STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 3. září 2020(1)
Věc C‑445/19
Viasat Broadcasting UK Ltd
proti
TV2/Danmark A/S,
Dánskému království
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast, Dánsko)]
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Státní podpora – Veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti – Článek 106 odst. 2 SFEU – Služby obecného hospodářského zájmu – Podpora slučitelná s vnitřním trhem – Právní následky – Článek 108 odst. 3 SFEU – Neoznámení – Povinnost zaplatit úrok z protiprávní podpory – Konkurenční výhoda získaná na základě protiprávního poskytnutí podpory – Částky, které je třeba zohlednit při výpočtu úroků“
I. Úvod
1. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se znovu týká financování veřejnoprávního vysílání v Dánsku prostřednictvím státních dotací, které již bylo předmětem několika rozhodnutí unijních soudů. Těmito rozhodnutími bylo pravomocně rozhodnuto, že finanční opatření státu přijatá ve prospěch společnosti TV 2 Danmark A/S (dále jen „TV 2“) představují podpory, které jsou slučitelné s vnitřním trhem(2).
2. Tyto podpory ovšem nebyly před svým poskytnutím oznámeny Komisi. Ve sporu v původním řízení se nyní jedná o otázku, zda proto příjemce této podpory, která je z formálního hlediska protiprávní, musí za dobu až do jejího schválení Komisí zaplatit Dánsku úroky. Komise pro tyto úroky zavedla označení „úrok z protiprávní podpory“(3).
3. Povinnost zaplatit úrok z protiprávní podpory je v zásadě uznávána i v situacích, kdy podpora nemusí být vrácena, protože je slučitelná s vnitřním trhem(4). Společnost TV 2 a Dánské království, podporované Nizozemským královstvím a Rakouskou republikou, proti tomu v projednávané věci ovšem namítají, že dotyčná podpora představuje vyrovnávací platbu za závazek služby v obecném hospodářském zájmu, což musí mít dopad na povinnost zaplatit úrok z protiprávní podpory.
II. Právní rámec
4. Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie(5) (dále jen „nařízení č. 2015/1589“) v článku 16(6) obsahuje pravidla pro navracení podpory. Jeho odstavec 2 zní takto:
„Podpora, která má být navrácena podle rozhodnutí o navrácení, zahrnuje úroky v přiměřené výši stanovené Komisí. Úroky jsou splatné od data, kdy byla protiprávní podpora k dispozici příjemci, do data jejího navrácení.“
III. Skutkový stav a původní řízení
5. Financování dánské veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti TV 2 ze státních prostředků, ke kterému docházelo v letech 1995 až 2002, bylo předmětem několika správních a soudních řízení.
6. Ve sporném období společnosti TV 2 vedle koncesionářských poplatků plynuly příjmy z prodeje reklamního času v televizi. Tyto příjmy byly po určitou dobu vytvářeny samostatnou státní společností TV 2 Reklame A/S a zisky byly na společnost TV 2 zčásti převáděny prostřednictvím fondu, zčásti jí byly vypláceny přímo.
7. Televizní organizace TV 2 se skládá z devíti nezávislých podniků: osmi regionálních stanic a jednoho podniku s celostátní působností. Ve sporném období byla společnost TV 2 ze zákona povinna vytvářet celostátní a regionální televizní vysílání a vysílat je prostřednictvím celoplošné stanice, jakož i regionálních stanic.
8. Regionální stanice samy nevytvářely žádné příjmy, nýbrž byly financovány společností TV 2. Tuto povinnost společnosti TV 2 rovněž ukládal zákon.
9. Dánské království skutečnost, že zdrojem financování jsou koncesionářské poplatky a příjmy z reklamy, neoznámilo Komisi. Poté, co Tribunál zrušil první rozhodnutí Komise z roku 2004(7), rozhodla v roce 2011(8) Komise na základě opětovného posouzení (dále jen „rozhodnutí ve věci TV 2 II“), že finanční opatření ve prospěch společnosti TV 2 přijatá v letech 1995 až 2002 byla podporami, jejichž poskytnutí bylo protiprávní v důsledku porušení čl. 108 odst. 3 SFEU, že však byly v plné své výši slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 SFEU. Toto rozhodnutí bylo s konečnou platností potvrzeno Soudním dvorem(9).
10. Žalobkyně v původním řízení, společnost Viasat Broadcasting UK Ltd. (dále jen „Viasat“) se nyní domáhá, opírajíc se o skutečnost, že sporné podpory nebyly oznámeny, aby bylo určeno, že společnost TV 2 je povinna za dobu od vyplacení podpory do vydání konečného rozhodnutí Komise o její slučitelnosti s vnitřním trhem v roce 2011 zaplatit úroky z protiprávní podpory ve výši 1 746 300 000 dánských korun (DKK) (ca. 234 623 606 eur).
11. Základem pro výpočet tohoto úroku je součet poskytnutých finančních prostředků, které byly kvalifikovány jako podpora, zahrnuje tedy i částky, které společnost TV 2 získala z příjmů z reklamy, a částky, které společnost TV 2 převedla na své regionální stanice.
12. TV 2 se proti tomuto požadavku brání. Má za to, že v takovém případě, jako je tento, kdy je neoznámená podpora, která byla poskytnuta jako vyrovnání za závazek služby v obecném hospodářském zájmu, slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 SFEU, a z tohoto důvodu nemusí být vrácena, nelze požadovat úrok z protiprávní podpory. Společnost TV 2 v podstatě tvrdí, že tomu je tak proto, že čl. 106 odst. 2 SFEU v takových případech brání uplatnění oznamovací povinnosti a povinnosti vyčkat s provedením zamýšlených opatření, které jsou stanoveny v čl. 108 odst. 3 SFEU, a že povinnost platit úroky je v každém případě vázána na existenci skutečné neoprávněné výhody. Podle jejího názoru se ale o takovou výhodu v projednávané věci nejedná.
IV. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a řízení před Soudním dvorem
13. Usnesením ze dne 29. května 2019, které bylo Soudnímu dvoru doručeno dne 6. června 2019, předložil Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast, Dánsko) Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU následující předběžné otázky:
„1) Platí povinnost vnitrostátního soudu nařídit příjemci podpory zaplatit úroky za dobu trvání protiprávního stavu (viz rozsudek ve věci CELF) rovněž v takové situaci, jaká nastala v projednávané věci, kdy protiprávní státní podpora představovala vyrovnávací platbu za závazek služby obecného hospodářského zájmu, která byla následně shledána slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 SFEU a kdy k jejímu schválení došlo na základě posouzení celkové finanční situace celého podniku pověřeného veřejnou službou, včetně jeho kapitalizace?
2) Platí povinnost vnitrostátního soudu nařídit příjemci podpory zaplatit úroky za dobu trvání protiprávního stavu (viz rozsudek ve věci CELF) rovněž ve vztahu k částkám, které jsou za takových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, převedeny z příjemce podpory na přidružené podniky na základě veřejnoprávní povinnosti, ale které jsou konečným rozhodnutím Komise kvalifikovány jako částky představující výhodu pro příjemce podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU?
3) Platí povinnost vnitrostátního soudu nařídit příjemci podpory zaplatit úroky za dobu trvání protiprávního stavu (viz rozsudek ve věci CELF) rovněž ve vztahu ke státní podpoře, kterou příjemce podpory za takových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, obdržel od podniku kontrolovaného veřejnoprávním subjektem, pokud prostředky, které má tento podnik k dispozici, pocházejí částečně z prodeje služeb příjemce podpory?“
14. Společnost Viasat, společnost TV 2, Dánské království, Nizozemské království, Rakouská republika a Evropská komise v řízení před Soudním dvorem předložily písemná vyjádření a písemně zodpověděly další otázky Soudního dvora.
V. Právní posouzení
15. Předkládající soud pokládá tři otázky, jejichž podstatou je, zda, a pokud ano, v jakém rozsahu je společnost TV 2 v důsledku neoznámení podpor povinna za dobu od poskytnutí podpory až do konečného rozhodnutí Komise v roce 2011 z částek, které obdržela, zaplatit úrok z protiprávní podpory.
16. V rámci první předběžné otázky je přitom třeba objasnit, zda se povinnost zaplatit úrok z protiprávní podpory, která vzniká na základě skutečnosti, že podpory nebyly v rozporu se Smlouvami oznámeny (k tomu viz oddíl A.), vztahuje rovněž na podpory, které byly poskytnuty bez předchozího oznámení, ale v souladu s čl. 106 odst. 2 SFEU (k tomu viz oddíl B.). Předmětem druhé a třetí předběžné otázky, které je třeba zkoumat společně, jsou částky, které popřípadě musí být zohledněny při vyměřování úroku z protiprávní podpory (k tomu viz oddíl C.).
A. Úvodní poznámka
17. Podpora je z formálního hlediska protiprávní, pokud byla poskytnuta v rozporu s procesním pravidlem uvedeným v čl. 108 odst. 3 SFEU(10). Článek 108 odst. 3 SFEU je součástí systému kontroly zavedeného Smlouvou o fungování EU v oblasti státních podpor. V rámci tohoto systému je členským státům uložena povinnost v první řadě oznámit Komisi každé opatření, které směřuje k poskytnutí podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU nebo k její změně, a dále taková opatření v souladu s čl. 108 odst. 3 třetí větou SFEU neprovádět, dokud Komise nepřijme konečné rozhodnutí týkající se uvedeného opatření(11).
18. Cílem oznamovací povinnosti a povinnosti vyčkat s provedením zamýšlených opatření je zabezpečit, aby účinky podpory nenastaly dříve, než Komise mohla v přiměřené lhůtě záměr podpory podrobně přezkoumat a případně zahájit formální vyšetřovací řízení(12). Tyto povinnosti zajišťují, že nikdy nebude poskytnuta podpora, která je neslučitelná s vnitřním trhem(13).
19. Je pravda, že z této zásady existují výjimky. Například nařízení (EU) č. 651/2014(14) v článku 3 od povinností uvedených v čl. 108 odst. 3 SFEU osvobozuje takové podpory, které splňují podmínky stanovené tímto nařízením. Bod 7 odůvodnění tohoto nařízení ale zároveň zdůrazňuje výjimečnou povahu tohoto osvobození – a upřesňuje, že na všechny ostatní podpory se čl. 108 odst. 3 vztahuje.
B. První předběžná otázka
20. Podstatou první předběžné otázky předložené Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast) je, zda jsou vnitrostátní soudy povinny uložit příjemci protiprávní podpory povinnost zaplatit úrok z protiprávní podpory i v případě, kdy Komise danou podporu následně shledala slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 SFEU, protože představovala vyrovnávací platbu za závazek služby v obecném hospodářském zájmu, a z tohoto důvodu nemusí být vrácena.
21. První předběžná otázka tak navazuje na rozsudek ve věci CELF(15): V uvedené věci Soudní dvůr konstatoval, že úrok z protiprávní podpory je třeba vyměřit v případě, že státní podpora byla vyplacena v rozporu s oznamovací povinností, ale následně byla prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 SFEU(16). V konečném důsledku je tedy třeba objasnit, zda má důvod, pro který byla podpora shledána slučitelnou s vnitřním trhem, vliv na povinnost zaplatit úrok z protiprávní podpory.
1. Zásada: povinnost platit úroky u podpor, které jsou protiprávní pouze z formálního hlediska
22. Na úrovni sekundárního práva vyplývá povinnost platit úrok z protiprávní podpory z čl. 16 odst. 2 nařízení č. 2015/1589, resp. z čl. 14 odst. 2 nařízení č. 659/1999(17). Je pravda, že toto ustanovení se výslovně vztahuje pouze na situaci, kdy podpora není slučitelná s vnitřním trhem, a musí proto být vrácena. Za dobu trvání protiprávního stavu, tedy za dobu od poskytnutí [podpory] do vydání konečného rozhodnutí Komise, pak musí být zaplaceny úroky.
23. Ve věci CELF ale Soudní dvůr rozhodl, že povinnost platit úrok z protiprávní podpory je dána i v případě, že podpora je s vnitřním trhem slučitelná podle čl. 107 odst. 3 SFEU a není požadováno její navrácení(18).
24. Tato judikatura se v zásadě musí vztahovat na všechny podpory, které jsou slučitelné s vnitřním trhem, ale jsou protiprávní, bez ohledu na důvody jejich slučitelnosti. V rozsahu, v jakém proti tomu zejména dánská a nizozemská vláda namítají, že v případě protiprávních podpor poskytnutých v souvislosti se službami obecného hospodářského zájmu nelze k judikatuře ve věci CELF přihlížet kvůli odchylnému důvodu slučitelnosti, nejsou tyto námitky opodstatněné.
25. Povinnost platit úroky se totiž zakládá na porušení procesního ustanovení obsaženého v čl. 108 odst. 3 SFEU. Toto procesní pochybení v případě porušení oznamovací povinnosti nebo povinnosti vyčkat s provedením zamýšlených opatření nastává bez ohledu na to, zda je daná podpora slučitelná s vnitřním trhem, či nikoli. Postup, jehož součástí je oznamovací povinnost a povinnost vyčkat s provedením zamýšlených opatření, má právě umožnit určení, zda dané opatření představuje podporu a zda je tato podpora případně slučitelná s vnitřním trhem. Povinnosti stanovené čl. 108 odst. 3 SFEU z tohoto důvodu časově předcházejí rozhodnutí o slučitelnosti.
26. Podle judikatury proto rozhodnutí Komise o slučitelnosti jakožto konečné rozhodnutí vydané ve vyšetřovacím řízení, nevede k odstranění rozporu se zákazem uvedeným v čl. 108 odst. 3 SFEU(19), a nemá tedy vliv na protiprávnost podpory. Jakýkoliv jiný výklad by zvýhodnil nedodržení ustanovení čl. 108 odst. 3 třetí věty SFEU a zbavil by toto ustanovení jeho užitečného účinku(20). Pokud by totiž v rámci určitého záměru podpory, který je či není slučitelný s vnitřním trhem, nezpůsobila skutečnost, že nedodržuje čl. 108 odst. 3 SFEU, více rizik nebo sankcí než dodržení téhož ustanovení, byla by motivace členských států k oznámení a vyčkání rozhodnutí o slučitelnosti značně snížena, a stejně tak by v důsledku toho byl značně snížen i rozsah kontroly Komise(21).
27. Dále by takový výklad s sebou přinesl přesun pravomocí. V rámci systému kontroly v oblasti podpor totiž vnitrostátním soudům přísluší ochrana práv procesních subjektů před možným porušením zákazu obsaženého v čl. 108 odst. 3 SFEU a případné zhojení důsledků protiprávnosti podpory(22). Komise naproti tomu posuzuje, zda je opatření podpory slučitelné s vnitřním trhem(23). Pokud by kladné rozhodnutí Komise mělo za následek zhojení procesního pochybení, rozhodovala by Komise nepřímo i o protiprávním jednání vůči jednotlivým konkurentům příjemce podpory(24) a odňala by jim jejich možnost domáhat se právní ochrany u vnitrostátních soudů.
28. Z výše uvedeného plyne, že procesní pochybení přetrvává bez ohledu na případnou slučitelnost podpory s vnitřním trhem. Jak Soudní dvůr v neposlední řadě zdůraznil ve věci CELF, ukládá unijní právo vnitrostátním soudům povinnost nařídit opatření, která jsou vhodná pro účinné zhojení důsledků protiprávnosti(25).
29. Opět ve věci CELF Soudní dvůr placení úroku z protiprávní podpory označil za prostředek, který je k tomuto zhojení vhodný(26). Vnitrostátní soudy jsou totiž povinny zejména chránit práva jednotlivců před porušováním, které vyplývá z protiprávnosti dané podpory(27).
30. Následkem porušení povinnosti vyčkat s provedením zamýšlených opatření vzniká příjemci protiprávní podpory konkurenční výhoda, jejímž protějškem je porušení práv třetích osob, které působí na témže trhu. Tato výhoda může mít finanční povahu, protože je třeba mít za to, že příjemce podpory by si po dobu trvání vyšetřovacího řízení a s ním spojeného pozastavení opatření musel financování opatřit jiným způsobem. I v případě poskytovatelů služeb obecného hospodářského zájmu by tomu tak zpravidla mohlo být formou úročené půjčky, takže by tento příjemce musel čelit tržním úrokům(28). Ačkoli v těchto oblastech často působí podniky vlastněné státem, které mohou být ze strany státu financovány prostřednictvím navyšování kapitálu, představují totiž tržní půjčky jedinou možnost financování, která nepatří do kontextu státních podpor a může tedy být poskytnuta ad hoc a bez předchozího správního řízení.
31. Mimoto ale výhoda předčasného poskytnutí podpory spočívá rovněž v tom, že konkurenti příjemce podpory jsou účinkům podpory, která je slučitelná s vnitřním trhem, vystaveni dříve, než by bylo nutné při dodržení daného postupu, a v důsledku toho po dobu trvání protiprávního stavu dochází ke zlepšení soutěžního postavení příjemce podpory vůči jiným subjektům na trhu(29).
32. Tato výhoda, jejíž existenci Soudní dvůr konstatoval ohledně trhu, který nesouvisí s veřejnými službami, je ku prospěchu i poskytovatelům služeb obecného hospodářského zájmu. Článek 14 SFEU a čl. 106 odst. 2 SFEU totiž ozřejmují, že i v této oblasti v zásadě existuje a je žádoucí hospodářská soutěž. Rovněž okolnosti projednávané věci ukazují, že toto hodnocení odpovídá i situaci na trhu televizního vysílání, který je dotčen v projednávané věci. Společnost Viasat jakožto soukromý podnik konkuruje veřejnoprávní společnosti TV 2. Podnik, který je pověřen poskytováním uvedených služeb, tedy zaujímá určité soutěžní postavení, k jehož zlepšení dochází v důsledku skutečnosti, že již v době, kdy Komise ještě nerozhodla o podpoře, disponuje finančními prostředky na sestavení programového schématu. V oblasti televizního vysílání mohou být takové prostředky zajímavé zejména z hlediska konkurenčního boje o výhradní vysílací práva.
33. S ohledem na výše uvedené je rovněž třeba odmítnout námitky společnosti TV 2, jakož i dánské a nizozemské vlády, podle nichž společnosti TV 2 v projednávaném případě v důsledku předčasného poskytnutí podpory nevznikla žádná neoprávněná výhoda, resp. že by taková výhoda každopádně musela být zjištěna při individuálním posuzování daného případu. Dotčení účastníci řízení svá tvrzení v podstatě odůvodňují tím, že společnosti TV 2 prostřednictvím dané podpory nebyla poskytnuta nadměrná kompenzace, což rovněž musí být zohledněno při posuzování účinků předčasného poskytnutí podpory.
34. Tato námitka, která obsahově navazuje na otázku slučitelnosti podpory s vnitřním trhem, a tudíž na skutkovou podstatu uvedenou v čl. 107 odst. 1 SFEU, však výhodu spočívající v předčasném přístupu [k podpoře], která je uvedena v bodě 31 tohoto stanoviska a která je důsledkem procesního pochybení, nemůže zpochybnit. Výhodu, která je znakem skutkové podstaty, je totiž třeba odlišovat od výhody, která je následkem protiprávního poskytnutí. Zatímco první uvedená výhoda je hmotněprávní podmínkou existence podpory, o jejímž splnění musí na základě určitých kritérií rozhodnout Komise, není třeba posledně uvedenou výhodu zkoumat individuálně, protože lepší postavení oproti potenciálním konkurentům vyplývá již z dostupnosti státních prostředků a je dáno bez ohledu na to, zda Komise dané opatření prohlásí za slučitelné s vnitřním trhem. Dokonce i v případě, že opatření je oprávněné, je tomu tak totiž pouze s výhradou dodržení řádného postupu(30).
35. S ohledem na výše uvedené je třeba uplatňovat zásadu, že podpora, která byla poskytnuta v rozporu s oznamovací povinností a povinností vyčkat s provedením zamýšlených opatření, které vyplývají z čl. 108 odst. 3 SFEU, je bez ohledu na svou případnou slučitelnost s vnitřním trhem důvodem pro placení úroku z protiprávní podpory, protože [její] předčasné poskytnutí příjemci podpory zjednává neoprávněnou výhodu.
2. Neexistence výjimky pro podpory týkající se poskytování služeb obecného hospodářského zájmu
36. Vyvstává však otázka, zda kvůli zvýhodněním, kterých se poskytování služeb obecného hospodářského zájmu dostává na základě evropských Smluv, zejména na základě článku 14 a čl. 106 odst. 2 SFEU, není zapotřebí výjimky z této zásady. Této problematiky se týkají námitky společnosti TV 2 a rakouské vlády, v jejichž rámci tvrdí, že na základě čl. 106 odst. 2 SFEU nelze pravidla obsažená v čl. 108 odst. 3 SFEU, nebo přinejmenším povinnost platit úroky použít, pokud dané ustanovení, resp. daná povinnost brání poskytování služeb obecného hospodářského zájmu.
37. Podle čl. 106 odst. 2 SFEU podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu podléhají pravidlům obsaženým ve Smlouvách, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny.
38. Podle čl. 14 SFEU Unie a členské státy, aniž jsou dotčeny článek 4 SEU a články 93, 106 a 107 SFEU a s ohledem na místo, které zaujímají služby obecného hospodářského zájmu mezi společnými hodnotami Unie, a na jejich význam při podpoře sociální a územní soudržnosti, pečují v rámci svých pravomocí a v oblasti působnosti Smluv o to, aby zejména hospodářské a finanční zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů.
39. Obě tato ustanovení potvrzují protokol (č. 26) o službách obecného zájmu(31) a protokol (č. 29) o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech(32), připojené ke Smlouvám(33).
40. Povinností platit u podpor, které jsou z formálního hlediska protiprávní, úroky, by mohl být dotčen tento cíl spočívající v zajištění služeb obecného hospodářského zájmu. S tímto cílem, a koneckonců tedy i s uvedenými požadavky stanovenými primárním právem by totiž bylo neslučitelné, kdyby příjemci podpory byly prostřednictvím povinnosti platit úroky s konečnou platností odňaty prostředky, které potřebuje k nabízení těchto služeb.
41. Článek 106 odst. 2 SFEU ovšem nabízí dva způsoby, jak se vypořádat se zákazem podpor u finanční podpory tohoto druhu služeb a nastolit rozumný poměr mezi povinností platit úroky a zajištěním služeb obecného hospodářského zájmu. Zaprvé podle kritérií stanovených rozsudkem Altmark Trans(34) nejsou určitá podpůrná opatření státu podporami ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a zadruhé může Komise podpůrná opatření, která těmto kritériím nevyhovují, a představují tedy podpory, schválit.
42. Pokud v důsledku povinnosti platit úroky dojde ke schodku ve financování poskytování služby, může tedy členský stát v případě těchto zvláštních podpor posoudit, zda poskytovateli služeb na základě kritérií stanovených v rozsudku Altmark Trans(35) nahradí náklady na úroky, aby mu přece jen umožnil uskutečňování nezbytných služeb. V takovém případě je poskytování služeb zajištěno i nadále. Právní předpisy v oblasti státních podpor pak náhradě nákladů vynaložených na úroky nebrání.
43. Pokud opatření, kterým jsou poskytovateli služeb hrazeny úroky, nesplňuje kritéria stanovená v rozsudku Altmark Trans, mohl by dotyčný členský stát potřebné prostředky poskytnout jako podporu, která by ale byla podmíněna předběžným schválením ze strany Komise(36). Tato podpora by byla slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 SFEU v případě, že finanční zátěž způsobená úroky právně nebo fakticky brání plnění závazku veřejné služby, který jim byl svěřen.
44. Je pravda, že proti tomuto řešení lze namítat, že v jeho důsledku – zdánlivě jedině proto, aby bylo učiněno zadost formálním požadavkům daného postupu – je příjemci schválené platby uložena povinnost vrátit určitou její část členskému státu ve formě úroků, pouze aby tuto částku znovu obdržel jako opětovnou podporu. S ohledem na výše uvedené vyvstává otázka, zda by v konkrétních případech u protiprávních, ale schválených podpor týkajících se poskytování služeb obecného hospodářského zájmu s ohledem na hmotněprávní postavení zúčastněných osob nebylo vhodnější upuštění od povinnosti platit úroky.
45. Ve výsledku je ale třeba takový postup odmítnout. Předně mu brání rozdělení kontrolních pravomocí v právních předpisech o státních podporách. Ve skutečnosti totiž „upuštění“ od úroku z protiprávní podpory(37) představuje jeho prominutí, a tudíž podporu, pokud nejsou dodržena kritéria stanovená rozsudkem Altmark Trans. Posouzení její slučitelnosti s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 SFEU přísluší výhradně Komisi a nemůže být ani v jednotlivých případech provedeno vnitrostátními soudy.
46. Oznamovací povinnost a povinnost vyčkat s provedením zamýšlených opatření, jejichž účinnost povinnost platit úroky zajišťuje, navíc kromě uvedených cílů(38) chrání rovněž práva konkurentů příjemce podpory. Tento aspekt se nestane obsoletním, pokud se ukáže, že daná podpora je slučitelná s vnitřním trhem a příjemci rovněž budou uhrazeny úroky.
47. Procesní práva ostatních soutěžitelů jsou ostatně v rámci evropských režimů podpor obzvláště důležitá. Zaprvé mohou podstatně přispět k účinnosti kontroly podpor. Zadruhé slouží zákaz podpor k ochraně nenarušené hospodářské soutěže, kterou mohou podpory týkající se služeb obecného hospodářského zájmu omezit pouze v takové míře, v jaké je to skutečně nezbytné.
48. Zde navržený způsob řešení kolize povinnosti platit úroky a zajištění služeb obecného hospodářského zájmu s sebou sice nese zvýšenou administrativní zátěž, brání však vzniku jakékoli motivace k tomu, aby bylo u podpor týkajících se služeb obecného hospodářského zájmu upuštěno od předchozího oznámení. Mimoto respektuje rozdělení kontrolních pravomocí mezi Komisi a vnitrostátními soudy stanovené v právních předpisech v oblasti státních podpor. Je zárukou práv ostatních soutěžitelů a zajišťuje, že rozsah takových podpor podléhá přísné kontrole – ať již v rámci kritérií stanovených rozsudkem Altmark Trans, či při schvalování ze strany Komise.
49. Povinnost vnitrostátního soudu nařídit příjemci podpory zaplacení úroku z protiprávní podpory tedy platí rovněž v případě, že protiprávní státní podpora byla poskytnuta za účelem plnění služby v obecném hospodářském zájmu a Komise ji následně na základě posouzení celkové finanční situace celého veřejnoprávního podniku, včetně jeho kapitalizace, shledala slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 SFEU.
C. Druhá a třetí předběžná otázka
50. Předmětem druhé a třetí předběžné otázky je, na jakém základě se vypočítává úrok. Tyto otázky mají vnitrostátnímu soudu zjednat jasno o částce, která je základem [pro výpočet] úroku z protiprávní podpory. Podstatou otázek předkládacího soudu je, zda je třeba úroky požadovat ze všech finančních opatření přijatých ve prospěch společnosti TV 2 v průběhu období, které je v této věci relevantní, nebo zda jsou některá opatření z této povinnosti vyňata.
51. Tyto otázky lze zodpovědět společně. Je pravda, že mají různý základ, neboť druhá otázka se týká části finančních opatření přijatých ve prospěch společnosti TV 2, která vyplynula z příjmů z reklamy, předmětem třetí otázky jsou částky, které společnost TV 2 převedla na regionální stanice. Odpověď na obě otázky ale vyplývá z příslušných předpisů stejně jako z judikatury vydané na jejich základě.
52. Podle nich se oznamovací povinnost a povinnost vyčkat s provedením zamýšlených opatření vztahují na jakoukoliv podporu(39). Unijní soudy rovněž ohledně příjmů z reklamy(40) a částek, které společnost TV 2 převedla na regionální stanice(41), potvrdily, že jsou splněny podmínky uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU. Je tedy nepochybné, že i tyto části daných finančních opatření jsou státními podporami.
53. Vzhledem k tomu, že je dánský stát řádně neoznámil a nepozastavil je až do jejich odsouhlasení Komisí, jedná se i ohledně částek, které jsou zde uváděny samostatně, o podpory, které jsou z formálního hlediska protiprávní a jsou důvodem pro placení úroku z protiprávní podpory.
54. Jak již bylo uvedeno, z hlediska úroku z protiprávní podpory není relevantní ani okolnost, zda příjemci protiprávní podpory na základě této podpory samotné vznikla nebo je zachována neoprávněná výhoda(42). Skutečnost, že si, k čemuž přihlíží předkládající soud, společnost TV 2 z příjmů, které převedla na regionální stanice, neponechala žádnou „čistou výhodu“, je tedy irelevantní. Povinnost platit úroky je následkem procesního pochybení a vyvažuje výhodu, která vyplývá z předčasného poskytnutí podpory(43).
55. Na druhou a třetí otázku předkládajícího soudu je tedy třeba odpovědět, že vnitrostátní soudy jsou povinny nařídit příjemci podpory zaplacení úroků z protiprávní podpory ve vztahu ke všem částkám, které jsou konečným rozhodnutím Komise kvalifikovány jako částky představující výhodu pro příjemce podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
VI. Závěry
56. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr rozhodl takto:
„1) Povinnost vnitrostátního soudu nařídit příjemci podpory zaplacení úroku z protiprávní podpory platí rovněž v případě, že protiprávní státní podpora byla poskytnuta za účelem plnění služby v obecném hospodářském zájmu a Komise ji následně na základě posouzení celkové finanční situace celého veřejnoprávního podniku, včetně jeho kapitalizace, shledala slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 SFEU.
2) Povinnost vnitrostátního soudu nařídit příjemci podpory zaplacení úroku z protiprávní podpory se vztahuje na všechny částky, které jsou konečným rozhodnutím Komise kvalifikovány jako částky představující výhodu pro příjemce podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.“