ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

28. června 2011

Věc F‑55/10

AS

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Zamítnutí žádosti o volné pracovní místo – Právní zájem na zahájení řízení – Úředník v invalidním důchodu – Neoddělitelnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pracovní místo a rozhodnutí o jmenování – Neexistence – Rozdíl mezi úředníky náležejícími do téže funkční skupiny a zařazenými do téže platové třídy a úředníky náležejícími do různých skupin služebního postupu – Soulad mezi platovou třídou a pracovním místem“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AS domáhá zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 30. září 2009, kterým se zamítá její žádost o volné pracovní místo asistentky v knihovně, a toho, aby Komisi byla uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku 30 000 eur jako náhradu za majetkovou a nemajetkovou újmu, kterou údajně utrpěla.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 30. září 2009, kterým Komise zamítla žádost žalobkyně o volné pracovní místo, se zrušuje. Komisi se ukládá zaplatit žalobkyni částku 3000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí tři čtvrtiny nákladů řízení žalobkyně. Žalobkyně ponese čtvrtinu svých nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba směřující proti zamítnutí žádosti o volné pracovní místo

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o volné pracovní místo

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

3.      Základní práva – Respektování soukromého a rodinného života – Lékařské tajemství – Působnost

(Listina základních práv Evropské unie, článek 7)

4.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 35 odst. 1 písm. e)]

5.      Řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 35 odst. 1 písm. e), a čl. 43 odst. 1]

6.      Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Pracovní místo kategorie AST s omezením služebního postupu – Přezkum žádostí o volné pracovní místo – Vyloučení žadatelů o pracovní místo kategorie AST bez omezení služebního postupu – Protiprávnost

(Služební řád úředníků, článek 5 odst. 4, a čl. 7 odst. 1; příloha XIII, čl. 10)

7.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného aktu, které nezajišťuje přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu – Přiznání peněžní náhrady

(Služební řád úředníků, čl. 91)

1.      Situace úředníka, který odešel nuceně do důchodu z důvodu trvalé úplné pracovní neschopnosti uznané výborem pro otázky invalidity, je situací, kterou lze navrátit do předešlého stavu, a úředník postižený takovou invaliditou, který je opět schopen ujmout se svých funkcí, pokud nebyl prokázán opak, si tak zachovává zájem na zrušení odmítnutí své žádosti o pracovní místo, které bylo prohlášeno za volné.

(viz bod 29)

Odkazy:

Tribunál: 9. prosince 2010, Komise v. Strack, T‑526/08 P, body 73 a 74

2.      V případě žaloby podané úředníkem podle článků 90 a 91 služebního řádu, kdy je rozhodnutí o zamítnutí žádosti o volné pracovní místo neoddělitelné od rozhodnutí o jmenování odpovídajícího této žádosti o volné pracovní místo, zájem dotyčné osoby na zrušení těchto rozhodnutí musí být posuzován globálně a jedinečně.

To nicméně neznamená, že uvedená rozhodnutí nelze rozdělit a že žalobce je povinen, pod trestem nepřípustnosti, žádat současně zrušení obou rozhodnutí. Je totiž přípustné, aby žalobce požadoval zrušení pouze rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o volné pracovní místo.

Je ostatně v souladu se zásadou proporcionality, aby se úředník, který se snaží chránit práva třetích osob, mohl omezit na žádost o zrušení rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o volné pracovní místo, aniž by byl nucen, pod trestem nepřípustnosti žaloby, žádat o zrušení jmenování jiných úředníků.

(viz body 30 až 33)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P

Tribunál: Komise v. Strack, citováno výše, bod 45

3.      Lékařské tajemství se vztahuje zejména na informace, které se dozvěděl odborník ve zdravotnictví při výkonu svých funkcí, které mu byly sděleny osobou, o kterou se stará. Právo na ochranu lékařského tajemství, které je jedním z aspektů práva na ochranu soukromého života, je základním právem chráněným unijním právním řádem. Tato dvě práva mohou být předmětem omezení za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Unií a nejsou vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřeným a neúnosným zásahem, jímž je ohrožena samotná podstata takto zaručených práv.

S odkazem na článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech může být v tomto ohledu zásah veřejného orgánu do práva na respektování soukromého života, jehož součástí je právo na utajení jeho zdravotního stavu, odůvodněn tehdy, pokud je to „v souladu se zákonem“, který sleduje cíle uvedené v odstavci 2 tohoto článku, kterými jsou „hospodářský blahobyt země“ a „ochrana zdraví“, a pokud je to „nezbytné“ pro dosažení těchto cílů.

Tak tomu není v případě užití informací obsažených ve zdravotním spisu dotčené osoby orgánem v rámci žaloby podané úředníkem, jehož jediným cílem je argumentace, která by mohla prokázat neexistenci jeho právního zájmu na podání žaloby.

(viz body 41 a 42)

Odkazy:

Tribunál: 13. července 1995, K v. Komise, T‑176/94, body 34 až 46

4.      Ačkoliv se unijní soudce nemůže z vlastního podnětu opírat o důvod, který nebyl účastníky řízení vznesen, nejedná-li se o nepominutelný důvod, musí nicméně vykládat žalobní důvody spíše s ohledem na jejich podstatu než právní kvalifikaci, avšak za podmínky, že uvedené žalobní důvody jsou v žalobě uvedeny dostatečně jasně. Bez ohledu na jakékoliv terminologické otázky musí však být žalobní důvody natolik jasné a přesné, že umožní žalovanému připravit si svou obhajobu a Soudu pro veřejnou službu rozhodnout o žalobě případně bez dalších informací.

(viz bod 50)

Odkazy:

Soudní dvůr: 15. prosince 1961, Fives Lille Cail a další v. Haute Autorité, 19/60, 21/60, 2/61 a 3/61; 13. prosince 2005, Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, C‑78/03 P, bod 45

Soud prvního stupně: 24. února 2000, ADT Projekt v. Komise, T‑145/98, bod 66

Tribunál Evropské unie: 26. března 2010, Proges v. Komise, T‑577/08, bod 21

5.      Pokud se žalobce opírá ve své stížnosti a své žalobě o žalobní důvod vycházejí z vnitřních předpisů, je přípustné vznést takový nový žalobní důvod vycházející z vnitřních předpisů, jako je porušení služebního řádu, poprvé před Soudem pro veřejnou službu. V tomto ohledu není rozhodné, že nový žalobní důvod je založen na přesném právním odůvodnění, které je odlišné od prvního žalobního důvodu.

(viz body 51 až 53)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, body 108 až 123

6.      Článek 7 odst. 1 služebního řádu tím, že stanoví, že orgán oprávněný ke jmenování přidělí každého úředníka na pracovní místo v jeho funkční skupině, které odpovídá jeho platové třídě, brání tomu, aby uvedený orgán zakázal přístup některým úředníkům k pracovním místům odpovídajícím platovým třídám AST 1 až AST 7 z toho jediného důvodu, že jsou oprávněni dosáhnout platové třídy AST 11. Tento článek a čl. 5 odst. 4 služebního řádu totiž orgánům pouze umožňují v rámci funkční skupiny určit vztah mezi platovými třídami a volnými místy.

Okolnost, že přechodná opatření článku 10 přílohy XIII služebního řádu podřídila určité úředníky, kteří patřili do dřívějších kategorií C a D, omezením v jejich služebním postupu, neumožňuje orgánu vyhradit jim z tohoto jediného důvodu určitá pracovní místa, a v důsledku toho tedy zakázat přístup k těmto místům jiným úředníkům, kteří jsou však držiteli stejné platové třídy.

Skutečnost, že orgán zachová zásadní rozlišení mezi úředníky ve stejné platové třídě a ve stejné funkční skupině, pro přístup k určitým pracovním místům, není v souladu s jedním s cílů, které sledovala reforma služebního řádu, spočívající ve spojení dřívějších kategorií B, C a D do jediné funkční skupiny AST. Orgán oprávněný ke jmenování tak nemůže legálně přezkoumat odděleně zásluhy úředníků stejné platové třídy podle příslušnosti do rozdílných skupin dřívějšího služebního řádu, jelikož zákonodárce je zamýšlel spojit do jediné funkční skupiny.

(viz body 58 a 63 až 65)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. března 2010, Angé Serrano a další v. Parlament, C‑496/08 P, bod 106

7.      Nemajetková újma, kterou utrpěl úředník z důvodu takového služebního pochybení, které může vést k odpovědnosti správy, zakládá nárok na náhradu škody, pokud zrušení napadeného protiprávního aktu nemůže samo o sobě představovat přiměřenou nápravu této újmy.

Tak je tomu tehdy, když orgán tím, že protiprávně odmítne přezkoumat žádost úředníka o volné pracovní místo, i když dotčená osoba zastávala takový typ funkcí již po několik let, způsobí této osobě nemajetkovou újmu, která není dostatečně napravena pouhým zrušením protiprávního aktu, jelikož dotčená osoba není již schopná s ohledem na svou invaliditu mít prospěch z jakéhokoliv exekučního opatření, které uvedený orgán musí přijmout.

(viz body 79 až 80)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 7. července 2009, Bernard v. Europol, F‑99/07 a F‑45/08, body 103 až 107