Věc T‑15/14
Simet SpA
v.
Evropská komise
„Státní podpory – Retroaktivní vyrovnání za veřejnou službu poskytnuté italskými orgány – Služby meziregionální autobusové dopravy poskytované mezi lety 1987 a 2003 – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou s vnitřním trhem – Zachování závazku veřejné služby – Přiznání vyrovnání – Nařízení (EHS) č. 1191/69“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 3. března 2016
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Nezbytnost vzniklého a trvajícího zájmu – Žaloba proti rozhodnutí Komise v oblasti státní podpory – Podnik, který vzal zpět návrh na výkon rozsudku vnitrostátního soudu nařizujícího zaplacení v jeho prospěch náhrady nákladů způsobených provedením veřejné služby – Možnost podat novou žalobu s tímtéž předmětem k vnitrostátnímu soudu – Přípustnost
(Článek 108 odst. 2 SFEU a čl. 263 odst. 4 SFEU)
2. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Nevyjádření se zúčastněných – Neexistence dopadu na platnost rozhodnutí Komise – Povinnost bez návrhu přezkoumat skutečnosti, které nebyly výslovně uplatněny – Neexistence
(Článek 108 odst. 2 SFEU)
3. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nedostatek nebo nedostatečnost odůvodnění – Rozlišení výtek a argumentů napadajících opodstatněnost rozhodnutí
(Článek 263 SFEU a 296 SFEU)
4. Doprava – Povinnost veřejné služby – Tarifní závazek – Pojem
(Nařízení Rady č. 1191/69, čl. 2 odst. 5)
5. Doprava – Podpory v dopravě – Rozlišení mezi pojmem „závazky veřejné služby“ a pojmem „smlouvy na veřejné služby“ – Smlouvy o dopravě dobrovolně uzavřené po výběrovém řízení
(Nařízení Rady č. 1191/69, čl. 14 odst. 1 a 2)
6. Doprava – Podpory v dopravě – Závazky veřejné služby v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách – Silniční doprava – Rozlišení mezi pojmem „hospodářská nevýhoda“ a rizikem nadměrného vyrovnání
(Nařízení Rady č. 1191/69, články 5, 10 a 11)
7. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod vznesený poprvé v replice, který není rozšířením dříve vzneseného důvodu – Nepřípustnost
(Jednacího řádu Tribunálu, čl. 48 odst. 2)
1. Právní zájem na podání žaloby je podmínkou přípustnosti žaloby na neplatnost podané fyzickou nebo právnickou osobou. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení napadeného aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve svém výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch. Právní zájem na podání žaloby musí kromě toho trvat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé.
Jelikož žalobkyně odstoupila z řízení, kterým zamýšlela dosáhnout výkonu rozsudku soudu členského státu, kterým bylo uloženo orgánům uvedeného státu zaplatit žalobkyni vyrovnání a který uvedené orgány odmítly vykonat, mohlo by zrušení rozhodnutí Komise Tribunálem na základě rozhodnutí, že uvedené vyrovnání představuje státní podporu, mít za následek, že uvedené vnitrostátní orgány by v každém případě nadále měly povinnost vykonat dotčený rozsudek soudu členského státu a to nezávisle na tom, že žalobkyně vzala zpět žalobu směřující k vykonání uvedeného rozsudku. Za uvedených podmínek má žalobkyně, která podala žalobu na neplatnost rozhodnutí o státní podpoře, nadále právní zájem na řešení sporu a její žaloba je přípustná.
(viz body 64–66, 69, 72, 74)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 117)
3. Je vyloučeno, aby Tribunál z titulu přezkumu dodržení povinnosti odůvodnění přezkoumával hmotněprávní legalitu žalobních důvodů dovolávaných Komisí za účelem odůvodnění jejího rozhodnutí. Z toho plyne, že argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti napadeného rozhodnutí musí být posouzeny jako neúčinné a irelevantní v rámci žalobního důvodu vycházejícího z porušení povinnosti uvést odůvodnění.
(viz body 130, 147)
4. Tarifní závazek ve smyslu čl. 2 odst. 5 nařízení č. 1191/69 o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejná služba v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách je charakterizován nejen stanovením či homologací ze strany orgánu odpovědného za tarify v dopravě, ale také dvojí kumulativní podmínkou, že jde o „zvláštní“ tarifní opatření, které se týká určitých kategorií cestujících nebo zboží, nebo určitých spojů a nadto odporuje obchodním zájmům podniku. Tento výklad je potvrzen čl. 2 odst. 5 druhým pododstavcem, který uvádí, že tarifním závazkem nejsou obecná opatření cenové politiky ani opatření přijatá pro přepravní sazby a podmínky obecně s ohledem na organizaci dopravního trhu nebo jeho části. Z toho plyne, že zákonem stanovená povinnost, která podřizuje tarify v dopravě homologaci ze strany orgánu odpovědného za tarify v dopravě, nemůže být sama o sobě považována za tarifní závazek ve smyslu čl. 2 odst. 5 nařízení č. 1191/69.
(viz bod 159)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 173)
6. V oblasti státních podpor, a zejména při posouzení vyrovnání představujícího protiplnění za poskytování služeb ze strany podniků-příjemců za výkon závazků veřejné služby, jsou hospodářská nevýhoda a riziko nadměrného vyrovnání dva odlišné prvky. Podle článků 5, 10 a 11 nařízení č. 1191/69 o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejná služba v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách je prokázání hospodářské nevýhody nezbytné pro účely určení částky vyrovnání dlužného dopravnímu podniku z důvodu jednostranného uložení závazků veřejné služby. Naopak riziko nadměrného vyrovnání může plynout z mnoha faktorů, které mohou vést k vyrovnání přesahujícímu vyrovnání dlužné uvedenému podniku na základě nařízení.
(viz bod 178)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 197)