Žaloba podaná dne 23. června 2011 - Bulharsko v. Komise

(Věc T-335/11)

Jednací jazyk: bulharština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bulharská republika (zástupci: Cvetko Ivanov a Elina Petranova)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět

Návrh na zrušení prováděcího rozhodnutí Komise ze dne 15. dubna 2011 o vyloučení některých výdajů uskutečněných členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) z financování Evropské unie [oznámené pod číslem K(2011) 2517]

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 15. dubna 2011 o vyloučení některých výdajů uskutečněných členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) z financování Evropské unie [oznámené pod číslem K(2011) 2517¹] v rozsahu, v němž se týká Bulharské republiky, nebo, podpůrně,

snížení úpravy ve výši 10 % použité na výdaje z titulu režimu jednotné platby na plochu v rámci EZOZF na 5 %, jakož i opravy ve výši 10 % v rámci EZFR, osa 2 ("zlepšení životního prostředí a venkova") programu rozvoje venkova na 5 %, a

uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby žalobkyně předkládá čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod, vycházející z porušení článku 31 nařízení (ES) č. 1290/2005²

zaprvé, Bulharská republika tvrdí, že Komise neprokázala porušení právní úpravy Unie Bulharskem. Komise v napadeném rozhodnutí navrhla finanční opravy ve výši 10 % pro výdaje v režimu jednotné platby na plochu a osy 2 ("zlepšení životního prostředí a venkova") z programu rozvoje venkova, z důvodu údajných nedostatků ve fungování LPIS/GIS majících za důsledek nemožnost provádění klíčové kontroly, jejíž nemožnost dosvědčují závažná narušení systému kontroly, jež měla za následek významné riziko ztrát pro fondy. Oprava ve výši 5 % byla rovněž navržena pro příplatky k přímým platbám z důvodu uvedených nedostatků ve fungování LPIS/GIS. Žalobkyně předložila řadu údajů a skutkových okolností, které dosvědčují, že se uskutečňovaly tyto správní křížové kontroly a návštěvy na místě, což popírá tvrzení Komise;

zadruhé, žalobkyně tvrdí, že pokud jde o částky vyloučené z financování, Komise správně nevyhodnotila ani povahu, ani závažnost porušení použitelných právních předpisů. V tomto kontextu žalobkyně tvrdí, že prováděla ještě hlubší klíčové kontroly, než jsou kontroly požadované relevantní právní úpravou a že závěr Komise, pokud jde o neprovádění takové kontroly, neodráží skutečný stav systému kontroly v Bulharské republice;

zatřetí žalobkyně tvrdí, že riziko vzniku škody na rozpočtu Unie nebylo správně posouzeno. Uvádí tvrzení, podle kterého Komise pochybila, pokud jde o finanční důsledky na právní úpravu Unie, když se opírala o konečnou zprávu dohodovacího orgánu ve věci 10/BG/442, kde je výslovně uvedeno, že bulharské orgány kontrolovaly trvalé pastviny na místě ve 100 % případů.

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady proporcionality

podle žalobkyně, která se opírá o čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1290/2005, jakož i o požadavek Tribunálu, aby výše opravy byla jasně spojena s případným poškozením Unie, musí být procentní sazba finanční opravy proporcionální ke zjištěným nesrovnalostem a riziku pro rozpočet Unie. Opravy stanovené v projednávané věci překračují meze toho, co je vhodné a nezbytné pro dosažení cílů sledovaných kontrolou, což je důvod, pro který musí být sníženy.

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení zásady právní jistoty

žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu právní jistoty z důvodu nerespektování obecných pokynů, které sama stanovila v dokumentu VI/5530/97³. S ohledem na skutečnost, že bulharské orgány klíčovou kontrolu prováděly, Komise měla stanovit, na základě uvedeného dokumentu, finanční opravy ve výši 5 % a nikoliv 10 % pro výdaje z titulu jednotné platby na plochu a osy 2 ("zlepšení životního prostředí a venkova") z programu rozvoje venkova;

žalobkyně mimoto zastává názor, že ustanovení, kterých se dovolává Komise za účelem uvedení tří pravidel, o kterých tvrdí, že nebyla Bulharskou republikou dodržena, stanoví členským státům některé povinnosti, které se liší od povinností, které jsou uvedeny v oficiálním sdělení. Nejenže dvě ze tří uvedených pravidel nejsou výslovně stanovena v relevantních předpisech, ale navíc neexistují hodnotící kritéria definovaná k jejich provedení. Pokud jde o třetí pravidlo, hodnotící kritéria definovaná ohledně jeho provedení rovněž chybí. Bulharská republika tvrdí, že splnila požadavky článku 26 nařízení č. 796/2004⁴.

Čtvrtý důvod vycházející z porušení čl. 296 odst. 2 SFEU

-    napadené rozhodnutí má za účinek vyloučení výdajů uskutečněných Bulharskou republikou ve výši 24 543 106, 87 eur z financování Evropské unie. Podle žalobkyně, jelikož jí přijaté rozhodnutí působí újmu, představuje pro ni získání řádně odůvodněného vysvětlení Evropské komise, pokud jde o důvody uložení finančních oprav, významný zájem. Žalobkyně tvrdí, že Komise neuvedla dostatečně jasně a jednoznačně důvody uložení finančních oprav a že tak stran žalobkyně nesplnila svou povinnost odůvodnit napadené rozhodnutí.

____________

¹ - Úř. věst. L 102, s 33.

² - Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 209, s. 1).

³ - Dokument Komise č. VI/5530/97 ze dne 23. prosince 1997 "Obecné pokyny týkající se výpočtu finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o auditu účtů záruční sekce EZOZF".

⁴ - Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 141, s. 18; Zvl. vyd. 03/44, s. 243).