Věc T‑395/22
Hypo Vorarlberg Bank AG
v.
Jednotný výbor pro řešení krizí
Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 29. května 2024
„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) o výpočtu příspěvků předem na příspěvkové období 2022 – Stanovení roční cílové úrovně SRF – Strop stanovený v čl. 70 odst. 2 prvním a čtvrtém pododstavci nařízení č. 806/2014 – Článek 291 odst. 2 SFEU – Článek 70 odst. 7 nařízení č. 806/2014 – Prováděcí nařízení (EU) 2015/81 – Prováděcí pravomoci svěřené Radě – Zvláštní, náležitě odůvodněné případy – Rozsah prováděcích pravomocí – Časové omezení účinků rozsudku“
1. Akty orgánů – Nařízení – Základní nařízení a prováděcí nařízení – Svěření prováděcí pravomoci zakotvené v základním nařízení Radě – Absence odůvodnění v uvedeném nařízení – Protiprávnost
(Článek 291 odst. 2 a článek 296 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 70 odst. 7; nařízení Rady 2015/81)
(viz body 27, 28, 32, 34, 37, 39–42)
2. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Prováděcí pravomoc svěřená Radě – Metoda výpočtu uvedených příspěvků stanovená prováděcím nařízením Rady – Změna metody výpočtu stanovené v základním nařízení prováděcím nařízením – Překročení mezí pravomoci – Protiprávnost
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 70 odst. 1 a odst. 2 druhý pododstavec; nařízení Komise 2015/81, čl. 8 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59, článek 103)
(viz body 61, 65, 66, 69–72, 76, 77, 79, 82, 84)
3. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Roční strop kumulované částky jednotlivých příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí ve výši 12,5 % konečné cílové úrovně – Rozsah působnosti – Použití v počátečním období
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 70 odst. 2 první a čtvrtý pododstavec)
(viz body 98, 106)
4. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Roční strop kumulované částky jednotlivých příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí ve výši 12,5 % konečné cílové úrovně – Rozsah – Nepřekročení tohoto stropu Jednotným výborem pro řešení krizí (SRB) – Kritéria pro posouzení – Dynamický přístup ke konečné cílové úrovni
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 69 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 první a čtvrtý pododstavec)
(viz body 109, 113–116)
Shrnutí
Tribunál, kterému byla předložena žaloba na neplatnost rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB, dále též jen „Jednotný výbor“) o příspěvcích předem do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2022(1), vyhověl této žalobě a námitce protiprávnosti čl. 70 odst. 7 nařízení č. 806/2014(2), protože toto nařízení neuvádí důvody, proč svěření prováděcí pravomoci Radě Evropské unie podle tohoto ustanovení, pokud jde o způsob výpočtu uvedených příspěvků, představuje zvláštní, řádně odůvodněný případ ve smyslu čl. 291 odst. 2 SFEU. Kromě toho objasnil rozsah uvedené pravomoci, když vyhověl námitce protiprávnosti čl. 8 odst. 1 písm. g) prováděcího nařízení 2015/81(3).
Žalobkyně, Hypo Vorarlberg Bank AG, je úvěrovou institucí se sídlem v Rakousku. Dne 11. dubna 2022 přijal Jednotný výbor napadené rozhodnutí, v němž stanovil(4) příspěvky předem na rok 2022 do Jednotného fondu pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků, včetně žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká.
Závěry Tribunálu
Na prvním místě Tribunál nejprve uvedl, že nařízení č. 806/2014(5) neposkytuje žádné odůvodnění, proč se unijní normotvůrce rozhodl svěřit Radě prováděcí pravomoc týkající se použití metody výpočtu příspěvků předem (dále jen „dotyčná pravomoc“). Toto nařízení totiž zmiňuje pouze účel a obsah prováděcích aktů, které mají být přijaty, jakož i rozhodnutí svěřit Radě pravomoc je přijmout, avšak ani v nejmenším nenaznačuje, z jakých důvodů byla tato pravomoc svěřena Radě, a nikoli Komisi.
Tribunál dále zdůraznil, že nařízení č. 806/2014 neobsahuje další prvky odůvodnění, které by byly s to odhalit konkrétní důvody svěření této pravomoci. Kromě toho, i když je za určitých okolností možné odůvodnit svěření prováděcí pravomoci Radě kontextem, do kterého toto svěření spadá, Tribunál konstatoval jednak, že se účastníci řízení neopírali o žádnou konkrétní skutečnost vyplývající z kontextu přijetí nařízení č. 806/2014, která by byla s to tyto důvody odhalit. Kromě toho z nařízení č. 806/2014 ani z žádného jiného unijního legislativního aktu není patrná žádná skutečnost, z které by vyplývalo, že svěření této pravomoci Radě bylo odůvodněno zvláštní úlohou, kterou má tento orgán zastávat v oblasti výpočtu příspěvků předem. A konečně Tribunál odmítl argument uvádějící „politické důvody“ jako důvod tohoto svěření pravomoci. Takové odůvodnění nevyplývá z nařízení č. 806/2014 a z důvodu své obecné povahy nesplňuje požadavky vyplývající z judikatury, jelikož není ani podrobné, ani nesouvisí s povahou nebo obsahem nařízení č. 806/2014. Tribunál proto dospěl k závěru, že nařízení č. 806/2014 neobsahuje žádné odůvodnění týkající se svěření dotyčné pravomoci Radě, a nikoli Komisi, a námitce protiprávnosti vyhověl, když prohlásil čl. 70 odst. 7 nařízení č. 806/2014 za nepoužitelný na projednávanou věc na základě článku 277 SFEU. Proto se v projednávané věci nepoužije ani prováděcí nařízení 2015/81 přijaté Radou na základě tohoto ustanovení, jehož je napadené rozhodnutí prováděcím opatřením.
Na druhém místě, pokud jde o námitku protiprávnosti čl. 8 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81, Tribunál zaprvé konstatoval, že ze znění nařízení č. 806/2014(6) vyplývá, že metoda výpočtu základního ročního příspěvku dotyčných institucí je založena na poměru čistých závazků každé instituce k úhrnným čistým závazkům všech institucí povolených „na území všech zúčastněných členských států“. Údaje o všech těchto institucích jsou tedy zohledněny pro účely výpočtu příspěvku předem každé instituce, přinejmenším pokud jde o první složku tohoto příspěvku, a sice základní roční příspěvek. Kromě toho metoda výpočtu zavedená nařízením č. 806/2014, a zejména pravidlo pro určení, které údaje je třeba zohlednit pro účely této metody, se použije v plném rozsahu na každý rok počátečního období, včetně příspěvkového období 2022.
Samotným účelem „upravené metodiky“ zavedené prováděcím nařízením 2015/81(7) je přitom stanovit, že část příspěvků předem se během téměř celého počátečního období vypočítá ze souboru údajů odlišného od souboru údajů stanoveného v nařízení č. 806/2014. V souladu s prováděcím nařízením 2015/81 ve spojení se směrnicí 2014/59(8) jsou tedy pro účely výpočtu části příspěvků předem za toto období zohledněny pouze údaje vykázané institucemi povolenými na území dotyčného zúčastněného členského státu, a nezohledňují se údaje vykázané institucemi povolenými na území jiných zúčastněných členských států, kdežto v rámci metody výpočtu zavedené nařízením č. 806/2014 se pro účely výpočtu základního ročního příspěvku právě posledně uvedené údaje zohledňují. Z toho vyplývá, že prováděcí nařízení 2015/81 mění samotný základ metody výpočtu příspěvků předem stanovené nařízením č. 806/2014, když dochází ke změně souboru údajů, jejž je třeba v rámci této metody zohlednit. Důsledkem toho je, že výše příspěvků předem institucí, které jsou vypočítány podle „upravené metodiky“, se nutně liší od částek, které by vyplynuly z použití metody zavedené nařízením č. 806/2014. Rozsah této změny je umocněn tím, že se týká sedmi z osmi let počátečního období, takže uvedená metoda je zbavena plného účinku takřka po celé toto období.
Zadruhé Tribunál zdůraznil, že pokud dotyčný orgán přijme prováděcí opatření na základě čl. 291 odst. 2 SFEU, musí se omezit na upřesnění základního aktu, aniž změní jeho normativní obsah. I kdyby Rada zavedením „upravené metodiky“ sledovala cíl zabránit narušením mezi strukturami bankovního sektoru členských států(9), byla tedy povinna dodržet meze prováděcí pravomoci, která jí byla svěřena, a omezit se na upřesnění metody výpočtu podle nařízení č. 806/2014.
Zatřetí Tribunál připomněl, že výpočet příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí se řídí článkem 70 nařízení č. 806/2014, a nikoli článkem 103 směrnice 2014/59, který se týká příspěvků předem do vnitrostátních mechanismů financování k řešení krizí. Je pravda, že v souladu s uvedeným nařízením musí být úprava příspěvků předem v poměru k rizikovému profilu provedena na základě kritérií stanovených směrnicí 2014/59. Mimoto toto nařízení stanoví, že Rada přijme prováděcí akty „v rámci aktů v přenesené pravomoci“ přijatých Komisí na základě směrnice 2014/59 za účelem upřesnění pojmu „příspěvků upravených v poměru k rizikovému profilu institucí“. Nařízení č. 806/2014 nicméně odkazuje pouze na pojem „příspěvků předem upravených v poměru k rizikovému profilu“ podle směrnice 2014/59. V tomto kontextu platí, že i kdyby Rada měla zohlednit tento pojem „příspěvků upravených v poměru k rizikovému profilu“ a akty v přenesené pravomoci přijaté Komisí za účelem upřesnění tohoto pojmu, nevyplývá ani z nařízení č. 806/2014, ani ze směrnice 2014/59, ani z uvedených aktů v přenesené pravomoci, že byla oprávněna zavést upravenou metodu výpočtu, v jejímž rámci je část základních ročních příspěvků vypočítávána na vnitrostátním základě(10), a sice na základě definovaném ve směrnici 2014/59.
Začtvrté Tribunál konstatoval, že žádné ustanovení nařízení č. 806/2014 ani směrnice 2014/59 nestanoví ani nezmocňuje Radu k zavedení metody výpočtu příspěvků předem založené na postupném opouštění metody výpočtu založené na vnitrostátním základě a jejím postupném nahrazování metodou na unijním základě(11). Rada sice tímto mohla sledovat legitimní cíl spočívající v zabránění narušením mezi strukturami bankovního sektoru členských států a i když není vyloučeno, že upravená metodika je k tomuto účelu nezbytná, nic to nemění na tom, že unijní normotvůrce měl upravit postupné nahrazování metody založené na vnitrostátním základě metodou založenou na unijním základě, a případně zmocnit Radu k upřesnění prováděcích pravidel v prováděcím aktu. Rada tedy nemohla stanovit takovýto přechod, aniž překročila meze, kterými je vázána její prováděcí pravomoc.
Tribunál proto uvedl, že prováděcí nařízení 2015/81 mění normativní obsah nařízení č. 806/2014, pokud jde o metodu výpočtu příspěvků předem, a měl za to, že Rada přijetím čl. 8 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81 překročila prováděcí pravomoci, které jí byly svěřeny nařízením č. 806/2014 ve spojení s čl. 291 odst. 2 SFEU.
S ohledem na důvody protiprávnosti, kterými je stiženo napadené rozhodnutí, zrušil Tribunál napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně. Za okolností projednávané věci se však rozhodl zachovat účinky napadeného rozhodnutí do doby, než v přiměřené lhůtě, která nepřesáhne dvanáct měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku, přijme nezbytná opatření, která vyplývají z tohoto rozsudku.