ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
6. listopadu 2012(*)
„Nařízení (ES) č. 343/2003 – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států – Humanitární ustanovení – Článek 15 tohoto nařízení – Osoba, jíž byl poskytnut azyl v členském státě a která je závislá na pomoci žadatele o azyl z důvodu vážné nemoci – Článek 15 odst. 2 nařízení – Povinnost tohoto členského státu, jemuž nepřísluší přezkum na základě kritérií stanovených v kapitole III tohoto nařízení, posoudit žádost o azyl podanou uvedeným žadatelem o azyl – Podmínky“
Ve věci C‑245/11,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Asylgerichtshof (Rakousko) ze dne 20. května 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 23. května 2011, v řízení
K
proti
Bundesasylamt,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení V. Skouris, předseda, K. Lenaerts, místopředseda, A. Tizzano, R. Silva de Lapuerta, L. Bay Larsen (zpravodaj), A. Rosas, M. Berger, E. Jarašiūnas, předsedové senátů, E. Juhász, J.‑C. Bonichot, D. Šváby, A. Prechal a C. G. Fernlund, soudci,
generální advokátka: V. Trstenjak,
vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. května 2012,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za K A. Eggerem, Rechtsanwalt,
– za rakouskou vládu C. Pesendorfer a P. Cedem, jako zmocněnci,
– za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,
– za francouzskou vládu G. de Berguesem a B. Beaupère-Manokha, jako zmocněnci,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Palatiellem, avvocato dello Stato,
– za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a K. Veres, jako zmocněnci,
– za polskou vládu M. Szpunarem, jako zmocněncem,
– za vládu Spojeného království S. Ossowskim, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi M. Condou-Durande a W. Bogensbergerem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 27. června 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká zaprvé výkladu článku 15 nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (Úř. věst. L 50, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 109) a zadruhé výkladu čl. 3 odst. 2 téhož nařízení.
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi K, státní příslušnicí třetí země, a Bundesasylamt (Spolkový azylový úřad) ve věci rozhodnutí tohoto orgánu o zamítnutí žádosti o azyl podané žalobkyní v původním řízení v Rakousku z důvodu, že členským státem příslušným k posuzování žádosti o azyl je Polská republika.
Právní rámec
Nařízení č. 343/2003
3 Třetí a čtvrtý bod odůvodnění nařízení 343/2003 znějí následovně:
„(3) Podle závěrů z Tampere by měl [společný evropský azylový systém] v krátké době rovněž zahrnovat jasnou a proveditelnou metodu určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl.
(4) Tato metoda by měla být založena na objektivních a spravedlivých kritériích jak pro členské státy, tak pro dotčené osoby. Mělo by být zejména možné urychleně určit příslušný členský stát tak, aby byl zaručen účinný přístup k řízení o přiznání právního postavení uprchlíka a aby nebyl ohrožen cíl urychleného vyřízení žádostí o azyl.“
4 V šestém a sedmém bodě odůvodnění uvedeného nařízení se uvádí:
„(6) Celistvost rodiny by měla být zachována do té míry, pokud je to slučitelné s ostatními cíli, o jejichž dosažení se usiluje stanovením kritérií a postupů pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl.
(7) Společné vyřizování žádostí o azyl členů jedné rodiny jediným členským státem umožňuje důkladné posouzení žádostí a přijetí tomu odpovídajících souladných rozhodnutí. Členským státům by mělo být umožněno odchýlit se od kritérií příslušnosti, aby bylo umožněno sloučení rodin, pokud je to nezbytné z humanitárních důvodů.“
5 Jak vyplývá z patnáctého bodu odůvodnění nařízení č. 343/2003 ve spojení s čl. 6 odst. 1 SEU, ctí toto nařízení práva, svobody a zásady, které jsou uznány zejména v listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Na základě článků 1 a 18 usiluje Listina zejména o zajištění plného dodržování lidské důstojnosti a práva na azyl žadatelů o azyl.
6 Článek 1 nařízení č. 343/2003 uvádí, že toto nařízení „stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států“.
7 Podle čl. 2 písm. c), d), e), a i) uvedeného nařízení se rozumí:
„c) ,žádostí o azyl‘ žádost podaná státním příslušníkem třetí země, kterou lze vykládat jako žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany členským státem podle Ženevské úmluvy [ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků]. Za žádost o azyl se považuje každá žádost o mezinárodní ochranu, pokud státní příslušník třetí země nepožaduje výslovně jinou formu ochrany, o kterou lze žádat odděleně;
d) ,žadatelem‘ nebo ,žadatelem o azyl‘ státní příslušník třetí země, který podal žádost o azyl, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;
e) ,posouzením žádosti o azyl‘ souhrn opatření pro posouzení žádosti o azyl, rozhodnutí nebo rozsudek o takové žádosti vydaný příslušnými orgány v souladu s vnitrostátním právem s výjimkou řízení o určení členského státu příslušného podle tohoto nařízení;
[…]
i) ,rodinnými příslušníky‘ tito členové rodiny žadatele zdržující se na území členských států, pokud tato rodina existovala již v zemi původu:
i) manžel či manželka žadatele o azyl nebo jeho nesezdaný partner či partnerka, se kterým/kterou žije v trvalém vztahu, pokud se k nesezdaným párům v právních předpisech nebo praxi členského státu přistupuje podle jeho právních předpisů o cizincích podobně jako k párům sezdaným;
ii) nezletilé děti páru uvedeného v bodě i) nebo žadatele, pokud jsou svobodné a jsou nezaopatřené, bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva;
iii) otec, matka nebo poručník, pokud je žadatel nebo uprchlík nezletilý a svobodný.“
8 Článek 3 téhož nařízení, nacházející se v kapitole II, nadepsané „Obecné zásady“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:
„1. Členské státy posuzují každou žádost o azyl podanou příslušníkem třetí země na hranici nebo na jejich území kterémukoli z nich. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III.
2. Odchylně od odstavce 1 může každý členský stát posoudit žádost o azyl, kterou podal státní příslušník třetí země, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný. V tom případě se tento členský stát stává příslušným členským státem ve smyslu tohoto nařízení a přebírá povinnosti spojené s touto příslušností. V případě potřeby uvědomí původně příslušný členský stát, členský stát, který vede řízení o stanovení příslušnosti členského státu, nebo členský stát, kterému byla podána žádost o převzetí nebo přijetí zpět.“
9 Pro určení „příslušného členského státu“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 343/2003 upravují jeho články 6 až 14, nacházející se v jeho kapitole III, výčet objektivních a hierarchizovaných kritérií.
10 Článek 15 uvedeného nařízení, který je jediným článkem kapitoly IV tohoto nařízení, nadepsané „Humanitární ustanovení“, stanoví:
„1. Každý členský stát může z humanitárních důvodů, které vyplývají zejména z rodinných nebo kulturních důvodů, spojit rodinné příslušníky a jiné závislé příbuzné, i když není příslušný podle kritérií stanovených tímto nařízením. V tom případě posoudí na žádost jiného členského státu žádost o azyl dotčené osoby tento členský stát. Dotčené osoby s tím musí souhlasit.
2. V případě, že dotčená osoba je závislá na pomoci druhé osoby z důvodu těhotenství či novorozeného dítěte, vážné nemoci, vážného postižení nebo stáří, nerozdělí [obvykle nerozdělí] nebo spojí členské státy žadatele o azyl s jiným příbuzným, který přebývá na území jednoho z členských států, za předpokladu, že tyto rodinné vazby dříve existovaly v zemi původu.
[…]
4. Vyhoví-li dožádaný členský stát žádosti, přechází příslušnost k posouzení žádosti o azyl na něj.
5. Podmínky a řízení k provádění tohoto článku, případně včetně dohodovacích postupů pro vyřešení sporů mezi členskými státy ohledně potřeby spojit dotčené osoby, a místo, kde by toto mělo být provedeno, se přijímají postupem podle čl. 27 odst. 2.“
11 V kapitole V nařízení č. 343/2003, nadepsané „Převzetí a přijetí zpět“, se mimo jiné nachází článek 16, jehož odst. 1 zní následovně:
„Členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl podle tohoto nařízení je povinen:
[…]
c) přijmout zpět za podmínek stanovených v článku 20 žadatele, jehož žádost se posuzuje a který bez povolení přebývá na území jiného členského státu;
[…]“
Nařízení (ES) č. 1560/2003
12 Nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003 (Úř. věst. L 222, s. 3; Zvl. vyd. 19/006, s. 200), v článku 11, nadepsaném „Situace závislosti“, uvádí:
„1. Ustanovení čl. 15 odst. 2 [nařízení č. 343/2003] se použije tehdy, je-li žadatel o azyl závislý na pomoci příbuzného přítomného v jiném členském státě nebo je-li příbuzný přítomný v jiném členském státě závislý na pomoci žadatele o azyl.
2. Situace závislosti uvedené čl. 15 odst. 2 [nařízení č. 343/2003] musí být co nejpodrobněji posouzeny na základě objektivních kritérií, jako jsou například lékařská potvrzení. V případě, že tyto důkazy nejsou k dispozici nebo nemohou být poskytnuty, se humanitární důvody považují za prokázané pouze na základě přesvědčivých informací poskytnutých dotčenými osobami.
[…]
4. Použití čl. 15 odst. 2 [nařízení č. 343/2003] je ve všech případech podmíněno ujištěním, že žadatel o azyl nebo příbuzný skutečně poskytnou potřebnou pomoc.
[…]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
13 K protiprávně přicestovala ze třetí země do Polska a v březnu 2008 podala v tomto členském státě první žádost o azyl.
14 Nevyčkala výsledku posouzení této žádosti o azyl, opustila následně polské území a protiprávně přicestovala do Rakouska, kde se připojila k jednomu ze svých dospělých synů, kterému již byl v tomto členském státě společně s jeho manželkou a třemi nezletilými dětmi přiznán status uprchlíka.
15 V dubnu 2008 podala K v Rakousku druhou žádost o azyl.
16 Podle Asylgerichtshof bylo prokázáno, že snacha K se vůči K nachází v situaci závislosti z důvodu novorozeného dítěte, jakož i vážné nemoci a závažného postižení, kterým trpí v důsledku vážné traumatické události, ke které došlo ve třetí zemi. V případě odhalení této události by snaše z důvodu kulturních tradic týkajících se zachování rodinné cti hrozilo nebezpečí hrubého zacházení ze strany mužských příslušníků její rodiny. Od okamžiku setkání K se svou snachou se K stala její nejbližší poradkyní a nejdůvěrnější přítelkyní, a to nejen z důvodu rodinných vazeb, které je spojují, ale i proto, že má příslušnou profesní zkušenost.
17 Vzhledem k tomu, že podle názoru rakouských orgánů je k posouzení žádosti o azyl podané K příslušná Polská republika, požádaly tento členský stát o přijetí K zpět.
18 V odpovědi na tuto žádost souhlasily polské orgány s přijetím K zpět v souladu s čl. 16 odst. 1 písm. c) nařízení č. 343/2003, aniž na základě článku 15 tohoto nařízení požádaly rakouské orgány o převzetí K.
19 Za těchto podmínek zamítl Bundesasylamt rozhodnutím ze dne 16. července 2008 žádost o azyl podanou K v Rakousku z toho důvodu, že příslušným členským státem pro rozhodování o této žádosti je Polská republika.
20 K podala proti uvedenému zamítavému rozhodnutí žalobu k Asylgerichtshof.
21 Tento soud se opírá o zjištění, že k rozhodování o žádosti K o azyl je v zásadě příslušná Polská republika, neboť K při protiprávním vstupu ze třetí země nejprve překročila hranici tohoto členského státu, a kromě toho se domnívá, že v takové situaci, jako je situace projednávaná v tomto řízení, přichází v úvahu použití článku 15 nařízení č. 343/2003 nebo čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení. Použití jednoho i druhého ustanovení by nicméně vedlo k příslušnosti Rakouské republiky k rozhodování o této žádosti o azyl.
22 Asylgerichtshof se kromě toho domnívá, že článek 15 nařízení č. 343/2003 má jakožto lex specialis přednost před obecnými pravidly uvedenými v článcích 6 až 14 tohoto nařízení.
23 Podle Asylgerichtshof má použití čl. 3 odst. 2 nařízení č. 343/2003 vůči článku 15 tohoto nařízení subsidiární povahu, a Rakouská republika je tudíž povinna z vlastního podnětu využít své právo na převzetí odpovědnosti za posouzení žádosti o azyl z humanitárních důvodů, jak jsou uvedeny v tomto článku.
24 Z vysvětlení podaných předkládajícím soudem týkajících se výkladu uvedeného článku 15 konečně vyplývá, že se tento soud domnívá, že za takových okolností, jaké nastaly ve sporu, který mu byl předložen, je nutno zkoumat otázku možného použití čl. 15 odst. 2 před otázkou, zda je možno subsidiárně použít čl. 15 odst. 2.
25 Za těchto podmínek se Asylgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Má být článek 15 nařízení č. 343/2003 vykládán v tom smyslu, že členský stát, který není sám o sobě podle pravidel článků 6 až 14 tohoto nařízení příslušný ke zkoumání žádosti podané žadatelem o azyl, se stává obligatorně příslušným, jestliže je snacha žadatelky o azyl vážně nemocná a s ohledem na kulturní okolnosti ohrožená nebo jestliže nezletilí vnuci [žadatelky] žijící v tomto členském státě vyžadují péči z důvodu nemoci jejich matky a žadatelka o azyl je připravena a schopna se o snachu nebo své vnuky postarat? Použije se tento výklad i v případě, že neexistuje žádost státu, který je příslušný ve smyslu čl. 15 odst. 1 druhé věty nařízení č. 343/2003?
2) Má být čl. 3 odst. 2 nařízení č. 343/2003 vykládán v tom smyslu, že za okolností případu uvedených [v první otázce] přechází příslušnost na členský stát, který je sám o sobě nepříslušný, kdyby příslušnost členského státu určená na základě ustanovení nařízení č. 343/2003 představovala porušení článku 3 nebo článku 8 [Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950] (článku 4 nebo článku 7 [Listiny])? Lze v uvedeném případě při incidenčním výkladu a použití článku 3 nebo článku 8 [této úmluvy] (článek 4 nebo 7 [Listiny]) použít odlišné, širší pojmy ‚nelidské zacházení‘ nebo ‚rodina‘, které se odchylují od judikatury Evropského soudu pro lidská práva?“
K předběžným otázkám
K první otázce
26 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je nutno vykládat článek 15 nařízení č. 343/2003 v tom smyslu, že za takových okolností, jako nastaly v původním řízení, kdy je snacha žadatelky o azyl závislá na její pomoci z důvodu novorozeného dítěte a z důvodu, že snacha trpí vážnou nemocí a závažným postižením, se členský stát, který není podle kritérií uvedených v kapitole III tohoto nařízení považován za příslušný ke zkoumání žádosti podané žadatelem o azyl, může stát obligatorně příslušným z humanitárních důvodů. V případě kladné odpovědi se uvedený soud táže, zda je tento výklad nadále platný i v případě, že členský stát, který je příslušný podle uvedených kritérií, nepodal žádost v souladu s čl. 15 odst. 1 druhou větou.
27 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v případě čl. 15 odst. 1 nařízení č. 343/2003 se sice jedná o fakultativní ustanovení, přiznávající členským státům širokou posuzovací pravomoc pro rozhodování o „spojení“ příslušníků jedné rodiny i ostatních závislých příbuzných z humanitárních důvodů, vážících se zejména k rodinným nebo kulturním důvodům, avšak druhý odstavec téhož článku naopak tuto pravomoc zužuje tím způsobem, že pokud jsou splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, členské státy „nerozdělí“ žadatele o azyl od jiného příbuzného.
28 Cílem první otázky je tedy zejména obdržet výklad čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003.
29 Na jedné straně je nutno konstatovat, že na rozdíl od argumentů, které uplatňovaly rakouská a česká vláda, pouhá skutečnost, že žadatel o azyl již není na území „příslušného členského státu“, ale již na území členského státu, v němž se domáhá „sloučení rodiny“ z humanitárních důvodů, nemůže sama o sobě vést k vyloučení použití čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003.
30 Uvedený druhý odstavec se totiž vztahuje nejen na případy, v nichž členské státy „spojují“ žadatele o azyl a jiného příbuzného, ale i na případy, v nichž je „nerozdělují“, neboť dotčené osoby se již nacházejí na území jiného členského státu, než který je příslušný podle kritérií uvedených v kapitole III nařízení č. 343/2003.
31 Nejenže je tento výklad soudržný s čl. 3 odst. 2 nařízení č. 343/2003, podle kterého každý členský stát „může“ posoudit žádost o azyl, kterou podal státní příslušník třetí země, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný, ale představuje rovněž nejvhodnější výklad, pokud jde o zajištění užitečného účinku čl. 15 odst. 2 tohoto nařízení.
32 Na druhé straně je nutno zaprvé ověřit, zda se uvedený čl. 15 odst. 2 může použít v takové situaci závislosti, jako je situace v původním řízení, v níž samotný žadatel o azyl není tím, kdo je závislý na příbuzném, zdržujícím se v jiném členském státě, než je stát považovaný podle kritérií uvedených v kapitole III nařízení č. 343/2003 za příslušný, ale osobou závislou na pomoci žadatele o azyl je rodinný příslušník nacházející se v tomto jiném členském státě.
33 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003 se nevztahuje výslovně na situaci žadatele o azyl závislého na pomoci jiné osoby. Naproti tomu tím, že se v tomto ustanovení pro označení osoby závislé na pomoci „druhé osoby“ ve smyslu tohoto ustanovení použily obecné pojmy, jakými jsou „dotčená osoba“, zákonodárce Unie naznačil, že se pojem „dotčená osoba“ i pojem „druhá osoba“ ve smyslu tohoto ustanovení mohou vztahovat na žadatele o azyl.
34 Tento výklad nelze vyvrátit pouhou skutečností, že v čl. 15 odst. 1 druhé větě tento zákonodárce použitím pojmu „žádost o azyl dotčené osoby“ vytvořil v tomto zvláštním ustanovení spojitost mezi žadatelem o azyl a pojmem „dotčená osoba“. V tomto ohledu je totiž třeba poznamenat, že v následující větě téhož odstavce jsou žadatel o azyl a jiná osoba kvalifikováni jako „dotčené osoby“.
35 Uvedený výklad je naproti tomu v souladu s cílem článku 15 nařízení č. 343/2003, který, jak uvádí bod 7 odůvodnění tohoto nařízení, směřuje k tomu, aby bylo členským státům umožněno sloučení „rodin“, pokud je to nezbytné z humanitárních důvodů.
36 V tomto ohledu je nutno poznamenat, že cíle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003 je dosaženo jak tehdy, když je žadatel o azyl závislý na příbuzném nacházejícím se v jiném členském státě, než který je příslušný podle kritérií uvedených v kapitole III tohoto nařízení, tak i tehdy, jestliže je naopak tento příbuzný závislý na pomoci žadatele.
37 V tomtéž smyslu čl. 11 odst. 1 nařízení č. 1560/2003 v mezích prováděcích pravomocí svěřených nařízením č. 343/2003 upřesňuje, že pojem „dotčená osoba“ vyskytující se v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003 je nutno chápat v tom smyslu, že zahrnuje i případ situace závislosti, o který se jedná ve věci v původním řízení.
38 Zadruhé je nutno upřesnit, že navzdory skutečnosti, že se pojem „rodinní příslušníci“ ve smyslu čl. 2 písm. i) nařízení č. 343/2003 nevztahuje na snachu ani na vnuky žadatele o azyl, je nutno nicméně vykládat článek 15 téhož nařízení v tom smyslu, že takové osoby spadají pod pojem „jiný příbuzný“ uvedený v čl. 15 odst. 2.
39 V tomto ohledu je nejprve nutno poukázat na to, že mezi různými jazykovými zněními uvedených pojmů v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003 existují rozdíly a že některá znění, například anglické znění, používají jiné a širší pojmy, než jsou pojmy použité v čl. 2 písm. i) téhož nařízení.
40 Dále je nutno podotknout, že vzhledem k tomu, že nařízení č. 343/2003 obsahuje v článcích 6 až 8 ustanovení závazné povahy, jejichž cílem je zachování celistvosti rodiny v souladu s bodem 6 odůvodnění tohoto nařízení, musí být humanitární ustanovení v článku 15, jehož cílem je umožnit členským státům odchýlit se od kritérií rozdělení pravomocí mezi nimi s cílem usnadnit sloučení rodin, pokud je nutné z humanitárních důvodů, použitelné i na jiné případy, než které jsou předmětem těchto článků 6 až 8, a to i tehdy, týkají-li se osob, které nespadají pod definici „rodinných příslušníků“ ve smyslu uvedeného čl. 2 písm. i).
41 S ohledem na humanitární cíle vymezuje čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003 na základě kritéria závislosti zejména z důvodu vážné nemoci nebo vážného postižení okruh rodinných příslušníků žadatele o azyl, který je zákonitě širší než okruh definovaný v čl. 2 písm. i) tohoto nařízení.
42 V případě, že rodinné vazby existovaly v zemi původu, je nutno ověřit, že žadatel o azyl či osoba, se kterou jej rodinná vazba pojí, skutečně potřebuje pomoc a případně že dotčená osoba je způsobilá pomoc poskytnout.
43 Za těchto podmínek se čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003 použije v případě, že humanitární důvody uvedené v tomto ustanovení jsou dány u osoby, která je ve smyslu tohoto ustanovení závislá a která, byť není rodinným příslušníkem ve smyslu čl. 2 písm. i) tohoto nařízení, má rodinné vazby k žadateli o azyl a žadatel je schopen skutečně jí poskytnout nezbytnou pomoc ve smyslu čl. 11 odst. 4 nařízení č. 1560/2003.
44 Zatřetí je nutno zdůraznit, že nastane-li situace závislosti, na niž se může vztahovat čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003, jak je vyložen v bodech 33 až 43 tohoto rozsudku, v níž se nacházejí dotčené osoby na území jiného členského státu, než který je příslušný podle kritérií uvedených v kapitole III téhož nařízení, je tento členský stát za podmínky, že existovaly rodinné vazby v zemi původu, „obvykle“ povinen nerozdělit tyto osoby.
45 Pokud jde o tuto poslední podmínku, postačuje upřesnit, že z předkládacího usnesení vyplývá, že ve věci v původním řízení existovaly rodinné vazby mezi žadatelkou o azyl a její snachou již v zemi původu.
46 Pokud jde přesně o povinnost „obvykle“ nerozdělit žadatele o azyl a „jiného“ příbuzného ve smyslu čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003, je ji nutno chápat v tom smyslu, že členský stát se může odchýlit od této povinnosti nerozdělit dotčené osoby pouze tehdy, když je to odůvodněno výjimečností situace. Je však třeba upřesnit, že předkládající soud ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na takovou výjimečnost situace nepoukázal.
47 Pokud jsou splněny podmínky upravené v uvedeném čl. 15 odst. 2, stává se členský stát, který je z humanitárních důvodů uvedených v tomto ustanovení povinen převzít žadatele o azyl, členským státem příslušným k posuzování žádosti o azyl.
48 V tomto ohledu je třeba doplnit, že příslušné vnitrostátní orgány jsou povinny ujistit se, že provádění nařízení č. 343/2003 se uskutečňuje způsobem, který zaručuje účinný přístup k řízení o přiznání právního postavení uprchlíka a který neohrožuje cíl urychleného vyřízení žádosti o azyl.
49 Tento cíl urychleného vyřízení vyplývající ze čtvrtého bodu odůvodnění nařízení č. 343/2003 je rovněž třeba vyzdvihnout, pokud je konečně v souvislosti s druhou částí první otázky třeba jasně formulovat důvody, proč je za takových okolností, jako nastaly v původním řízení, odůvodněno použití čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003, třebaže „příslušný členský stát“ v tomto smyslu nepodal žádost v souladu s čl. 15 odst. 1 druhou větou téhož nařízení.
50 Co se dále týká tvrzení zastávaného několika vládami, které Soudnímu dvoru v projednávané věci předložily vyjádření, podle kterého je žádost „příslušného členského státu“ každopádně nezbytnou podmínkou použití čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003, je nutno upřesnit, že toto ustanovení neobsahuje, na rozdíl od odst. 1 druhé věty téhož článku, žádnou zmínku o „žádosti“ jiného členského státu.
51 V tomto ohledu je nutno konstatovat, že v případě, že žadatel o azyl a jiný rodinný příslušník, kteří se společně nacházejí na území jiného členského státu, než který je příslušný podle kritérií uvedených v kapitole III nařízení č. 343/2003, řádně prokázali existenci situace závislosti ve smyslu čl. 15 odst. 2 tohoto nařízení, nemohou příslušné orgány tohoto členského státu přehlížet existenci této zvláštní situace a podání žádosti uvedené v odst. 1 druhé větě téhož článku by bylo bezpředmětné. Za těchto podmínek by měl takový požadavek čistě formální povahu.
52 V takové situaci, jaká nastala v původním řízení, kdy se nejedná o „sloučení“ členů téže rodiny ve smyslu čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003, ale o „nerozdělení“ v členském státě, kde se nacházejí, je požadavek žádosti „příslušného členského státu“ v konfliktu s povinností urychleného vyřízení, neboť taková žádost by zbytečně prodlužovala řízení o určení příslušného členského státu.
53 V důsledku toho lze v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, použít čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003 i tehdy, když členský stát, v němž je podána žádost o azyl, neobdržel v tomto ohledu žádost od „příslušného členského státu“.
54 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je nutno na první otázku odpovědět, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, je čl. 15 odst. 2 nařízení č. 343/2003 nutno vykládat v tom smyslu, že členský stát, který podle kritérií stanovených v kapitole III tohoto nařízení není příslušný k posuzování žádosti o azyl, se stává příslušným. Členský stát, který se stal příslušným členským státem ve smyslu téhož nařízení, přebírá povinnosti spojené s touto příslušností. O této skutečnosti informuje členský stát, který byl původně příslušný. Tento výklad uvedeného čl. 15 odst. 2 se použije i v případě, že členský stát, který byl příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III uvedeného nařízení, nepodal v tomto smyslu žádost v souladu s odst. 1 druhou větou téhož článku.
Ke druhé otázce
55 Vzhledem k odpovědi poskytnuté na první otázku není v rámci tohoto řízení o předběžné otázce nutno se vyslovovat ke druhé otázce vznesené předkládajícím soudem.
K nákladům řízení
56 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
Za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, je čl. 15 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států, nutno vykládat v tom smyslu, že členský stát, který podle kritérií stanovených v kapitole III tohoto nařízení není příslušný k posuzování žádosti o azyl, se stává příslušným. Členský stát, který se stal příslušným členským státem ve smyslu téhož nařízení, přebírá povinnosti spojené s touto příslušností. O této skutečnosti informuje členský stát, který byl původně příslušný. Tento výklad uvedeného čl. 15 odst. 2 se použije i v případě, že členský stát, který byl příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III uvedeného nařízení, nepodal v tomto smyslu žádost v souladu s odst. 1 druhou větou téhož článku.
Podpisy.