Kasační opravný prostředek, který podala dne 15. září 2023 Anna Nardi proti usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 25. července 2023 ve věci T-131/23, Anna Nardi v. Evropská centrální banka (ECB)
(Věc C-574/23 P)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Anna Nardi (zástupce: M. Merola, advokát)
Další účastnice řízení: Evropská centrální banka
Návrhová žádání
Navrhovatelka se domáhá zrušení usnesení vydaného Tribunálem dne 25. července 2023 ve věci T-131/23, v níž podala žalobu Anna Nardi proti Evropské centrální bance, a v důsledku toho vyhovění žalobním návrhům předloženým v žalobě v prvním stupni, a tedy navrhuje, aby Soudní dvůr:
I. určil, že Evropská centrální banka, zastoupená prezidentkou Christine Lagarde, je mimosmluvně odpovědná, neboť:
I. a) způsobila propad hodnoty cenných papírů SI FTSE.CPERP vlastněných Annou Nardi, jež jsou uvedeny, popsány a předloženy v příloze k žalobě v prvním stupni, s finanční ztrátou 626 134,89 eur odpovídající 81,54 % celkové hodnoty investovaného kapitálu ve výši 767 856,16 eur, když Christine Lagardeová ve funkci prezidentky ECB pronesla dne 12. března 2020 nechvalně známou větu „Nejsme zde proto, abychom snižovali spready, to není funkce ani poslání ECB“, a tím vyvolala výrazný pokles hodnoty cenných papírů na burzách po celém světě a na burze cenných papírů v Miláně o 16,92 %, což byl nevídaný pokles v historii této instituce, a to tím, že uvedenou větou, pronesenou na tiskové konferenci, celému světu oznámila, že ECB již nebude podporovat hodnotu cenných papírů emitovaných zeměmi v obtížích, a tedy informovala o celkové změně orientace měnové politiky přijaté ECB v době, kdy jí předsedal předcházející prezident, který ukončil svůj mandát v listopadu 2019;
I.b) tímto jednáním a v důsledku výše uvedeného prudkého poklesu indexu milánské burzy způsobila pokles hodnoty majetku navrhovatelky;
I.c) způsobila majetkovou újmu ve výši 906 223,85 eur spočívající v ušlém zisku;
I.d) způsobila majetkovou újmu v celkové výši 1 532 358,14 eur;
I.e) způsobila nemajetkovou újmu v důsledku psychického utrpení navrhovatelky a její rodiny, újmy na cti, dobrém jméně a osobní a profesionální identitě vyčíslenou na 500 000,00 eur;
V důsledku toho:
II) uložil Evropské centrální bance, v zastoupení prezidentky pro tempore, náhradu majetkové újmy spočívající ve skutečné škodě a ušlém zisku, nemajetkové újmy a újmy v důsledku ztráty příležitosti ve prospěch navrhovatelky Anny Nardi, odhadnuté podle kritérií uvedených v příslušných kapitolách a bodech této žaloby, zaplacením následujících částek:
II.1. 1 532 358,14 eur jako majetkové újmy,
II.2. 500 000,00 eur jako nemajetkové újmy;
II.3. a tedy zaplacením celkové částky 2 032 358,14 eur;
II.4. částky, kterou Soudní dvůr bude považovat za spravedlivou, jako náhradu újmy v důsledku ztráty příležitosti;
II.5. zaplacením úroků z prodlení, počítaných od 12. března 2020, tj. ode dne vzniku újmy až do skutečné náhrady škody;
III) podpůrně zaplacením jiných částek, které budou stanoveny v průběhu řízení, ve výši považované za spravedlivou;
IV) uložil odpůrkyni náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka zaprvé a úvodem tvrdí, že se Tribunál nevyjádřil k otázce, zda předsednictví ECB prohlášením ze dne 12. března 2020 porušilo pravidla uvedená v žalobě, když se omezil na tvrzení, že cílem uvedených pravidel není přiznat práva jednotlivcům, a tudíž uvedl nedostatečné a neúplné odůvodnění.
Zadruhé navrhovatelka zpochybňuje závěry Tribunálu uvedené v bodech 15 až 28 napadeného usnesení, podle nichž ECB není mimosmluvně odpovědná, jelikož v projednávané věci ECB neporušila právní normu, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům. Navrhovatelka tvrdí, že ustanovení, kterých se dovolává, jsou institucionálními pravidly, která stanoví příslušnost jednotlivých orgánů ECB a svěřují jim zvláštní pravomoci. Přiznávají jednotlivcům práva a konkrétně právo jednotlivců na to, aby jednotlivé orgány jednaly v souladu s institucionálními pravomocemi, které jim zákon svěřuje, v souladu se zásadou legitimního očekávání.
Zatřetí navrhovatelka podpůrně tvrdí, že v případě, že by cílem pravidel porušených prezidentkou ECB nebylo přiznat práva jednotlivcům, jak uvedl Tribunál, odůvodnění Tribunálu nelze přijmout, jelikož vychází z restriktivního výkladu článku 340 SFEU. Toto ustanovení, stejně jako článek 2043 italského občanského zákoníku, nerozlišuje mezi pravidly, jejichž cílem je přiznat práva jednotlivcům, oproti ostatním pravidlům, tím, že by právo poškozeného na náhradu škody vzniklo výlučně porušením pravidel spadajících do první kategorie. Odůvodnění je mimoto v rozporu se zásadami uvedenými v rozsudku Tribunálu Evropské unie ve věci T-868/16, v němž bylo konstatováno, že mimosmluvní odpovědnost Unie může vzniknout v případě jakéhokoli protiprávního jednání, které vede ke vzniku škody a které může založit tuto odpovědnost.
Začtvrté navrhovatelka zpochybňuje závěr Tribunálu uvedený v bodě 32 usnesení, podle kterého navrhovatelka, když tvrdila, že se prezidentka ECB dopustila zneužití pravomoci, tento argument ve své žalobě konkrétně nerozvedla a předložila jej pouze jako důsledek porušení ustanovení uvedených v žalobě, jejichž předmětem není přiznání práv jednotlivcům. Navrhovatelka tvrdí, že zneužitím pravomoci je „využití pravomoci způsobem, který není v souladu s legislativním předpisem“ a dochází k němu v případě, kdy se unijní orgán odchýlí od obecných zásad, jako je spravedlnost, dobrá víra a řádná péče. Není pochyb o tom, že prezidentka ECB sporným prohlášením porušila zásadu spravedlnosti a řádné péče.
Zapáté navrhovatelka zpochybňuje závěr Tribunálu, podle kterého nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi napadenými prohlášeními prezidentky ECB a poklesem burzovního indexu, přičemž tvrdí, že tento důkaz vyplývá z žaloby a jejích příloh. Zdůrazňuje, že ze zpravodajství sdělovacích prostředků týkajícího se tiskové konference poskytnuté prezidentkou ECB dne 12. března 2020, z komentářů v italských a mezinárodních novinách, jakož i z prohlášení prezidenta Italské republiky vyplývalo, že bylo obecným přesvědčením, že pokles hodnoty na burzách byl způsoben výlučně napadeným prohlášením prezidentky ECB. Kromě toho iniciativa prezidentky ECB omluvit se a opravit učiněné prohlášení svědčí o jejím vlastním uznání, že toto prohlášení mělo mimořádně škodlivé důsledky na trzích. Tento důkaz byl rovněž poskytnut v obsahu, zjištěních a přílohách posudku poradce jmenovaného navrhovatelkou.
Zašesté navrhovatelka zpochybňuje závěr Tribunálu uvedený v bodě 33 napadeného usnesení, podle kterého je důkazní hodnota technického posudku značně omezená, neboť byl vypracován poradcem jmenovaným navrhovatelkou. Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nezohlednil skutečnost, že se jednalo o místopřísežné prohlášení poradce před příslušným soudním orgánem, který vyslechl následující přísahu: „Přísahám, že jsem řádně a věrně plnil úkony, které mi byly svěřeny, pouze za účelem informování soudu o pravdě“.
____________