Language of document : ECLI:EU:T:2011:509

Věc T-343/10

Etimine SA a AB Etiproducts Oy

v.

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

„Žaloba na neplatnost – REACH – Identifikace kyseliny borité a tetraboritanu disodného bezvodého jako látek vzbuzujících mimořádné obavy – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“

Shrnutí usnesení

Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Přímé dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), které identifikuje boritany jako látky vzbuzující mimořádné obavy

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1907/2006, čl. 7 odst. 2 a 3, čl. 31 odst. 9 písm. a), článek 33, čl. 34 písm. a), článek 59 a příloha XIV)

Bezprostřední dotčení, jakožto podmínka přípustnosti žaloby na neplatnost, kterou hodlá podat fyzická nebo právnická osoba proti rozhodnutí, které jí nebylo adresováno, vyžaduje, aby předmětné opatření bezprostředně zakládalo následky pro právní postavení jednotlivce a aby adresátům tohoto opatření, kteří jsou pověřeni jeho provedením, neponechávalo žádnou volnost uvážení, a aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní úpravy, aniž by bylo třeba použít další prováděcí předpisy.

V tomto ohledu je třeba mít za to, že rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), které identifikuje boritany jako látky vzbuzující mimořádné obavy, nemá s ohledem na jejich začlenění do seznamu v příloze XIV nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, ve znění změn, bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyně, dovozce boritanů, s ohledem na povinnosti stanovené v uvedeném nařízení, neboť bylo jednak prokázáno, že identifikace boritanů jako látek vzbuzujících mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, není novou informací způsobilou ovlivnit opatření k řízení rizik ani novou informací o nebezpečnosti ve smyslu článku 31 odst. 9 písm. a) uvedeného nařízení, takže žalobkyně není povinna aktualizovat bezpečnostní list, a jednak, že se na žalobkyni nevztahují informační povinnosti vyplývající z čl. 7 odst. 2, článku 33 a čl. 34 písm. a) téhož nařízení.

Mimoto pouhá skutečnost, že akt může mít vliv na hmotněprávní situaci žalobkyně, nestačí k tomu, aby tento akt mohl být považován za akt, který se jí bezprostředně dotýká. Právní subjekt, který tvrdí, že akt ovlivní jeho postavení na trhu, je oprávněn podat žalobu podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU pouze na základě existence zvláštních okolností. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla pouze, že její zákazníci nebudou nadále kupovat přípravky uvedené v seznamu prověřovaných látek, neprokázala existenci takových zvláštních okolností.

(viz body 22, 24, 37, 39–41)