Žaloba podaná dne 9. září 2010 - Villeroy & Boch - Belgie v. Komise

(Věc T-402/10)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Villeroy & Boch - Belgie (Brusel, Belgie) (zástupci: O. Brouwer a J. Blockx, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně požaduje,

prohlásit za neplatné napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká společnosti Villeroy & Boch Belgie N.V./S.A;

podpůrně, snížit pokutu uloženou žalobkyni;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně požaduje, aby bylo prohlášeno za částečně neplatné rozhodnutí Evropské komise K(2010) 4185 v konečném znění, ze dne 23. června 2010 ve věci COMP/39092 - Koupelnová vybavení týkající se porušení čl. 101 odst. 1 SFEU na trhu s armaturami, sprchovými zástěnami a sanitární keramikou.

Svoji žalobu opírá o sedm žalobních důvodů:

porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, jakož i ustálené judikatury, jelikož rozhodnutí nesprávně vycházelo z jediného a trvajícího protiprávního jednání;

porušení povinnosti uvést odůvodnění, která vyplývá z čl. 296 odst. 2 SFEU, jelikož odůvodnění jediného a trvajícího protiprávního jednání bylo nedostatečné a chybné;

porušení povinnosti uvést odůvodnění u domnělé účasti žalobkyně na protiprávním jednání, které jí je vytýkáno, na belgickém trhu, jakož i nedostatek důkazů, že se žalobkyně na tomto protiprávním jednání na belgickém trhu podílela;

tvrzení, že žalobkyně a její mateřská společnost ručí jako společní dlužníci za zaplacení pokuty, je v rozporu se zásadou nulla poena sine lege podle čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv EU a se zásadou, že "výše trestu nesmí být nepřiměřená trestnému činu" podle čl. 49 odst. 3 ve spojení s čl. 48 odst. 1 Listiny, jakož i porušení článku 23 nařízení (ES) č. 1/2003;

chybné stanovení výše pokuty, jelikož tato se vztahuje na obraty, které nesouvisejí s protiprávním jednáním, které je jí vytýkáno;

neoprávněné zamítnutí snížení pokuty z důvodu nepřiměřené délky řízení v rozporu s článkem 41 Listiny;

porušení čl. 23 odst.3 nařízení č. 1/2003 z důvodu chybného stanovení pokuty v závislosti na závažnosti protiprávního jednání a nesprávné stanovení "odrazujícího faktoru", jakož i nepřiměřenost výše pokuty v absolutním smyslu.

____________