Věc T‑17/12

Moritz Hagenmeyer

a

Andreas Hahn

v.

Evropská komise

„Ochrana spotřebitelů – Nařízení (ES) č. 1924/2006 – Zdravotní tvrzení při označování potravin – Odmítnutí schválit tvrzení o snížení rizika onemocnění – Uvedení rizikového faktoru – Legalita schvalovacího řízení pro tvrzení o snížení rizika onemocnění – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Bezprostřední a osobní dotčení – Přípustnost – Proporcionalita – Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 30. dubna 2014

1.      Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Požadavek vzniklého a trvajícího zájmu – Žaloba na neplatnost rozhodnutí, kterým se zamítá individuální žádost o schválení tvrzení o snížení rizika onemocnění – Přípustnost

[Článek 263 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, čl. 14 odst. 1 písm. a) a článek 15; nařízení Komise č. 1170/2011, příloha]

2.      Žaloba na neplatnost – Fyzické a právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Nařízení Komise, kterým se zamítá individuální žádost o schválení podaná postupem pro tvrzení o snížení rizika onemocnění – Žaloba podaná žadatelem o uvedené schválení – Přípustnost

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, článek 15; nařízení Komise č. 1170/2011, příloha)

3.      Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Tvrzení o snížení rizika onemocnění – Žádost o schválení tvrzení – Povinnost žadatele uvést rizikový faktor pro vznik onemocnění

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, čl. 2 odst. 2 bod 6 a čl. 14 odst. 1 písm. a) a odst. 2]

4.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručné shrnutí žalobních důvodů

[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec a čl. 53 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

5.      Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Tvrzení o snížení rizika onemocnění – Schvalovací řízení – Porušení zásady proporcionality – Absence

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, čl. 10 odst. 1, čl. 14 odst. 1 písm. a) a čl. 17 odst. 1]

6.      Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Tvrzení o snížení rizika onemocnění – Žádost o schválení tvrzení – Individuální a obecná povaha – Volba právní formy přijímaného aktu ponechaná Komisi

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, čl. 17 odst. 1 až 4)

7.      Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Tvrzení o snížení rizika onemocnění – Schvalovací řízení – Dělba pravomocí mezi unijními orgány a příslušným vnitrostátním orgánem

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, čl. 16 odst. 1 druhá věta)

8.      Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Tvrzení o snížení rizika onemocnění – Schvalovací řízení – Překročení lhůty – Vliv na legalitu rozhodnutí – Podmínky

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, čl. 15 odst. 2 písm. a) bod i), čl. 16 odst. 1 a čl. 17 odst. 1]

9.      Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Tvrzení o snížení rizika onemocnění – Schvalovací řízení – Možnost žadatele vznést připomínky u orgánu pověřeného schvalováním – Rozsah

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, čl. 16 odst. 6 druhý pododstavec)

10.    Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise, kterým se zamítá žádost o schválení možnosti užívat zdravotní tvrzení

(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; nařízení Komise č. 1170/2011)

1.      Jelikož účastník řízení, který podává žalobu, musí doložit vzniklý a trvající zájem na zrušení aktu, a nemůže se tedy dovolávat budoucích a nejistých situací, má osoba, která v souladu s použitelnými pravidly podala žádost o schválení tvrzení o snížení rizika vzniku onemocnění a pouze obecně uvedla, že jde o žadatele, zjevně zájem domáhat se zrušení rozhodnutí, jímž je vydání příslušného souhlasu odepřeno.

(viz body 38, 39, 44, 45)

2.      Podle článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba, která není adresátem aktu, podat proti tomuto žalobu za podmínky, že se jí bezprostředně a osobně dotýká. Nařízení Komise zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, které obsahuje konečné zamítavé rozhodnutí o žádosti o schválení vydané v rámci schvalovacího řízení týkajícího se tvrzení o snížení rizika onemocnění podle nařízení č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, se v tomto ohledu žadatele přímo dotýká, neboť zákonodárce hodlal umožnit každé fyzické a právnické osobě podat žádost o schválení podle článku 15 uvedeného nařízení a jde o konečné zamítavé rozhodnutí o žádosti o schválení. Žalobce je dále napadeným nařízením osobně dotčen, jelikož předložili individuální žádost o schválení.

(viz body 50, 51, 56, 61)

3.      Aby mohlo být schváleno tvrzení o snížení rizika onemocnění ve smyslu článku 2 odst. 2 bod 6 nařízení č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, je nutné kromě názvu onemocnění zaprvé uvést konkrétní rizikový faktor vzniku tohoto onemocnění, který je podle žadatele významně snížen. Zákonodárce totiž v čl. 14 odst. 2 nařízení č. 1924/2006 uznal, že se na onemocnění podílí více rizikových faktorů. Podle tohoto ustanovení musí být na označení, nebo pokud takové označení neexistuje, v obchodní úpravě nebo reklamě obsažen také údaj uvádějící, že se na vzniku onemocnění, na které tvrzení odkazuje, podílí více rizikových faktorů a že úprava jednoho z těchto rizikových faktorů může, ale nemusí mít příznivý účinek. Jelikož žadatel neuvedl onemocnění ani konkrétní rizikový faktor, Komise nemohla posoudit, který rizikový faktor by byl významně snížen výživovým opatřením, které je předmětem tvrzení. Postačí, že rizikový faktor vyplývá alespoň implicitně ze znění navrhovaného pro dotyčné tvrzení či z dokumentů přiložených k žádosti o schválení.

(viz body 73, 75)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 99, 122)

5.      Článek 10 odst. 1, čl. 14 odst. 1 písm. a) a čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin nejsou zjevně nepřiměřené v poměru k cílům, které orgány chtějí sledovat a nejsou tedy protiprávní z důvodu porušení zásady proporcionality.

Konkrétně opatření přijatá na základě režimu stanoveného směrnicí 2000/13 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, která platila do přijetí nařízení č. 1924/2006 pro tvrzení o snížení rizika onemocnění, nejsou podle všeho stejně přiměřená ve vztahu k sledovaným cílům, a jmenovitě ochranně zdraví, jako dotčená ustanovení uvedeného nařízení.

(viz body 113, 121)

6.      Z pojmů použitých v článku 17 nařízení č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin vyplývá, že toto ustanovení má na mysli různé fáze řízení, které musí Komise projít pro účely přijetí konečného rozhodnutí o žádosti na základě článku 14 uvedeného nařízení. Nestanoví však nic, pokud jde o právní formu tohoto rozhodnutí, a volba právní formy tohoto rozhodnutí závisí na Komisi, která musí o předmětné žádosti kladně či záporně rozhodnout.

V tomto ohledu není přijetí nařízení s obecnou působností v rozporu se systematikou dotčeného řízení. Je sice pravda, že se schvalovací řízení týká individuální žádosti, avšak to nemění nic na skutečnosti, že podle čl. 17 odst. 5 nařízení č. 1924/2006 mohou zdravotní tvrzení schválená Komisí užívat všichni provozovatelé potravinářského podniku. Jelikož toto ustanovení zakotvuje účinky erga omnes, předmětné schvalovací řízení má dvojí povahu, tj. individuální a obecnou.

(viz body 127, 130, 131)

7.      Skutečnost, že se příslušný vnitrostátní orgán ve správním řízení vyjádřil k podmínkám pro platnost žádosti o schválení tvrzení, není vadou řízení. Z článku 16 odst. 1 první věty nařízení č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin totiž vyplývá, že příslušný vnitrostátní orgán nese minimálně stejnou odpovědnost za platnost žádosti, která musí splňovat formální a obsahové náležitosti stanovené v uvedeném nařízení, a konkrétně požadavek uvést rizikový faktor.

(viz body 136, 138)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 160)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 165)

10.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 173, 175, 177–179)