Language of document : ECLI:EU:T:2018:977

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)

14. prosince 2018 (*)

„Přípravky na ochranu rostlin – Přezkum schválení účinné látky diflubenzuron – Článek 21 nařízení (ES) č. 1107/2009 – Závěr posouzení EFSA – Částečné zveřejnění tohoto závěru – Článek 63 nařízení č. 1107/2009 – Žádost o důvěrné zacházení s některými částmi – Ochrana obchodních zájmů – Zamítnutí žádosti o důvěrné zacházení – Právní zájem na podání žaloby“

Ve věci T‑725/15,

Arysta LifeScience Netherlands BV, dříve Chemtura Netherlands BV, se sídlem v Amsterodamu (Nizozemsko), zastoupená C. Mereuem a K. Van Maldegemem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), zastoupenému D. Detkenem a S. Gabbim, jako zmocněnci, ve spolupráci s R. Van der Houtem a C. Wagnerem, advokáty,

žalovanému,

podporovanému

Evropskou komisí, původně zastoupenou F. Moro a P. Ondrůškem, poté P. Ondrůškem a G. Kolevou, jako zmocněnci,

vedlejší účastnicí,

jejímž předmětem je návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí EFSA ze dne 10. prosince 2015 týkajícího se zveřejnění některých částí přezkumu úřadu EFSA v souvislosti s přezkumem schválení účinné látky diflubenzuron s ohledem na metabolit PCA,

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

ve složení H. Kanninen, předseda, L. Calvo-Sotelo Ibáñez-Martín a I. Reine (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 29. listopadu 2017,

vydává tento

Rozsudek

I.      Právní rámec

A.      Právní úprava Evropské unie týkající se postupu posuzování a schvalování přípravků na ochranu rostlin a jejich účinných látek v Unii

1.      Směrnice 91/414/EHS

1        Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. 1991, L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332) zavedla režim Evropské unie použitelný pro povolení k uvedení přípravků na ochranu rostlin na trh a stanovovala pravidla týkající se těchto přípravků a v nich obsažených účinných látek.

2        Podle článku 4 směrnice 91/414, upravujícího udělení, přezkoumání a odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin, musel přípravek na ochranu rostlin k tomu, aby byl povolen, splňovat určitá kritéria. Zejména se přípravek na ochranu rostlin měl povolit, pokud jeho účinné látky byly uvedeny v příloze I dané směrnice a pokud byly splněny v uvedené příloze stanovené podmínky. Články 5 a 6 dané směrnice upravovaly podmínky zařazení účinné látky do uvedené přílohy.

3        Směrnice 91/414 byla ke 14. červnu 2011 zrušena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414 (Úř. věst. 2009, L 309, s. 1).

4        Podle přechodných opatření stanovených v čl. 80 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1107/2009 se směrnice 91/414 měla nadále použít na postupy a podmínky schvalování účinných látek, o nichž bylo přijato rozhodnutí podle čl. 6 odst. 3 posledně uvedené směrnice před 14. červnem 2011.

2.      Nařízení (ES) č. 1490/2002

5        Nařízení Komise (EHS) č. 1490/2002 ze dne 14. srpna 2002, kterým se stanoví další prováděcí pravidla pro třetí etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS a mění se nařízení (ES) č. 451/2000 (Úř. věst. 2002, L 224, s. 23; Zvl. vyd. 03/36, s. 524), se týká pokračujícího hodnocení účinných látek.

6        Články 10 až 13 nařízení č. 1490/2002 upravují postup hodnocení účinných látek. V tomto ohledu členský stát zpravodaj určený pro každou látku provádí hodnocení a vypracuje zprávu, v níž doporučí Evropské komisi zařadit, či nezařadit účinnou látku do přílohy I směrnice 91/414. Tento členský stát zašle návrh zprávy o hodnocení Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). Po obdržení návrhu zprávy o hodnocení, který mu předal členský stát zpravodaj, ho EFSA předá členským státům. ESFSA tento návrh zhodnotí a předloží Komisi své stanovisko k otázce, zda lze předpokládat, že účinná látka splní požadavky na bezpečnost stanovené uvedenou směrnicí. Po obdržení tohoto stanoviska předloží Komise návrh zprávy o přezkoumání Stálému výboru pro potravinový řetězec a zdraví zřízenému článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463).

7        Článek 11b nařízení č. 1490/2002 se týká účinných látek s jasnými známkami toho, že nemají žádné škodlivé účinky.

3.      Nařízení (ES) č. 1107/2009

8        Podle bodu 3 odůvodnění nařízení č. 1107/2009 toto vzhledem ke zkušenostem získaným při uplatňování směrnice 91/414 a k novým vědeckým poznatkům a technickému vývoji nahradilo k 14. červnu 2011 uvedenou směrnici.

9        Článek 4 nařízení č. 1107/2009 stanoví kritéria pro schválení účinných látek přípravků na ochranu rostlin.

10      Články 7 až 13 nařízení č. 1107/2009 upravují postup schvalování účinných látek. Nejprve se v článku 7 stanoví, že žádost o schválení účinné látky nebo o změnu podmínek schválení podává výrobce účinné látky některému členskému státu, nazývanému dále „zpravodajský členský stát“. Je třeba prokázat, že účinná látka splňuje kritéria pro schválení stanovená v článku 4. Podle článku 11 nařízení dále zpravodajský členský stát vypracuje a předloží Komisi zprávu, označovanou jako „návrh zprávy o posouzení“, v níž posoudí, zda lze očekávat, že účinná látka splní kritéria pro schválení uvedená v článku 4, a opis této zprávy zašle EFSA. Mimoto, podle článku 12 nařízení EFSA po obdržení návrhu zprávy o hodnocení, který mu předal zpravodajský členský stát, ho předá žadateli a ostatním členským státům. Od uplynutí lhůty stanovené pro podání písemných připomínek přijme EFSA s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky a s využitím pokynů dostupných v době podání žádosti závěr o tom, zda lze očekávat, že účinná látka splní kritéria pro schválení uvedená v článku 4. Svůj závěr sdělí žadateli, členským státům a Komisi a zpřístupní jej veřejnosti. A konečně, podle článku 13 nařízení č. 1107/2009 Komise po obdržení závěru EFSA předloží zprávu, nazývanou „zpráva o přezkumu“, a návrh nařízení Stálému výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, v nichž zohlední návrh zprávy o posouzení předložený zpravodajským členským státem a závěr EFSA. Žadateli je poskytnuta možnost předložit ke zprávě o přezkumu připomínky.

11      Článek 21 nařízení č. 1107/2009 se týká přezkumu schválení účinné látky. Podle uvedeného článku může Komise schválení účinné látky kdykoli přezkoumat. Zohlední přitom žádost členského státu o přezkum schválení účinné látky s ohledem na nové vědeckotechnické poznatky a údaje získané na základě sledování. Pokud má Komise s ohledem na nové vědeckotechnické poznatky za to, že existují známky toho, že daná látka již nesplňuje kritéria pro schválení uvedená v článku 4, nebo pokud nebyly poskytnuty další požadované informace, informuje o tom členské státy, EFSA a výrobce účinné látky a stanoví lhůtu, v níž může výrobce podat připomínky. V tomto přezkumném řízení si může od členských států nebo od EFSA vyžádat stanovisko, přičemž uvedený úřad má povinnost jí poskytnout stanovisko či výsledky své práce. Pokud Komise dojde k závěru, že některá z účinných látek již nesplňuje kritéria pro schválení stanovená v článku 4, přijme regulativním postupem podle čl. 79 odst. 3 nařízení o odejmutí či změně schválení.

B.      Unijní právní úprava týkající se účinné látky diflubenzuron

12      Směrnicí 2008/69/ES ze dne 1. července 2008, kterou se mění směrnice Rady 91/414/EHS za účelem zařazení účinných látek klofentezinu, dikamby, difenokonazolu, diflubenzuronu, imazachinu, lenacilu, oxadiazonu, pikloramu a pyriproxyfenu (Úř. věst. 2008, L 172, s. 9), Komise zařadila účinnou látku diflubenzuron do přílohy I směrnice 91/414.

13      Bod 5 odůvodnění směrnice 2008/69 zní následovně:

„Z různých provedených zkoumání vyplynulo, že přípravky na ochranu rostlin obsahující účinné látky uvedené v příloze této směrnice mohou obecně splňovat požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 91/414[…], zejména pokud jde o použití, která byla zkoumána a podrobně popsána ve zprávě Komise o přezkoumání. Je proto vhodné zařadit účinné látky uvedené v příloze této směrnice do přílohy I, a zajistit tak, aby ve všech členských státech mohla být povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tyto účinné látky udělována podle uvedené směrnice.“

14      Jelikož měla za to, že je třeba získat další informace ohledně některých konkrétních aspektů týkajících se mj. diflubenzuronu, přijala Komise dne 22. června 2010 směrnici 2010/39/EU, kterou se mění příloha I směrnice Rady 91/414/ES, pokud jde o zvláštní ustanovení týkající se účinných látek klofentezinu, diflubenzuronu, lenacilu, oxadiazonu, pikloramu a pyriproxyfenu (Úř. věst. 2010, L 157, s. 7). Bod 6 odůvodnění směrnice 2010/39 uvádí:

„Pokud jde o diflubenzuron, je vhodné vyžadovat, aby oznamovatel předložil potvrzovací údaje s ohledem na případný toxikologický význam nečistoty a metabolitu 4-chloranilinu (PCA).“

C.      Unijní právní úprava týkající se zveřejňování závěrů EFSA a důvěrného zacházení s nimi

1.      Nařízení č. 178/2002

15      Nařízení č. 178/2002 upravuje mimo jiné transparentnost činnosti EFSA, důvěrnost informací, které obdrží, a poskytování informací o výsledcích práce tohoto úřadu veřejnosti a všem zúčastněným osobám.

16      V tomto ohledu bod 40 odůvodnění nařízení č. 178/2002 stanoví:

„Je třeba, aby orgány Společenství, široká veřejnost a zúčastněné osoby úřadu [EFSA] důvěřovaly. Z tohoto důvodu je nezbytně nutné zajistit jeho nezávislost, vysokou vědeckou úroveň, průhlednost [transparentnost] a výkonnost. Spolupráce s členskými státy je rovněž nepostradatelná.“

17      Bod 54 odůvodnění nařízení č. 178/2002 stanoví:

„Nezávislost [EFSA] a jeho poslání informovat veřejnost znamenají, že úřad bude moci nezávisle sdělovat údaje spadající do oblasti jeho působnosti s cílem poskytovat objektivní, spolehlivé a snadno srozumitelné informace.“

18      Článek 23 nařízení č. 178/2002, nadepsaný „Úkoly [EFSA]“, stanoví:

„[EFSA] má tyto úkoly:

[…]

j)      zajišťovat, aby v oblastech jeho poslání dostávala veřejnost a zúčastněné osoby rychlé, spolehlivé, objektivní a srozumitelné informace;

[…]“

19      Článek 38 nařízení č. 178/2002, nadepsaný „Průhlednost [Transparentnost]“, stanoví:

„1.      [EFSA] zajistí, aby vykonával svou činnost s vysokou mírou průhlednosti [transparentnosti]. Neprodleně zveřejní zejména

[…]

b)      stanoviska vědeckého výboru a vědeckých komisí ihned po jejich přijetí, vždy společně s menšinovými názory;

c)      aniž jsou dotčeny články 39 a 41, informace, z nichž stanoviska vycházejí;

[…]

e)      výsledky svých vědeckých studií;

f)      výroční zprávu o své činnosti;

g)      žádosti o vědecké stanovisko, které podal Evropský parlament, Komise nebo členské státy a které byly zamítnuty nebo změněny, a důvody jejich zamítnutí nebo změny.

[…]“

20      Článek 39 nařízení č. 178/2002, nadepsaný „Důvěrnost“, stanoví:

„1.      Odchylně od článku 38 [EFSA] nesděluje třetím osobám důvěrné informace, které obdrží a u nichž je požadováno a odůvodněno důvěrné zacházení, s výjimkou informací, které musí být zveřejněny za účelem ochrany veřejného zdraví, pokud to vyžadují okolnosti.

[…]

3.      Závěry vědeckých stanovisek předložených [výše uvedeným] úřadem, které se týkají předvídatelných účinků na zdraví, nemohou být v žádném případě důvěrné.

[…]“

21      Článek 40 nařízení č. 178/2002, nadepsaný „Sdělování [informací] ze strany [EFSA]“, stanoví:

„1.      [EFSA] z vlastního podnětu sděluje informace týkající se oblastí své [jeho] působnosti, aniž je dotčena pravomoc Komise sdělovat svá rozhodnutí týkající se řízení rizika.

2.      [EFSA] zajistí, aby byly veřejnosti a dalším zúčastněným osobám včas poskytovány objektivní, spolehlivé a snadno přístupné informace, zejména pokud jde o výsledky jeho práce. Pro dosažení těchto cílů [EFSA] připraví a rozšíří informační materiál určený široké veřejnosti.

3.      [EFSA] jedná v úzké spolupráci s Komisí a členskými státy s cílem podpořit nezbytný soulad v procesu sdělování [informování] o riziku.

[EFSA] zveřejňuje v souladu s článkem 38 všechna stanoviska, která vydá.

[…]“

2.      Nařízení (ES) č. 1107/2009

22      Bod 12 odůvodnění nařízení č. 1107/2009 stanoví:

„[…] Měla by být zahrnuta [přijata] ustanovení k zajištění transparentnosti postupu hodnocení.“

23      Článek 12 nařízení č. 1107/2009, upravující postup EFSA při posuzování účinné látky, stanoví, že EFSA poté, co poskytne žadateli dva týdny na to, aby v souladu s článkem 63 nařízení požádal o zachování důvěrnosti některých částí návrhu zprávy o posouzení, zpřístupní návrh, který obdržel od zpravodajského členského státu, veřejnosti. Po uplynutí lhůty stanovené pro podání písemných připomínek přijme EFSA závěr o tom, zda lze očekávat, že účinná látka splní kritéria pro schválení uvedená v článku 4, a zpřístupní jej veřejnosti.

24      Článek 63 nařízení č. 1107/2009, který je součástí kapitoly VI, nadepsané „Přístup veřejnosti k informacím“, stanoví:

„1.      Osoba, která požaduje, aby se s informacemi předloženými podle tohoto nařízení zacházelo jako s důvěrnými, poskytne ověřitelné odůvodnění, kterým prokáže, že by odhalení daných informací mohlo poškodit její obchodní zájmy nebo ochranu soukromí a integritu fyzické osoby [jejího soukromí a integrity].

2.      Za porušení ochrany obchodních zájmů nebo soukromí a integrity fyzické osoby příslušných osob se obvykle považuje odhalení těchto informací:

a)      výrobní metody [výrobních metod];

b)      specifikace nečistoty účinné látky, kromě nečistot, které jsou považovány za významné z hlediska toxicity, ekotoxicity nebo životního prostředí;

c)      výsledků výrobních šarží účinné látky včetně nečistot [obsahujících nečistoty];

d)      analytické metody [analytických metod] pro stanovení nečistot v technické účinné látce, kromě metod určených pro nečistoty považované za významné z hlediska toxicity, ekotoxicity nebo životního prostředí;

e)      vazeb mezi výrobcem nebo dovozcem a žadatelem nebo držitelem povolení;

f)      informací o úplném složení přípravku na ochranu rostlin;

g)      jmen a adres osob, které provádějí zkoušky na obratlovcích.

[…]“

II.    Skutečnosti předcházející sporu

25      Žalobkyně, Arysta LifeScience Netherlands BV, dříve Chemtura Netherlands BV, je společností, která vyvíjí, vyrábí a prodává chemické výrobky z oblasti agrochemie a jemné chemie. V režimu směrnice 91/414 oznámila účinnou látku diflubenzuron, insekticid používaný na různé plodiny, zejména jablka, hrušky a houby.

26      Diflubenzuron byl zařazen do přílohy I směrnice 91/414 směrnicí Komise 2008/69, a to postupem stanoveným v článku 11b nařízení č. 1490/2002.

27      Dne 16. července 2009 EFSA předložil Komisi závěr posouzení týkajícího se diflubenzuronu, v souladu s článkem 12a nařízení č. 1490/2002. Uvedený závěr byl zkoumán členskými státy a Komisí v rámci Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat a finalizován dne 11. května 2010 v podobě zpráv Komise o přezkumu mj. diflubenzuronu. Podle uvedeného závěru výrobky obsahující diflubenzuron obecně splňovaly požadavky čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 91/414.

28      Jelikož měla za to, že je třeba získat další informace o některých konkrétních aspektech týkajících se mj. diflubenzuronu, přijala Komise směrnici 2010/39/EU. Podle bodu 6 odůvodnění uvedené směrnice bylo po oznamovateli, tedy žalobkyni, požadováno předložení tzv. potvrzovacích údajů k případnému toxikologickému významu nečistot a metabolitu 4-chloranilinu (PCA) jakožto rezidua z používání diflubenzuronu.

29      Žalobkyně předložila údaje, pokud jde o případný toxikologický význam nečistot a metabolitu 4-chloranilinu (PCA), jakožto rezidua z používání diflubenzuronu, v červnu 2011. Tyto údaje byly posouzeny zpravodajským členským státem, v tomto případě Švédským královstvím, který následně předložil návrh zprávy o posouzení. Zpravodajský členský stát předal uvedený návrh k připomínkování žalobkyni, ostatním členským státům a EFSA.

30      Po přezkumu obdržených připomínek Komise požádala EFSA o provedení přezkumu posouzení a předložení závěru ohledně rizika expozice metabolitu při požití diflubenzuronu nebo expozici této látce pro spotřebitele, okolní obyvatelstvo nebo kolemjdoucí a pracovníky. Dne 22. srpna 2012 přijala na základě posouzení reprezentativních použití diflubenzuronu jakožto insekticidu na jablka, hrušky, houby a v lesnictví závěr, že možná expozice spotřebitelů, okolního obyvatelstva nebo kolemjdoucích a pracovníků metabolitu jakožto rezidua musí být a priori považována za vzbuzující obavy, jelikož není možné předpokládat existenci prahu pro genotoxický karcinogen. Tento závěr byl zveřejněn dne 7. září 2012.

31      Dne 16. července 2013 předložil Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat revidovanou zprávu o přezkumu diflubenzuronu. Uvedený výbor v podstatě sdílel závěr EFSA ze dne 22. srpna 2012.

32      Následně, dne 18. července 2013, Komise formálně žalobkyni informovala, že schválení diflubenzuronu je předmětem přezkumu podle článku 21 nařízení č. 1107/2009. Pověřila EFSA, aby předložil závěr ohledně uvedeného přezkumu. Toto pověření bylo spojeno s lhůtou stanovenou na 28. srpna 2015.

33      V lednu 2014 předložila žalobkyně Švédskému království, jako zpravodajskému členskému státu pro diflubenzuron, údaje, jimiž reagovala na případné obavy ohledně metabolitu. V červenci 2014 zpravodajský členský stát předložil návrh zprávy posuzující aktualizované údaje, v níž došel k závěru, že možná expozice PCA v rámci reprezentativního použití diflubenzuronu v jádrovém ovoci nepředstavuje pro spotřebitele, pracovníky, okolní obyvatelstvo nebo kolemjdoucí žádné riziko (dále jen „zpráva z července 2014“). Žalobkyni, ostatním členským státům a EFSA bylo umožněno předložit k uvedené zprávě připomínky.

34      Žalobkyně předložila své stanovisko ke zprávě z července 2014 ještě tentýž měsíc. Zpravodajský členský stát toto stanovisko předal ostatním členským státům a EFSA v září 2014.

35      Po období určeném pro připomínkování zpravodajský členský stát zprávu z července 2014 doplnil dvěma dodatky. V prvním dodatku, vydaném v listopadu 2014, měl v podstatě za to, že možná expozice PCA v rámci reprezentativního použití diflubenzuronu v jádrovém ovoci nepředstavuje pro okolní obyvatelstvo nebo kolemjdoucí a pracovníky žádné riziko. Naproti tomu, pokud jde o spotřebitele, zpravodajský členský stát dospěl k závěru, že není „schopen toto riziko dostatečně posoudit“.

36      Dne 12. března 2015 Komise EFSA požádala, aby poskytl své stanovisko k možné expozici PCA (4-chloranilinu, nečistotám a metabolitu diflubenzuronu) jakožto reziduu a k jeho případnému toxikologickému významu a přezkoumal, zda zpravodajský členský stát při posouzení možné expozice PCA jakožto reziduu při reprezentativních použitích diflubenzuronu správně uplatnil metodu limitů expozice.

37      V druhém dodatku, vydaném v červenci 2015 v návaznosti na dvě schůzky věnované přezkumu v květnu a červnu 2015, zpravodajský členský stát dospěl k závěru, že „není možné dojít k závěru, že by odhadovaná expozice spotřebitelů PCA nevzbuzovala obavy“ (dále jen „dodatek z července 2015“).

38      V reakci na obsah dodatku z července 2015 žalobkyně předložila EFSA dne 19. srpna 2015 vědeckou dokumentaci. Dopisem ze dne 24. srpna 2015 EFSA oznámil žalobkyni, že není počítáno s tím, aby oznamovatel předkládal další připomínky v průběhu vzájemného hodnocení, a že tedy nemůže vyhovět žádosti o schůzku. V témže dopise mimoto upozornil žalobkyni na to, že ji Komise vyzve k předložení připomínek v pozdější fázi řízení. Ve svém závěru ze dne 27. srpna 2015 (dále jen „sporný závěr“) měl EFSA za to, že „možná expozice PCA ve formě rezidua (tzn. pro spotřebitele nebo pro pracovníky a [okolní obyvatelstvo nebo kolemjdoucí] musí být považována za vzbuzující obavy, a to vzhledem k nemožnosti stanovit hypotetickou prahovou hodnotu genotoxické karcinogenní látky“. V témže dokumentu bylo rovněž uvedeno toto: „určitý aspekt je rovněž považován za oblast vzbuzující krajní obavy, pokud posouzení na vyšší úrovni nemohlo být dokončeno pro nedostatek informací a pokud posouzení na nejnižší úrovni neumožnilo dojít k závěru, že alespoň pro jedno reprezentativní použití lze očekávat, že přípravek na ochranu rostlin obsahující účinnou látku nemá žádné škodlivé účinky na zdraví lidí nebo zvířat či na podzemní vody ani nepřijatelné účinky na životní prostředí“.

39      Před zveřejněním sporného závěru na internetových stránkách EFSA uvedený úřad sám vyzval žalobkyni k určení důvěrných informací případně uvedených v daném dokumentu v souladu s článkem 63 nařízení č. 1107/2009. V reakci na dopisy ze 4. a 11. září 2015 žalobkyně požádala EFSA o potvrzení, zda tento úřad má pravomoc sporný závěr zpřístupnit veřejnosti, a každopádně o odstranění některých částí z důvodu důvěrnosti na základě uvedeného článku. Konkrétně požádala zejména o zachování důvěrnosti jmen autorů citovaných studií a zpráv, opravy některých informací označených jako věcné chyby a vypuštění některých částí, které podle ní zasahovaly do jejích obchodních zájmů, zejména pokud jde o vlastnosti a nepřetržitou dostupnost diflubenzuronu, nebo vycházely ze závěrů, které jsou z vědeckého hlediska pochybné, jsou stále předmětem sporu a ohledně nichž předložila dne 19. srpna 2015 EFSA své připomínky, které nebyly vzaty v úvahu.

40      Dopisem z 8. října 2015 EFSA vyhověl žádostem o důvěrné zacházení spočívající v odstranění jmen autorů dotčených studií a zpráv v souladu s čl. 63 odst. 2 písm. g) nařízení č. 1107/2009 a dále v opravách některých věcných chyb. Naopak zamítl žádosti založené na odstavci 1 uvedeného článku, které směřovaly k vypuštění částí, které obsahovaly informace, které mohly zasahovat do obchodních zájmů žalobkyně.

41      Nejprve EFSA s odkazem na čl. 38 odst. 1, čl. 39 odst. 3 a článek 40 nařízení č. 178/2002 uvedl právní základ, který ho opravňuje zpřístupnit sporný závěr veřejnosti. Poté odpověděl na výtky žalobkyně vycházející z porušení jejího práva na účinnou procesní obranu a práva být vyslechnuta. V tomto ohledu připomněl, že žalobkyni bylo umožněno zaujmout stanovisko ke zprávě z července 2014 a měla možnost se vyjádřit ke konečnému rozhodnutí Komise. A konečně, pokud jde o žádost žalobkyně o vypuštění částí, které obsahovaly informace, které mohly zasahovat do jejích obchodních zájmů, v podstatě tvrdil, že pouhé riziko, že většina dotčených informací ohrozí pověst žalobkyně, nebylo dostatečné k tomu, aby měly důvěrnou povahu, vzhledem k jeho povinnosti zveřejňovat informace, které by mohly mít vliv na veřejné zdraví.

42      Dne 12. října 2015 požádala žalobkyně EFSA o přezkum rozhodnutí, kterým byly zamítnuty její žádosti o důvěrné zacházení založené na čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1107/2009, pokud jde o sporný závěr. Na podporu žádosti o přezkum EFSA vytýkala především to, že jednal v rozporu s nařízením č. 178/2002. Podle ní totiž z uvedeného nařízení vyplývalo, že stanoviska EFSA musí mít „vysokou vědeckou kvalitu“. Úřad přitom uvedený závěr vypracoval na základě dodatku z července 2015, který byl sám založen na z vědeckého hlediska pochybných poznatcích a zkreslených informacích. Navíc žalobkyně tvrdila, že EFSA tím, že úmyslně odhlédl od jejích připomínek, porušil její právo na obranu a nesplnil povinnost založit svá posouzení „všech dostupných vědeckých důkazech“, která mu plyne z uvedeného nařízení. Mimoto, podle žalobkyně neumožňuje žádný spolehlivý poznatek prokázat, že diflubenzuron představuje riziko pro zdraví lidí nebo zvířat.

43      Dne 10. prosince 2015 EFSA definitivně zamítl žádosti žalobkyně o důvěrné zacházení založené na čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1107/2009, pokud jde o sporný závěr (dále jen „napadené rozhodnutí“). Co se týče výtek žalobkyně, vycházející z porušení jejího práva na obranu a práva být vyslechnuta, uvedl, že vzal v úvahu informace a připomínky předložené žalobkyní dne 20. srpna 2015 a že jeho podrobné stanovisko k těmto informacím je obsaženo v příloze I napadeného rozhodnutí.

44      Dne 11. prosince 2015 byl sporný závěr v plném rozsahu předmětem zveřejnění na internetových stránkách EFSA.

45      Mezitím, dne 9. září 2015, Komise vyzvala žalobkyni, aby předložila své připomínky ke spornému závěru do 7. října 2015. V témže dopise uvedla, že pokud během přezkumu schválení diflubenzuronu předloží Stálému výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva revidovaný návrh zprávy o přezkumu, bude mít žalobkyně možnost předložit k němu písemné vyjádření. Žalobkyně odpověděla dne 7. října 2015 a její připomínky byly předány členským státům zasedajícím ve Stálém výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat.

III. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

46      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. prosince 2015 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

47      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne podala žalobkyně návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

48      Usnesením ze dne 15. prosince 2015 předseda Tribunálu vyhověl návrhu na prozatímní odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a uložil EFSA, aby bezodkladně odstranil sporné závěry ze svých internetových stránek.

49      EFSA vyhověl tentýž den. Dne 7. ledna 2016 po dobu 5 minut a 13. až 14. ledna 2016 po dobu přibližně 24 hodin však byl sporný závěr přístupný on-line.

50      Usnesením ze dne 29. února 2016 zamítl předseda Tribunálu návrh na nařízení předběžných opatření podaný žalobkyní, zrušil své usnesení ze dne 15. prosince 2015 a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

51      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 4. března 2016 podala žalobkyně kasační opravný prostředek proti usnesení ze dne 29. února 2016.

52      Prozatímní usnesením ze dne 11. března 2016 Soudní dvůr vyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a uložil EFSA, aby se zdržel zveřejnění sporného závěru, a pokud tak již učinil, aby jej ze svých internetových stránek odstranil nejpozději do 11. března 2016 17 hodin.

53      Usnesením ze dne 14. června 2016 Soudní dvůr kasační opravný prostředek žalobkyně zamítl a uložil jí náhradu nákladů řízení o uvedeném opravném prostředku.

54      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 31. března 2016 požádala Komise o povolení vedlejšího účastenství na podporu návrhových žádání EFSA. Toto vedlejší účastenství bylo povoleno usnesením předsedy čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 2. května 2016.

55      Vzhledem k tomu, že došlo ke změně složení senátů Tribunálu, byla tato věc rozhodnutím ze dne 6. října 2016 přidělena čtvrtému senátu, v němž byl určen nový soudce zpravodaj.

56      Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (čtvrtý senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření upravených článkem 89 jednacího řádu Tribunálu položil žalobkyni otázky. Žalobkyně na tyto otázky odpověděla ve stanovené lhůtě.

57      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 18. října 2017 EFSA z vlastního podnětu předložil své vyjádření týkající se otázek položených žalobkyni. Toto vyjádření bylo založeno do spisu a předáno žalobkyni rozhodnutím předsedy čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 14. listopadu 2017.

58      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 22. listopadu 2017 žalobkyně odpověděla na vyjádření EFSA ze dne 18. října 2017.

59      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 29. listopadu 2017.

60      Na jednání žalobkyně předložila dopis ze dne 8. července 2015, kterým Komise vyhověla žádosti EFSA ze dne 29. června 2015 směřující k prodloužení lhůty pro předložení závěru o posuzování rizik účinné látky diflubenzuron v rámci přezkumného řízení. Tento dopis byl na jednání založen do spisu a EFSA a Komise byly vyzvány, aby se vyjádřily k jeho přípustnosti a opodstatněnosti. Na jednání měl EFSA za to, že dopis Komise ze dne 8. července 2015 musí být prohlášen za nepřípustný z důvodu svého pozdního předložení a v každém případě za irelevantní. Komise se v tomto ohledu nevyjádřila.

61      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil EFSA náhradu nákladů řízení.

62      EFSA navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl návrhy žalobkyně,

–        uložil žalobkyni, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené úřadem v rámci tohoto řízení.

63      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo ji zamítl jako neopodstatněnou,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

IV.    Právní otázky

A.      K právnímu zájmu na podání žaloby

64      Ve svém vyjádření ze dne 18. října 2017 k otázkám položeným žalobkyni v rámci organizačních procesních opatření EFSA vznesl otázku právního zájmu žalobkyně na podání žaloby z důvodu přípravné povahy sporného závěru. Tvrdí, že po přijetí prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/855 ze dne 18. května 2017, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 540/2011, pokud jde o podmínky schválení účinné látky diflubenzuron (Úř. věst. 2017, L 128, s. 10), a po podání žaloby týkající se legality uvedeného prováděcího nařízení k Tribunálu (věc T‑476/17), právní zájem žalobkyně na podání dané žaloby, pokud vůbec někdy existoval, již není dán.

65      V tomto ohledu má EFSA za to, že sporný závěr je přípravným opatřením v řízení, které vedlo k přijetí prováděcího nařízení 2017/855, takže tvrzení týkající se dodržení procesních náležitostí přezkumného řízení a správnosti posouzení provedeného vedlejší účastnicí, jím samým nebo jinými orgány zapojenými do přezkumného řízení mohou být uplatněny v rámci žaloby týkající se legality uvedeného prováděcího nařízení podané ve věci T‑476/17. Dále se zabývá tím, jaký prospěch by případně žalobkyně mohla mít ze zrušení napadeného rozhodnutí. Podle něho zrušení uvedeného rozhodnutí a odstranění sporného závěru z jeho internetových stránek by neumožnilo odstranit údajné negativní účinky jejich zveřejnění s ohledem na kvalifikaci diflubenzuronu jako nositele genotoxických a karcinogenních vlastnosti v prováděcím nařízení, které je platné a přístupné veřejnosti.

66      Ve své odpovědi na vyjádření EFSA ze dne 22. listopadu 2017 žalobkyně zpochybňuje tvrzení úřadu o nepřípustnosti žaloby pro bezpředmětnost. Domnívá se, že má i nadále zájem na zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož skrze projednávanou žalobu hodlá nechat na internetových stránkách EFSA zveřejnit sporný závěr s odstraněnými částmi. Podle ní by tak může zabránit vlivu zveřejnění sporného závěru EFSA na prodej látky jako insekticidu pro nejedlé plodiny a podat případnou žalobu na náhradu škody. Má rovněž za to, že projednávaná žaloba a žaloba podaná proti prováděcímu nařízení 2017/855 ve věci T‑476/17 mají odlišné cíle.

67      Je třeba připomenout, že žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že tato osoba má zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch. Zájem žalobce na podání žaloby musí vzniknout a trvat. Nemůže jít o budoucí a hypotetickou situaci. Tento zájem na podání žaloby musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání, a to pod sankcí její nepřípustnosti, a musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nemohlo být vydáno rozhodnutí ve věci samé (rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, body 55 až 57).

68      Námitka nepřípustnosti vznesená v projednávané věci EFSA proto musí být zamítnuta jako neopodstatněná, aniž by bylo třeba rozhodovat o přípustnosti vyjádření EFSA k otázkám položeným žalobkyní v rámci organizačních procesních opatření (viz bod 57 výše) i odpovědí poskytnutých žalobkyni na toto vyjádření (viz bod 58 výše).

69      V okamžiku podání projednávané žaloby totiž žalobkyně právní zájem na podání žaloby měla, jelikož ze zrušení napadeného rozhodnutí mohla mít prospěch, neboť dané rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o důvěrné zacházení na základě čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 podaná žalobkyní, pokud šlo o sporný závěr, vedlo ke zveřejnění závěru ve verzi, která obsahovala části, pro něž navrhovatelka požadovala důvěrné zacházení. Za těchto podmínek mohla žalobkyně v případě zrušení uvedeného rozhodnutí dosáhnout v první řadě například odstranění uvedeného závěru z internetových stránek EFSA a poté jejího zveřejnění ve formě odrážející její žádosti o důvěrnost, které byly EFSA dříve zamítnuty, nebo alespoň jejich část.

70      Na rozdíl od tvrzení EFSA právní zájem žalobkyně na podání žaloby nezanikl přijetím prováděcího nařízení 2017/855, kterým se povoluje používání diflubenzuronu jako insekticidu na nejedlých plodinách, ani podáním žaloby zpochybňující legalitu uvedeného prováděcího nařízení k Tribunálu.

71      Napadené rozhodnutí je totiž aktem, kterým se EFSA rozhodl zamítnout žádosti o důvěrné zacházení předložené na základě čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 navrhovatelkou, pokud jde o sporný závěr. Toto rozhodnutí i nadále vyvolává účinky. Uvedený závěr je totiž stále přístupný veřejnosti. Žalobkyně mimoto správně tvrdí, že si zachová zájem na podání návrhu na zrušení uvedeného rozhodnutí mj. za účelem určení protiprávnosti, ke které vůči ní došlo, unijním soudem, takže takové určení může sloužit jako podklad případné žaloby na náhradu škody určené k odpovídajícímu odškodnění újmy údajně způsobené na její pověsti nebo obchodních zájmech zveřejněním sporného závěru (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 2014, Westfälisch-Lippischer Sparkassen- und Giroverband v. Komise, T‑457/09, EU:T:2014:683, bod 137).

72      Přijetí prováděcího nařízení 2017/855 ani výsledek žaloby týkající se legality uvedeného prováděcího nařízení podané ve věci T‑476/17 nemohou žalobkyni takový prospěch poskytnout, vzhledem k tomu, že nemají žádný vliv na to, zda byl EFSA v napadeném rozhodnutí oprávněn zamítnout žádosti o důvěrné zacházení podané žalobkyní na základě čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1107/2009, pokud jde o sporný závěr.

73      Jak uvádí EFSA, prováděcí nařízení 2017/855 sice obsahuje zvláštní odkaz na kvalifikaci účinné látky diflubenzuron jako látky s genotoxickými a karcinogenními vlastnostmi, která se shoduje s kvalifikací uvedenou ve sporném závěru. Je rovněž pravda, že toto konstatování bylo zpřístupněno veřejnosti zveřejněním uvedeného prováděcího nařízení. Pouze tato okolnost nicméně neumožňuje dojít k závěru, že došlo k odstranění údajných negativních účinků zveřejnění uvedeného závěru. Je totiž nutno konstatovat, že projednávaná žaloba a žaloba týkající se legality prováděcího nařízení mají odlišný předmět a musí být posuzovány samostatně v rámci jiného přezkumu. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že zveřejnění informací, na jejichž základě přijal EFSA uvedený závěry, poškozuje její obchodní zájmy. Naopak aspektem řešeným v žalobě týkající se legality téhož prováděcího nařízení je to, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že účinná látka má genotoxické a karcinogenní vlastnosti. Za těchto podmínek je rovněž irelevantní, že argumenty žalobkyně v projednávané žalobě a v žalobě týkající se legality daného prováděcího nařízení se překrývají.

74      S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že žalobkyně má i nadále právní zájem na podání žaloby v projednávané věci.

B.      K věci samé

75      Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby pět žalobních důvodů. První důvod vychází ve své první části z překročení pravomoci EFSA tím, že přijal napadené rozhodnutí bez náležitého právního základu, a v druhé části z porušení nařízení č. 1107/2009 a porušení základního práva na ochranu profesního tajemství, jakož i z porušení článku 38 a čl. 40 odst. 3 nařízení č. 178/2002. Druhý žalobní důvod vychází z překročení pravomoci EFSA tím, že přijal akt týkající se klasifikace chemických látek, která spadá do pravomoci Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), a dále ze zjevně nesprávného posouzení, neboť EFSA založil sporný závěr na zkreslených informacích, aniž zohlednil připomínky žalobkyně. Třetí žalobní důvod vychází z porušení práva na obranu a zásady řádné správy. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení povinností, které EFSA plynou z nařízení č. 178/2002. Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, neboť Komise vzbudila u žalobkyně legitimní očekávání, že její připomínky budou vzaty v úvahu před zveřejněním sporného závěru.

1.      K první části prvního žalobního důvodu, vycházející z překročení pravomoci EFSA

76      Žalobkyně má za to, že přijetím napadeného rozhodnutí a zveřejněním sporného závěru se EFSA dopustil překročení pravomoci. Podle ní sice existuje právní základ zmocňující EFSA ke zveřejnění závěru v rámci prvotního posouzení, avšak neexistuje žádný právní základ, který by úřad opravňoval ke zveřejnění závěru přijatého v rámci přezkumného řízení vedeného na základě článku 21 nařízení č. 1107/2009.

77      EFSA argumenty žalobkyně zpochybňuje.

78      Úvodem je třeba konstatovat, že článek 21 nařízení č. 1107/2009, který upravuje řízení o přezkumu účinné látky, v jehož rámci EFSA přijal sporný závěr, neupřesňuje, zda stanovisko EFSA přijaté v rámci takového přezkumného řízení musí být zveřejněno, ani to, jakým způsobem k tomu má případně dojít. Naproti tomu článek 12 téhož nařízení, který upravuje prvotní hodnocení účinné látky, výslovně stanoví povinnost EFSA zpřístupnit veřejnosti svůj závěr.

79      Za těchto podmínek je třeba ověřit, zda – jak tvrdí žalobkyně – unijní normotvůrce zamýšlel vyloučit zveřejnění stanovisek EFSA přijatých v rámci přezkumného řízení tím, že výslovně stanovil, že EFSA je povinen zpřístupnit veřejnosti svůj závěr přijatý v rámci prvotního hodnocení účinné látky.

80      Podle ustálené judikatury je při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, bod 12), jakož i veškerá ustanovení unijního práva (rozsudek ze dne 6. října 1982, Cilfit a další, 283/81, EU:C:1982:335, bod 20, a ze dne 6. října 2005, Sumitomo Chemical a Sumika Fine Chemicals v. Komise, T‑22/02 a T‑23/02, EU:T:2005:349, bod 47).

81      V tomto ohledu je třeba podotknout, že jak uvedl EFSA v napadeném rozhodnutí, nařízení 1107/2009 a 178/2002 neobsahují žádné ustanovení, které by mu výslovně zakazovalo zveřejnit stanoviska přijatá v rámci přezkumného řízení. Kromě toho je nutno konstatovat, že žádné ustanovení nařízení nenaznačuje, že by unijní normotvůrce měl v úmyslu zakázat EFSA taková stanoviska zpřístupňovat veřejnosti. Takový zákaz nemůže být odvozen z pouhého neuvedení povinnosti taková stanoviska zveřejnit ve znění článku 21 nařízení č. 1107/2009.

82      Naopak z celkového pojetí nařízení č. 1107/2009 a 178/2002 vyplývá, že EFSA podléhá požadavkům transparentnosti, které v zásadě předpokládají, že veřejnost bude informována o výsledcích jeho činnosti, a že tedy bude mít přístup k jeho stanoviskům přijatým v rámci přezkumných řízení. Jak uvedl EFSA ve svém dopise ze dne 8. října 2015, pravomoc vydat taková stanoviska mu přiznávají uvedená ustanovení. Článek 38 nařízení č. 178/2002, nadepsaný „Průhlednost [Transparentnost]“, tak stanoví, že EFSA zajistí, aby vykonával svou činnost s vysokou mírou transparentnosti. Zejména z čl. 38 odst. 1 písm. b) a čl. 40 odst. 2 a 3 druhého pododstavce uvedeného nařízení vyplývá, že stanoviska EFSA jsou v zásadě veřejně přístupná. Článek 39 odst. 3 téhož nařízení stanoví, že závěry vědeckých stanovisek předložených úřadem EFSA, které se týkají předvídatelných účinků na zdraví, nemohou být v žádném případě důvěrné. Pokud jde konkrétně o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, článek 63 nařízení č. 1107/2009, který je jediným ustanovením kapitoly nadepsané „Přístup veřejnosti k informacím“, stanoví zejména to, že „[o]soba, která požaduje, aby se s informacemi předloženými podle tohoto nařízení zacházelo jako s důvěrnými, poskytne ověřitelné odůvodnění, kterým prokáže, že by odhalení daných informací mohlo poškodit její obchodní zájmy nebo ochranu soukromí a integritu fyzické osoby [ochranu jejího soukromí a integrity]“. Z výkladu uvedeného ustanovení a contrario vyplývá, že důvěrné zacházení s takovými informacemi je výjimkou, zatímco přístup veřejnosti k těmto informacím je pravidlem.

83      V důsledku toho nelze EFSA vytýkat, že měl v napadeném rozhodnutí za to, že jeho pravomoc zveřejnit sporný závěr vychází zejména z výkladu článků 38 až 40 nařízení č. 178/2002 ve spojení s článkem 63 nařízení č. 1107/2009.

84      Tento závěr nemohou argumenty žalobkyně zpochybnit.

85      Argument žalobkyně, podle kterého by bylo v rozporu se zásadou právní jistoty, pokud by si EFSA osobovala oprávnění závěr zveřejnit, i když toto právo není výslovně stanoveno v použitelných sekundárních právních předpisech, takže hospodářské subjekty nebudou nutně vědět, zda budou mít právo žádat o důvěrné zacházení, je tedy nepodložený.

86      V tomto ohledu stačí konstatovat, že v projednávané věci je nesporné, že před zveřejněním sporného závěru EFSA vyzval žalobkyni, aby předložila a odůvodnila žádosti o důvěrnost (viz bod 39 výše). Žalobkyně tudíž nemůže EFSA vytýkat, že nevěděla, že má právo žádat o důvěrné zacházení.

87      S ohledem na výše uvedené je třeba první část prvního žalobního důvodu, vycházející z absence právního základu pro zveřejnění stanoviska EFSA uvedeného v čl. 21 odst. 2 nařízení č. 1107/2009, zamítnout.

2.      Ke druhé části prvního žalobního důvodu, posuzované společně s druhým až pátým žalobním důvodem

88      Druhou část prvního žalobního důvodu, vycházející z porušení nařízení č. 1107/2009 a základního práva na ochranu profesního tajemství, jakož i z porušení článku 38 a čl. 40 odst. 3 nařízení č. 178/2002, je třeba posuzovat společně s druhým žalobním důvodem, vycházejícím z překročení pravomoci EFSA tím, že přijal akt týkající se klasifikace chemických látek, a ze zjevně nesprávného posouzení, neboť uvedený úřad založil svůj závěr na zkreslených informacích, aniž by zohlednil připomínky žalobkyně, se třetím žalobním důvodem, vycházejícím z porušení práva žalobkyně na obranu a zásady řádné správy, se čtvrtým žalobním důvodem, vycházejícím z porušení povinností, které EFSA plynou z nařízení č. 178/2002, a s pátým žalobním důvodem, vycházejícím z porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Prostřednictvím uvedené části a uvedených žalobních důvodů totiž žalobkyně v podstatě tvrdí, že sporný závěr, zveřejněný po přijetí napadeného rozhodnutí, je založen na hodnocení účinné látky diflubenzuron, které je chybné z procesního a vědeckého pohledu, a je stižen porušením práva žalobkyně být vyslechnuta a jejího legitimního očekávání. Za těchto podmínek vedlo zveřejnění sporného závěru k tomu, že byla veřejnost seznámena s chybnými nebo nepřesnými údaji o vlastnostech výrobků žalobkyně a třetím osobám bylo upřeno komplexní kontradiktorní hodnocení látky diflubenzuron a jeho metabolitu, čímž byly dotčeny obchodní zájmy a pověst žalobkyně.

a)      Úvodní poznámky

89      Podstatou druhé části prvního žalobního důvodu a druhého až pátého žalobního důvodu je, že se žalobkyně domáhá, aby Tribunál určil, že zveřejnění sporného závěru zasahuje do jejích obchodních zájmů a pověsti, a to z důvodu vědecky chybné povahy hodnocení účinné látky diflubenzuron, které obsahuje, a dále z důvodu porušení práva na obranu, zásady řádné správy a zásady ochrany legitimního očekávání při přijímání tohoto závěru. Žalobkyně se tak konkrétně snaží dosáhnout, aby Tribunál provedl přezkum legality uvedeného závěru a dodržování určitých procesních záruk při jeho přijímání a obešel použitelná pravidla přípustnosti.

90      V tomto ohledu je třeba připomenout, že sporný závěr jako takový je součástí přezkumného řízení uvedeného v článku 21 nařízení č. 1107/2009. Tento postup končí přijetím rozhodnutí Komise o zachování, zrušení nebo změně povolení pro účinnou látku. Takové závěry EFSA, jakým je i uvedený závěr, tedy neobsahují konečné stanovisko k dané účinné látce v rámci přezkumu. Pravomoc přijmout konečné stanovisko k této otázce má pouze Komise. Ze znění článku 21 nařízení č. 1107/2009 totiž nevyplývá, že by Komise měla povinnost se stanovisky EFSA řídit. Za těchto podmínek musí být dané závěry považovány za přípravné akty, které nemohou být předmětem přezkumu ze strany Tribunálu, přičemž údajná nesprávnost dotčeného závěru, případně existence zneužití pravomoci nebo porušení procesních záruk, jimiž je stižen, mohou být případně uplatněny v rámci žaloby proti rozhodnutí Komise.

91      Z toho plyne, že druhá část prvního žalobního důvodu a druhý až pátý žalobní důvod musí být odmítnuty jako nepřípustné v rozsahu, v němž žalobkyně po Tribunálu požaduje přezkum legality sporného závěru a toho, zda byly dodrženy určité procesní záruky při jeho přijímání.

92      Nicméně, v rozsahu, v němž žalobkyně v rámci druhé části prvního žalobního důvodu rovněž tvrdí, že napadené rozhodnutí, jímž EFSA zamítl její žádosti o důvěrné zacházení založené na čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1107/2009, pokud jde o sporný závěr, je vadné, protože byl porušen uvedený článek, je třeba ověřit, zda je daný článek použitelný a, je-li tomu tak, zda byl porušen.

b)      K použitelnosti článku 63 nařízení č. 1107/2009

93      EFSA má za to, že článek 63 nařízení č. 1107/2009, který se odchyluje od pravidla, podle kterého jsou informace v rámci tohoto nařízení zpřístupňovány veřejnosti, se vztahuje pouze na „informace předložené podle tohoto nařízení“. Uvedené ustanovení tedy neumožňuje žádosti o důvěrnost týkající se takových informací poskytnutých úřadem, jako je sporný závěr. Na podporu stanoviska EFSA vedlejší účastnice dodává, že předmětem odstavce 1 uvedeného článku není znepřístupnění vědeckých zjištění, k nimž dospěl EFSA na základě předložených údajů a informací, veřejnosti.

94      Žalobkyně výklad článku 63 nařízení č. 1107/2009 nabízený EFSA a vedlejší účastnicí zpochybňuje. Podle ní z doslovného výkladu plyne, že se toto ustanovení vztahuje na veškeré informace, nezávisle na tom, zda byly předloženy žalobkyní, či nikoli. A dodává, že informace, u nichž bylo v projednávané věci žádáno o důvěrné zacházení a které byly v dokumentu předaném úřadu dne 4. září 2015 zažluceny, byly jí předanými informacemi nebo informacemi z nich vycházejícími.

95      Pokud jde o argument EFSA, podle něhož důvěrné zacházení může být na základě čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 požadováno pouze pro informace předložené žalobkyní, je třeba připomenout, že toto ustanovení stanoví, že „důvěrné zacházení může být požadováno pro „informace předložené podle tohoto nařízení“. Je však třeba uvést, že ze srovnání jazykových verzí tohoto ustanovení vyplývá, že se tato znění v tomto ohledu významně liší. Například z italského a španělského znění vyplývá, že o důvěrné zacházení může žádat pouze osoba, která informace předložila, zatímco anglické, francouzské a německé znění neupřesňují, že „informace předložené podle tohoto nařízení“ musejí nutně pocházet od osoby požadující důvěrné zacházení.

96      Podle judikatury platí, že v případě, že existují rozdíly mezi jednotlivými jazykovými zněními určitého ustanovení, unijní soud nemůže vycházet výlučně z doslovného výkladu (rozsudek ze dne 22. října 2015, Hedqvist, C‑264/14, EU:C:2015:718, bod 47). Musí naopak vykládat toto ustanovení podle celkové systematiky a účelu právního předpisu, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 22. března 2012, Génesis, C‑190/10, EU:C:2012:157, bod 42).

97      V této souvislosti z bodu 41 odůvodnění nařízení č. 1107/2009 vyplývá, že toto nařízení upřesňuje ustanovení týkající se přístupu k informacím, které se nacházejí „v držení“ členský států, Komise a EFSA, a důvěrnosti těchto dokumentů. Jak přitom již bylo konstatováno v bodě 82 výše, článek 63 nařízení č. 1107/2009 je jediným ustanovením obsaženým v kapitole nadepsané „Přístup veřejnosti k informacím“. Toto ustanovení je tudíž třeba vykládat ve světle bodu 41 odůvodnění nařízení č. 1107/2009, z něhož nevyplývá, že unijní normotvůrce měl v úmyslu omezit žádost o důvěrné zacházení pouze na informace pocházející od osob, které o toto zacházení žádají. Tento výklad se opírá rovněž o čl. 39 odst. 1 nařízení č. 178/2002, který je obecným ustanovením, které stanoví omezení přístupu veřejnosti k informacím v držení EFSA a podle něhož EFSA nesděluje třetím osobám „důvěrné informace, které obdrží a u nichž je požadováno a odůvodněno důvěrné zacházení“.

98      Kromě toho je třeba konstatovat, že článek 63 nařízení č. 1107/2009 má za cíl ochranu obchodních zájmů, soukromí a integrity osoby, která požaduje důvěrné zacházení s informacemi předloženými na základě tohoto nařízení. Nelze přitom vyloučit, že by mohlo dojít k zásahu do těchto zájmů zveřejněním informací předložených jinou osobou, než je osoba požadující důvěrné zacházení.

99      Zajisté platí, jak uvádí EFSA, že důvěrné zacházení s informacemi předloženými na základě nařízení č. 1107/2009 je výjimkou, zatímco přístup veřejnosti k těmto informacím je pravidlem. Avšak tento argument se vztahuje k výjimečnosti důvěrného zacházení s těmito informacemi, a nikoli k identitě osob, které mohou požádat o důvěrné zacházení. Nelze z toho tedy vyvodit, že daná osoba může požadovat důvěrné zacházení pouze u informací, které předložila.

100    Argument EFSA, že žalobkyně může tvrdit pouze to, že uveřejnění informací, které poskytla EFSA, může poškodit její obchodní zájmy, je tedy třeba odmítnout jako nepodložený.

101    Stejně tak nelze přijmout argument EFSA a vedlejší účastnice, podle něhož sporný závěr nemůže představovat informace předložené podle nařízení č. 1107/2009.

102    Hodnocení účinné látky úřadem EFSA je totiž v zásadě založeno na informacích předložených tomuto úřadu. V projednávaném případě z pověření, které Komise EFSA poskytla v rámci řízení o přezkumu diflubenzuronu, vyplývá, že Komise EFSA požádala o provedení přezkumu posouzení údajů již dříve předložených žalobkyní, jakož i posouzení těchto údajů zpravodajským členským státem z pohledu případné expozice metabolitu jakožto rezidua a jeho případného toxikologického významu. Z toho vyplývá, že sporný závěr přijatý v reakci na uvedené pověření vycházel z informací předložených žalobkyní a zpravodajským členským státem. Hodnocení obsažené v uvedeném závěru tudíž nelze považovat za oddělené od informací, na nichž je založeno. Mimoto EFSA a vedlejší účastnice nezpochybňují, že hodnocení uvedené úřadem EFSA ve sporném závěru bylo založeno převážně na posouzení zpravodajského členského státu, jak uvádí žalobkyně.

103    A dále, jak vyplývá z bodu 41 odůvodnění nařízení č. 1107/2009, pravidlo důvěrnosti se vztahuje k „dokumentům, které se nacházejí v držení“ příslušných orgánů. Vzhledem k tomu, že hodnocení EFSA se nachází v držení tohoto úřadu, nevidí Tribunál při neexistenci jakýchkoliv jiných argumentů žádný důvod mít za to, že by se pravidlo důvěrnosti nemohlo uplatnit i na takové hodnocení.

104    S ohledem na výše uvedené je třeba učinit závěr, že nařízení č. 1107/2009 se použije na informace, u nichž žalobkyně požádala o důvěrné zacházení.

c)      K údajnému porušení pravidla důvěrnosti uvedeného v článku 63 nařízení č. 1107/2009

105    Žalobkyně tvrdí, že EFSA tím, že zveřejnil sporný závěr, porušil článek 63 nařízení č. 1107/2009. Má za to, že zveřejnění uvedeného závěru zasahuje do jejích obchodních zájmů a pověsti, a to z důvodu vědecké nesprávnosti hodnocení účinné látky diflubenzuron, které obsahuje, a dále z důvodu nedodržení jejího práva na obranu, zásady řádné správy a zásady ochrany legitimního očekávání při přijímání tohoto závěru.

106    EFSA namítá, že opodstatněnost sporného závěru a jeho dopad na přezkumné řízení podle článku 21 nařízení č. 1107/2009 jsou irelevantní z pohledu napadeného rozhodnutí, kterým pouze zamítl žádosti o důvěrné zacházení založené na čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 předložené žalobkyní v souvislosti s uvedeným závěrem. Rovněž uvádí, že zpřístupnění informací obsažených v tomto závěru nezasahuje do obchodních zájmů žalobkyně. Podle něj byla již před tímto zpřístupněním pověst účinné látky diflubenzuron ohrožena směrnicí 2010/39, závěrem EFSA z roku 2012, jakož i rozhodnutím Komise, které vedlo k přezkumu této látky podle článku 21 nařízení č. 1107/2009.

107    EFSA rovněž uvádí, že sporný závěr musel být zpřístupněn veřejnosti v zájmu ochrany veřejného zdraví. Na podporu svých argumentů odkazuje na svůj dopis ze dne 8. října 2015, v němž již žalobkyni vysvětloval existenci naléhavých důvodů obecného zájmu, na jejichž základě bylo třeba informovat veřejnost a zúčastněné strany o riziku představovaném dotčenou látkou pro pracovníky, okolní obyvatelstvo nebo kolemjdoucí a spotřebitele.

108    V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 63 nařízení č. 1107/2009 nedefinuje pojem „obchodní zájmy“ a neomezuje se na druhy informací uvedené v jeho odstavci 2, které jsou a priori považovány za zasahující do uvedených zájmů, takže může být použit na celou řadu druhů informací, přičemž jediným kritériem je, že osoba žádající o důvěrné zacházení poskytne „ověřitelné odůvodnění“, kterým konkrétním způsobem prokáže, že zpřístupnění daných informací by mohlo poškodit její obchodní zájmy.

109    Jak přitom uvádí EFSA, nepřesnost informací jako taková nepředstavuje relevantní kritérium pro určení, zda by zpřístupnění těchto informací mohlo ohrozit obchodní zájmy. Tento aspekt se totiž odlišuje od otázky správnosti informací. Informace může být správná a přitom její zveřejnění může zasahovat do obchodních zájmů žadatele. Naopak, zveřejnění nepravdivé informace do těchto zájmů nutně nezasahuje.

110    Pokud jde o údajné porušení práva žalobkyně na obranu, zásady řádné správy a zásady ochrany legitimního očekávání při přijímání sporného závěru, je třeba konstatovat, že žalobkyně nijak nevysvětluje, jak by tyto případné vady řízení mohly jako takové prokazovat zásah do jejích obchodních zájmů v důsledku zveřejnění sporného závěru.

111    Proto vědecká nesprávnost sporného závěru na straně jedné a porušení práva žalobkyně na obranu, zásady řádné správy a zásady ochrany legitimního očekávání při přijímání tohoto závěru na straně druhé nejsou jako takové relevantními kritérii s ohledem na článek 63 nařízení č. 1107/2009.

112    Když byla v rámci organizačních procesních opatření vyzvána k upřesnění písemností ve spisu, na nichž spočívá její tvrzení, že zveřejnění sporného závěru představovalo nebo mohlo představovat zásah do jejích obchodních zájmů, žalobkyně uvedla, že „ověřitelné odůvodnění“ se nachází v dopisech zaslaných jí samou nebo jejím jménem, které tvoří přílohy A.7 a A.9 žalobního návrhu, jakož i ve zprávě o sporném závěru, tvořící přílohu C.2 repliky, kde byly informace, jejichž zveřejnění „by mohlo poškodit“ její obchodní zájmy, zažluceny.

113    Pokud jde o přílohu A.7, je v tomto ohledu třeba připomenout, že podle článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 76 písm. d) jednacího řádu, právní a skutkové okolnosti, na nichž je založena žaloba, musí vyplývat, přinejmenším stručně, ze samotného textu žaloby. Ačkoliv obsah žaloby lze v konkrétních bodech podpořit a doplnit odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohy, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše uvedených ustanovení musí být uvedeny v žalobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 94).

114    Tribunálu nepřísluší vyhledávat a určovat v přílohách argumenty relevantní na podporu žaloby, jestliže uvedený odkaz mezi písemnostmi obsaženými v příloze přesně neurčuje ty, které podporují tvrzení žalobkyně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, EU:T:2007:289, body 94 a 99).

115    Žalobkyně přitom nijak nevysvětlila, jak by příloha A.7, která obsahuje její připomínky ze dne 19. srpna 2015, předložené z vlastního podnětu k dodatku z července 2015, mohla prokazovat zásah do jejích obchodních zájmů, ani neoznačila části této přílohy, které by mohly takový zásah prokázat, když uvedený dokument sestávající z 29 stran se na první pohled nezdá mít povahu příslušného důkazu.Pouhý odkaz na přílohu A.7 tedy nebude Tribunálem zohledněn při zkoumání existence zásahu do obchodních zájmů žalobkyně.

116    Co se týče příloh A.9 a C.2, které by měly být posuzovány současně, vzhledem k tomu, že dopis přiložený v rámci přílohy A.9 (odpověď žalobkyně na výzvu EFSA k označení případných důvěrných informací) odkazuje na dokument uvedený v příloze C.2 (zažlucené znění sporného závěru), je nutno konstatovat, že informace v nich uvedené neumožňují určit konkrétní prvky, které by mohly prokazovat případný zásah do obchodních zájmů žalobkyně ve smyslu čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009. Žalobkyně se totiž tvrzením, že zažlucené části uvedeného závěru nenapravitelně poškozují pověst jejích výrobků, a tím i její obchodní zájmy, omezuje na zpochybnění opodstatněnosti uvedeného závěru a dodržení určitých procesních záruk při jeho přijímání. V bodě 90 výše se však uvádí, že dotčený závěr musí být považován za přípravný akt, který nemůže být předmětem přezkumu ze strany Tribunálu.

117    Když byla na jednání opět vyzvána k upřesnění části spisu, která by měla vysvětlovat a dokládat souvislost mezi kvalitou informací a případným zásahem do jejích obchodních zájmů, žalobkyně uvedla, že kvalifikace výrobku jako genotoxického mohla vést k tomu zaprvé, že zemědělci již nebudou chtít takový výrobek používat, zadruhé, že jiné orgány na celém světě by mohly vycházet z takové kvalifikace při odmítání udělit povolení, zatřetí, že nevládní organizace by mohly využívat zveřejněné informace při publikování svých vlastních článků, a šířit tak údajně nepřesné informace, a začtvrté, že povolení výrobku může být v konečném rozhodnutí omezeno, což se u diflubenzuronu skutečně i stalo.

118    Žádné z tvrzení uvedených v bodě 117 výše však není s to zpochybnit úvahu uvedenou v bodě 109 výše, podle níž „nepřesnost informací jako taková nepředstavuje relevantní kritérium pro určení, zda by zpřístupnění těchto informací mohlo ohrozit obchodní zájmy“.

119    Žalobkyně mimoto tvrdí, že zmínka o genotoxické povaze diflubenzuronu informuje veřejnost o určitých vlastnostech výrobku a že její zveřejnění tak musí být považováno za rovnocenné se zveřejněním údajů o složení účinné látky nebo se specifikací nečistoty, uvedených v čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009.

120    Je pravda, že specifikace nečistoty účinné látky je uvedena mezi příklady v nevyčerpávajícím seznamu v čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009, které jsou v zásadě považovány za ohrožující ochranu obchodních zájmů. Konkrétně, specifikace nečistoty účinné látky je uvedená v odst. 2 písm. b). Uvedené ustanovení však obsahuje výjimku, podle níž nečistoty, které jsou považovány za významné mj. z hlediska toxicity, jsou z uvedené ochrany vyloučeny.

121    Mimoto, výjimka stanovená v čl. 63 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1107/2009 se v projednávaném případě použije. Z pověření, které Komise EFSA poskytla v rámci řízení o přezkumu diflubenzuronu, totiž vyplývá, že Komise EFSA požádala o provedení přezkumu posouzení údajů již dříve předložených žalobkyní, jakož i posouzení těchto údajů zpravodajským členským státem z pohledu případné expozice metabolitu jakožto reziduu a jeho případného toxikologického významu.

122    Ve svém dopise ze dne 8. října 2015, který je třeba vykládat společně s napadeným rozhodnutím, které bylo přijato v reakci na dopis žalobkyně ze dne 12. října 2015, kterým zpochybnila dopis z 8. října téhož roku, EFSA uvedl, že Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat došel k závěru, že případná expozice PCA ve formě rezidua musí být a priori považována za vzbuzující obavy, a to vzhledem k nemožnosti stanovit hypotetickou prahovou hodnotu genotoxického karcinogenu. Jak uvádí EFSA, aniž to žalobkyně zpochybňovala, genotoxicita může způsobovat rakovinu, ale rovněž poškozovat genom zárodečných buněk, a způsobovat tak vývojové vady a vývojovou toxicitu.

123    Za těchto podmínek nelze popírat, že dotčené nečistoty jsou z hlediska toxicity významné.

124    Žalobkyně rovněž uvádí, že článek 63 nařízení č. 1107/2009 má zajistit rovnováhu mezi zárukou řádného posouzení rizik, částečně zajištěnou transparentností řízení o přezkumu účinné látky, a ochranou profesního tajemství. V tomto ohledu se dovolává judikatury, podle které – pokud zveřejnění může vyzradit profesní tajemství – mělo by k němu dojít pouze tehdy, pokud by nezveřejnění mohlo vést k bezprostřednímu ohrožení lidského zdraví či životního prostředí.

125    V této souvislosti je třeba připomenout, že k tomu, aby tyto informace spadaly svou povahou pod obchodní tajemství, je především nezbytné, aby byly známy pouze omezenému počtu osob. Dále se musí jednat o informace, jejichž zpřístupnění může způsobit vážnou újmu osobě, která je poskytla, nebo třetím osobám. A konečně je nezbytné, aby zájmy, jež by mohly být zveřejněním informace poškozeny, byly hodné ochrany. Posouzení důvěrné povahy informace tak vyžaduje vyvážení legitimních zájmů, které brání jejímu zpřístupnění, s obecným zájmem na tom, aby činnosti unijních orgánů probíhaly v největším možném souladu se zásadou otevřenosti (rozsudek ze dne 30. května 2006, Bank Austria Creditanstalt v. Komise, T‑198/03, EU:T:2006:136, bod 71).

126    Jak uvádějí EFSA a Komise, při posuzování potvrzovacích údajů předložených žalobkyní v červnu 2011 (viz body 28 až 30 výše) je třeba přihlédnout k tomu, že stanovisko ohledně genotoxického potenciálu metabolitu PCA bylo formulováno již v srpnu 2012 a v září 2012 s ním byla seznámena veřejnost. Ve svém závěru, schváleném 22. srpna 2012 a zveřejněném 7. září 2012, totiž došel EFSA k tomu, že „na základě studií genotoxicity předaných [žalobkyní] závažnosti důkazů naznačuje, že PCA je genotoxický in vivo“, a že „možná expozice spotřebitelů, okolního obyvatelstva nebo kolemjdoucích a pracovníků metabolitu jakožto rezidua musí být a priori považována za vzbuzující obavy, jelikož není možné předpokládat existenci prahu pro genotoxický karcinogen“.

127    Z toho vyplývá, že tvrzení, že PCA je genotoxický in vivo, se stalo veřejně přístupným již v září 2012. Tato informace tak nebyla známa jen omezenému počtu osob.

128    V důsledku toho není splněna první ze tří kumulativních podmínek uvedených v bodě 125 výše, a výtku vycházející z porušení profesního tajemství je třeba zamítnout.

129    Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyně, podle kterého mezi závěrem EFSA ze dne 22. srpna 2012 a sporným závěrem existují rozdíly, pokud jde o konečnou povahu uplatněných obav. I za předpokladu, že by takové rozdíly existovaly, tyto totiž nemají žádný dopad na konstatování, že ke zveřejnění informace, že PCA je genotoxický in vivo, došlo již v září 2012.

130    S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že žalobkyně nepředložila „ověřitelné odůvodnění“, kterým by prokázala, že zveřejnění sporného závěru mohlo poškodit její obchodní zájmy.

131    EFSA kromě toho na podporu zamítnutí žádostí žalobkyně o důvěrné zacházení poukázal na čl. 39 odst. 3 nařízení č. 178/2002, podle kterého závěry vědeckých stanovisek předložených úřadem, které se týkají předvídatelných účinků na zdraví, nemohou být v žádném případě důvěrné. V tomto ohledu uvedl, že sporný závěr konstatoval negativní vliv používání metabolitu PCA na zdraví spotřebitelů, pracovníků a okolního obyvatelstva nebo kolemjdoucích. Z těchto úvah správně vyplývá, že EFSA nemohl poskytnout důvěrné zacházení částem uvedeného závěru, které se týkají předvídatelných účinků dotčené účinné látky na zdraví. EFSA tudíž byl oprávněn dovolávat se uvedeného ustanovení.

132    Žalobkyně v každém případě neprokazuje, že se EFSA při odpovědi na její žádosti o důvěrné zacházení se sporným závěrem dopustil zjevně nesprávného posouzení při zvažování dotčených zájmů.

133    V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 168 odst. 1 SFEU uvádí, že při vymezování a provádění všech unijních politik a činností je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví. Význam této ochrany veřejného zdraví převažuje nad hospodářskými důvody, takže může odůvodnit i značně negativní hospodářské důsledky pro určité hospodářské subjekty (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 12. července 1996, Spojené království v. Komise, C‑180/96 R, EU:C:1996:308, bod 93, a rozsudek ze dne 11. září 2002, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99, EU:T:2002:209, body 456 a 457).

134    Z dopisu EFSA ze dne 8. října 2015, zaslaném v reakci na žádosti o důvěrnost vznesené žalobkyní 4. a 11. září 2015, přitom vyplývá, že sporný závěr konstatoval negativní vliv používání metabolitu PCA na zdraví spotřebitelů, pracovníků a okolního obyvatelstva nebo kolemjdoucích. Tento postoj byl potvrzen v napadeném rozhodnutí, které bylo přijato v reakci na dopis žalobkyně ze dne 12. října 2015, kterým zpochybnila dopis EFSA ze dne 8. října. EFSA totiž měl za to, že rozhodnutí Komise o zahájení přezkumu účinné látky diflubenzuron jasně svědčí o existenci rizika, která byla konstatována již EFSA v jeho závěru z roku 2012 a potvrzena Stálým výborem pro potravinový řetězec a zdraví zvířat v jeho revidované zprávě z 16. července 2013. V této souvislosti EFSA na základě výkladu článku 4 nařízení č. 1107/2009 ve spojení s jeho čl. 21 odst. 1 druhým pododstavcem připomněl, že konstatování obav z existence rizika pro zdraví lidí nebo zvířat či pro životní prostředí je základní podmínkou pro zahájení přezkumu schválení účinné látky.

135    Za těchto podmínek nelze EFSA vytýkat, že v zájmu ochrany veřejného zdraví zveřejnil sporný závěr, a upřednostnil tak požadavky spojené s ochranou těchto zájmů před hospodářskými zájmy.

136    Dopis Komise ze dne 8. července 2015, který žalobkyně předložila na jednání, nemůže tento závěr změnit. I kdyby tento dopis měl být prohlášen za přípustný, bylo by nutno konstatovat, že se týká pouze jednoho z procesních aspektů přezkumu účinné látky diflubenzuron, a sice prodloužení lhůty stanovené úřadu EFSA pro předložení jeho závěru ohledně této látky do 28. srpna 2015. Uvedený dopis se přitom jako takový týká přezkumného řízení, jehož legalita není předmětem tohoto řízení.

137    S ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by EFSA porušil pravidla důvěrnosti uvedená v článku 63 nařízení č. 1107/2009. Z toho plyne, že je třeba druhou část prvního žalobního důvodu, posuzovanou společně s druhým a pátým žalobním důvodem, zamítnout, a zamítnout tak i žalobu v plném rozsahu.

V.      K nákladům řízení

138    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EFSA v řízení o projednávané žalobě i v řízení o předběžném opatření požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené EFSA.

139    V souladu s čl. 138 odst. 1 jednacího řádu ponese Komise vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Arysta LifeScience Netherlands BV ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) v řízení o projednávané žalobě i v řízení o předběžném opatření.

3)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

Kanninen

Calvo-Sotelo Ibáñez-Martín

Reine

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. prosince 2018.

Podpisy.


Obsah


I. Právní rámec

A. Právní úprava Evropské unie týkající se postupu posuzování a schvalování přípravků na ochranu rostlin a jejich účinných látek v Unii

1. Směrnice 91/414/EHS

2. Nařízení (ES) č. 1490/2002

3. Nařízení (ES) č. 1107/2009

B. Unijní právní úprava týkající se účinné látky diflubenzuron

C. Unijní právní úprava týkající se zveřejňování závěrů EFSA a důvěrného zacházení s nimi

1. Nařízení č. 178/2002

2. Nařízení (ES) č. 1107/2009

II. Skutečnosti předcházející sporu

III. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

IV. Právní otázky

A. K právnímu zájmu na podání žaloby

B. K věci samé

1. K první části prvního žalobního důvodu, vycházející z překročení pravomoci EFSA

2. Ke druhé části prvního žalobního důvodu, posuzované společně s druhým až pátým žalobním důvodem

a) Úvodní poznámky

b) K použitelnosti článku 63 nařízení č. 1107/2009

c) K údajnému porušení pravidla důvěrnosti uvedeného v článku 63 nařízení č. 1107/2009

V. K nákladům řízení


*      Jednací jazyk: angličtina.