Věc T-262/10

Microban International Ltd a

Microban (Europe) Ltd

v.

Evropská komise

„Veřejné zdraví – Seznam přísad, které lze použít pro výrobu materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami – Zpětvzetí návrhu původního přihlašovatele na zařazení přísady do seznamu – Rozhodnutí Komise nezařadit (4-chlor-2-hydroxyfenyl)(2,4-dichlorfenyl)ether do seznamu – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Nařizovací akt – Bezprostřední dotčení – Neexistence prováděcích opatření – Právní základ“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Pojem „právní akt s obecnou působností [nařizovací akt]“ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU – Všechny akty s obecnou působností s výjimkou zákonodárných aktů

(Článek. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria

(Článek 230, čtvrtý pododstavec ES; čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

3.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně dotýkají – Rozhodnutí Komise o nezařazení přísady do seznamu povolených přísad stanoveného směrnicí 2002/72 – Žaloba podaná podniky používajícími dotyčnou přísadu pro výrobu svých produktů – Přípustnost

(Článek. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)       

4.      Sbližování právních předpisů – Materiály a předměty určené pro styk s potravinami – Rozhodnutí Komise o nezařazení přísady do seznamu povolených přísad stanoveného směrnicí 2002/72 – Právní základ – Článek 11 odst. 3 nařízení č. 1935/2004 – Nepřípustnost

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1935/2004, čl. 11 odst. 3; směrnice Komise 2002/72)

5.      Sbližování právních předpisů – Materiály a předměty určené pro styk s potravinami – Rozhodnutí Komise o nezařazení přísady do seznamu povolených přísad stanoveného směrnicí 2002/72 – Přijetí rozhodnutí po zpětvzetí žádostí o zařazení původním žadatelem

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1935/2004; směrnice Komise 2002/72)

1.      Pojem nařizovacího aktu ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU musí být chápán tak, že se vztahuje na všechny akty s obecnou působností s výjimkou zákonodárných aktů.

V tomto ohledu představuje rozhodnutí Komise o nezařazení přísady do seznamu přísad, které lze použít pro výrobu materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami podle směrnice 2002/72 týkající se materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami přijaté na základě čl. 11 odst. 3 nařízení č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS, nařizovací akt ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Takovéto rozhodnutí je totiž Komisí přijímáno při výkonu jejích výkonných pravomocí, a nikoli jejích pravomocí zákonodárných. Jelikož se navíc vztahuje na všechny fyzické i právnické osoby, jejichž činnost spočívá ve výrobě a uvádění na trh této přísady, jakož i materiálů a předmětů obsahujících tuto látku, má toto rozhodnutí obecnou působnost, jelikož se uplatňuje na objektivně určené situace a způsobuje právní následky vůči kategorii osob pojímaných obecným a abstraktním způsobem.

(viz body 21–25)

2.      Podle článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU každá fyzická nebo právnická osoba může podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.

Co se týče pojmu bezprostřední dotčení, výraz „které se jí bezprostředně dotýkají“ se v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU objevuje dvakrát. Jednak toto ustanovení přejímá znění čl. 230 čtvrtého pododstavce ES a odkazuje na „akty […] které se jí bezprostředně […] dotýkají“. Dále čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU zavádí pojem „právní akty s obecnou působností [nařizovací akty], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření“.

Podmínka bezprostředního dotčení, jež je obsažena v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES vyžaduje zaprvé, aby předmětné opatření mělo bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce, a zadruhé, aby osobám, jimž je určeno, které jsou pověřeny jeho provedením, neponechávalo žádnou volnost uvážení, a aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z předmětné právní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy. Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU tím, že fyzické nebo právnické osobě umožňuje podat žalobu proti nařizovacím aktům, sleduje cíl, jímž je vytvoření podmínek pro podání přímých žalob. Pojem bezprostředního dotčení, jenž byl nově zaveden v tomto ustanovení, tudíž nemůže být v žádném případě vykládán úžeji než pojem bezprostředního dotčení obsažený v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES. Jelikož tedy bylo prokázáno, že je žalobkyně rozhodnutím Komise bezprostředně dotčena ve smyslu pojmu bezprostředního dotčení, který je obsažen v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES, je třeba mít za to, že je uvedeným rozhodnutím bezprostředně dotčena i ve smyslu pojmu bezprostředního dotčení, jenž byl nově zaveden v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU.

(viz body 18, 26–27, 32)

3.      Rozhodnutí Komise o nezařazení přísady do seznamu přísad, které lze podle směrnice 2002/72 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami použít pro výrobu takovýchto materiálů a předmětů, jež má za následek zákaz uvádění materiálů a předmětů obsahujících tuto přísadu na trh, musí být považováno za rozhodnutí mající bezprostřední účinky na právní postavení podniků, které nakupují tuto přísadu a používají ji k výrobě produktu s antibakteriálními a antimikrobiálními vlastnostmi, který je následně dále prodáván k použití při výrobě materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami.

(viz body 28, 30)

4.      Rozhodnutí Komise o nezařazení přísady do seznamu přísad, které lze podle směrnice 2002/72 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami použít pro výrobu takovýchto materiálů a předmětů, kterým Komise zakázala uvádění určité přísady na trh jakožto přísady používané pro výrobu materiálů a předmětů určených k tomu, aby se dostávaly do styku s potravinami, a proto odmítla zařadit tuto přísadu do pozitivního seznamu a přistoupila k odstranění této látky z prozatímního seznamu, nemůže být založeno na čl. 11 odst. 3 nařízení č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS. Článek 11 odst. 3 nařízení č. 1935/2004 se totiž týká pouze případů, v nichž Komise zamýšlí povolit používání a uvádění na trh v Unii látky tvořící součást materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami.

(viz body 46–48)

5.      Komise tím, že po zpětvzetí žádosti o zařazení přísady do seznamu povolených přísad původním žadatelem přijala při neexistenci rozhodnutí o řízení rizik ve smyslu čtrnáctého bodu odůvodnění nařízení č. 1935/2004 rozhodnutí o nezařazení této přísady do seznamu přísad, které lze podle směrnice 2002/72 použít pro výrobu materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami, porušila postup stanovený nařízením č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS, jakož i směrnicí 2002/72 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami.

(viz body 67, 69)