Věc C‑26/13
Árpád Kásler
a
Hajnalka Káslerné Rábai
v.
OTP Jelzálogbank Zrt
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kúria)
„Směrnice 93/13/EHS – Zneužívající klauzule ve smlouvách uzavíraných mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem – Článek 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 – Posouzení zneužívajícího charakteru smluvních klauzulí – Vyloučení klauzulí týkajících se hlavního předmětu smlouvy nebo přiměřenosti ceny či odměny, jsou-li sepsány jasným a srozumitelným jazykem – Smlouvy o spotřebitelském úvěru vyjádřeném v cizí měně – Klauzule týkající se směnného kursu – Rozdíl mezi nákupním kursem použitelným při uvolnění úvěru a prodejním kursem použitelným na jeho splácení – Pravomoci vnitrostátního soudu ve vztahu ke klauzuli kvalifikované jako ‚zneužívající‘ – Nahrazení zneužívající klauzule dispozitivním ustanovením vnitrostátního práva – Přípustnost“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 30. dubna 2014
1. Ochrana spotřebitele – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Působnost – Klauzule definující hlavní předmět smlouvy nebo týkající se ceny či odměny a služeb nebo zboží dodávaných výměnou – Pojem – Klauzule obsažená ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, která nebyla individuálně sjednána – Vyloučení
(Směrnice Rady 93/13, čl. 4 odst. 2)
2. Ochrana spotřebitele – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Působnost – Klauzule definující hlavní předmět smlouvy nebo týkající se ceny či odměny a služeb nebo zboží dodávaných výměnou – Vyloučení – Podmínky – Povinnost splnit požadavky srozumitelnosti a transparentnosti – Dosah
(Směrnice Rady 93/13, čl. 4 odst. 2)
3. Ochrana spotřebitele – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Prohlášení klauzule za zneužívající – Dosah – Vnitrostátní právní úprava umožňující vnitrostátnímu soudu, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule tuto klauzuli nahradil dispozitivním ustanovením vnitrostátního práva – Přípustnost
(Směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1)
1. Článek 4 odst. 2 směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že výraz „hlavní předmět smlouvy“ se vztahuje na klauzuli, která je obsažena ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, nebyla individuálně sjednána a podle níž se pro účely stanovení výše splátek úvěru použije prodejní kurs této měny, pouze tehdy, jestliže klauzule upravuje hlavní plnění této smlouvy, které ji jako takové charakterizuje, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu na základě povahy, obecné systematiky a ustanovení smlouvy, jakož i jejího právního a věcného kontextu. Jelikož taková klauzule představuje peněžitý závazek spotřebitele hradit v rámci splátek úvěru částky vyplývající z rozdílu mezi prodejním a nákupním kursem cizí měny, nemůže být považována za obsahující „odměnu“, jejíž přiměřenost jakožto protihodnoty věřitelem poskytovaného plnění nemůže být předmětem posouzení zneužívajícího charakteru podle uvedeného článku.
S ohledem na povahu čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice jako výjimky a na požadavek restriktivního výkladu tohoto ustanovení, který z ní plyne, je třeba za smluvní klauzule spadající pod pojem „hlavní předmět smlouvy“ ve smyslu tohoto ustanovení považovat ty, které stanovují hlavní plnění této smlouvy a které ji jako takové charakterizují. Naopak klauzule mající ve vztahu ke klauzulím definujícím samotnou podstatu smluvního vztahu doplňkový charakter pod pojem „hlavní předmět smlouvy“ ve smyslu uvedeného článku spadat nemohou.
V tomto ohledu ze znění čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice plyne, že skupina klauzulí, které se týkají přiměřenosti mezi cenou nebo odměnou a protihodnotou poskytovanými službami nebo dodávaným zbožím, u nichž nelze posuzovat jejich případně zneužívající charakter, má omezený rozsah, jelikož se toto vyloučení týká pouze posouzení přiměřenosti mezi cenou nebo odměnou a protihodnotou poskytovanými službami nebo dodávaným zbožím.
Jelikož je tedy vyloučení posuzování zneužívajícího charakteru klauzule omezeno na přiměřenost mezi cenou nebo odměnou a protihodnotou poskytovanými službami nebo dodávaným zbožím, nemůže se uplatnit při zpochybnění asymetrie mezi prodejním kursem cizí měny, který má být podle této klauzule použit ke stanovení výše splátek, a nákupním kursem této měny, který má být použit podle jiných klauzulí úvěrové smlouvy ke stanovení výše uvolněného úvěru.
(viz body 49, 50, 54, 57 a 59 a výrok 1)
2. I když klauzule spadá pod „hlavní předmět smlouvy“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách, je tato klauzule nicméně vyňata z posouzení svého zneužívajícího charakteru, pouze pokud byla sepsána jasným a srozumitelným jazykem.
Článek 4 odst. 2 uvedené směrnice totiž musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek, aby smluvní klauzule byla sepsána jasným a srozumitelným jazykem, je třeba chápat tak, že ukládá nejen to, aby dotyčná klauzule byla pro spotřebitele srozumitelná z gramatického hlediska, ale rovněž aby smlouva transparentně uváděla konkrétní fungování převodního mechanismu cizí měny, na který se dotyčná klauzule odvolává, jakož i vztah mezi tímto mechanismem a mechanismem stanoveným jinými klauzulemi týkajícími se uvolnění úvěru, tak aby byl spotřebitel schopen na základě jasných a srozumitelných kritérií vyhodnotit ekonomické důsledky, které z toho pro něj plynou.
Pokud jde dále o zvláštnosti převodního mechanismu cizí měny, předkládajícímu soudu přísluší, aby určil, zda vzhledem ke všem relevantním skutkovým okolnostem, mezi něž patří i reklama a informace poskytnuté věřitelem v rámci sjednávání úvěrové smlouvy, se běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný průměrný spotřebitel mohl nejen dovědět, že existuje rozdíl mezi prodejním a nákupním kursem cizí měny, obvykle sledovaný na trhu cenných papírů, ale rovněž vyhodnotit potenciálně významné ekonomické důsledky, které by pro něj mělo použití prodejního směnného kursu pro stanovení výše splátek, které bude muset s konečnou platností platit, a tudíž pro celkové náklady na jeho půjčku.
(viz body 61, 74 a 75 a výrok 2)
3. Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že za situace, v níž smlouva uzavřená mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem nemůže po zrušení zneužívající klauzule nadále existovat, nebrání vnitrostátnímu předpisu umožňujícímu vnitrostátnímu soudu napravit neplatnost této klauzule jejím nahrazením dispozitivním ustanovením vnitrostátního práva.
Nahrazení zneužívající klauzule dispozitivním ustanovením vnitrostátního práva je totiž v souladu s cílem čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13, jelikož toto ustanovení směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která může nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami, a nikoliv k rušení všech smluv obsahujících zneužívající klauzule.
Pokud by naproti tomu nebylo nahrazení zneužívající klauzule dispozitivním ustanovením možné, v důsledku čehož by byl soud nucen zrušit smlouvu v plném rozsahu, mohl by být spotřebitel vystaven zvláště nepříznivým důsledkům, takže by mohl být ohrožen odrazující charakter plynoucí ze zrušení smlouvy.
Důsledkem takového zrušení je tedy v zásadě to, že by se zbývající dlužná částka úvěru stala okamžitě splatnou, což by mohlo přesahovat finanční možnosti spotřebitele, a postihovat tak spíše jeho než věřitele, který by tak v důsledku nebyl odrazen od vkládání takových klauzulí do smluv, jejichž uzavření nabízí.
(viz body 82–85 a výrok 3)