Spojené věci T-208/08 a T-209/08
Gosselin Group NV a
Stichting Administratiekantoor Portielje
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh mezinárodních stěhovacích služeb v Belgii – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen – Rozdělení trhu – Manipulace nabídkových řízení – Jediné a pokračující protiprávní jednání – Pojem ‚podnik‘ – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006 – Závažnost – Doba trvání“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Unijní předpisy – Podnik – Pojem – Hospodářská jednotka
(Článek 81 ES)
2. Hospodářská soutěž – Unijní předpisy – Podnik – Pojem – Výkon hospodářské činnosti
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)
3. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Vymezení trhu – Předmět – Určení vlivu na obchod mezi členskými státy – Výrazné ovlivnění
(Článek 81 ES; sdělení Komise 2004/C 101/07, odstavec 53)
4. Akty orgánů – Pokyny k pojmu ovlivnění obchodu – Závazný akt
(Sdělení Komise 2004/C 101/07)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posouzení podle povahy protiprávního jednání
(Sdělení Komise 2006/C 210/02, odstavce 19 a 21 až 23)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Zásada individualizace sankcí
(Nařízení Rady č. 1/2003; sdělení Komise 2006/C 210/02)
7. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Povinnost Komise prokázat dobu trvání protiprávního jednání
(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 2006/C 210/02)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Posouzení
(Sdělení Komise 2006/C 210/02, odstavec 29)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Polehčující okolnosti – Protisoutěžní jednání povolené nebo doporučované veřejnými orgány
(Sdělení Komise 2006/C 210/02, odst. 29 poslední odrážka)
1. Pojem „hospodářská jednotka“, která může být složena z několika odlišných právních subjektů, byl tedy zaveden proto, aby bylo možné přičíst chování jedné právní entity (dceřiné společnosti) jiné právní entitě (mateřské společnosti), a nikoli proto, aby mateřské společnosti byla přiznána povaha podniku. Pojem „hospodářská jednotka“ tudíž nemůže sloužit ke zhojení skutečnosti, že mateřská společnost nemá povahu podniku.
(viz bod 41)
2. V kontextu práva hospodářské soutěže se rozumí „podnikem“ jakákoli entita vykonávající hospodářskou činnost, nezávisle na právním postavení této entity a způsobu jejího financování.
Subjekt, který vlastnictvím majoritních podílů ve společnosti vykonává kontrolu plynoucí z těchto podílů tím, že se přímo či nepřímo vměšuje do její správy, musí tedy být považován za účastnícího se hospodářské činnosti vykonávané ovládaným podnikem, a na základě toho musí být sám kvalifikován jako podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže.
Pouhé držení podílů, byť majoritních, pokud umožňuje pouze výkon práv spojených s postavením akcionáře nebo společníka, jakož i případně přijímání dividend, pouhých plodů z vlastnictví majetku, ovšem nepostačuje k určení činnosti subjektu vlastnícího tyto podíly jako hospodářské.
Důkazní břemeno „vměšování“ nese Komise.
(viz body 44, 47–48)
3. Pro účely použití čl. 81 odst. 1 ES nemusí Komise prokazovat existenci skutečných protisoutěžních účinků dohod nebo jednání, jejichž účelem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. Článek 81 odst. 1 ES se ovšem nepoužije, není-li vliv kartelové dohody na obchod uvnitř Společenství nebo na hospodářskou soutěž „výrazný“. Na dohodu se totiž zákaz stanovený v čl. 81 odst. 1 ES nevztahuje, omezuje-li hospodářskou soutěž nebo obchod mezi členskými státy jen zanedbatelně.
Povinnost vymezit trh v rozhodnutí přijatém podle článku 81 ES má tudíž Komise v případě, kdy bez takového vymezení nelze zjistit, zda může dotčená dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě ovlivnit obchod mezi členskými státy a zda je jejich účelem nebo výsledkem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu.
Pokud by mohla automaticky každá přeshraniční operace výrazně ovlivnit obchod mezi členskými státy, ztratil by pojem „výraznost“, který je jednou z podmínek pro použití čl. 81 odst. 1 ES, veškerý význam. I v případě jednání protiprávního svým účelem je třeba, aby mohlo protiprávní jednání výrazně ovlivnit obchod uvnitř Společenství. To vyplývá z pokynů k pojmu ovlivnění obchodu podle článků 81 a 82 Smlouvy, neboť pozitivní domněnka, stanovená v jejich odstavci 53, se vztahuje jen na dohody nebo jednání, které mohou ze své vlastní podstaty ovlivnit obchod mezi členskými státy.
Jestliže Komise totiž podá dostatečně podrobný popis dotčeného odvětví, a to včetně nabídky, poptávky a zeměpisného rozsahu, vymezí přesně dotčené služby i trh a takový popis odvětví může být dostatečný, jelikož je dostatečně podrobný k tomu, aby Tribunálu umožnil přezkum základních tvrzení Komise, a na jeho základě je zcela zřetelné, že společný podíl na trhu značně přesahuje prahovou hodnotu 5 %. Jsou-li podmínky splněny, může Komise vycházet z druhé alternativní podmínky podle odstavce 53 uvedených pokynů a přitom výslovně nevymezit trh ve smyslu odstavce 55 týchž pokynů. V rámci pozitivní domněnky stanovené v odstavci 53 těchto pokynů totiž postačí k prokázání výraznosti ovlivnění obchodu mezi členskými státy splnění alespoň jedné z alternativních podmínek.
(viz body 89–91, 98, 112, 116–117)
4. Komise se přijetím pravidel chování, tedy pokynů k pojmu ovlivnění obchodu podle článků 81 a 82 Smlouvy, a zveřejněním oznámení, že je napříště použije na případy jimi dotčené, omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit bez případné sankce z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání.
(viz bod 109)
5. Posouzení závažnosti protiprávního jednání musí být provedeno zejména s přihlédnutím k povaze omezení hospodářské soutěže. Závažnost protiprávního jednání lze stanovit s ohledem na povahu a účel zneužívajícího chování. Faktory vztahující se k účelu chování proto mohou mít větší význam pro stanovení výše pokuty než faktory vztahující se k jeho účinkům.
Protiprávní jednání, jehož účelem je určování cen a rozdělení trhů, je svou povahou obzvláště závažné.
Kromě toho, pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, v odstavci 20 stanoví, že „[v]yhodnocení závažnosti se provede individuálně pro každý typ protiprávního jednání a přihlédne se přitom ke všem důležitým okolnostem případu“. Tyto pokyny přinesly zásadní metodickou změnu výpočtu pokut. Zejména byla zrušena kategorizace protiprávních jednání do tří kategorií („méně závažné“, „závažné“ a „velmi závažné“) a za účelem podrobnějšího rozlišování byla zavedena stupnice od 0 do 30 %. Podle odstavce 19 uvedených pokynů musí základní částka pokuty „souviset s určitým podílem tržeb a záviset na stupni závažnosti protiprávního jednání“. Podle odstavce 21 citovaných pokynů obecně platí, že „[p]odíl tržeb, k němuž se bude přihlížet, se obvykle bude nacházet na stupnici do 30 %“.
Komise tedy nemůže využít prostoru pro uvážení, který má v oblasti ukládání pokut, a stanovit konkrétní koeficient mezi 0 a 30 %, jestliže nezohlední zvláštní okolnosti věci. Odstavec 22 uvedených pokynů stanoví, že „[p]ři rozhodování o tom, zda by se podíl tržeb, k němuž se bude v daném případě přihlížet, měl nacházet ve spodní nebo horní části této stupnice, vezme Komise v úvahu určitý počet ukazatelů, například povahu protiprávního jednání, kumulovaný podíl všech stran na trhu, zeměpisný rozsah protiprávního jednání, implementování či neimplementování protiprávního jednání“.
Tyto potíže se stanovováním konkrétní procentní hodnoty jsou do jisté míry zmírněny v případě tajných horizontálních dohod o stanovení cen a o rozdělení trhů, u nichž se podíl tržeb, ke kterým se podle odstavce 23 uvedených pokynů přihlíží, bude většinou nacházet „v horní části stupnice“. Z tohoto odstavce plyne, že u nejzávažnějších omezení by koeficient měl být přinejmenším vyšší než 15 %.
Není tedy namístě rušit rozhodnutí Komise, které stanovilo koeficient 17 %, jen na základě toho, že protiprávní jednání je ve své podstatě závažné. Jestliže se totiž Komise rozhodla použít koeficient, který se rovná, či téměř rovná minimálnímu koeficientu stanovenému pro nejzávažnější omezení, není již nezbytné zohledňovat další faktory nebo okolnosti. Tato povinnost by existovala jen tehdy, pokud by měl být použit vyšší koeficient.
(viz body 126–127, 129–132)
6. Dopustilo-li se protiprávního jednání více podniků, je třeba přezkoumat relativní závažnost účasti každého z nich. Tento závěr je logickým důsledkem zásady personality trestů a sankcí, podle níž lze podnik potrestat pouze za skutky, které jsou mu individuálně vytýkány, což je zásada použitelná na veškerá správní řízení, jež mohou vést k uložení sankcí na základě pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Závažnost protiprávního jednání musí být posuzována individuálně tak, aby bylo zohledněno více skutečností, jako jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut. Skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál menší úlohu v těch jejích projevech, na kterých se podílel, musí proto být zohledněna při posuzování závažnosti protiprávního jednání, případně při stanovování pokuty.
Individuální okolnosti se však neposuzují v rámci posuzování závažnosti protiprávního jednání, tedy při stanovování základní částky pokuty, nýbrž v rámci upravování základní částky v závislosti na polehčujících a přitěžujících okolnostech.
(viz body 137–139)
7. Komise má povinnost prokázat protiprávní jednání porušující čl. 81 odst. 1 ES a je nutné, aby za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy. To platí obzvláště o důkazech týkajících se doby trvání protiprávního jednání, tedy kritéria, jehož význam v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 výrazně vzrostl. Pokud tedy neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, je Komise povinna předložit důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutečnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty.
Pokud však byla zjištěna účast na mnohostranných schůzkách, přísluší dotčenému podniku, aby předložil údaje prokazující, že jeho účast na zmíněných schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem, a to tím, že prokáže, že svým konkurentům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich.
To se týká kartelových dohod, v jejichž rámci dochází k mnohostranným schůzkám, na kterých jsou vyjadřovány cíle omezovat hospodářskou soutěž. Důvodem, o který se opírá tato právní zásada, je, že podnik tím, že se účastní takových schůzek, aniž se veřejně distancuje od jejich obsahu, vede ostatní účastníky k domnění, že souhlasí s výsledkem setkání a že se jím bude řídit. Pokud se určitý podnik takových schůzek neúčastnil, má povinnost předložit důkaz o délce trvání jeho účasti Komise, na kterou se nemůže vztahovat odlehčení důkazního břemene vyplývající z judikatury, podle které se podnik za účelem ukončení své odpovědnosti musí otevřeně a jednoznačně distancovat od kartelové dohody tak, aby si ostatní účastníci byli vědomi toho, že již nepodporuje obecné cíle kartelové dohody.
(viz body 153–154, 157–159)
8. Podle třetí odrážky odstavce 29 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 musí dotyčný podnik pro získání nároku na snížení pokuty z důvodu polehčujících okolností „poskytn[out] důkaz o tom, že jeho účast na protiprávním jednání je podstatně omezená“ a „v důsledku toho proká[zat], že v době, kdy byl stranou protiprávních dohod, se ve skutečnosti vyhýbal jejich provádění a choval se na trhu konkurenčním způsobem“.
Užití pojmu „například“ ovšem naznačuje, že výčet okolností uvedených v odstavci 29 těchto pokynů není taxativní. Zvláštní okolnosti daného případu, zejména účast či neúčast podniku na všech skutcích naplňujících znaky protiprávního jednání, musí být zohledněny, ne-li při posuzování závažnosti protiprávního jednání, pak alespoň při upravování základní částky v závislosti na polehčujících a přitěžujících okolnostech. Tato povinnost byla totiž jedním z důvodů, na jejichž základě mohl Soudní dvůr rozhodnout, že pojem „jediné a pokračující protiprávní jednání“ není v rozporu se zásadou, podle níž je odpovědnost za protiprávní jednání porušující právo hospodářské soutěže osobní povahy. Samotná kritéria uvedená ve třetí odrážce citovaného odstavce 29 nejsou s to takovou možnost zaručit.
(viz body 182–183)
9. Poslední odrážka odstavce 29 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 stanoví, že „[lze] snížit základní částku pokuty […], jestliže proti[soutěžní] jednání bylo povoleno nebo doporučováno veřejnými orgány nebo právními předpisy“. K tomu je nutno uvést, že pouhá vědomost o protisoutěžním jednání neznamená, že by Komise toto jednání implicitně „povol[ila] nebo doporuč[ovala]“ ve smyslu poslední odrážky odstavce 29 uvedených pokynů. Údajnou nečinnost nelze stavět na roveň pozitivnímu úkonu, jakým je například povolení či doporučování.
(viz body 189, 192)