Věc T‑139/09

Francouzská republika

v.

Evropská komise

„Státní podpory – Odvětví ovoce a zeleniny – ‚Roční hospodářské plány‘ na podporu trhu s ovocem a zeleninou ve Francii – Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem – Pojem státní podpory – Státní prostředky – Spolufinancování veřejnou institucí a z dobrovolných příspěvků organizací producentů – Argumenty nevznesené ve správním řízení – Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 27. září 2012

1.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor

(Články 87 ES a 253 ES)

2.      Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost podpory se společným trhem – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Posouzení pojmu „státní prostředky“ v případě opatření financovaných zároveň ze státních příspěvků i dobrovolných příspěvků profesních subjektů určitého odvětví

(Článek 87 ES)

3.      Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise – Posuzování legality v závislosti na informacích, které byly k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí – Povinnost členského státu spolupracovat

(Článek 87 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 13 odst. 1)

4.      Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků

(Článek 87 ES)

5.      Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Opatření financovaná zároveň ze státních příspěvků i dobrovolných příspěvků profesních subjektů určitého odvětví – Relevantní kritérium – Stupeň, v němž veřejný orgán zasahuje do vymezení opatření financovaných oborovými příspěvky a způsobů jejich financování

(Článek 87 ES)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 37–39)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 41–46)

3.      Členský stát, který žádá o možnost poskytnout podporu na základě odchylky od pravidel Smlouvy, má povinnost spolupracovat s Komisí, na jejímž základě je zejména povinen poskytnout veškeré informace, které tomuto orgánu umožní ověřit, zda jsou podmínky pro výjimku splněny. Legalita rozhodnutí ve věci státních podpor musí být posuzována v závislosti na informacích, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala. Z toho zejména vyplývá, že jelikož je pojem „státní podpora“ třeba použít na objektivní situaci, kterou je třeba posuzovat v okamžiku přijímání rozhodnutí Komise, je třeba pro provedení výše zmíněného soudního přezkumu vzít v úvahu posouzení provedená k tomuto datu. V případě neexistence opačných informací od dotčených stran se tak Komise může opřít o skutečnosti, i když chybné, které má k dispozici v okamžiku přijímání konečného rozhodnutí, pokud byly dotčené skutkové poznatky předmětem příkazu Komise ve vztahu k členskému státu, aby jí poskytl nezbytné informace.

Z ustanovení čl. 13 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, vyplývá, že Komise po ukončení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se protiprávní podpory přijímá rozhodnutí na základě dostupných informací, zejména pak informací poskytnutých členským státem v odpovědi na žádosti Komise o informace.

V těchto souvislostech a vzhledem k zásadě užitečného účinku správního řízení členský stát nemůže ve stádiu soudního řízení poprvé zpochybnit obsah skutkových připomínek formulovaných zúčastněnou třetí stranou ve správním řízení, které mu byly zaslány.

(viz body 52–53, 55)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 57–60)

5.      Skutečnost, že režim podpor, který se vztahuje na určité hospodářské subjekty daného odvětví, je zcela nebo zčásti financován z příspěvků ukládaných veřejným orgánem a vybíraných od dotčených hospodářských subjektů, nepostačuje k tomu, aby byl tento režim zbaven povahy podpory poskytované státem ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

Naopak nemohou být za státní prostředky označeny prostředky vybírané veřejným orgánem prostřednictvím příspěvků vybíraných pouze od hospodářských subjektů, které jsou příjemci daného opatření, jež však nikdy nebyly ponechány k dispozici vnitrostátním orgánům a sloužily k financování akcí určených pouze samotnými dotčenými subjekty.

Kritériem relevantním pro posouzení existence veřejných prostředků, nezávisle na jejich původním zdroji, je tedy stupeň, v němž veřejný orgán zasahuje do vymezení dotčených opatření a způsobů jejich financování. Pouhá okolnost, že příspěvky dotčených hospodářských subjektů určené k částečnému financování daných opatření mají jen fakultativní a nepovinnou povahu, nepostačuje ke zpochybnění této zásady. Stupeň zasahování veřejného orgánu do těchto příspěvků může být totiž významný i tehdy, nemají-li tyto příspěvky povinnou povahu.

Co se týče posouzení úlohy veřejného orgánu při definování opatření financovaných veřejnou institucí a příspěvky organizací producentů, musí je Tribunál provést celkově a není možno rozlišovat podle způsobu jejich financování, jelikož veřejné a soukromé příspěvky byly zastupitelně sloučeny v provozním fondu.

Za předpokladu, že vymezování těchto opatření a způsobu jejich financování přináleží veřejné průmyslové a obchodní instituci vykonávající činnost pod státním dohledem a příjemcům opatření je přiznána pouze možnost rozhodnout, zda se budou či nebudou podílet na systému takto vymezeném uvedenou institucí, a to tím způsobem, že přijmou její vymezení nebo odmítnou odvádět oborové příspěvky jí stanovené, je třeba mít za to, že zmíněná opatření zakládají státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

(viz body 61–64, 66, 88)