Věc T‑193/16

NG

proti

Evropské radě

„Žaloba na neplatnost – Prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016 – Tisková zpráva – Pojem ,mezinárodní dohoda‘ – Identifikace autora aktu – Působnost aktu – Zasedání Evropské rady – Setkání hlav států nebo předsedů vlád členských států Evropské unie konané v prostorách Rady Evropské unie – Postavení zástupců členských států Unie na setkání se zástupcem třetí země – Článek 263 první pododstavec SFEU – Nedostatek příslušnosti“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) ze dne 28. února 2017

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty Evropské rady – Zahrnutí – Meze

(Článek 15 SEU; článek 263 SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie s právně závaznými účinky – Prohlášení o výsledcích setkání hlav států členských států s tureckým předsedou vlády vydané v podobě tiskové zprávy na internetové stránce Rady – Vyloučení

(Článek 263 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec)

1.      Lisabonská smlouva přiznala Evropské radě postavení unijního orgánu. Na rozdíl od toho, co bylo dříve konstatováno unijním soudem, se tak akty přijímané tímto orgánem, který podle znění článku 15 SEU nevykonává legislativní funkci a tvoří jej hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise, již nevymykají přezkumu legality zakotvenému v článku 263 SFEU.

Nicméně akty přijímané zástupci členských států, kteří se fyzicky setkají v některém z unijních orgánů a jednají nikoli v postavení členů Rady nebo členů Evropské rady, nýbrž ve svém postavení hlav států nebo předsedů vlád členských států, nepodléhají přezkumu legality unijním soudem. V této souvislosti z článku 263 SFEU vyplývá, že obecně platí, že unijní soud nemá pravomoc rozhodovat o legalitě aktu přijatého vnitrostátním orgánem, ani aktu přijatého zástupci vnitrostátních orgánů několika členských států jednajících v rámci výboru zřízeného unijním nařízením. Avšak pouhá skutečnost, že je určitý akt označen žalovaným orgánem jako „rozhodnutí členských států“ Unie, nepostačuje k tomu, aby se takový akt vymykal přezkumu legality zavedenému článkem 263 SFEU, v projednávaném případě aktů Evropské rady. Za tímto účelem je totiž třeba ještě ověřit, že dotyčný akt není s ohledem na svůj obsah a všechny okolnosti, za nichž byl přijat, ve skutečnosti rozhodnutím Evropské rady.

(viz body 44–46)

2.      Za akt, který může být napaden žalobou na základě článku 263 SFEU nemůže být považováno prohlášení vydané dne 18. března 2016 na internetové stránce Rady v podobě tiskové zprávy, podávající zprávu o výsledcích setkání hlav států nebo předsedů vlád členských států Unie a tureckého předsedy vlády věnovaného prohloubení vzájemných vztahů Turecka a EU i řešení migrační krize. Takový akt nelze považovat za akt přijatý Evropskou radou ani ostatně jiným orgánem, institucí nebo subjektem Unie, nebo za akt, který prozrazuje existenci takového aktu a který by odpovídal dohodě, která byla údajně uzavřena dne 18. března 2016 mezi Evropskou radou a Tureckou republikou.

Vzhledem k tomu, že pro potřeby čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora byl napadený akt vymezen předložením tiskové zprávy, je třeba posoudit kontext, ve kterém bylo prohlášení EU a Turecka, jak bylo zveřejněno touto tiskovou zprávou, přijato, jakož i obsah tohoto prohlášení za účelem určení, zda toto prohlášení může představovat nebo odhalit existenci aktu přičitatelného Evropské radě, a podléhat tak přezkumu legality zakotvenému v článku 263 SFEU. Tyto dokumenty týkající se setkání EU a Turecka, které byly oficiálně předány členským státům Unie a Turecké republice, v tomto ohledu prokazují, že navzdory politováníhodným nejednoznačným výrazům v prohlášení EU a Turecka, jak bylo zveřejněno prostřednictvím tiskové zprávy, se zástupci těchto členských států setkali s tureckým premiérem v prostorách sdílených Evropskou radou a Radou, v postavení hlav států nebo předsedů vlád uvedených členských států. V této souvislosti okolnost, že předseda Evropské rady a předseda Komise, kteří nebyli formálně pozváni, byli rovněž přítomni na tomto setkání, neumožňuje mít za to, že z důvodu přítomnosti všech těchto členů Evropské rady se uvedené setkání uskutečnilo mezi Evropskou radou a tureckým premiérem.

Kromě toho, i kdyby mohla být na sporném setkání neformálně uzavřena mezinárodní dohoda, tato dohoda by byla uzavřena hlavami států nebo předsedy vlád členských států Unie a tureckým předsedou vlády. V rámci žaloby podané na základě článku 263 SFEU nemá přitom Tribunál pravomoc rozhodovat o legalitě mezinárodní smlouvy uzavřené členskými státy.

(viz body 49, 67, 68, 72–74)