Věc T-53/10

Peter Reisenthel

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„(Průmyslový) vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti zrušovacím oddělením – Doručení rozhodnutí zrušovacího oddělení faxem – Odvolání před odvolacím senátem – Písemné odůvodnění odvolání – Lhůta pro podání – Přípustnost žaloby – Článek 57 nařízení (ES) č. 6/2002 – Oprava rozhodnutí – Článek 39 nařízení (ES) č. 2245/2002 – Obecná právní zásada opravňující vzít protiprávní rozhodnutí zpět“

Shrnutí rozsudku

1.      Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Rozhodnutí Úřadu – Oprava – Zjevná nesprávnost – Pojem – Porušení práv obhajoby – Vyloučení

(Nařízení Komise č. 2245/2002, článek 39)

2.      Akty orgánů – Zpětvzetí – Protiprávní akty – Podmínky – Respektování přiměřené lhůty a zásady ochrany legitimního očekávání

3.      Akty orgánů – Volba právního základu – Nesprávnost – Zrušení aktu – Podmínky

1.      Podle článku 39 nařízení č. 2245/2002, kterým se provádí nařízení č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství, lze v rozhodnutích Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) opravit pouze gramatické chyby, chyby v psaní a zjevné nesprávnosti. Opravu provede oddělení, které rozhodnutí vydalo, a to z moci úřední nebo na žádost účastníka.

S ohledem na význam závazného charakteru výroku konečného rozhodnutí přijatého příslušným orgánem a s ohledem na dodržování zásady právní jistoty je třeba pravidlo umožňující výjimečně následně opravit takové rozhodnutí vykládat striktně. Pojem „zjevná nesprávnost“ je tedy omezen na vady formální povahy, jejichž chybnost vyplývá jasně z obsahu samotného rozhodnutí a kterými není dotčen rozsah a podstata tohoto rozhodnutí, tak jak je charakterizováno svým výrokem a odůvodněním. Naproti tomu se pojem „zjevná nesprávnost“ nemůže týkat vady, která by mohla zpochybnit podstatu napadeného rozhodnutí.

Porušení práv obhajoby vyplývající z toho, že rozhodnutí bylo přijato před uplynutím lhůty poskytnuté žalobci k předložení vyjádření, nepředstavuje zjevnou nesprávnost ve smyslu článku 39 nařízení č. 2245/2002. Takové porušení totiž představuje vadu, kterou je dotčeno řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí, a tudíž vadu, která může zpochybnit podstatu tohoto rozhodnutí.

(viz body 35, 37)

2.      Zpětvzetí protiprávního správního aktu, kterým byla vytvořena subjektivní práva, se zpětnou účinností je přípustné s výhradou, že orgán, který akt vydal, splní podmínky týkající se respektování přiměřené lhůty a legitimního očekávání beneficienta aktu, který mohl spoléhat na jeho legalitu.

(viz bod 40)

3.      I přes existenci jiného právního základu pochybení při volbě právního základu způsobí zrušení dotyčného aktu, jestliže může mít důsledky na jeho obsah, zejména tím, že je řízení použitelné pro jeho přijetí stiženo protiprávností.

(viz bod 41)