Věc T‑488/13
GEA Group AG
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Lhůta k podání žaloby – Počátek běhu lhůty – Doručení rozhodnutí odvolacího senátu telefaxem – Přijetí telefaxu – Opožděnost – Neexistence případu vyšší moci nebo náhody – Zjevná nepřípustnost“
Shrnutí – usnesení Tribunálu (druhého senátu) ze dne 22. ledna 2015
1. Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Doručení – Doručení faxem – Počítání lhůt – Datum doručení
(Nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1, pravidlo 61 odst. 2, pravidlo 65 odst. 1 a pravidlo 70 odst. 2)
2. Řízení – Lhůty pro podání žaloby – Zmeškání lhůty k platnému podání žaloby – Náhoda nebo vyšší moc – Pojem složený z objektivních a subjektivních prvků – Meze
(Statut Soudního dvora, čl. 45 druhý pododstavec)
3. Soudní řízení – Lhůta pro předložení důkazů – Článek 48 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu – Působnost – Nové důkazní návrhy učiněné ve stadiu vyjádření k námitce nepřípustnosti nebo v replice omezené na otázku přípustnosti – Přípustnost
(Jednací řád Tribunálu, čl. 48 odst. 1)
1. Podle pravidla 61 odst. 2 nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, ve znění pozdějších předpisů, lze doručování Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) provádět faxem. Doručení faxem je možné u každého rozhodnutí Úřadu a tedy i rozhodnutí odvolacích senátů.
Pravidlo 65 odst. 1 nařízení č. 2868/95 nadepsané „Doručení faxem a jinými technickými komunikačními prostředky“ stanoví, že „[d]oručení faxem se považuje za provedené dne, kdy zpráva byla přijata faxovým přístrojem adresáta“. Pravidlo 70 odst. 2 uvedeného nařízení upravující „Počítání lhůt“ rovněž uvádí, že „[j]e-li touto skutečností doručení, považuje se za rozhodnou skutečnost přijetí doručovaného dokumentu, není-li stanoveno jinak“.
Judikatura totiž rozlišuje mezi předáním aktu jeho adresátovi, které je vyžadováno pro účely řádného doručení, na jedné straně, a skutečným seznámením se s uvedeným aktem, jež není nezbytné k tomu, aby bylo doručení považováno za řádné, na straně druhé. Podle uvedené judikatury není platné doručení adresátovi vázáno na podmínku, že s ním byla osoba, která je podle interních pravidel v rámci struktury adresáta příslušná pro danou oblast, obeznámena, jelikož rozhodnutí bylo řádně doručeno, pokud bylo jeho adresátovi předáno a tento byl s to se o něm dozvědět. Pro účely posouzení, zda došlo k řádnému doručení, se tedy přihlíží pouze k vnějšímu aspektu, tedy řádnému předání jeho adresátovi, a nikoli k aspektu vnitřnímu, který souvisí s interním fungováním v rámci adresátovy struktury.
Z toho vyplývá, že při určování data, ke kterému došlo k přijetí doručení, musí být vzat v úvahu pouze vnější aspekt tohoto doručení, tedy formální a řádné přijetí v rámci subjektu, který je adresátem, bez ohledu na skutečné přijetí a obeznámení se s ním v tomto rámci. Tento závěr není zpochybněn požadavkem judikatury, podle něhož doručení znamená, že adresát musí být s to se o doručeném aktu dozvědět. Je tím totiž zamýšlena povinnost doručující osoby vytvořit podmínky, aby se adresát mohl o doručení dozvědět, tedy povinnost týkající se prostředku (odpovídající vnějšímu aspektu doručení), a nikoli povinnost zasahovat do vnitřního fungování tohoto adresáta za účelem zaručit toto obeznámení se s daným dokumentem, tedy povinnost dosáhnout určitého výsledku (odpovídající vnitřnímu aspektu doručení).
Tribunál tedy judikoval, že předložení zpráv o přenosu faxu ze strany Úřadu, které obsahují informace průkazné povahy, postačuje k prokázání toho, že uvedený fax jeho adresát přijal. Faxy jsou totiž pojímány tak, že každý problém související s přenosem, ale také s přijetím je signalizován upozorněním o chybě, jež uvede právě u odesílatele důvod nepřijetí, který je mu sdělen faxem adresáta, a že v případě nesdělení takového problému je generována zpráva o uskutečněném přenosu. Chybí-li tedy zpráva o chybě a byla-li předložena zpráva o přenosu obsahující poznámku „ok“, lze mít za to, že odeslaný fax jeho adresát přijal.
Kdyby navíc až obeznámení se se sporným faxem umožňovalo konstatovat jeho přijetí zástupcem žalobkyně, bylo by pro Úřad nemožné prokázat skutečné doručení rozhodnutí a den, k němuž jej jeho adresát přijal, a to i za předpokladu, že by bylo uvedené rozhodnutí náležitě doručeno jeho adresátovi. Výchozí bod pro běh lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutím senátů Úřadu by závisel na nahodilých okolnostech, které jsou nezávislé na náležité péči, s níž Úřad rozhodnutí doručil, přestože lhůty pro podání žaloby byly zavedeny právě proto, aby zajistily právní jistotu.
(viz body 14, 15, 19 až 22)
2. Lhůty pro podání žaloby mají kogentní povahu. Podle druhého pododstavce článku 45 statutu Soudního dvora se lze od procesních lhůt odchýlit pouze za zcela výjimečných okolností, v případě náhody nebo vyšší moci.
Pojmy náhoda nebo vyšší moc zahrnují objektivní prvek související s okolnostmi, které jsou pro žalující osobu neobvyklé a zvláštní, a subjektivní prvek týkající se povinnosti dotyčné osoby zabezpečit se předem proti následkům neobvyklé události přijetím přiměřených opatření, aniž podstoupí nadměrné oběti. Žalující strana musí zvláště pečlivě sledovat průběh zahájeného řízení a zejména prokázat vynaložení náležité péče za účelem dodržení stanovených lhůt. Pojem vyšší moc se tedy nevztahuje na situaci, kdy obezřetná a informovaná osoba by byla objektivně s to vyhnout se zmeškání lhůty k podání žaloby.
Pokud jde o objektivní prvek působení náhody nebo vyšší moci, je třeba uvést, že nefunkčnost telefaxu zástupce žalobkyně lze sice kvalifikovat jako „neobvyklou okolnost“ ve smyslu výše uvedené judikatury, která však není „zvláštní okolností“, jež nastala na straně tohoto zástupce.
Dotčený přístroj je totiž interním zařízením advokátní kanceláře zastupující žalobkyni, za které odpovídá jedině tato kancelář, stejně tak jako odpovídá za pracovníky v ní zaměstnané. Podle ustálené judikatury nejsou přitom potíže s přenosem zpráv, které nastaly uvnitř společnosti, považovány za případy působení náhody nebo vyšší moci. Bylo rovněž judikováno, že pochybení přičitatelné třetí osobě zmocněné advokátní kanceláří, aby provedla úkony, za něž odpovídá uvedená kancelář, nelze považovat za zvláštní okolnost nastalou na straně žalobce zastupovaného touto kanceláří. Tedy ani, pokud by v projednávaném případě, k čemuž však nedošlo, advokátní kancelář zastupující žalobkyni využila služeb externí společnosti pro správu svého informačního a faxového vybavení, nemohla by být porucha na tomto zařízení považována za okolnost, která nastala mimo její moc.
Tvrzení, že k nefunkčnosti došlo poprvé, a tato nefunkčnost byla tedy nepředvídatelná, z ní neumožňuje učinit okolnost, která nastala mimo moc zástupce žalobkyně. Tato nepředvídatelná povaha by mohla hrát roli nanejvýš při posuzování možnosti dotyčné osoby zabránit tomu, aby došlo k nefunkčnosti telefaxu, a při analýze subjektivního prvku u případu nahodilé události nebo vyšší moci.
(viz body 26, 27, 32 až 34)
3. Zákaz opožděného předkládání důkazů upravený v čl. 48 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se nevztahuje na důkazní návrhy obsažené ve vyjádřeních k námitce nepřípustnosti ani na důkazní návrhy obsažené v replice za účelem odpovědi na tvrzení nepřípustnosti v žalobní odpovědi. Možnost vznášet nové důkazní návrhy ve vyjádřeních k námitce nepřípustnosti musí být považována za inherentní právu žalobce reagovat na argumenty předložené žalovaným v jeho námitce nepřípustnosti, jelikož žádné procesní pravidlo nevyžaduje, aby žalobce předkládal již od stadia podání návrhu důkazy týkající se přípustnosti jeho žaloby.
(viz bod 30)