem ze dne 19. června 2007 OHIM zejména informoval žalobkyni, že její odvolání ze dne 16. května 2007 bylo přiděleno druhému odvolacímu senátu, který se vysloví k jeho přípustnosti. Dopisy ze dnů 3. a 10. července 2007 předložila žalobkyně vyjádření OHIM. Ve svém dopise ze dne 3. července 2007 se dovolává zejména porušení článku 60a nařízení č. 40/94 (nyní článek 62 nařízení č. 207/2009), skutečnosti, že dopis ze dne 30. května 2007 nebyl zaslán jejímu zástupci, ale přímo jí, skutečnosti, že částečné zrušení rozhodnutí odporovalo článku 77a nařízení č. 40/94 a skutečnosti, že se v dopise ze dne 6. února 2007 oznamujícím zrušení rozhodnutí uvádělo, že bude přijato nové rozhodnutí. Ve svém dopise ze dne 10. července 2007 žalobkyně důrazně upozorňuje na výraz „a přijme nové rozhodnutí“ použitý v dopise ze dne 6. února 2007 a uvádí, že rozhodnutí o nákladech řízení nemůže být předmětem zvláštního odvolání.
12 Rozhodnutím ze dne 3. září 2007 oznámeným žalobkyni dne 18. září 2007 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání zamítl jako nepřípustné. Odvolací senát především uvedl, že toto odvolání, které směřovalo ke zrušení rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006, jímž bylo vysloveno částečné zrušení, bylo podáno po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené článkem 59 nařízení č. 40/94 (nyní článek 60 nařízení č. 207/2009) a že jeho odůvodnění bylo předloženo po uplynutí lhůty čtyř měsíců stanovené pravidlem 49 odst. 1 nařízení č. 2868/95. Odvolací senát následně konstatoval, že rozhodnutím zrušovacího oddělení ze dne 21. března 2007 byla zrušena pouze část rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 týkající se nákladů řízení a že část týkající se meritu věci nemohla již být po 21. únoru 2007 předmětem odvolání.
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– zamítl návrh na částečné zrušení ochranné známky Společenství OKATECH;
– podpůrně vrátil věc zrušovacímu oddělení k rozhodnutí o jejím odvolání ze dne 16. května 2007;
– uložil OHIM nebo vedlejší účastnici řízení před Soudem náhradu nákladů, včetně nákladů původního řízení.
14 OHIM a vedlejší účastnice navrhují, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti některých bodů návrhových žádání
Argumenty účastníků řízení
15 OHIM uvádí, že druhý bod návrhového žádání žalobkyně směřující k zamítnutí návrhu na částečné zrušení ochranné známky Společenství je nepřípustný.
16 OHIM krom toho tvrdí, že podpůrné návrhy žalobkyně porušují čl. 130 odst. 1 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 135 odst. 1 nařízení č. 207/2009), podle nějž o odvoláních rozhodují odvolací senáty.
17 Konečně se OHIM dovolává nepřípustnosti návrhu žalobkyně týkajícího se nákladů řízení vzniklých v souvislosti s prvostupňovým řízením před OHIM.
18 Žalobkyně v tomto ohledu nepředložila žádné vyjádření.
Závěry Soudu
19 Druhý bod návrhového žádání žalobkyně směřující k tomu, aby Soud zamítl návrh na částečné zrušení její ochranné známky Společenství, a podpůrný návrh žalobkyně, aby byla věc vrácena zrušovacímu oddělení k rozhodnutí o jejím odvolání, mohou být vyloženy tak, že se žalobkyně domáhá v podstatě toho, aby byl OHIM uložen příkaz zamítnout návrh na zrušení. Podle čl. 63 odst. 6 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009) je přitom OHIM povinen provést nezbytná opatření, aby vyhověl rozhodnutí Soudního dvora. Soudu tudíž nepřísluší vydávat OHIM příkazy [rozsudky Soudu ze dne 31. ledna 2001, Mitsubishi HiTec Paper Bielefeld v. OHIM (Giroform), T‑331/99, Recueil, s. II‑433, bod 33, ze dne 27. února 2002, Eurocool Logistik v. OHIM (EUROCOOL), T‑34/00, Recueil, s. II‑683, bod 12, a ze dne 23. října 2002, Institut für Lernsysteme v. OHIM – Educational Services (ELS), T‑388/00, Recueil, s. II‑4301, bod 19].
20 Pokud by jinak měly být tyto návrhy vykládány tak, že směřují k tomu, aby Soud změnil napadené rozhodnutí, je třeba uvést, že ačkoli čl. 63 odst. 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 65 odst. 3 nařízení č. 207/2009) opravňuje Soud k tomu, aby rozhodnutí odvolacích senátů změnil, je tato možnost v zásadě omezena na situace, kdy je věc natolik objasněna, že o ní lze rozhodnout. V projednávané věci však odvolací senát nezkoumal ani skutkový stav a příslušné důkazy ohledně částečného zrušení ochranné známky OKATECH, ani argumenty týkající se tohoto zrušení předložené žalobkyní. Změna napadeného rozhodnutí by znamenala, že by Soud jako první posuzoval meritum návrhových žádání, o kterých odvolací senát nerozhodl. Takové posouzení však nespadá do pravomoci Soudu vymezené čl. 63 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 65 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009) [rozsudek Soudu ze dne 10. června 2008, Gabel Industria Tessile v. OHIM – Creaciones Garel (GABEL), T‑85/07, Sb. rozh. s. II-823, bod 28].
21 Z toho plyne, že druhý bod návrhových žádání a podpůrný návrh žalobkyně jsou nepřípustné.
22 Konečně se žalobkyně domáhá, aby byla OHIM uložena náhrada nákladů, včetně nákladů vzniklých v původním řízení. OHIM se dovolává nepřípustnosti tohoto návrhu týkajícího se nákladů vzniklých v souvislosti s řízením v prvním stupni, které před ním probíhalo.
23 Podle čl. 136 odst. 2 jednacího řádu Soudu „[n]ezbytné náklady vzniklé účastníkům řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem [...] se považují za náklady, jejichž náhradu lze přiznat“. Z toho vyplývá, že náklady vzniklé v průběhu řízení před zrušovacím oddělením nemohou být považovány za náklady, jejichž náhradu lze přiznat [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 21. dubna 2005, Ampafrance v. OHIM – Johnson & Johnson (monBeBé), T‑164/03, Sb. rozh. s. II‑1401, bod 27].
24 Tento bod návrhových žádání musí být tudíž odmítnut jako nepřípustný v rozsahu, v němž se týká nákladů vzniklých v průběhu řízení před zrušovacím oddělením.
K věci samé
25 Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává v zásadě pěti žalobních důvodů, vycházejících zaprvé z porušení článků 57 a 77a nařízení č. 40/94, zadruhé z porušení zásad legitimního očekávání a právní jistoty, zatřetí z porušení práva být vyslechnut, začtvrté z procesních nesrovnalostí a zapáté z neopodstatněnosti částečného zrušení.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článků 57 a 77a nařízení č. 40/94
– Argumenty účastníků řízení
26 Žalobkyně tvrdí, že řízení o zrušení bylo skončeno teprve rozhodnutím ze dne 21. března 2007, a proto rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 nelze podle čl. 57 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 58 odst. 2 nařízení č. 207/2009) napadnout samostatným odvoláním. Krom toho článek 77a nařízení č. 40/94 nestanoví možnost částečného zrušení jediného rozhodnutí [přijatého v jednom řízení].
27 OHIM i vedlejší účastnice řízení argumentaci žalobkyně zpochybňují.
– Závěry Soudu
28 Článek 57 odst. 1 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 58 odst. 1 nařízení č. 207/2009) stanoví, že proti rozhodnutí zrušovacích oddělení lze podat odvolání, které má odkladný účinek.
29 Článek 59 nařízení č. 40/94 stanoví, že odvolání proti rozhodnutí OHIM se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí.
30 V projednávané věci zrušovací oddělení rozhodnutím ze dne 21. prosince 2006 vyhovělo návrhu vedlejší účastnice řízení před Soudem na částečné zrušení ochranné známky žalobkyně a rozhodlo, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení. Tímto rozhodnutím tak bylo ukončeno řízení před zrušovacím oddělením. Jedná se proto o rozhodnutí, proti němuž lze, jak je v tomto rozhodnutí výslovně uvedeno, podat odvolání za podmínek výše zmiňovaných článků.
31 Dopis ze dne 6. února 2007, kterým zrušovací oddělení informovalo účastníky řízení o svém záměru zrušit toto rozhodnutí v části týkající se rozdělení nákladů řízení, nikterak nemění počátek odvolací lhůty výslovně připomenutý v rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006.
32 V tomto dopise se totiž uvádí (viz bod 4 výše):
„[N]esprávně nařídil, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení, třebaže návrhu [vedlejší účastnice řízení před Soudem] na částečné zrušení napadené ochranné známky Společenství pro výše uvedené služby bylo v plném rozsahu vyhověno. Zrušovací oddělení proto zruší své rozhodnutí v souladu s článkem 77a nařízení [č. 40/94] a konečně opraví své rozhodnutí v tom smyslu, že náklady řízení [vedlejší účastnice řízení před Soudem] ponese majitelka ochranné známky Společenství. Po obdržení Vašeho případného vyjádření OHIM zruší své rozhodnutí o nákladech a přijme nové rozhodnutí.“
33 Ze znění tohoto dopisu vyplývá, že se zrušení týká pouze rozdělení nákladů řízení a že rozhodnutí týkající se částečného zrušení ochranné známky není oznámeným zrušením zpochybněno, a to bez ohledu na výraz „nové rozhodnutí“ použitý na konci dopisu. Navíc meritorní přezkoumání částečného zrušení ochranné známky, případně změnu rozhodnutí v tomto ohledu, může provést pouze odvolací senát, a nelze tak učinit v rámci článku 77a nařízení č. 40/94.
34 Rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 představuje tudíž akt, který nepříznivě zasahuje do právního postavení žalobkyně. Jelikož si žalobkyně přála napadnout toto rozhodnutí o částečném zrušení své ochranné známky, měla podat odvolání ve lhůtě dvou měsíců stanovené v článku 59 nařízení č. 40/94 a výslovně připomenuté ve zmíněném rozhodnutí. Jiný výklad by se rovnal obcházení pevných lhůt stanovených nařízením č. 40/94.
35 Odvolání podané dne 16. května 2007 k odvolacímu senátu proti rozhodnutí o částečném zrušení ze dne 21. prosince 2006 musí tudíž být považováno za opožděné.
36 Argumentace žalobkyně ohledně nemožnosti částečného zrušení rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 není s to tento závěr zpochybnit.
37 Je totiž třeba především uvést, že jakkoli článek 77a nařízení č. 40/94 výslovně nestanoví částečné zrušení, znění tohoto ustanovení je nevylučuje. Krom toho pravidlo 53a nařízení č. 2868/95 stanoví, že OHIM před provedením zrušení „informuje o zamýšleném zrušení dotčeného účastníka“. Dotčený účastník může OHIM předložit vyjádření „k zamýšlenému zrušení“, a pokud tento účastník se zrušením nesouhlasí, vydá OHIM rozhodnutí „o zrušení“. Příslušné řízení tedy umožňuje, aby bylo zrušení podle okolností omezeno na část rozhodnutí, za podmínky, že je dodržena zásada kontradiktornosti. Tak tomu bylo v projednávané věci, jelikož žalobkyně, informovaná dopisem ze dne 6. února 2007 o zamýšleném zrušení, jeho důvodech a jeho předmětu, mohla předložit vyjádření, což také dne 5. března 2007 učinila (viz bod 6 výše). V tomto ohledu je bez významu, že se toto vyjádření netýkalo otázky nákladů řízení (viz bod 7 výše).
38 V projednávané věci se rozdělení nákladů řízení, což je otázka svou povahou oddělitelná od zbytku rozhodnutí, jeví v rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 21. prosince 2006 jako zjevně nesprávné, což žalobkyně nenapadá. Jelikož totiž vedlejší účastnice řízení před Soudem měla plný úspěch ohledně svého návrhu na částečné zrušení ochranné známky, mělo být zaplacení nákladů řízení uloženo podle čl. 81 odst. 1 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 85 odst. 1 nařízení č. 207/2009) žalobkyni, aniž by zrušovací oddělení mělo v tomto ohledu jakýkoli rozhodovací prostor.
39 Konečně výklad spočívající v připuštění možnosti částečného zrušení rozhodnutí je v souladu s duchem nařízení č. 40/94 a 2868/95, která stanoví možnost opravy rozhodnutí OHIM před tím, než bude rozhodováno v odvolací instanci, a to zejména v článku 60a nařízení č. 40/94 týkajícím se přezkoumání rozhodnutí, v pravidle 53 nařízení č. 2868/95 týkajícím se opravy chyb a v pravidle 53a nařízení č. 2868/95 týkajícím se zrušení.
40 Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je třeba připustit, že zrušení rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 mohlo být pouze částečné, s výhradou dodržení procesních pravidel a obecných právních zásad. Zrušení rozhodnutí ohledně rozdělení nákladů řízení nebylo tedy s to obnovit běh lhůty proti rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006, která uplynula dne 21. února 2007.
41 Odvolací senát tedy odvolání odmítl jako opožděné, aniž by porušil články 57 a 77a nařízení č. 40/94.
42 Krom toho i za předpokladu, že by částečné zrušení nebylo v souladu s tvrzením žalobkyně možné, a že by rozhodnutí ze dne 21. března 2007 bylo protiprávní, nebyla nicméně legalita prvního rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 zpochybněna v odvolací lhůtě.
43 První žalobní důvod musí být tudíž zamítnut.
K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásad ochrany legitimního očekávání a právní jistoty
– Argumenty účastníků řízení
44 Žalobkyně tvrdí, že její analýza ohledně odvolacích lhůt byla potvrzena zaměstnancem OHIM, jenž jí dne 7. února 2007 sdělil, že odvolací lhůta počíná znovu běžet od přijetí nového rozhodnutí. Dovolává se tudíž porušení zásad ochrany legitimního očekávání a právní jistoty uvedených v článku 79 nařízení č. 40/94 (nyní článek 83 nařízení č. 207/2009).
45 OHIM s argumentací žalobkyně nesouhlasí.
– Závěry Soudu
46 Právo domáhat se ochrany legitimního očekávání, které je jednou ze základních zásad Společenství, se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že správa Společenství tím, že mu poskytla konkrétní ujištění, u něj vyvolala podloženou naději. Taková ujištění jsou tvořena, bez ohledu na formu, ve které jsou sdělena, přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Naproti tomu se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud neexistují konkrétní ujištění, která by mu správa poskytla [rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, bod 147; rozsudky Soudu ze dne 5. dubna 2006, Kachakil Amar v. OHIM (Podélná čára zakončená do trojúhelníku), T‑388/04, Sb. rozh. s. II-35, zveřejněné shrnutí, bod 26, a ze dne 8. května 2007, Citymo v. Komise, T‑271/04, Sb. rozh. s. II‑1375, body 108 a 138].
47 V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že ji zaměstnanec OHIM v telefonickém rozhovoru ujistil, že bude přijato nové rozhodnutí ohledně nákladů řízení a že poběží nová odvolací lhůta. V této souvislosti žalobkyně předkládá jednak rukopisnou poznámku datovanou dne 7. února 2007, kterou sepsala, a která shrnuje její telefonický rozhovor z téhož dne, a jednak svůj dopis ze dne 11. června 2007 adresovaný OHIM (viz bod 10 výše) obsahující odkaz na zmíněný telefonát ze dne 7. února 2007. OHIM existenci tohoto telefonického rozhovoru nepopírá a na jednání uvedl, že se jednalo o reakci na dopis ze dne 6. února 2007, který se týkal pouze nového rozhodnutí o nákladech.
48 Bod žalobního důvodu vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání musí být nicméně v projednávané věci zamítnut.
49 Zaprvé totiž rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 představuje akt, který nepříznivě zasahuje do právního postavení, o jehož napadnutelné povaze není pochyb, a který navíc výslovně zmiňoval možnost odvolání i příslušnou lhůtu, která je lhůtou nevratnou.
50 Zadruhé dopis ze dne 6. února 2007 oznamující zrušení rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 představuje přesnou informaci pocházející z oprávněných a spolehlivých zdrojů, z níž vyplývá, že se rozsah zrušení omezí na rozdělení nákladů řízení (viz bod 4 výše). Omezený rozsah oznámeného zrušení tudíž jasně vyplýval ze samotného znění tohoto dopisu a s ohledem na tento dopis jako celek není tento závěr zpochybněn zmínkou v jeho závěrečné pasáži, podle níž zrušovací oddělení „zruší své rozhodnutí o nákladech a přijme nové rozhodnutí“.
51 Vzhledem k těmto skutečnostem se telefonický rozhovor ze dne 7. února 2007, jak je líčen žalobkyní, nejeví jako podání přesných, nepodmíněných a shodujících se informací ve smyslu judikatury uváděné v bodě 46 výše, jež by byly s to vyvolat legitimní očekávání ohledně toho, že dnem vydání zamýšleného rozhodnutí o částečném zrušení rozhodnutí započne běh nové lhůty pro odvolání proti rozhodnutí o částečném zrušení ochranné známky.
52 Zatřetí, co se týče možnosti dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání s cílem vyhnout se promlčení pro zmeškání lhůty k podání opravného prostředku, z judikatury vyplývá, že navrhovatel musí být schopen prokázat podloženou naději vycházející z přesných ujištění podaných správou Společenství nebo jednání této správy, které mohlo vést k omluvitelnému omylu u procesního subjektu v dobré víře, jenž prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu (viz v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne 13. prosince 2000, Sodima v. Komise, C‑44/00 P, Recueil, s. I‑11231, bod 50).
53 V projednávané věci nemůže telefonický rozhovor s OHIM, vzhledem k pevné povaze odvolacích lhůt a důvodům uvedeným v dopise ze dne 6. února 2007, žalobkyni umožnit, ani za předpokladu, že jím snad mohla být do určité míry uvedena v omyl, aby se vyhnula promlčení v důsledku zmeškání stanovené odvolací lhůty proti rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006. Žalobkyně, která si od OHIM nevyžádala písemné potvrzení obsahu tohoto telefonického rozhovoru, by totiž prokázala řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu, kdyby podala – alespoň jako zajišťovací opatření – odvolání ve lhůtě uvedené v rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006, která je lhůtou nevratnou, takže jí strany nemohou volně disponovat (viz v tomto smyslu usnesení Sodima v. Komise, bod 52 výše, bod 51).
54 Bod žalobního důvodu vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání musí tedy být zamítnut.
55 Jelikož na podporu bodu tohoto žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady právní jistoty nebyl předložen žádný další důvod, musí být druhý žalobní důvod zamítnut v plném rozsahu jako neopodstatněný.
K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva být vyslechnut
– Argumenty účastníků řízení
56 Žalobkyně vytýká odvolacímu senátu, že se nezmínil o jejích dopisech z 11. června a 3. a 10. července 2007 týkajících se nemožnosti dodržet odvolací lhůtu v projednávané věci a že se nevyjádřil k právnímu názoru, který zastávala.
57 OHIM i vedlejší účastnice řízení argumentaci žalobkyně zpochybňují.
– Závěry Soudu
58 Podle čl. 73 druhé věty nařízení č. 40/94 (nyní čl. 75 druhá věta nařízení č. 207/2009) mohou být rozhodnutí OHIM založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit.
59 Z judikatury vyplývá, že i když se právo být vyslechnut, tak, jak je zakotveno v tomto ustanovení, vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti a na důkazní materiály, které představují základ rozhodnutí odvolacího senátu, neuplatní se na konečné stanovisko, které správní orgány zamýšlí přijmout [v tomto smyslu viz rozsudek Soudu ze dne 7. června 2005, Lidl Stiftung v. OHIM – REWE-Zentral (Salvita), T‑303/03, Sb. rozh. s. II‑1917, bod 62].
60 V projednávané věci je, co se týče argumentace žalobkyně ohledně nemožnosti dodržet odvolací lhůtu a nemožnosti částečného zrušení rozhodnutí, jichž se v zásadě dovolává ve svých dopisech z 11. června 2007 (viz bod 10 výše) a z 3. a 10. července 2007 (viz bod 11 výše) adresovaných OHIM, třeba uvést, že v napadeném rozhodnutí je zmíněno – ve shrnutí skutkového stavu – nejenom písemné podání žalobkyně ze dne 16. května 2007 týkající se otázky částečného zrušení její ochranné známky, ale i později předložená vyjádření (bod 6 napadeného rozhodnutí).
61 Odvolací senát tak odkazuje na vyjádření z 11. června a z 3. a 10. července 2007, jež jsou jedinými vyjádřeními, která následovala po písemném podání ze dne 16. května 2007, jež žalobkyně zaslala OHIM a jež tedy odvolací senát prokazatelně vzal na zřetel.
62 Krom toho napadené rozhodnutí upřesňuje, že se rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 21. března 2007 týká výlučně jen „části rozhodnutí týkající se nákladů“. Potvrzuje tedy, implicite, ale nepochybně, možnost částečného zrušení rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006 uplatněnou zrušovacím oddělením a odpovídá tím na argumentaci žalobkyně v tomto ohledu.
63 Z toho plyne, že žalobkyně neprokázala, že bylo porušeno její právo být vyslechnuta zejména ohledně otázky odvolacích lhůt a možnosti částečného zrušení rozhodnutí.
64 Třetí žalobní důvod musí být tudíž zamítnut.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z procesních nesrovnalostí
– Argumenty účastníků řízení
65 Žalobkyně se dovolává porušení čl. 60a odst. 4 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 62 odst. 4 nařízení č. 207/2009) a vyzdvihuje v zásadě nedostatek transparentnosti ve vnitřním fungování OHIM. Uvádí rovněž, že OHIM zapsal částečné vyškrtnutí ochranné známky OKATECH, aniž by přihlédl k jejímu stále projednávanému odvolání, čímž došlo k porušení článku 77a nařízení č. 40/94, a že toto částečné vyškrtnutí sdělil přímo jí, a nikoli jejímu zástupci. Krom toho měl podle žalobkyně odvolací senát, jestliže se domníval, že může její odvolání ze dne 16. května 2007 prohlásit za nepřípustné z důvodu zmeškání lhůty, povinnost podle pravidel 49 a 51 nařízení č. 2868/95 nařídit, aby byl žalobkyni vrácen poplatek za odvolání, uhrazený v takovém případě rovněž po uplynutí lhůty.
66 OHIM s argumentací žalobkyně nesouhlasí.
– Závěry Soudu
67 Zaprvé, co se týče bodů žalobního důvodu žalobkyně vycházejících z různých procesních nesrovnalostí, k nimž došlo během řízení před OHIM, je třeba připomenout, že podle čl. 63 odst. 1 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 65 odst. 1 nařízení č. 207/2009) lze žalobu k soudu Společenství podat pouze proti rozhodnutí odvolacího senátu. Je proto třeba mít za to, že v rámci takového odvolání jsou přípustné pouze důvody směřující proti rozhodnutí samotného odvolacího senátu (rozsudek Salvita, bod 59 výše, bod 59).
68 Ani za předpokladu, že by dovolávané procesní nesrovnalosti – tj. nedostatek transparentnosti rozhodovacího procesu a zápis částečného vyškrtnutí ochranné známky – byly prokázány, přitom tyto body žalobního důvodu žalobkyně nesměřují proti napadenému rozhodnutí odvolacího senátu.
69 Tyto body žalobního důvodu musí být tudíž odmítnuty jako nepřípustné.
70 Zadruhé, co se týče bodu žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 60a odst. 4 nařízení č. 40/94 ohledně přezkumu rozhodnutí v řízení s více účastníky je třeba připomenout, že účelem žaloby předložené Soudu podle čl. 63 odst. 2 nařízení č. 40/94 je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů. Tento přezkum se musí provést s ohledem na skutkový a právní rámec sporu, tak jak byl předložen odvolacímu senátu [viz rozsudek Soudu ze dne 11. prosince 2007, Portela & Companhia v. OHIM – Torrens Cuadrado et Sanz (Bial), T‑10/06, Sb. rozh. s. II-166, zveřejněné shrnutí, bod 61, a citovaná judikatura]. Krom toho podle čl. 135 odst. 4 jednacího řádu nesmí spisy účastníků řízení změnit předmět řízení před odvolacím senátem (výše uvedený rozsudek Bial, bod 62).
71 V projednávané věci je však třeba vedle skutečnosti, že se nejedná o přezkoumání rozhodnutí podle článku 60a nařízení č. 40/94, konstatovat, že odvolacímu senátu nebyl takovýto argument předložen.
72 Bod žalobního důvodu vycházející z porušení čl. 60a odst. 4 nařízení č. 40/94 je tudíž rovněž nepřípustný.
73 Zatřetí, co se týče bodu žalobního důvodu vycházejícího z porušení pravidel 49 a 51 nařízení č. 2868/95 a skutečnosti, že v napadeném rozhodnutí mělo být nařízeno vrácení poplatku za odvolání, uhrazeného rovněž po uplynutí lhůty, je třeba připomenout, že pravidlo 49 odst. 3 nařízení č. 2868/95 stanoví, že „[n]ení-li do uplynutí lhůty pro podání odvolání zaplacen poplatek za odvolání podle článku 59 nařízení [č. 40/94], má se za to, že odvolání nebylo podáno, a poplatek za odvolání se odvolateli vrátí“.
74 V projednávané věci směřovalo odvolání žalobkyně ze dne 16. května 2007 formálně proti rozhodnutí ze dne 21. března 2007 o částečném zrušení rozhodnutí (viz bod 8 výše) a bylo podáno ve lhůtě dvou měsíců od tohoto rozhodnutí. Poplatek za odvolání nebyl tudíž žalobkyní uhrazen po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v článku 59 nařízení č. 40/94.
75 Krom toho pravidlo 51 písm. b) nařízení č. 2868/95 stanoví vrácení poplatku za odvolání, jestliže odvolací senát shledá odvolání důvodným a považuje vrácení poplatků za spravedlivé z důvodu podstatného procesního pochybení. Tak tomu však v projednávané věci není, jelikož odvolací senát naopak odvolání žalobkyně zamítl.
76 Bod žalobního důvodu vycházející z porušení pravidel 49 a 51 nařízení č. 2868/95 musí být tudíž zamítnut jako neopodstatněný.
77 Čtvrtý žalobní důvod musí být proto zamítnut v plném rozsahu jako zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.
K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z neopodstatněnosti částečného zrušení ochranné známky
– Argumenty účastníků řízení
78 Žalobkyně tvrdí, že podala důkaz používání ochranné známky OKATECH pro napadené služby, a má za to, že odvolací senát měl vyhovět jejímu odvolání a zrušit rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 21. prosince 2006 a ze dne 21. března 2007.
79 OHIM namítá nepřípustnost tohoto žalobního důvodu, neboť přípustné jsou pouze žalobní důvody směřující proti rozhodnutí odvolacího senátu.
– Závěry Soudu
80 Je třeba připomenout, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí prohlásil odvolání žalobkyně za nepřípustné, a tudíž se nevyslovil k otázce částečného zrušení její ochranné známky.
81 Soud přitom nemůže svým rozhodnutím nahradit rozhodnutí OHIM v tomto ohledu a nemůže se tedy vyslovit k argumentaci předložené k tomuto bodu žalobkyní [rozsudek Soudu ze dne 4. října 2007, Advance Magazine Publishers v. OHIM – Capela & Irmãos (VOGUE), T‑481/04, Sb. rozh. s. II-129, zveřejněné shrnutí, bod 22].
82 Z toho plyne, že pátý žalobní důvod – jelikož směřuje na podporu nepřípustného návrhu (viz body 19 až 21 výše) – musí být odmítnut jako nepřípustný.
83 Z výše uvedených úvah vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta.
K nákladům řízení
84 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Okalux GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.
Tiili | Dehousse | Wiszniewska-Białecka |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 1. července 2009.
Podpisy.