Žaloba podaná dne 23. března 2009 - Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada

(Věc T-122/09)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Zhejiang Xinshiji Foods Co. Ltd, Hubei Xinshiji Foods Co. Ltd (zástupce: F. Carlin, Barrister, A. MacGregor, Solicitor, N. Niejahr a Q. Azau, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit nařízení v rozsahu, ve kterém ukládá anitdumpigová cla na žalobkyněmi vyráběné a vyvážené výrobky;

uložit Radě Evropské unie, aby nesla vlastní náklady řízení, a uložit jí náhradu nákladů tohoto řízení vynaložených žalobkyněmi.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně na základě článku 230 ES domáhají zrušení nařízení Rady (ES) č. 1355/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené z dovozu některých upravených nebo konzervovaných citrusových plodů (zejména mandarinek atd.) pocházejících z Čínské lidové republiky¹ (dále jen "konečné nařízení"), v rozsahu, ve kterém se jich týká.

Žalobkyně tvrdí, že konečné nařízení by mělo být, v rozsahu, ve kterém se jich týká, zrušeno, protože porušuje jejich právo na obhajobu, povinnost uvést odůvodnění a zásadu řádné správy.

Žalobkyně tvrdí, že bylo zasaženo do jejich práv na obhajobu,

(i) tím, že ve lhůtě stanovené v čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) 384/96² nebyly zveřejněny základní skutečnosti a nebyla poskytnuta dostatečná vysvětlení rozporů v objemu prodejů výrobního odvětví Společenství, v důsledku čeho žalobkyně nemohly vyjádřit své názory nebo dostatečně hájit své zájmy.

(ii) při určování újmy tím, že Komise:

a) nezodpověděla otázky žalobkyň ohledně nesrovnalostí v údajích o objemu prodeje výrobního odvětví Společenství včas tak, aby se žalobkyně mohly vyjádřit ještě před přijetím konečného nařízení Radou;

b) neposkytla žalobkyním požadovaná vysvětlení ohledně odmítnutí zohlednění vlivu cen surovin;

c) nevysvětlila, jakým způsobem provedla výpočet dvouprocentního zvýšení dovozních nákladů a dovozcova rozpětí

iii) tím, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, neboť při zjišťování újmy nezohlednila zásadní nesrovnalosti v údajích o objemu prodeje výrobního odvětví Společenství.

Žalobkyně tvrdí, že konečné nařízení je rovněž v rozporu s článkem 253 ES, jelikož neuvádí důvody týkající se základní skutečnosti, na které je založeno, totiž dvouprocentním zvýšení dovozních nákladů a dovozcova rozpětí, které má význam pro závěry učiněné v konečném nařízení, které vedly k uložení konečných antidumpingových cel žalobkyním.

Na posledním místě žalobkyně tvrdí, že Rada porušila zásadu řádné správy, tím, že přijala konečné nařízení tak, jak jej navrhovala Komise, aniž by zohlednila připomínky vznesené žalobkyněmi v průběhu řízení, ve kterých upozorňovaly na různé nedostatky spočívající v tom, že Komise nesprávně vysvětlila skutečnosti, na nichž založila svůj návrh konečných antidumpingových opatření, a v tom, že nedostatečně chránila práva žalobkyň na obhajobu.

____________

¹ - Úř. věst. 2008, L 350, s. 35.

² - Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45).