ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
18. října 2023(*)
„Obchodní politika – Nařízení (EU) 2020/502 – Opatření přijatá Spojenými státy na dovoz určitých odvozených výrobků z hliníku a oceli – Rozhodnutí Unie o pozastavení rovnocenných obchodních koncesí a jiných závazků – Dodatečná cla na dovoz výrobků pocházejících ze Spojených států – Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Přípustnost – Zásada řádné správy – Právo být vyslechnut“
Ve věci T‑402/20,
Zippo Manufacturing Co., se sídlem v Bradfordu, Pensylvánie (Spojené státy),
Zippo GmbH, se sídlem v Emmerich am Rhein (Německo),
Zippo SAS, se sídlem v Paříži (Francie),
zástupci: R. MacLean a D. Sevilla Pascual, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zástupci: J. Flett, G.-D. Balan a M. Mataija, jako zmocněnci,
žalované,
TRIBUNÁL (třetí senát),
během porad ve složení: G. De Baere, předseda, G. Steinfatt a K. Kecsmár (zpravodaj), soudci,
za soudní kancelář: M. Zwozdziak-Carbonne, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména k:
– usnesení ze dne 6. května 2021, které spojuje s věcí samou námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 18. září 2020;
– organizačnímu procesnímu opatření ze dne 12. července 2022 a odpovědi účastníků řízení došlé kanceláři Tribunálu ve dnech 9. a 10. srpna 2022;
– důkaznímu opatření ze dne 21. září 2022 a odpovědi Komise došlé kanceláři Tribunálu dne 26. září 2022.
po jednání konaném dne 29. září 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Zippo Manufacturing Co. (dále jen „ZMC“), Zippo GmbH a Zippo SAS, domáhají zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/502 ze dne 6. dubna 2020 o některých opatřeních obchodní politiky týkajících se určitých výrobků pocházejících ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2020, L 109, s. 10, dále jen „napadené nařízení“) v rozsahu, v němž se jich týká.
Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby
2 Žalobkyně patří do stejné skupiny společností. Působí v oblasti výroby, distribuce a uvádění na trh mechanických kovových zapalovačů pod značkou Zippo, jakož i poprodejního servisu těchto výrobků. Tyto výrobky vyrábí společnost ZMC, která je jediným známým výrobcem tohoto typu výrobků ve Spojených státech.
3 Společnost ZMC vyváží část svých výrobků do Evropské unie. Při vstupu na celní území Unie podléhají clu v podpoložce 9613 80 00 kombinované nomenklatury (dále jen „kód KN 9613 80 00“), stanovené nařízením Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1987, L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382). Kód KN 9613 80 00 se týká „ostatních zapalovačů“ patřících mezi „zapalovače cigaret a jiné zapalovače, též mechanické nebo elektrické, a jejich části a součásti, jiné než kamínky a knoty“.
4 Společnost ZMC prodává dotčené výrobky svým dceřiným společnostem Zippo GmbH a Zippo SAS a schváleným nezávislým distributorům za účelem jejich uvedení na trh na území Unie. Uvedené výrobky jsou prodávány na základě doložky free on board (FOB), takže rizika spojená s těmito výrobky jsou přenesena na distributory, ať už ve spojení nebo nezávislé, v okamžiku dodání výrobků do přístavu nebo na letiště ve Spojených státech za účelem jejich vývozu. Distribuční dohody mezi společností ZMC a uvedenými distributory rovněž upřesňují, že tito distributoři nesou náklady na veškerá cla.
5 Dne 24. ledna 2020 přijaly Spojené státy opatření ve formě zvýšení cel na dovoz určitých odvozených výrobků z hliníku a určitých odvozených výrobků z oceli s účinností od 8. února 2020 na dobu neurčitou.
6 Tato opatření, která Spojené státy kvalifikovaly jako bezpečnostní opatření, představovala podle Evropské komise ochranná opatření přijatá za účelem omezení dovozu s cílem chránit domácí výrobní odvětví před zahraniční konkurencí, a zajistit tak jeho obchodní rozvoj. Komise měla tedy za to, že je třeba přijmout opatření k provedení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 654/2014 ze dne 15. května 2014 o výkonu práv Unie za účelem uplatňování a prosazování pravidel mezinárodního obchodu a o změně nařízení Rady (ES) č. 3286/94, kterým se stanoví postupy Společenství v oblasti společné obchodní politiky k zajištění výkonu práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel, zejména pravidel sjednaných v rámci Světové obchodní organizace (Úř. věst. 2014, L 189, s. 50).
7 Dne 6. března 2020 si Komise na základě článku 9 nařízení č. 654/2014 vyžádala stanoviska zúčastněných stran prostřednictvím formuláře, který je k dispozici na internetových stránkách Generálního ředitelství (GŘ) Komise pro obchod. Shromažďování informací skončilo dne 13. března 2020. Mezi opatřeními zvažovanými na konci tohoto shromažďování informací Komise uvedla možnost uplatnit dodatečná cla na některé výrobky pocházející ze Spojených států, a v první fázi zejména na výrobky s kódem KN 9613 80 00. Mezi účastníky řízení je nesporné, že se žalobkyně tohoto shromažďování informací neúčastnily.
8 Dne 6. dubna 2020 přijala Komise napadené nařízení, které vstoupilo v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. dubna 2020.
9 Článek 1 uvedeného nařízení stanoví:
„1. Komise zašle neprodleně, nejpozději však do 7. dubna 2020, Radě WTO pro obchod se zbožím písemné oznámení, že ode dne 8. května 2020 pozastavuje Unie uplatňování celních koncesí podle [Všeobecné dohody o clech a obchodu] 1994 na obchod s USA s ohledem na dovoz výrobků uvedených v odstavci 2, nevysloví-li Rada pro obchod se zbožím nesouhlas.
2. V důsledku toho bude Unie uplatňovat dodatečná cla na dovoz níže uvedených produktů pocházejících ze Spojených států do Unie, a to takto:
a) v první fázi se uplatní dodatečné valorické clo ve výši 20 % a 7 %, a to ode dne 8. května 2020 na dovoz produktů uvedených níže:
Kód KN | Dodatečné valorické clo |
9613 80 00 | 20 % |
3926 30 00 | 7 % |
[…]“
10 Podle článku 2 téhož nařízení:
„Unie bude uplatňovat dodatečná cla uvedená v článku 1 po dobu a v rozsahu, v jakém USA uplatňují nebo znovu zavedou ochranná opatření způsobem, který by se mohl dotýkat výrobků z Unie. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie oznámení s uvedením dne, k němuž USA přestanou svá ochranná opatření uplatňovat.“
11 Dopisem ze dne 22. května 2020 požádaly žalobkyně Komisi o veškerá přípravná sdělení a pracovní dokumenty týkající se přijetí napadeného nařízení v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331). V návaznosti na odpověď Komise ze dne 24. července 2020 a potvrzující žádost žalobkyň ze dne 14. srpna 2020 poskytla Komise dne 27. listopadu 2020 úplný přístup k několika dotčeným dokumentům, částečný přístup k některým z uvedených dokumentů a zamítla žádosti o přístup ke zbývající části těchto dokumentů.
12 Kromě toho žalobkyně dopisem ze dne 2. června 2020 požádaly Komisi o vyloučení jejich výrobků z působnosti napadeného nařízení na základě bodu 19 odůvodnění tohoto nařízení. Dopisem ze dne 16. června 2020 Komise tuto žádost zamítla.
13 Poté, co Spojené státy oznámily změnu svých ochranných opatření od 1. ledna 2022, přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2021/2083 ze dne 26. listopadu 2021, kterým se pozastavují opatření obchodní politiky týkající se určitých výrobků pocházejících ze Spojených států amerických uložená prováděcími nařízeními (EU) 2018/886 a 2020/502 (Úř. věst. 2021, L 246, s. 41). Uvedené nařízení pozastavuje zejména dodatečná valorická cla na výrobky kódu KN 9613 80 00 stanovená napadeným nařízením, a to od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2023.
Návrhová žádání účastníků řízení
14 Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení, a zejména jeho čl. 1 odst. 2 písm. a) a článek 2, v rozsahu, v němž se na ně tato ustanovení vztahují;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
15 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou;
– podpůrně zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti
16 Ve své námitce vznesené na základě článku 130 jednacího řádu Tribunálu Komise tvrdí, že žalobkyně nejsou napadeným nařízením osobně dotčeny. Uvedené nařízení má formu unijního aktu s obecnou působností, který se týká žalobkyň na základě situace objektivně určené tímto nařízením ve vztahu k jeho účelu, a sice vyrovnání obchodu vůči Spojeným státům v návaznosti na rozšíření jejich ochranných opatření na určité odvozené výrobky z oceli nebo hliníku. V důsledku toho dochází k závěru, že žaloba je nepřípustná.
17 Na jednání Komise zopakovala své námitky týkající se skutečnosti, že žalobkyně patřily v okamžiku přijetí napadeného nařízení k uzavřenému okruhu hospodářských subjektů. Uvedla však, že během postupu přijímání napadeného nařízení věděla, že velká část opatření stanovených uvedeným nařízením, pokud jde o výrobky spadající pod kód KN 9613 80 00, se bude vztahovat na výrobky žalobkyň. Naproti tomu popřela, že by si během uvedeného postupu byla vědoma toho, že jsou jedinými dotčenými podniky. Komise zdůraznila, že na rozdíl od toho, co tvrdily žalobkyně ve svých písemnostech, jejich vývoz do Unie se od zavedení dotčených dodatečných cel zvýšil.
18 Žalobkyně tvrdí, že jsou napadeným nařízením osobně a bezprostředně dotčeny způsobem jako adresáti aktu, a tudíž žaloba musí být prohlášena za přípustnou.
19 Je třeba připomenout, že přípustnost žaloby podané na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU fyzickou nebo právnickou osobou proti aktu, který jí není určen, je podmíněna tím, že jí bude přiznána aktivní legitimace, která bude dána ve dvou případech. Zaprvé může být taková žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může takováto osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (viz rozsudek ze dne 3. prosince 2020, Changmao Biochemical Engineering v. Distillerie Bonollo a další, C‑461/18 P, EU:C:2020:979, bod 54 a citovaná judikatura).
20 Podmínky přípustnosti stanovené v tomto ustanovení musí být vykládány ve světle základního práva na účinnou soudní ochranu, jak je uvedeno v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), avšak nesmí vést k vyloučení těchto podmínek výslovně stanovených ve Smlouvě o FEU (viz rozsudek ze dne 3. prosince 2020, Changmao Biochemical Engineering v. Distillerie Bonollo a další, C‑461/18 P, EU:C:2020:979, bod 55 a citovaná judikatura).
21 Je třeba rovněž připomenout, že normativní povaha napadeného aktu nevylučuje, že se může bezprostředně a osobně dotýkat určitých dotčených právnických nebo fyzických osob (rozsudek ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada, C‑309/89, EU:C:1994:197, bod 19; viz rovněž rozsudek ze dne 28. února 2019, Rada v. Growth Energy a Renewable Fuels Association, C‑465/16 P, EU:C:2019:155, bod 72 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 14. září 1995, Antillean Rice Mills a další v. Komise, T‑480/93 a T‑483/93, EU:T:1995:162, bod 66).
K podmínce osobního dotčení
22 Z ustálené judikatury vyplývá, že čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU umožňuje fyzickým a právnickým osobám podat žalobu proti takovému aktu s obecnou působností, jako je nařízení, pouze tehdy, když se jich tento akt nejen bezprostředně dotýká, ale týká se jich rovněž z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí. Jinými slovy, žalobkyní tvrzená porušení musí být taková, aby ji individualizovala obdobným způsobem, jakým by byl individualizován adresát aktu (viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 57 a citovaná judikatura).
23 V první řadě je třeba odmítnout námitky Komise založené na povaze napadeného nařízení.
24 Skutečnost, že napadené nařízení má ze své povahy účinek erga omnes, totiž nevylučuje, že takový akt může obsahovat opatření, která se individuálně vztahují na určité hospodářské subjekty (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 30. dubna 2003, VVG International a další v. Komise, T‑155/02, EU:T:2003:125, body 40 až 42). Ačkoli je tedy napadené nařízení uplatňováno na základě objektivně určené situace, mohou se žalobkyně přesto dovolávat takových skutečností, které je individualizují způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát aktu.
25 Ve druhé řadě žalobkyně tvrdí, že ZMC je jediným známým výrobcem vyvážejícím výrobky, na které se vztahují dotčená dodatečná cla, ve Spojených státech. Na základě údajů Eurostatu, tedy údajů, které Komise použila pro účely přijetí napadeného nařízení, totiž žalobkyně tvrdí, že po připočtení nákladů na leteckou dopravu, pozemní dopravu a pojištění, jakož i dalších souvisejících nákladů na dopravu a po použití příslušného směnného kurzu se hodnota vývozu dotčených výrobků společnosti ZMC do Unie za rok 2019 velmi blíží celkové hodnotě dovozu ze Spojených států pod kódem KN 9613 80 00.
26 V tomto ohledu je třeba připomenout, že sice společnost ZMC nemůže samo o sobě individualizovat, že je nejvýznamnějším vyvážejícím výrobcem výrobků podléhajících dotčeným opatřením, avšak tato skutečnost nepostrádá relevanci, neboť je součástí souboru skutečností vytvářejících zvláštní situaci, kdy je žalobkyně z hlediska dotčeného opatření vymezena vzhledem ke všem ostatním hospodářským subjektům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 63 a citovaná judikatura).
27 V projednávané věci byla Komise na jednání vyzvána, aby se vyjádřila k číselným údajům poskytnutým žalobkyněmi. Komise sice vyjádřila výhrady ke skutečnosti, že společnost ZMC je jediným vyvážejícím výrobcem dotčených výrobků, avšak připustila, že údaje poskytnuté žalobkyněmi a údaje Eurostatu si jsou blízké. Na základě toho je třeba dospět k závěru, že Komise nepředložila důkaz, který by byl v rozporu se skutečnostmi předloženými žalobkyněmi v tomto ohledu.
28 Pokud jde o námitku Komise stran existence uzavřeného okruhu hospodářských subjektů z důvodu, že napadené nařízení by se dotklo rovněž každého stávajícího nebo potenciálního vývozce usazeného na území Spojených států, který vyváží výrobky spadající pod kód KN 9613 80 00, je třeba určit soubor skutečností, který by mohl individualizovat žalobkyni ve smyslu relevantní judikatury (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. května 1991, Extramet Industrie v. Rada, C‑358/89, EU:C:1991:214, bod 17, a ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 66).
29 V této souvislosti je zaprvé třeba uvést, že napadené nařízení stanoví dodatečná cla na výrobky pocházející ze Spojených států pod kódem KN 9613 80 00 a že tyto výrobky spadají do hospodářské činnosti žalobkyň. Zadruhé všechny výrobky vyvážené do Unie společností ZMC pocházejí z území Spojených států. Zatřetí Komise platně nevyvrátila, že žalobkyně předložily listinné důkazy, zejména dvě osvědčení od profesních organizací, a číselné údaje, které měly prokázat, že ZMC je jediným vyvážejícím výrobcem výrobků kódu KN 9613 80 00 z uvedeného území do Unie. Začtvrté údaje použité Komisí za účelem přijetí napadeného nařízení pocházející z Eurostatu se překrývají s údaji o ZMC předloženými žalobkyněmi. Zapáté, i když Komise na jednání tvrdila, že postup přijímání vyrovnávacích opatření nepočítá s formální etapou směřující k identifikaci výrobců nebo vývozců, kteří by mohli být dotčeni uvedenými opatřeními, uznala nicméně, že v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení věděla o existenci společnosti „Zippo“, označené jako „významný americký vývozce“ výrobků spadajících pod kód KN 9613 80 00, a o skutečnosti, že velká část vývozů spadajících pod tuto celní položku, na kterou se vztahuje napadené nařízení, je vývozem společnosti „Zippo“. Zašesté Komise na jednání rovněž vysvětlila, že výběr výrobků, které jsou předmětem vyrovnávacích opatření, byl proveden zejména s cílem „přimět druhou stranu, v tomto případě Spojené státy, aby upustila od svých ochranných opatření neslučitelných s WTO“, a že v této souvislosti přihlédla ke státu Spojených států, z něhož uvedené výrobky pocházejí. Zasedmé žalobkyně poukazují na to, aniž jim v tomto bodě Komise odporuje, že stát Pensylvánie, kde má ZMC sídlo, je jedním ze států Spojených států, který byl zohledněn pro účely uvedeného výběru.
30 Za těchto okolností a ve světle judikatury připomenuté v bodě 20 výše je třeba mít za to, že z písemností ve spise, k nimž se účastníci řízení vyjádřili na jednání, vyplývá, že existuje soubor skutkových a právních okolností vytvářejících zvláštní situaci, kdy je jedna z žalobkyň, a sice ZMC, z hlediska napadeného nařízení vymezena vzhledem ke všem ostatním hospodářským subjektům, což tedy prokazuje její osobní dotčení ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
31 Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že společnost ZMC je napadeným nařízením osobně dotčena.
K podmínce bezprostředního dotčení
32 Podle ustálené judikatury platí, že taková podmínka, která je stanovena v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU – podle níž fyzická nebo právnická osoba musí být rozhodnutím, které je předmětem žaloby, dotčena bezprostředně – vyžaduje splnění dvou kumulativních kritérií, a sice že zpochybněné opatření jednak vyvolává bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce a jednak neponechává žádnou posuzovací pravomoc adresátům pověřeným jeho provedením, přičemž toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (rozsudky ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 42, a ze dne 3. prosince 2020, Changmao Biochemical Engineering v. Distillerie Bonollo a další, C‑461/18 P, EU:C:2020:979, bod 58).
33 Kromě toho je třeba připomenout, že zaprvé požadavek existence aktu nevyžadujícího prováděcí opatření nesmí být zaměňován s podmínkou spočívající v bezprostředním dotčení a zadruhé v rámci analýzy bezprostředního dotčení nestačí pouhá existence prováděcích opatření k vyloučení tohoto dotčení, přičemž relevantním právním kritériem je neexistence jakékoli posuzovací pravomoci ponechané adresátům dotčeného aktu, kteří jsou pověřeni jeho provedením (viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 45 a citovaná judikatura).
34 V projednávaném případě je třeba zkoumat, zda společnost ZMC, která je napadeným nařízením osobně dotčena, je napadeným nařízením rovněž bezprostředně dotčena.
35 V první řadě je třeba uvést, že zejména z čl. 1 odst. 1 a odst. 2 písm. a) napadeného nařízení vyplývá, že nevysloví-li Rada pro obchod se zbožím Světové obchodní organizace (WTO) nesouhlas, pozastavuje Unie ode dne 8. května 2020 uplatňování celních koncesí podle Všeobecné dohody o clech a obchodu (Úř. věst. 1994, L 336, s. 11, dále jen „GATT 1994“) na obchod s USA s ohledem na dovoz výrobků kódu KN 9613 80 00 a od tohoto data se uplatní na dovoz uvedených produktů dodatečné valorické clo ve výši 20 %. Kromě toho článek 2 uvedeného nařízení stanoví, že Unie bude uplatňovat tato dodatečná cla, po dobu a v rozsahu, v jakém USA uplatňují nebo znovu zavedou ochranná opatření způsobem, který by se mohl dotýkat výrobků z Unie.
36 Je tedy třeba mít za to, že členské státy pověřené prováděním napadeného nařízení nemají žádnou posuzovací pravomoc ohledně sazby dotčených dodatečných cel na dovozy do Unie a uvalení těchto cel na dotčené výrobky, a že druhé kritérium uvedené v bodě 32 výše je tak splněno [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 2014, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada, T‑643/11, EU:T:2014:1076, bod 28 (nezveřejněný); ze dne 3. května 2018, Distillerie Bonollo a další v. Rada, T‑431/12, EU:T:2018:251, bod 50, a usnesení ze dne 10. září 2020, Kambodža a CRF v. Komise, T‑246/19, EU:T:2020:415, body 66, 68 a 108].
37 Ve druhé řadě, pokud jde o první kritérium uvedené v judikatuře citované v bodě 32 výše, je třeba bez dalšího uvést, že ZMC nenese platbu dotčených dodatečných cel, jak bylo připomenuto v bodě 4 výše.
38 Z judikatury však vyplývá, že okolnost, že uvedená žalobkyně neplatí uvedená cla, není rozhodující, a konstatování bezprostředního dotčení může být založeno na jiných skutečnostech (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 10. září 2020, Kambodža a CRF v. Komise, T‑246/19, EU:T:2020:415, bod 107).
39 V projednávaném případě je zaprvé třeba zohlednit skutečnost, že výrobky kódu KN 9613 80 00 podléhaly před vstupem napadeného nařízení v platnost konsolidované sazbě 2,7 %, která vyplývala zejména z uplatňování mnohostranných koncesí na základě GATT 1994. Zadruhé napadené nařízení dočasně pozastavilo uvedené koncese a uplatnilo na uvedené výrobky dodatečná valorická cla ve výši 20 %. Zatřetí v souladu s článkem 2 napadeného nařízení až do jeho pozastavení prováděcím nařízením 2021/2083 byla uvedená cla Unií uplatňována po dobu a v rozsahu, v jakém USA uplatňovaly nebo znovu zavedly ochranná opatření způsobem, který by se mohl dotýkat výrobků z Unie. Začtvrté, jak vyplývá ze znění bodů 9 a 11 odůvodnění napadeného nařízení, měla Komise za to, že vhodná vyrovnávací opatření musí mít podobu opatření obchodní politiky spočívající zejména v uložení dodatečných cel, která jsou přiměřená účinkům ochranných opatření Spojených států, aniž je přesahují. Zapáté taková cla odpovídala ochranným opatřením přijatým USA, která mohla mít na dotčená výrobní odvětví Unie značné nepříznivé hospodářské dopady, jak vyplývá ze znění bodů 7 a 8 odůvodnění napadeného nařízení. Zašesté, jak je uvedeno v bodě 29 výše, žalobkyně tvrdí, že ZMC je jediným známým vyvážejícím výrobcem usazeným ve Spojených státech, který vyrábí výrobky spadající pod kód KN 9613 80 00 a podléhající dotčeným dodatečným clům. Zasedmé uvedené výrobky jsou dováženy do Unie zejména dceřinými společnostmi ZMC, které jsou povinny zaplatit uvedené clo. Zaosmé z důkazů předložených žalobkyněmi v odpovědi na organizační procesní opatření vyplývá, že v průběhu roku 2021, během kterého byla tato cla v platnosti, představoval podíl výrobků dovezených do Unie uvedenými dceřinými společnostmi více než 80 % objemů výrobků společnosti ZMC dovezených do Unie.
40 Na jedné straně je tedy třeba konstatovat, že obdobně jako ochranná opatření zavedená Spojenými státy jsou vyrovnávací opatření zavedená napadeným nařízením určena k tomu, aby na základě uplatnění dodatečných cel přiměřených účinkům těchto ochranných opatření vyvolávala nepříznivé hospodářské dopady na činnost podniků ze Spojených států, které vyvážejí do Unie výrobky, na něž se tato opatření vztahují, a mezi které patří i ZMC jakožto jediný vyvážející výrobce výrobků spadajících pod kód KN 9613 80 00, a to z důvodů uvedených v bodě 29 výše. Kromě toho jsou v projednávané věci tyto dopady ve vztahu k ZMC zdůrazněny z důvodu jejího postavení mateřské společnosti společností, které do Unie dovážejí více než 80 % objemu uvedených výrobků ze Spojených států, a které tudíž nesou většinu plateb dodatečných cel zavedených napadeným nařízením. Je tedy třeba mít za to, pokud jde o výrobky kódu KN 9613 80 00, že ZMC byla bezprostředně dotčena nepříznivými dopady, které Komise sledovala při přijetí napadeného nařízení.
41 Na druhé straně se napadené nařízení tím, že pozastavuje uplatňování konsolidované sazby ve výši 2,7 % na dovoz výrobků kódu KN 9613 80 00 a uplatňuje na tyto výrobky dodatečná valorická cla ve výši 20 %, dotýká práva přístupu na unijní trh, které bylo těmto výrobkům přiznáno až do vstupu těchto dodatečných cel v platnost (obdobně viz usnesení ze dne 10. září 2020, Kambodža a CRF v. Komise, T‑246/19, EU:T:2020:415, body 60 a 61). Vzhledem k tomu, že postavení ZMC jako jediného vyvážejícího výrobce těchto výrobků usazeného ve Spojených státech nebylo Komisí platně vyvráceno, je třeba mít za to, že napadené nařízení se dotýká rovněž práva přístupu výrobků ZMC na unijní trh, a tedy uvedené nařízení má na ni bezprostřední právní účinky.
42 Okolnost, které se dovolává Komise, že po vstupu napadeného nařízení v platnost objem výrobků vyvážených společností ZMC na území Unie vzrostl, na tomto závěru nic nemění. Žalobkyně totiž zaprvé tvrdí, že toto zvýšení vyplývá zejména z reorganizace distribuce jejich výrobků a z nárůstu prodejních míst na unijním trhu. Kromě toho při neexistenci cel uložených napadeným nařízením mohl být tento nárůst vyšší. Navíc je třeba uvést, že dotčená cla byla uplatňována v relativně krátkém období od 8. května 2020 do 31. prosince 2021. Zadruhé okolnost, že nelze pozorovat nepříznivé dopady sledované prostřednictvím takového nařízení, kterým se zavádí vyrovnávací opatření, jako je napadené nařízení, není rozhodující pro účely posouzení kritéria bezprostředního dotčení, jelikož stačí, aby dotčený akt automaticky a okamžitě změnil právní postavení žalobkyně. Z důvodů uvedených v bodech 40 a 41 výše přitom napadené nařízení mělo automaticky a okamžitě bezprostřední účinky na právní postavení ZMC.
43 Je tudíž třeba dospět k závěru, že ZMC je napadeným nařízením bezprostředně dotčena, a je tedy aktivně legitimována ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
44 Podle ustálené judikatury, která vychází z důvodů hospodárnosti řízení, přitom platí, že pokud je tentýž akt napaden několika žalobci a je prokázáno, že jeden z nich je aktivně legitimován, není třeba zkoumat aktivní legitimaci ostatních žalobců (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, EU:C:2011:368, bod 37, a ze dne 24. října 2019, EPSU a Goudriaan v. Komise, T‑310/18, EU:T:2019:757, bod 38 a citovaná judikatura).
45 Vzhledem k závěru, že ZMC je aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost napadeného nařízení, není v projednávané věci namístě zkoumat, zda společnosti Zippo GmbH a Zippo SAS mají nezbytnou aktivní legitimaci k podání žaloby na základě článku 263 SFEU proti tomuto nařízení.
46 Kromě toho je třeba uvést, že žalobkyně mají právní zájem na podání žaloby proti napadenému nařízení, což Komise ostatně nezpochybňuje.
47 V tomto ohledu okolnost, že po vstupu napadeného nařízení v platnost byla dotčená dodatečná valorická cla pozastavena prováděcím nařízením 2021/2083 po podání žaloby, nemá vliv na právní zájem žalobkyň na podání žaloby s ohledem na předmět žaloby. Uvedené prováděcí nařízení totiž nezrušilo napadené nařízení ani jej neodstranilo z unijního právního řádu, jehož je tedy i nadále součástí. Prováděcí nařízení 2021/2083 navíc stanoví, že toto pozastavení má skončit dne 31. prosince 2023. Žalobkyně mají přitom i nadále právní zájem na pokračování v řízení rovněž kvůli tomu, aby se zabránilo vytýkanému protiprávnímu jednání v budoucnu, zejména v kontextu případného zachování dotčených dodatečných cel (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. prosince 2015, Parlament v. Rada, C‑595/14, EU:C:2015:847, bod 17 a citovaná judikatura, a ze dne 3. května 2018, Distillerie Bonollo a další v. Rada, T‑431/12, EU:T:2018:251, bod 108 a citovaná judikatura).
48 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být žaloba prohlášena za přípustnou.
K věci samé
49 Na podporu své žaloby předkládají žalobkyně pět žalobních důvodů.
50 Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy.
51 Žalobkyně tvrdí, že postup shromažďování informací provedený Komisí, na který je odkazováno v bodě 10 odůvodnění napadeného nařízení, nerespektoval zásadu řádné správy. Předně tento postup nebyl transparentní, jelikož byl zajišťován v části internetových stránek GŘ pro obchod, která byla téměř neviditelná a k níž bylo obtížné získat přístup. Dále, i když Komise nebyla povinna zveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie informaci o uvedeném postupu, takové zveřejnění by bylo v souladu se zásadou řádné správy. Konečně tento postup neumožnil žalobkyním být vyslechnuty před přijetím napadeného nařízení a vzhledem k přísnosti zamýšlených opatření vůči jejich zájmům nebylo dodrženo jejich právo být vyslechnuty, což je v rozporu s čl. 41 odst. 2 Listiny.
52 Komise tvrdí, že postup shromažďování informací v rámci přípravy napadeného nařízení zcela splňoval požadavky článku 9 nařízení č. 654/2014. Komise uvádí, že obdržela podněty zúčastněných stran, čímž se potvrdila účinnost sdělení týkajícího se tohoto postupu. Kromě toho právo být vyslechnut neukládá Komisi povinnost individuálně kontaktovat každý podnik, jehož hospodářské činnosti by mohly být vyrovnávacími opatřeními dotčeny. Toto právo bylo řádně chráněno zveřejněním veřejného oznámení on-line, které zúčastněným stranám umožňuje, aby byly informovány a projevily svůj zájem, a to i prostřednictvím vyžádání informací, poradenství nebo pohovoru.
53 Zaprvé je třeba odmítnout kritiku žalobkyň, pokud jde o volbu a nedostatek transparentnosti ve způsobu komunikace zvoleném Komisí za účelem zajištění shromažďování informací podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 654/2014 před přijetím napadeného nařízení.
54 Pokud totiž Komise zamýšlí přijmout prováděcí akt na základě čl. 4 odst. 1 nařízení č. 654/2014, zejména za účelem vyvážení koncesí v obchodních vztazích se třetími zeměmi v souladu s čl. 3 písm. c) uvedeného nařízení, čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že si Komise vyžádá příslušné informace a stanoviska týkající se hospodářských zájmů Unie v případě konkrétního zboží nebo služeb nebo v konkrétních odvětvích, prostřednictvím oznámení v Úředním věstníku Evropské unie nebo jinými vhodnými veřejnými komunikačními prostředky, přičemž uvede lhůtu pro předložení těchto podkladů a obdržené podklady zohlední.
55 Jak přitom samy žalobkyně uznávají, je třeba uvést, že podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 654/2014 nebyla Komise povinna informovat zúčastněné strany o průběhu uvedeného shromažďování informací výlučně zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie a že mohla rovněž zajistit zveřejnění tohoto shromažďování „jinými vhodnými veřejnými komunikačními prostředky“.
56 V projednávaném případě z písemností ve spise vyplývá, že pokud jde o napadené nařízení, bylo provedeno zveřejnění shromažďování informací před jeho přijetím na základě čl. 9 odst. 1 nařízení č. 654/2014 prostřednictvím internetové stránky nazvané „Konzultace“ na internetových stránkách GŘ pro obchod. Na uvedené internetové stránce mohla mít veřejnost přístup k informacím o konzultacích, které vedou útvary Komise v oblasti obchodní politiky, a to zejména proto, aby do nich mohla přispívat.
57 S ohledem na tytéž písemnosti ve spise je rovněž třeba konstatovat, že před přijetím napadeného nařízení si Komise vyžádala od zúčastněných stran informace prostřednictvím formuláře, který měly tyto strany vyplnit a který byl přístupný z téže internetové stránky GŘ pro obchod. Úvodní dokument, ke kterému byl přiložen uvedený formulář, upřesňoval zejména souvislosti dotčeného shromažďování informací, opatření plánovaná Komisí v návaznosti na toto shromažďování a lhůtu, ve které jí zúčastněné strany mohly předložit e-mailem informace a stanoviska, a sice nejpozději do 13. března 2020 do 12:00 hodin bruselského času (Belgie). I když je mezi účastníky řízení nesporné, že se žalobkyně této konzultace neúčastnily, Komise naopak v odpovědi na otázky Tribunálu na jednání potvrdila, že obdržela podněty od šesti zúčastněných stran, z nichž se však žádný netýkal výrobků kódu KN 9613 80 00.
58 Je tedy třeba mít za to, že Komise tím, že postupovala tak, jak bylo popsáno v bodech 56 a 57 výše, neporušila článek 9 nařízení č. 654/2014.
59 Zadruhé, pokud jde o tvrzené porušení práva žalobkyň být vyslechnuty, je třeba připomenout, že veškeré unijní akty musí respektovat základní práva, což je podmínkou jejich legality, k jejímuž přezkumu je příslušný unijní soud v rámci úplného systému procesních prostředků založeného Smlouvou o FEU (rozsudek ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, EU:C:2008:461, bod 285).
60 Je třeba rovněž připomenout, že Komise je povinna v průběhu správního řízení v oblasti ochrany před opatřeními obchodní politiky ze strany zemí, které nejsou členy Unie, dodržovat základní práva Unie, mezi něž patří právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny. Podle judikatury týkající se zásady řádné správy v případech, kdy jsou unijní orgány nadány posuzovací pravomocí, má dodržení záruk přiznaných právním řádem Unie ve správních řízeních o to větší význam (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. května 2012, JBF RAK v. Rada, T‑555/10, nezveřejněný, EU:T:2012:262, bod 112 a citovaná judikatura; ze dne 25. ledna 2017, Rusal Armenal v. Rada, T‑512/09 RENV, EU:T:2017:26, bod 189 a citovaná judikatura, a ze dne 12. března 2020, Eurofer v. Komise, T‑835/17, EU:T:2020:96, bod 143).
61 Kromě toho je třeba připomenout, že čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny stanoví, že právo na řádnou správu zahrnuje právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout (rozsudek ze dne 5. listopadu 2014, Mukarubega, C‑166/13, EU:C:2014:2336, bod 43).
62 Právo být vyslechnut zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů. Dále je třeba upřesnit, že právo být vyslechnut sleduje dvojí cíl. Zaprvé slouží šetření věci a co nejpřesnějšímu a nejsprávnějšímu zjištění skutkových okolností a zadruhé umožňuje zajistit účinnou ochranu dotčené osoby. Účelem práva být vyslechnut je především zaručit, že každé rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení bude přijato s plnou znalostí okolností věci, a má zejména za cíl umožnit příslušnému orgánu napravit pochybení nebo dotčené osobě uplatnit takové skutečnosti týkající se její osobní situace, jež mohou ovlivnit, zda rozhodnutí bude, či nebude přijato, anebo zda bude mít takový, či jiný obsah (viz rozsudek ze dne 4. června 2020, ESVČ v. DeLoecker, C‑187/19 P, EU:C:2020:444, body 68 a 69 a citovaná judikatura).
63 Je třeba uvést, že Soudní dvůr zdůraznil význam práva být vyslechnut a jeho velmi širokou působnost v unijním právním řádu, když měl za to, že toto právo musí být dodrženo v každém řízení, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení. Podle judikatury Soudního dvora je třeba právo být vyslechnut dodržovat i v případě, že použitelná právní úprava takový formální požadavek výslovně nestanoví [viz rozsudek ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 326 a citovaná judikatura].
64 Vzhledem k tomu, že je zásada práva na obhajobu, která zahrnuje i právo být vyslechnut, základní a obecnou zásadou unijního práva, nelze její uplatnění právním předpisem vyloučit ani omezit a její dodržování musí být zajištěno jak v případě, že není specificky upravena, tak v případě, že právní předpis sám uvedenou zásadu nerespektuje [viz rozsudek ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 327 a citovaná judikatura].
65 Právo být vyslechnut – jakožto zásada a základní právo v rámci unijního právního řádu – je tedy dáno v případě, že správa hodlá přijmout akt nepříznivě zasahující do právního postavení, tj. akt, který může nepříznivě zasáhnout zájmy dotyčného jednotlivce či členského státu, a jeho uplatnění nezávisí na tom, zda sekundární právo obsahuje výslovné pravidlo v tomto ohledu (viz rozsudek ze dne 18. června 2014, Španělsko v. Komise, T‑260/11, EU:T:2014:555, bod 64).
66 V tomto ohledu je třeba uvést, že žádné ustanovení nařízení č. 654/2014 nevylučuje ani výslovně neomezuje právo být vyslechnut podnikům, jejichž výrobky podléhají vyrovnávacím opatřením stanoveným prováděcím aktem přijatým Komisí v souladu s čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení.
67 Vzhledem k tomu, že čl. 9 odst. 1 nařízení č. 654/2014 stanoví povinnost Komise vyžádat si informace a stanoviska týkající se hospodářských zájmů Unie v případě konkrétního zboží nebo služeb nebo v konkrétních odvětvích, nejedná se o provedení práva uvedených podniků být vyslechnut. Jejich zvláštní zájmy totiž nelze zaměňovat s hospodářskými zájmy Unie, zejména pokud se jedná o podnik ze třetího státu. Je pravda, že pokud se podnik podílel na takovém shromažďování informací, nelze vyloučit, že na základě informací nebo stanovisek, které předložil, účelně a skutečně uplatnil své zájmy nebo skutečnosti týkající se jeho osobní situace. Pokud se však podnik, jehož zájmy mohly být nepříznivě dotčeny opatřeními stanovenými prováděcím aktem přijatým Komisí v souladu s čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení, neúčastnil takového shromažďování informací, nelze mít za to, že jeho právo být vyslechnut zaručené čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny nebylo porušeno pouze z toho důvodu, že Komise splnila svou povinnost zajistit uvedené shromažďování podle čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení.
68 Dále je třeba zohlednit skutečnost, že předmětem opatření stanovených napadeným nařízením je na základě čl. 3 písm. c) a čl. 4 odst. 1 nařízení č. 654/2014 vyvážení koncesí v obchodních vztazích se Spojenými státy v podobě opatření obchodní politiky, která spočívají v pozastavení celních koncesí a v uložení dodatečných cel, zejména pokud jde o výrobky kódu KN 9613 80 00.
69 Výrobci výrobků dotčených uvedenými zvýšenými cly a vyvážených z tohoto třetího státu do Unie tak nejsou adresáty dotčených vyrovnávacích opatření, která jsou v zásadě součástí obchodních vztahů mezi Unií a tímto třetím státem.
70 Je však třeba uvést, že na základě čl. 4 odst. 1 nařízení č. 654/2014 může Komise uplatnit právo na vyrovnání ve formě opatření obchodní politiky, která jsou v podstatě rovnocenná úrovni koncesí dotčených ochrannými opatřeními přijatými dotčeným třetím státem v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. c) uvedeného nařízení.
71 V projednávaném případě přitom, jak vyplývá z bodu 7 odůvodnění napadeného nařízení, měla Komise za to, že ochranná opatření přijatá Spojenými státy mohla mít na dotčená výrobní odvětví Unie značné nepříznivé hospodářské dopady. Za těchto podmínek, jak bylo uvedeno v bodě 40 výše, je třeba mít za to, že obdobně jako ochranná opatření zavedená Spojenými státy jsou podle napadeného nařízení vyrovnávací opatření zavedená tímto nařízením určena k tomu, aby na základě uplatnění dodatečných cel, přiměřených účinkům těchto ochranných opatření, vyvolávala nepříznivé hospodářské dopady na činnost podniků ze Spojených států, které vyvážejí do Unie výrobky, na něž se tato opatření vztahují.
72 Vyrovnávací opatření stanovené prováděcím aktem přijatým na základě čl. 4 odst. 1 nařízení č. 654/2014, i když není přijato v rámci individuálního řízení proti podnikům vyvážejícím výrobky dotčené tímto opatřením, tak může představovat opatření, které se může nepříznivě dotknout zájmů uvedených podniků.
73 V judikatuře Soudního dvora uvedené v bodě 63 výše je právo být vyslechnut vykládáno široce, a sice v tom smyslu, že musí být zaručeno každé osobě v řízení, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení. Nelze tedy vyloučit, že by se podniky vyvážející výrobky dotčené vyrovnávacími opatřeními stanovenými nařízením přijatým na základě čl. 4 odst. 1 nařízení č. 654/2014, zejména ve formě dodatečných cel, mohly v rámci postupu přijímání uvedených opatření dovolávat práva být vyslechnut zaručeného čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny.
74 Ve své žalobní odpovědi a na jednání Komise tvrdila, že postup přijímání prováděcího aktu na základě čl. 4 odst. 1 nařízení č. 654/2014 nevyžaduje identifikaci výrobců nebo vývozců, jejichž výrobky mohou být předmětem vyrovnávacích opatření. Nicméně v souladu s čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny a s ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 62 a 63 výše je třeba mít za to, že pokud průběh postupu přijímání uvedeného aktu vede Komisi k tomu, že identifikuje fyzickou nebo právnickou osobu, jejíž zájmy mohou být opatřeními stanovenými tímto aktem nepříznivě dotčeny, je třeba mít za to, že tato osoba musí mít možnost uplatnit takové skutečnosti týkající se její osobní situace, jež mohou ovlivnit, zda dotčený akt bude, či nebude přijat, anebo zda bude mít takový či jiný obsah.
75 V projednávané věci Komise na jednání v odpovědi na otázky Tribunálu potvrdila, že v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení věděla nejen o tom, že výrobky žalobkyň patří mezi výrobky, na které se mají uplatnit dotčená dodatečná cla, ale rovněž o tom, že se na ně uvedená cla z velké části vztahují.
76 Kromě toho je třeba uvést, že identifikace výrobků značky Zippo v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení nevyplývá ze shromažďování informací prováděného Komisí na základě čl. 9 odst. 1 nařízení č. 654/2014. Jak je totiž uvedeno v bodě 57 výše, Komise na jednání upřesnila, že neobdržela podněty týkající se výrobků kódu KN 9613 80 00. Je tedy třeba mít za to, že Komise z vlastního podnětu identifikovala výrobky žalobkyň jako výrobky, které jsou předmětem vyrovnávacích opatření zamýšlených napadeným nařízením.
77 Z výše uvedeného vyplývá, že za okolností projednávané věci měly žalobkyně v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení právo být vyslechnuty.
78 Výkon práva být vyslechnut však může podléhat omezením v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny, který stanoví:
„Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.“
79 Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že základní práva včetně dodržení práva na obhajobu nepředstavují absolutní práva, nýbrž mohou být omezena, za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným dotčeným opatřením a nejsou vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřeným a nepřípustným zásahem do samotné podstaty takto zaručených práv [viz rozsudky ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců), C‑791/19, EU:C:2021:596, bod 207 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 337 a citovaná judikatura].
80 Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci zpochybňuje samotnou existenci práva žalobkyň být vyslechnuty, netvrdí, že úvahy založené na sledování cílů obecného zájmu odůvodňovaly omezení uvedeného práva za okolností projednávané věci. Naproti tomu v podstatě tvrdí, že celý postup přijímání napadeného nařízení podléhal lhůtám vyplývajícím z ustanovení čl. 8 odst. 2 Dohody WTO o ochranných opatřeních a že shromažďování informací muselo být nutně součástí tohoto rámce. Je třeba mít za to, že Komise tak tvrdí, že v kontextu postupu stanoveného těmito ustanoveními neměla k dispozici z věcného hlediska nezbytný čas k vyslechnutí žalobkyň v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení, a to s ohledem na čas, který je třeba věnovat různým krokům tohoto řízení, zejména shromažďování informací podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 654/2014, a lhůtám uloženým použitelnými ustanoveními Dohody WTO o ochranných opatřeních. Na jednání rovněž tvrdila, že dotčená vyrovnávací opatření musela být přijata dne 1. dubna 2020, aby byla dodržena ustanovení Dohody WTO o ochranných opatřeních, a že shromažďování informací po dobu jednoho týdne v březnu 2020 bylo maximum, co mohla učinit.
81 V tomto ohledu, jak tvrdí Komise, je třeba uvést, že proces přijímání napadeného nařízení měl proběhnout ve lhůtách vyplývajících z ustanovení čl. 8 odst. 2 Dohody WTO o ochranných opatřeních, které zejména stanoví, že pozastavení koncesí na obchod s třetím státem, který přijal ochranná opatření, musí být provedeno do 90 dnů od uplatnění těchto opatření a po uplynutí lhůty 30 dnů ode dne, kdy Rada WTO pro obchod se zbožím obdržela písemné stanovisko s informací o tomto pozastavení. V souladu s těmito ustanoveními tudíž s ohledem na skutečnost, že opatření přijatá Spojenými státy, na která napadené nařízení reaguje, nabyla účinnosti dne 8. února 2020, měla vyrovnávací opatření přijatá Komisí nabýt účinnosti ve lhůtě 90 dnů, tedy nejpozději dne 8. května 2020. Kromě toho měla Komise nejméně 30 dnů před tímto datem, tj. do 7. dubna 2020, vyrozumět Radu WTO pro obchod se zbožím.
82 Je přitom třeba poznamenat, že za účelem dodržení těchto lhůt bylo napadené nařízení přijato dne 6. dubna 2020.
83 Jak vyplývá z bodů 75 a 76 výše, Komise z vlastního podnětu identifikovala výrobky značky Zippo jako výrobky dotčené vyrovnávacími opatřeními stanovenými napadeným nařízením, které bylo v té době v procesu přijímání.
84 Za takových okolností bylo na Komisi, aby se jednak ujistila o dodržení lhůt vyplývajících z ustanovení čl. 8 odst. 2 Dohody WTO o ochranných opatřeních, a jednak vyslechla žalobkyně, které měly právo být vyslechnuty v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení, jak bylo konstatováno v bodě 77 výše.
85 V projednávané věci se přitom Komise spokojila s poukazem na existenci uvedených ustanovení, avšak neuvedla, v čem dodržení lhůt, které z nich vyplývají, bránilo vyslechnout žalobkyně. V tomto ohledu je zaprvé třeba zohlednit skutečnost, že uvedené lhůty a datum, kdy mělo být napadené nařízení přijato, byly Komisi známy. Zadruhé rozhodnutí Komise odpovědět prostřednictvím vyrovnávacích opatření přijatých na základě nařízení č. 654/2014 na ochranná opatření přijatá Spojenými státy bylo formalizováno dne 6. března 2020 žádostí o konzultace předloženou WTO podle Dohody WTO o ochranných opatřeních, jak vyplývá z poznámky pod čarou uvedené v bodě 4 odůvodnění napadeného nařízení. Zatřetí, i když Komise na jednání prohlásila, že shromažďování informací podle článku 9 nařízení č. 654/2014 „po dobu jednoho týdne v březnu [2020] bylo maximum, co [mohla] učinit“, nevysvětlila, proč by vyslechnutí žalobkyň z titulu práva být vyslechnut vyžadovalo více času, ani proč by získání jejich připomínek nemohlo být provedeno souběžně s uvedeným shromažďováním nebo následně, v období od 6. března 2020, kdy byla podána žádost o konzultace u WTO, do 1. dubna 2020, kdy Komise uvedla, že by měla být přijata dotčená vyrovnávací opatření. Začtvrté, jak je uvedeno v bodě 57 výše, Komise získala při uvedeném shromažďování pouze šest podnětů od zúčastněných stran a je třeba poznamenat, že nepředkládá žádný argument, který by vysvětloval, proč by zpracování připomínek žalobkyň, spolu se zpracováním těchto šesti podnětů získaných od 6. do 13. března 2020, mělo za následek, že by nemohla přijmout napadené nařízení ve lhůtách vyplývajících z ustanovení Dohody WTO o ochranných opatřeních a zároveň zajistit žalobkyním jejich právo být vyslechnuty v souladu s čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny.
86 Vzhledem k tomu, že Komise nepředložila důkaz o nemožnosti účinně vyslechnout žalobkyně v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení, přestože uznala, že je v této souvislosti identifikovala z vlastního podnětu, je třeba mít za to, že měla čas nezbytný k tomu, aby žalobkyně mohly využít svého práva být vyslechnuty.
87 Je pravda, že údajné porušení zásady řádné správy může vést ke zrušení dotčeného nařízení pouze v rozsahu, v němž toto pochybení mohlo mít dopad na výsledek řízení, čímž by došlo ke konkrétnímu zásahu do práva žalobkyně na obhajobu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. května 2015, Yuanping Changyuan Chemicals v. Rada, T‑310/12, nezveřejněný, EU:T:2015:295, body 224 a 225 a citovaná judikatura). V takovém případě však nelze po žalobkyni požadovat, aby prokázala, že rozhodnutí Komise by mělo odlišný obsah, ale pouze to, že taková hypotéza není zcela vyloučena, jelikož kdyby nedošlo k procesnímu pochybení, mohla by lépe zajistit svou obhajobu (viz rozsudek ze dne 20. května 2015, Yuanping Changyuan Chemicals v. Rada, T‑310/12, nezveřejněný, EU:T:2015:295, bod 214 a citovaná judikatura).
88 V tomto ohledu žalobkyně v žalobě zejména tvrdí, že v okamžiku přijetí napadeného nařízení představovala vyrovnávací opatření zamýšlená ve vztahu k jejich výrobkům nejtvrdší formu zamýšlených vyrovnávacích opatření, a to z hlediska jak jejich rozsahu, tak jejich výše, ve srovnání s opatřeními, která se týkala jiných výrobních odvětví ve Spojených státech. Poukazují rovněž na zvláště přísnou povahu opatření, které se týká jediného podniku a nutí jej nést veškeré důsledky dotčených vyrovnávacích opatření, nebo také na skutečnost, že jejich výrobky nemají souvislost s výrobky, kterých se týkají ochranná opatření přijatá Spojenými státy, takže opatření přijatá Komisí nemohou kompenzovat účinky uvedených ochranných opatření. Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise tím, že se zaměřila konkrétně na ně, přijala diskriminační opatření, ačkoli měla možnost zvolit jiné výrobky, které by se týkaly několika podniků, a spravedlivěji rozdělit dotčená vyrovnávací opatření.
89 V projednávaném případě je třeba mít za to, že pokud by žalobkyně mohly využít svého práva být vyslechnuty v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení, mohly by se zejména dovolávat argumentů připomenutých v bodě 88 výše.
90 Vzhledem k tomu, že ZMC je jediným vyvážejícím výrobcem dotčených výrobků, nelze z důvodů uvedených v bodě 29 výše vyloučit, že by napadené nařízení mělo odlišný obsah, pokud by žalobkyně byly Komisí vyslechnuty před jeho přijetím.
91 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Komise porušila právo žalobkyň být vyslechnuty v průběhu postupu přijímání napadeného nařízení, a tudíž i zásadu řádné správy, a že toto porušení mohlo mít vliv na výsledek řízení.
92 Za těchto podmínek je třeba vyhovět pátému žalobnímu důvodu, a tudíž zrušit napadené nařízení v rozsahu, v němž se týká výrobků kódu KN 9613 80 00, aniž je třeba zkoumat ostatní žalobní důvody či rozhodnout o přípustnosti důkazů předložených žalobkyněmi dopisem ze dne 10. ledna 2023.
K nákladům řízení
93 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovaly náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/502 ze dne 6. dubna 2020 o některých opatřeních obchodní politiky týkajících se určitých výrobků pocházejících ze Spojených států amerických se zrušuje v rozsahu, v němž se týká výrobků kódu KN 9613 80 00.
2) Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 18. října 2023.
Podpisy