Věc T‑3/20
Forbo Financial Services AG
v.
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 16. prosince 2020
„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Canoleum – Starší mezinárodní slovní ochranná známka MARMOLEUM – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Opožděné podání odůvodnění odvolání – Nepřípustnost odvolání před odvolacím senátem – Žádost o navrácení do původního stavu – Náhlé onemocnění advokáta zastupujícího žalobkyni – Povinnost řádné péče – Důkazní hodnota čestného prohlášení učiněného advokátem“
1. Ochranná známka Evropské unie – Procesní ustanovení – Navrácení do původního stavu – Podmínky – Řádná péče vyžadovaná okolnostmi – Výjimečné, a tudíž nepředvídatelné události
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 104 odst. 1)
(viz body 45, 46)
2. Ochranná známka Evropské unie – Procesní ustanovení – Navrácení do původního stavu – Podmínky použití – Striktní výklad
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 104 odst. 1)
(viz bod 47)
3. Ochranná známka Evropské unie – Procesní ustanovení – Důkazní síla důkazů – Čestná prohlášení
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 97 odst. 1 písm. f) a čl. 104 odst. 1]
(viz body 51–59)
Shrnutí
Dne 17. května 2017 podala společnost Windmöller Flooring Products WFP GmbH přihlášku slovního označení Canoleum jako ochranné známky Evropské unie. Dne 27. září 2017 podala společnost Forbo Financial Services AG u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě své mezinárodní slovní ochranné známky MARMOLEUM. Tvrdila, že existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009(1). Rozhodnutím ze dne 12. února 2019 byly námitky zamítnuty.
Dne 9. dubna 2019 podala společnost Forbo Financial Services k EUIPO odvolání. Odůvodnění odvolání však předložila až dne 26. června 2019, tedy po uplynutí stanovené lhůty(2). K tomuto odůvodnění odvolání přiložila žádost o navrácení do původního stavu(3), ve které tvrdila, že advokát, který byl pověřen jejím spisem (dále jen „původní advokát“), nemohl uvedené odůvodnění předložit ve stanovené lhůtě z důvodu vážného onemocnění, jímž byl stižen nepředvídatelným způsobem. Na podporu tohoto tvrzení společnost Forbo Financial Services předložila dvě čestná prohlášení, z nichž jedno pochází od uvedeného advokáta a druhé od jeho manželky. Rozhodnutím ze dne 9. října 2019 odvolací senát odvolání odmítl jako nepřípustné. Odvolací senát měl za to, že původní advokát dostatečně neprokázal, že zachoval řádnou péči vyžadovanou okolnostmi. Odvolací senát mu zejména vytýkal, že nepředložil lékařské potvrzení.
Tribunál, ke kterému společnost Forbo Financial Services podala žalobu, rozhodnutí odvolacího senátu zrušil v podstatě z důvodu, že odvolací senát bez dalšího uvedl, že obě dotčená čestná prohlášení nemají žádnou věrohodnost a odmítl podrobná vysvětlení, která v nich byla obsažena.
Závěry Tribunálu
Tribunál nejprve připomněl, že čestné prohlášení představuje přípustný důkaz(4). Kromě toho uvedl, že prohlášení vyhotovené v zájmu svého autora má pouze omezenou důkazní hodnotu a vyžaduje, aby bylo podloženo dodatečnými důkazy, což však neumožňuje oddělením EUIPO, aby měly v zásadě za to, že takové prohlášení samo o sobě postrádá veškerou věrohodnost. Důkazní hodnota, kterou je třeba takovému prohlášení přiznat, závisí na okolnostech projednávaného případu. Odvolací senát přitom ve skutečnosti bez dalšího uvedl, že obě dotčená čestná prohlášení nemají žádnou věrohodnost, a tedy řádně nezohlednil okolnosti projednané věci.
Pokud jde dále o prohlášení vyhotovené původním advokátem, Tribunál konstatoval, že odvolací senát nezohlednil skutečnost, že tento advokát je odborníkem v oblasti práva, který musí vykonávat své funkce v souladu s pravidly profesní etiky a morálními normami, a pokud by vyhotovil nepravdivé čestné prohlášení, vystavil by se trestněprávním sankcím a ohrozil by svou pověst. Tribunál dodal, že písemné čestné prohlášení učiněné advokátem představuje samo o sobě pádný důkaz o skutečnostech, které jsou v něm uvedeny, pokud je jednoznačné, bez vnitřních rozporů a koherentní, a pokud neexistuje žádná skutková okolnost, která by mohla zpochybnit jeho pravdivost.
Kromě toho odvolací senát nezohlednil skutečnost, že onemocnění uplatněné původním advokátem jako příčina překročení lhůty spadá do jeho intimní sféry a má nejlepší předpoklady k tomu, aby poskytl informace ohledně uvedené události, a zejména příznaků a potíží, kterými trpěl.
Pokud jde o čestné prohlášení pocházející od manželky původního advokáta, odvolací senát měl zohlednit rovněž skutečnost, že osoby, které jsou svědky takové události, jako je událost, k níž došlo v projednané věci, nejčastěji patří k okruhu blízkých osob dotyčného a že by uvedená manželka, podobně jako tento advokát, byla vystavena trestněprávním sankcím, pokud by učinila nepravdivé čestné prohlášení.
Konečně Tribunál zdůraznil, že odvolací senát nezohlednil skutečnost, že nemohly být rozumně vyžadovány takové dodatečné důkazy, které by mohly podpořit obsah obou čestných prohlášení, jako je lékařské potvrzení, nebo nebyly k dispozici. V tomto ohledu Tribunál uvedl, že se věc týká neobvyklé a náhodné události spadající do intimní sféry dotyčného, a liší se tedy od situací, na které se obecně vztahuje judikatura týkající se důkazní hodnoty čestných prohlášení, v nichž jsou tato prohlášení předkládána k doložení čistě objektivních skutečností postrádajících osobní charakter.
Tribunál proto rozhodnutí odvolacího senátu zrušil.