Věc C‑103/11 P

Evropská komise

v.

Systran SA a Systran Luxembourg SA

„Kasační opravný prostředek – Článek 225 odst. 1 ES, článek 235 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES – Žaloba na určení mimosmluvní odpovědnosti Evropského společenství – Posouzení mimosmluvní povahy sporu – Pravomoci soudů Společenství“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 18. dubna 2013

1.        Soudní řízení – Návrh na znovuotevření ústní části řízení – Žádost o vyjádření k právním otázkám nastoleným ve stanovisku generálního advokáta – Podmínky pro znovuotevření

(Statut Soudního dvora, článek 23; jednací řád Soudního dvora, článek 83)

2.        Žaloba na náhradu škody – Pravomoc unijního soudu – Meze – Povaha uplatňované odpovědnosti – Ověření soudem – Žaloba zahrnující posouzení smluvních práv a povinností – Neexistence rozhodčí doložky – Pravomoc vnitrostátních soudů

(Článek 235 ES, článek 240 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 41)

2.        K určení soudu, který má pravomoc rozhodovat o konkrétní žalobě na náhradu škody směřující proti Společenství, je třeba zkoumat, zda předmětem této žaloby je smluvní odpovědnost Společenství, anebo jeho odpovědnost mimosmluvní.

Pojem mimosmluvní odpovědnosti ve smyslu článku 235 ES a čl. 288 druhého pododstavce ES, který má autonomní povahu, musí být v tomto ohledu vykládán ve světle svého účelu, kterým je umožnit rozdělení pravomocí mezi soudy Společenství a vnitrostátní soudy. V tomto kontextu musí soudy Společenství, k nimž je podána žaloba na náhradu škody, před rozhodnutím o meritu věci nejprve určit svou pravomoc na základě analýzy směřující k prokázání povahy uplatňované odpovědnosti, a tedy samotné povahy dotčeného sporu.

Za tímto účelem nemohou soudy Společenství vycházet pouze z norem uplatňovaných účastníky řízení. Tyto soudy jsou naproti tomu povinny ověřit, zda je předmětem žaloby na náhradu škody, která je k nim podána, návrh na náhradu škody, který objektivně a celkově vychází z práv a povinností smluvní či mimosmluvní povahy. Za tímto účelem musí tyto soudy s ohledem na analýzu různých skutečností obsažených ve spise, jako jsou zejména údajně porušené právní pravidlo, povaha uplatňované škody, vytýkané jednání a právní vztahy existující mezi dotčenými stranami, ověřit, zda mezi těmito stranami existuje skutečný smluvní kontext související s předmětem sporu, jehož důkladný přezkum se jeví být nezbytný pro rozhodnutí o uvedené žalobě.

Pokud z úvodní analýzy uvedených skutečností vyplývá, že k prokázání opodstatněnosti nároků žalobce je nezbytné vyložit obsah jedné nebo několika smluv uzavřených mezi dotčenými účastníky řízení, uvedené soudy jsou povinny v této fázi přerušit přezkum sporu a prohlásit, že nemají pravomoc rozhodnout o tomto sporu, neexistuje-li v uvedených smlouvách rozhodčí doložka. Za takových okolností přezkum žaloby na náhradu škody, která směřuje proti Společenství, zahrnuje posouzení smluvních práv a povinností, které nemůže být na základě článku 240 ES vyňato z pravomoci vnitrostátních soudů.

(viz body 61 až 64, 66, 67)