USNESENÍ TRIBUNÁLU

(kasační senát)

19. prosince 2013

Věc T‑634/11 P

Mario Paulo da Silva Tenreiro

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Oznámení o volném pracovním místě – Jmenování na místo ředitele ředitelství E ‚Spravedlnost‘ na generálním ředitelství Komise pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost – Nepřijetí navrhovatele – Jmenování jiného uchazeče – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 29. září 2011, da Silva Tenreiro v. Komise (F‑72/10), a znějící na zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se zamítá. Mario Paulo da Silva Tenreiro ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v tomto stupni řízení.

Shrnutí

Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Pouhé zopakování důvodů a argumentů vznesených před Soudem pro veřejnou službu – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum hodnocení důkazů provedený Tribunálem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení – Důkazní břemeno a provádění důkazů

[Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]

Z článku 257 SFEU, čl. 11 přílohy I statutu Soudního dvora a čl. 138 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku nebo usnesení, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je kasační opravný prostředek nebo dotyčný důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný. Tento požadavek nesplňuje kasační opravný prostředek, který se omezuje na doslovné opakování důvodů a argumentů, které již byly Soudu pro veřejnou službu předloženy, včetně těch založených na skutečnostech tímto soudem výslovně odmítnutých. Takový kasační opravný prostředek totiž ve skutečnosti představuje návrh směřující pouze k opětovnému přezkoumání žaloby podané k Soudu pro veřejnou službu, což nespadá do pravomoci Tribunálu.

Opravné prostředky k Tribunálu jsou omezeny na právní otázky. Jedině soud prvního stupně je příslušný zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a tento skutkový stav posoudit, s výhradou případu zkreslení důkazů, které mu byly předloženy, přičemž je třeba upřesnit, že takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spisu, aniž je nutné provést nové posouzení skutkových okolností a důkazů, či dokonce uplatnit nové důkazy.

Přezkumná pravomoc Tribunálu ohledně skutkových zjištění učiněných Soudem prvního stupně se tedy vztahuje na věcnou nesprávnost těchto zjištění, která vyplývá z písemností ve spise, zkreslování důkazů, právní kvalifikaci skutkových okolností, a na otázku, zda byla dodržena pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů.

Pro přesvědčení soudu ohledně tvrzení účastníka řízení nebo přinejmenším pro to, aby sám přímo provedl důkazy, nepostačí odkaz na některé skutkové okolnosti na podporu jeho nároku; je navíc potřeba předložit dostatečně přesné, objektivní a shodující se nepřímé důkazy, které jsou způsobilé podpořit jejich pravdivost nebo pravděpodobnost. Za takových podmínek se zásah soudu při vyhledávání důkazů ve prospěch žalobců musí omezit na výjimečné případy, ve kterých žalobci potřebují na podporu své argumentace určité informace v držení žalovaného účastníka řízení a naráží na obtíže při získávání takových informací či dokonce na odmítnutí ze strany takového účastníka.

Mimo výše zmíněné výjimečné případy je tedy pouze soud prvního stupně oprávněn posuzovat, zda je případně nezbytné doplnit informace, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy. Průkazný nebo neprůkazný charakter procesních písemností spadá do jeho svrchovaného posouzení skutkových okolností, které nepodléhá přezkumu soudu rozhodujícího o kasačním opravném prostředku, s výjimkou případu zkreslení důkazů předložených soudu prvního stupně nebo jestliže z dokumentů vložených do spisu vyplývá věcná nesprávnost zjištění soudu prvního stupně.

(viz body 35, 36, 52 a 85 až 87)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. září 1997, Koelman v. Komise, C‑59/96 P, Recueil, s. I‑4809, bod 31; 8. ledna 2002, Francie v. Monsanto a Komise, C‑248/99 P, Recueil, s. I‑1, bod 68; 19. března 2004, Lucaccioni v. Komise, C‑196/03 P, Recueil, s. I‑2683, body 40 a 41 a citovaná judikatura; 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 426

Tribunál: 25. září 2002, Ajour a další v. Komise, T‑201/00 a T‑384/00, Recueil FP, s. I‑A‑167 a II‑885, bod 75; 12. března 2008, Rossi Ferreras v. Komise, T‑107/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑5 a II‑B‑1‑31, body 38 a 39 a citovaná judikatura; 19. března 2010, Bianchi v. ETF, T‑338/07 P, bod 59; 4. dubna 2011, Marcuccio v. Komise, T‑239/09 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 62; 7. prosince 2011, Mioni v. Komise, T‑274/11 P, bod 18; 6. září 2012, Gozi v. Komise, T‑519/11 P, bod 21; 16. května 2013, Canga Fano v. Rada, T‑281/11 P, bod 75