Žaloba podaná dne 6. ledna 2014 – Simet v. Komise

(Věc T-15/14)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Simet SpA (Rossano Calabro, Itálie) (zástupci: A. Clarizia a P. Clarizia, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 2. října 2013 – C(2013)6251 final – v řízení podle článku 108 SFEU a článku 62 Dohody o EHP – Státní podpora SA.33.037 (2012/C) – Itálie – Retroaktivní kompenzace podniku SIMET SpA za služby veřejné dopravy poskytované mezi lety 1987 a 2003;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je podána proti rozhodnutí Komise ze dne 2. října 2013- C(2013) 6251 final, podle kterého kompenzace vyplacené společnosti SIMET na základě rozsudku italského Consiglio di Stato a oznámené vnitrostátními orgány představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1SFEU a podle kterého nebylo toto opatření vyňato z postupu informování předem podle čl. 17 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1191/69.

Společnost SIMET v tomto ohledu namítá, že se spor rozhodnutý vnitrostátním soudem týkal náhrady škody vzniklé žalobkyni z důvodu vad, kterými byly stiženy akty ministerstva pro infrastrukturu a dopravu (MIT) ve vztahu k výkonu veřejné služby meziregionální silniční dopravy během období od 1987 do 2003.

Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby čtyři žalobní důvody.

neslučitelnost vnitrostátní právní úpravy, na jejímž základě MIT upravovalo činnosti společnosti SIMET v období posuzovaném v rozsudku Consiglio di Stato, s nařízením (EHS) č. 1191/69, které v důsledku změn provedených nařízením (EHS) č. 1893/91 zakazovalo členským státům podrobit podniky, jako je společnost SIMET, které vykonávají službu meziregionální autobusové dopravy osob, jakýmkoli povinnostem veřejné služby;

na rozdíl od tohoto, co tvrdí Komise, byla společnost SIMET podrobena povinnostem veřejné služby, neboť jednostranné akty koncese přijaté MIT na poskytování meziregionální autobusové dopravy cestujících v souladu s požadavky obsaženými v italské právní úpravě jasně zbavily společnost SIMET veškeré nezávislosti při výkonu její podnikatelské činnosti, neboť tato činnost byla přímo strukturována a organizována správou;

 porušení zásad použitelných v oblasti náhrady škody vzniklé jednotlivcům v důsledku porušení unijního práva, podle kterých je orgán členského státu, který v rámci své pravomoci přijme správní opatření, jež je v rozporu s unijním právem, povinen převzít odpovědnost za náhradu škody vzniklé osobě, které je dotyčné opatření určeno, z důvodu protiprávnosti tohoto opatření;

v každém případě nebyla společnosti SIMET poskytnuta žádná státní podpora, neboť metoda výpočtu částek, které jí byly poskytnuty z titulu kompenzace, s odkazem na kritéria uvedená v nařízení (EHS) č. 1191/69, za silniční dopravu, při které plnila povinnosti veřejné služby a kterou vykonávala v období od 1987 do 2003, umožňuje vyloučit riziko nadměrné kompenzace ve prospěch společnosti SIMET, neboť tyto částky představují pouze protihodnotu dodatečných nákladů vynaložených společností v rámci plnění těchto povinností, které jí byly protiprávně uloženy.