ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
25. dubna 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 2000/60/ES – Rámec pro činnost Evropské unie v oblasti vodní politiky – Článek 4 odst. 1 písm. a) – Environmentální cíle týkající se povrchových vod – Povinnost členských států neschválit záměr, který může vést ke zhoršení stavu útvaru povrchové vody – Článek 5 a příloha II – Charakterizace typů útvarů povrchových vod – Článek 8 a příloha V – Klasifikace stavu podzemních vod – Článek 11 – Program opatření – Záměr odběru vody z jezera o velikosti plochy menší než 0,5 km²“
Ve věci C‑301/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím High Court (Vrchní soud, Irsko) ze dne 26. ledna 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 3. května 2022, v řízení
Peter Sweetman
proti
An Bord Pleanála,
Ireland and the Attorney General,
za účasti:
Bradán Beo Teoranta,
Galway City Council,
Environmental Protection Agency,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení: A. Prechal, předsedkyně senátu, F. Biltgen, N. Wahl, J. Passer (zpravodaj) a M. L. Arastey Sahún, soudci,
generální advokát: A. Rantos,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Petera Sweetmana: J. Devlin, SC, B. Harrington, solicitor, a M. Heavey, barrister,
– za An Bord Pleanála: J. Moore, solicitor, R. Mulcahy, SC, a F. Valentine, SC,
– za Irsko: M. Browne, A. Joyce, D. O’Reilly a M. Tierney, jako zmocněnci, ve spolupráci s: J. Doherty, SC, E. Egan McGrath, SC, G. Gilmore, BL, a A. McBride, SC,
– za francouzskou vládu: B. Travard, J.-L. Carré a W. Zemamta, jako zmocněnci,
– za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman a M. S. Gijzen, jako zmocněnkyně,
– za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,
– za Evropskou komisi: L. Armati a E. Sanfrutos Cano, jako zmocněnkyně,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 21. září 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 2000, L 327, s. 1; Zvl. vyd. 15/05, s. 275).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi P. Sweetmanem na straně jedné a An Bord Pleanála (orgán pro územní plánování, Irsko) (dále jen „OÚP“), jakož i Ireland (Irsko) a Attorney General (nejvyšší státní zástupce, Irsko) na straně druhé, jehož předmětem je územní záměr, jehož cílem je umožnit odběr sladké vody z jezera.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 25, 33, 34 a 36 odůvodnění směrnice 2000/60 znějí takto:
„(25) Má být stanovena obecná definice stavu vod, pokud jde o jejich jakost, a ve vztahu k účelům ochrany životního prostředí i definice množství. Mají být stanoveny environmentální cíle k tomu, aby bylo dosaženo dobrého stavu povrchových a podzemních vod v celém Společenství a na úrovni Společenství zabráněno zhoršování stavu vod.
[…]
(33) Cíl dosažení dobrého stavu vod má být uplatňován pro každé povodí, aby tak mohla být koordinována opatření ve vztahu k povrchovým a podzemním vodám náležejícím ke stejnému ekologickému, hydrologickému a hydrogeologickému systému.
(34) Za účelem ochrany životního prostředí je třeba většího provázání kvalitativních a kvantitativních aspektů jak povrchových, tak podzemních vod se zřetelem na přirozené odtokové poměry v rámci hydrologického cyklu.
[…]
(36) Je nutné, aby byly provedeny analýzy charakteristik povodí a dopadů lidské činnosti, stejně jako ekonomická analýza užívání vod. Vývoj stavu vod má být sledován členskými státy na systematickém a srovnatelném základě v rámci celého Společenství. Tyto informace jsou nezbytné k tomu, aby poskytly spolehlivý základ členským státům k vytvoření programů opatření směřujících k dosažení cílů stanovených touto směrnicí.“
4 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Účel“, zní:
„Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod, který:
a) zabrání dalšímu zhoršování a ochrání a zlepší stav vodních ekosystémů, a s ohledem na jejich potřebu vody, suchozemských ekosystémů a mokřadů, které přímo závisejí na vodních ekosystémech;
[…]“
5 Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely této směrnice se:
1. ‚povrchovými vodami‘ rozumějí vnitrozemské vody s výjimkou vod podzemních, brakické a pobřežní vody; ve vztahu k problematice chemického stavu se též zahrnou teritoriální vody;
[…]
3. ‚vnitrozemskými vodami‘ rozumějí veškeré stojaté nebo tekoucí vody na zemském povrchu a všechny podzemní vody na straně pevniny od základní čáry, od které se měří šířka teritoriálních vod;
[…]
5. ‚jezerem‘ rozumí útvar stojaté vnitrozemské povrchové vody;
6. ‚brakickými vodami‘ rozumějí útvary povrchové vody poblíž ústí řek, které jsou svou povahou částečně slané v důsledku své blízkosti k pobřežním vodám, avšak jsou podstatně ovlivněné přítokem sladké vody;
7. ‚pobřežními vodami‘ rozumějí povrchové vody, které se nacházejí směrem k pevnině od čáry, jejíž každý bod je ve vzdálenosti jedné námořní míle směrem do moře z nejbližšího bodu základní čáry, od které se měří šířka teritoriálních vod, a které případně dosahují až k vnější hranici brakických vod;
[…]
10. ‚útvarem povrchové vody‘ rozumí samostatný a významný prvek povrchové vody, jako jsou jezero, nádrž, tok, řeka nebo kanál, část toku, řeky nebo kanálu, brakické vody nebo úsek pobřežních vod;
[…]
17. ‚stavem povrchových vod‘ rozumí obecné vyjádření stavu útvaru povrchové vody určené buď ekologickým, nebo chemickým stavem, podle toho, který je horší;
18. ‚dobrým stavem povrchových vod‘ rozumí takový stav útvaru povrchové vody, kdy je jeho jak ekologický, tak chemický stav přinejmenším ‚dobrý‘;
[…]
21. ‚ekologickým stavem‘ rozumí vyjádření kvality struktury a funkce vodních ekosystémů spojených s povrchovými vodami klasifikovanými v souladu s přílohou V;
22. ‚dobrým ekologickým stavem‘ rozumí stav útvaru povrchové vody klasifikovaný v souladu s přílohou V;
[…]“
6 Článek 4 téže směrnice, nadepsaný „Environmentální cíle“, stanoví:
„1. Při uskutečňování programů opatření uvedených v plánech povodí:
a) pro povrchové vody
i) členské státy provedou potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod s výhradou uplatnění odstavců 6 a 7, a aniž je dotčen odstavec 8;
ii) členské státy zajistí ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů povrchových vod, s ohledem na ustanovení bodu iii) pro umělé a silně ovlivněné vodní útvary, s cílem dosáhnout dobrého stavu povrchových vod nejpozději do 15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, v souladu s ustanoveními podle přílohy V, s výhradou prodloužení lhůty podle odstavce 4 a uplatnění odstavců 5, 6 a 7, a aniž je dotčen odstavec 8;
iii) členské státy zajistí ochranu a zlepšení stavu všech umělých a silně ovlivněných vodních útvarů s cílem dosáhnout dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu povrchových vod nejpozději do 15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, v souladu s ustanoveními podle přílohy V, s výhradou prodloužení lhůty podle odstavce 4 a uplatnění odstavců 5, 6 a 7, a aniž je dotčen odstavec 8;
[…]
[…]
7. Členské státy neporuší tuto směrnici, pokud:
– nedosažení dobrého stavu podzemních vod, dobrého ekologického stavu nebo případně dobrého ekologického potenciálu nebo neúspěch při předcházení zhoršování stavu útvaru povrchové nebo podzemní vody jsou důsledkem nových změn fyzikálních poměrů v útvaru povrchové vody nebo změn hladin útvarů podzemních vod, nebo
– neúspěch při zamezení zhoršování stavu útvaru povrchové vody z velmi dobrého na dobrý je důsledkem nových trvalých činností, které souvisejí s lidským rozvojem, a
jsou-li splněny všechny následující podmínky:
a) jsou učiněny všechny schůdné kroky k omezení nepříznivých vlivů na stav vodního útvaru;
b) důvody těchto změn nebo úprav jsou výslovně uvedeny a vysvětleny v plánu povodí požadovaném podle článku 13 a dané cíle se každých šest let přezkoumávají;
c) důvody těchto změn nebo úprav vyplývají z nadřazeného veřejného zájmu, nebo pokud jsou přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů stanovených v odstavci 1 převáženy přínosy nových změn pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj, a
d) prospěšné cíle, které z těchto změn nebo úprav vodního útvaru vyplývají, nelze z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady dosáhnout jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.
8. Při uplatňování odstavců 3, 4, 5, 6 a 7 členské státy zabezpečí, že nedojde k trvalému vyloučení nebo ústupkům při dosahování cílů požadovaných touto směrnicí v jiných vodních útvarech ležících v téže oblasti povodí a že uplatňování je v souladu se zaváděním jiných předpisů Společenství v oblasti životního prostředí.
[…]“
7 Článek 5 směrnice 2000/60, nadepsaný „Charakteristiky oblasti povodí, přezkoumání environmentálních důsledků lidské činnosti a ekonomická analýza využívání vod“, v odstavci 1 stanoví:
„Každý členský stát zajistí, aby byla pro každou oblast povodí a pro část mezinárodní oblasti povodí ležící na jeho území zpracována:
– analýza jejích charakteristik,
– přezkoumání dopadů lidské činnosti na stav povrchových vod a podzemních vod a
– ekonomická analýza využívání vod,
a to podle technických specifikací uvedených v přílohách II a III a ve lhůtě nejpozději do čtyř let ode dne vstupu této směrnice v platnost.“
8 Článek 8 směrnice 2000/60, nadepsaný „Monitorování stavu povrchových vod, podzemních vod a chráněných oblastí“, stanoví:
„1. Členské státy zajistí zřízení programů pro monitorování stavu vod za účelem zajištění provázaného a úplného přehledu o stavu vod v každé oblasti povodí:
– pro povrchové vody tyto programy zahrnou:
i) objem a hladinu nebo průtok vody v rozsahu, který je relevantní pro ekologický a chemický stav a ekologický potenciál, a
ii) ekologický a chemický stav a ekologický potenciál;
[…]
2. Tyto programy musí být proveditelné nejpozději do šesti let ode dne vstupu této směrnice v platnost, pokud příslušné právní předpisy nestanoví jinak. Takové monitorování je v souladu s požadavky uvedenými v příloze V.
[…]“
9 Článek 11 této směrnice, nadepsaný „Program opatření“, stanoví:
„1. Každý členský stát vzhledem k výsledkům analýz požadovaných podle článku 5 a k dosažení cílů stanovených podle článku 4 zajistí, aby byl pro každou oblast povodí nebo část mezinárodní oblasti povodí ležící na jeho území vypracován program opatření. Tyto programy mohou odkazovat na opatření, která vyplývají z právních předpisů přijatých na vnitrostátní úrovni a pokrývají celé území členského státu. Členský stát může případně přijmout opatření uplatňovaná pro všechny oblasti povodí nebo pro všechny části mezinárodních oblastí povodí ležící na jeho území.
2. Každý program opatření musí zahrnovat ‚základní‘ opatření uvedená dále v odstavci 3, a je-li to nutné, i ‚doplňující‘ opatření.
3. ‚Základní opatření‘ představují minimální požadavky, které mají respektovat a zahrnovat:
[…]
c) opatření na podporu účinného a udržitelného využívání vody za účelem zabránění ústupkům při dosahování cílů podle článku 4;
[…]
e) omezení odběrů sladkých povrchových a podzemních vod a vzdouvání sladkých povrchových vod, včetně registru nebo registrů odběrů vod a požadavku na předchozí povolení k odběrům a vzdouvání vod. Tato opatření budou pravidelně přezkoumána a podle potřeby aktualizována. Členské státy mohou z těchto omezení vyjmout ty odběry nebo vzdouvání vod, které nemají významný dopad na stav vodních útvarů;
[…]
4. ‚Doplňující opatření‘ jsou opatření navržená a provedená k doplnění základních opatření za účelem dosažení cílů stanovených podle článku 4. Část B přílohy VI obsahuje seznam takových vzorových opatření.
[…]“
10 Příloha II směrnice 2000/60 stanoví:
„1. Povrchové vody
1.1 Charakterizace typů útvarů povrchových vod
Členské státy určí umístění a hranice útvarů povrchových vod a zpracují výchozí charakterizaci všech těchto útvarů v souladu s následující metodou. Členské státy mohou pro tento výchozí popis zařadit útvary povrchových vod do skupin.
i) Útvary povrchových vod v rámci oblasti povodí se zařadí do jedné z následujících kategorií povrchových vod — řeky, jezera, brakické vody nebo pobřežní vody — nebo se určí jako umělé útvary povrchových vod nebo jako silně ovlivněné útvary povrchových vod.
ii) Pro každou kategorii povrchových vod se odpovídající vodní útvary v oblasti povodí rozdělí na typy. Typy jsou definovány buď s použitím ‚systému A‘ nebo ‚systému B‘, jak jsou popsány v oddílu 1.2.
iii) Pokud se použije systém A, útvary povrchových vod v oblasti povodí se nejprve rozdělí do odpovídajících ekoregionů v souladu s geografickými oblastmi podle oddílu 1.2 a znázorněnými na odpovídající mapě v příloze XI. Vodní útvary v každém ekoregionu se pak rozdělí na typy vodních útvarů povrchových vod podle popisných charakteristik uvedených v tabulkách pro systém A.
iv) Pokud se použije systém B, musí členské státy dosáhnout přinejmenším stejného stupně rozlišení, který by byl dosažen systémem A. Útvary povrchových vod v oblasti povodí se dle toho rozdělí na typy s použitím hodnot závazných popisných charakteristik a takových volitelných charakteristik nebo jejich kombinací, které jsou potřebné pro spolehlivé určení specifických referenčních biologických poměrů.
[…]
1.2 Ekoregiony a typy útvarů povrchových vod
[…]
1.2.2 Jezera
Systém A
Pevná typologie | Popisné charakteristiky |
Ekoregion | Ekoregiony zakreslené na mapě A v příloze XI |
Typ | Typologie nadmořské výšky vysočina: > 800 m střední výška: 200 až 800 m nížina: < 200 m Typologie založená na průměrné hloubce < 3 m 3 až 15 m > 15 m Typologie podle velikosti plochy 0,5 až 1 km2 1 až 10 km2 10 až 100 km2 > 100 km2 Geologický typ vápnitý křemitý organický |
|
|
Systém B
Alternativní charakterizace | Fyzikální a chemické faktory, které určují charakteristiky jezera a tím i skladbu a strukturu biologických populací |
Závazné faktory | nadmořská výška zeměpisná šířka zeměpisná délka hloubka geologie velikost |
Volitelné faktory | průměrná hloubka vody tvar jezera doba zdržení průměrná teplota vzduchu rozpětí teplot vzduchu směšovací charakteristiky (např. monomiktické, dimiktické, polymiktické) kyselin. neutralizační kapacita stav živin pozadí průměrné složení substrátu kolísání hladiny vody |
[…]
1.3 Stanovení typově specifických referenčních podmínek pro útvary povrchových vod
i) Pro každý typ útvaru povrchových vod podle oddílu 1.1 se stanoví typově specifické hydromorfologické a fyzikálně-chemické podmínky, jež představují hodnoty hydromorfologických a fyzikálně-chemických kvalitativních složek specifikované pro daný typ útvaru povrchových vod podle oddílu 1.1 přílohy V pro velmi dobrý ekologický stav definovaný v příslušné tabulce v oddílu 1.2 přílohy V. Stanoví se typově specifické biologické referenční podmínky, jež představují hodnoty složek biologické kvality specifikované pro příslušný typ útvaru povrchových vod podle oddílu 1.1 přílohy V pro velmi dobrý ekologický stav, který je definován v příslušné tabulce v oddílu 1.2 přílohy V.
[…]
1.5 Vyhodnocení dopadů
Členské státy vyhodnotí citlivost stavu vodních útvarů povrchových vod na výše určené vlivy.
Členské státy využijí výše uvedené shromážděné informace a jakékoli další příslušné informace včetně údajů ze sledování životního prostředí k vyhodnocení možnosti, že útvary povrchových vod v oblasti povodí nebudou schopny vyhovět cílům environmentální kvality, které pro ně byly stanoveny podle článku 4. Členské státy mohou k usnadnění tohoto hodnocení využít modelovacích postupů.
Pro vodní útvary určené z hlediska splnění cílů environmentální kvality jako rizikové bude v odpovídajících případech provedena další charakterizace sloužící k optimalizaci návrhu jak programů monitorování požadovaných ve smyslu článku 8, tak programů opatření požadovaných článkem 11.
[…]“
11 Příloha V směrnice 2000/60 v části 1, která obsahuje pravidla týkající se klasifikace a monitorování stavu povrchových vod, upřesňuje:
„[…]
1.2 Normativní definice klasifikace ekologického stavu
Tabulka 1.2 Všeobecná definice pro řeky, jezera, brakické vody a pobřežní vody
Následující text poskytuje všeobecnou definici ekologické kvality. Pro účely klasifikace jsou v tabulkách 1.2.1 až 1.2.4 uvedeny hodnoty kvalitativních složek ekologického stavu pro každou kategorii povrchových vod.
Složka | Velmi dobrý stav | Dobrý stav | Střední stav |
Všeobecné | Nevyskytují se žádné nebo jen velmi malé antropogenní změny hodnot fyzikálně-chemických a hydromorfologických kvalitativních složek daného typu útvaru povrchové vody ve srovnání s hodnotami spojenými s tímto typem v nenarušených podmínkách. Hodnoty biologických kvalitativních složek daného útvaru povrchové vody odpovídají hodnotám, které se obvykle vyskytují u tohoto typu v nenarušených podmínkách a nevykazují žádné nebo vykazují jen malé známky narušení. Jde o typově specifické podmínky a společenstva. | Hodnoty biologických kvalitativních složek daného typu útvaru povrchové vody vykazují mírnou úroveň narušení vzniklého lidskou činností, avšak od těch, které se obvykle vyskytují u tohoto typu vodního útvaru v nenarušených podmínkách, se odlišují pouze málo. | Hodnoty biologických kvalitativních složek daného typu útvaru povrchové vody se středně odlišují od hodnot, které se obvykle vyskytují u tohoto typu útvaru povrchové vody v nenarušených podmínkách. Hodnoty vykazují střední známky narušení vyvolaného lidskou činností a jsou výrazně více ovlivněny než u dobrého stavu. |
Vody dosahující nižšího stavu, než je střední stav, se klasifikují jako poškozené nebo zničené.
Vody, jež vykazují známky výrazných změn hodnot složek biologické kvality pro daný typ útvaru povrchové vody a ve kterých se odpovídající biologická společenstva podstatně liší od společenstev vyskytujících se v tomto typu útvaru povrchové vody za nenarušených podmínek, se klasifikují jako poškozené.
Vody, jež vykazují známky vážných změn hodnot složek biologické kvality pro daný typ útvaru povrchové vody a ve kterých se nevyskytuje velká část odpovídajících biologických společenstev obvykle žijících v tomto typu útvaru povrchové vody za nenarušených podmínek, se klasifikují jako zničené.
[…]
1.2.6 Postup pro stanovení norem chemické kvality členskými státy
Při odvozování norem environmentální kvality pro znečišťující látky vyjmenované v bodech 1 až 9 přílohy VIII k ochraně vodní bioty postupují členské státy v souladu s následujícími ustanoveními. Normy mohou být stanoveny pro vodu, sedimenty a biotu.
Všude, kde je to možné, je třeba získat jak bezprostřední, tak i dlouhodobé údaje pro níže uvedené taxony, které jsou relevantní pro dané typy vodních útvarů a také pro ostatní akvatické taxony, pro které existují dostupné údaje. ‚Základní soubor‘ taxonů zahrnuje:
– řasy nebo makrofyty,
– dafnie nebo reprezentativní organismy pro slané vody,
– ryby.
[…]
1.3 Monitorování ekologického stavu a chemického stavu povrchových vod
Monitorovací síť povrchových vod musí být zřízena v souladu s požadavky článku 8. Monitorovací síť musí být navržena tak, aby poskytla souvislý a souhrnný přehled o ekologickém a chemickém stavu v rámci každého povodí a aby umožnila klasifikaci vodních útvarů do pěti tříd odpovídajících normativním definicím v části 1.2. Členské státy zařadí do plánu povodí mapu nebo mapy znázorňující monitorovací síť povrchových vod.
Na základě charakteristik a zhodnocení dopadů zpracovaných v souladu s článkem 5 a přílohou II zřídí členské státy pro každé období platnosti plánu povodí situační monitorovací program a provozní monitorovací program. Pro členské státy může být v některých případech též potřebné zřídit programy situačního monitorování.
[…]“
12 V části B přílohy VI této směrnice je uveden neuzavřený seznam vzorových doplňujících opatření, které si mohou členské státy pro každou oblast povodí vybrat a přijmout je jako součást programu opatření podle čl. 11 odst. 4 uvedené směrnice. Tato opatření zahrnují v bodě viii) „omezování odběrů vody“.
Irské právo
13 Relevantní ustanovení vnitrostátního práva provádějící směrnici 2000/60 jsou obsažena v European Communities (Water Policy) Regulations 2003 (nařízení z roku 2003 o vodní politice Evropských společenství) (S. I. č. 722 z roku 2003) a v European Union (Water Policy) Regulations 2014 (nařízení z roku 2014 o vodní politice Evropské unie) (S. I. č. 350 z roku 2014).
Spor v původním řízení a předběžné otázky
14 Spor v původním řízení se týká žádosti o schválení územního záměru, jehož cílem je odběr vody z jezera Loch an Mhuilinn, soukromého vnitrozemského jezera bez přílivu a odlivu o rozloze 0,083 km², které se nachází na ostrově Gorumna v hrabství Galway (Irsko), čerpáním maximálně 4 680 m³ sladké vody týdně potrubím po dobu čtyř hodin denně po dobu maximálně čtyř dnů v týdnu po dobu až 22 týdnů v roce od května do září. Odebraná sladká voda měla být po převezení do čtyř míst provozovaných irskou společností Bradán Beo Teoranta v zátoce Kilkieran v hrabství Galway použita k máčení nemocných lososů, aby se zbavili améboidního onemocnění žaber a mořských vší.
15 Peter Sweetman podal k High Court (Vrchní soud, Irsko), který je předkládajícím soudem v projednávané věci, žalobu proti rozhodnutí OÚP ze dne 20. července 2018, kterým byla uvedená žádost schválena.
16 Rozsudkem ze dne 15. ledna 2021 uvedený soud toto rozhodnutí zrušil s tím, že není v souladu s požadavky směrnice 2000/60. High Court (Vrchní soud) konkrétně rozhodl, že Agentura pro ochranu životního prostředí („EPA“) měla po podrobném posouzení a monitorování určit konkrétní stav jezera Loch an Mhuilinn, jak to vyžaduje tato směrnice a irské právní předpisy, které ji provádějí. Vzhledem však k tomu, že EPA takové určení neprovedla, uvedený soud dospěl k závěru, že OÚP nemohl vyhodnotit, zda jsou navrhované práce v souladu s čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/60.
17 Po vyhlášení tohoto rozsudku si společnost Bradán Beo Teoranta vyžádala stanovisko EPA. V dopise ze dne 28. ledna 2021 EPA uvedla svůj výklad, podle kterého, pokud jde o jezera, směrnice 2000/60 stanoví, že za vodní útvary, na které se vztahuje tato směrnice, musí být označeny pouze ty, jejichž plocha je větší než 0,5 km². Pokud jde o jezera, jejichž plocha je menší než tato prahová hodnota, členské státy se mohou rozhodnout, že je zahrnou mezi vodní útvary, na které se vztahuje uvedená směrnice, pokud jsou významné z hlediska cílů a ustanovení téže směrnice. V souladu s těmito zásadami byla v Irsku za vodní útvary podle směrnice 2000/60 označena všechna jezera o rozloze větší než 0,5 km2 a menší jezera v chráněných oblastech (zvláštní oblasti ochrany nebo oblasti využívané k odběru pitné vody). Jezero Loch an Mhuilin však nebylo označeno jako vodní útvar podle této směrnice, neboť nesplňuje tato kritéria, pokud jde o rozlohu, ani se nenachází v chráněné oblasti, a proto EPA neurčila jeho stav.
18 Na základě tohoto dopisu od EPA podal OÚP návrh na obnovu řízení, kterému předkládající soud vyhověl, neboť se domníval, že informace obsažené v uvedeném dopise mohou ovlivnit výsledek řízení v uvedené věci.
19 Podle High Court (Vrchní soud) vyvstává, zejména ve světle úvah uvedených v rozsudku ze dne 1. července 2015, Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland (C‑461/13, EU:C:2015:433), klíčová otázka týkající se výkladu směrnice 2000/60, a sice zda je třeba, aby všechny vodní útvary bez ohledu na jejich velikost byly podrobeny analýze jejich charakteristik, jakož i klasifikaci jejich stavu v souladu s touto směrnicí, aby soud mohl v souvislosti se žádostí o schválení územního záměru, který se dotýká útvaru povrchové vody, posoudit navrhovaný záměr s ohledem na pojmy „zhoršení“ a „dobrý stav“ povrchových vod.
20 Za těchto podmínek se High Court (Vrchní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) a) Jsou členské státy povinny charakterizovat a následně klasifikovat všechny vodní útvary bez ohledu na jejich velikost a existuje konkrétně povinnost, aby byla charakterizována a klasifikována všechna jezera s plochou menší než 0,5 km2?
b) Do jaké míry, pokud vůbec, se liší přístup k vodním útvarům, které se nacházejí v chráněné oblasti?
2) Je-li odpověď na první otázku písm. a) kladná, může příslušný orgán pro územní plánování schválit územní záměr, který může mít dopad na vodní útvar ještě před jeho charakterizací a klasifikací?
3) Je-li odpověď na první otázku písm. a) záporná, jaké povinnosti má příslušný orgán při rozhodování o žádosti o schválení záměru, který může mít dopad na vodní útvar, jenž není charakterizován nebo klasifikován?“
K předběžným otázkám
K první otázce
21 Podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny [rozsudek ze dne 6. října 2021, W. Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování), C‑487/19, EU:C:2021:798, bod 68 a citovaná judikatura].
22 V projednávané věci je třeba zaprvé uvést, že i když první otázka odkazuje obecně na „vodní útvary“, z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a navíc z upřesnění uvedeného na konci písm. a) této otázky vyplývá, že se věc v původním řízení týká útvaru povrchové vody, konkrétně jezera.
23 Zadruhé zatímco písm. b) první otázky se týká vodních útvarů v chráněné oblasti, předkládající soud v odpovědi na písemnou otázku Soudního dvora upřesnil, že jezero, o které se jedná ve věci v původním řízení, se nenachází v takové oblasti, ale je ve skutečnosti pouze propojeno se zvláštní oblastí ochrany zálivu a ostrovů Kilkieran přímým přílivovým spojením.
24 Konečně zatřetí, i když první otázka neoznačuje ustanovení unijního práva, jejichž výklad je požadován, z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jakož i ze sloves „charakterizovat“ a „klasifikovat“, které předkládající soud v této otázce používá, vyplývá, že touto otázkou v podstatě odkazuje na povinnosti stanovené v čl. 5 odst. 1 první odrážce a v článku 8 směrnice 2000/60 ve spojení s přílohami II a V této směrnice.
25 Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 5 odst. 1 první odrážka a článek 8 směrnice 2000/60 ve spojení s přílohami II a V této směrnice vykládány v tom smyslu, že se na jezero, jehož rozloha je menší než 0,5 km², vztahuje povinnost zpracovat pro každou oblast povodí analýzu jejích charakteristik a povinnost zřídit programy pro monitorování stavu vod za účelem zajištění provázaného a úplného přehledu o stavu vod v každé oblasti povodí.
26 Je třeba připomenout, že směrnice 2000/60 stanoví za účelem zajištění toho, aby členské státy dosáhly kvalitativních cílů sledovaných unijním normotvůrcem, tedy zachování nebo obnovení dobrého stavu pozemních vod, řadu ustanovení, zejména ustanovení článků 5 a 8, jakož i příloh II a V, která zavádí komplexní proces, jenž zahrnuje několik podrobně upravených etap, s cílem umožnit členským státům provést nezbytná opatření v závislosti na specifických a charakteristických rysech vodních útvarů určených na jejich území [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. června 2021, Komise v. Španělsko (Zhoršení stavu přírodní oblasti Doñana), C‑559/19, EU:C:2021:512, body 41 a 42 a citovaná judikatura].
27 Pokud jde v prvé řadě o článek 5 směrnice 2000/60, toto ustanovení ukládá členským státům zejména zajistit, aby pro každou oblast povodí byla zpracována analýza jejích charakteristik podle technických specifikací uvedených v příloze II této směrnice.
28 V souladu s oddílem 1.1 přílohy II směrnice 2000/60 členské státy pro účely charakterizace typů útvarů povrchových vod stanovené v čl. 5 odst. 1 první odrážce této směrnice nejprve určí umístění a hranice útvarů povrchových vod, poté útvary povrchových vod v rámci oblasti povodí zařadí do jedné z následujících kategorií povrchových vod (řeky, jezera, brakické vody, pobřežní vody) nebo je určí jako umělé útvary povrchových vod nebo jako silně ovlivněné útvary povrchových vod a nakonec pro každou kategorii povrchových vod rozdělí odpovídající vodní útvary v oblasti povodí na typy definované buď s použitím „systému A“ nebo „systému B“, jak jsou popsány v oddílu 1.2 této přílohy II. Následně musí být v souladu s oddílem 1.3 uvedené přílohy II stanoveny typově specifické referenční podmínky pro útvary povrchových vod.
29 Pokud jde přitom o jezera a jejich typologii podle velikosti plochy, oddíl 1.2.2 přílohy II směrnice 2000/60 stanoví pro účely systému A pouze typy 0,5 až 1 km2; 1 až 10 km2; 10 až 100 km2 a větší než 100 km2. Kromě toho oddíl 1.1 bod iv) této přílohy II stanoví, že pokud se použije systém B, musí členské státy dosáhnout přinejmenším stejného stupně rozlišení, který by byl dosažen systémem A, což členským státům, které se rozhodnou pro systém B, umožňuje rovněž ponechat minimální velikost 0,5 km² jako závazný charakterizační faktor velikosti ve smyslu oddílu 1.2.2 uvedené přílohy II.
30 Dále s ohledem na skutečnost uvedenou žalobcem v původním řízení v jeho písemném vyjádření, že studie hydrologické proveditelnosti společnosti Bradán Beo Teoranta uvádí, že jezero, o které se jedná ve věci v původním řízení a z něhož je zamýšlen odběr vody, je propojeno nejméně ze sedmi dalšími jezery, je třeba připomenout, že podle čl. 2 bodu 5 směrnice 2000/60 se jezerem rozumí útvar stojaté vnitrozemské povrchové vody a předkládající soud, který je jediný příslušný ke kvalifikaci skutkového stavu, uznal tuto kvalifikaci v případě vodního útvaru dotčeného ve věci v původním řízení. Kromě toho je třeba poznamenat, jak to učinil generální advokát v poznámce pod čarou 17 svého stanoviska, že i když členské státy mohou v souladu s oddílem 1.1 přílohy II směrnice 2000/60 pro účely první charakterizace zařadit útvary povrchových vod do skupin, jedná se o možnost, a nikoli o povinnost.
31 Z výše uvedeného vyplývá, že povinnost stanovená v oddíle 1.3 přílohy II směrnice 2000/60 stanovit typově specifické referenční podmínky pro útvary povrchových vod se netýká jezer o velikosti plochy menší než 0,5 km², a to bez ohledu na to, zda dotyčný členský stát použil systém A, nebo – jako v projednávané věci – podle odpovědi předkládajícího soudu na písemnou otázku Soudního dvora uvedenou v bodě 23 tohoto rozsudku, systém B.
32 Pokud jde ve druhé řadě o článek 8 směrnice 2000/60, tento článek ukládá členským státům povinnost zajistit zřízení programů pro monitorování stavu vod za účelem zajištění provázaného a úplného přehledu o stavu vod v každé oblasti povodí a v názvu mimo jiné obecně odkazuje zejména na „povrchové vody“.
33 Jak však v podstatě uvedl generální advokát v bodě 38 svého stanoviska, vzhledem k tomu, že v případě jezer o velikosti plochy menší než 0,5 km² nemají členské státy povinnost provést jejich charakterizaci podle článku 5 a přílohy II směrnice 2000/60, logicky z toho vyplývá, že členské státy nemají ani povinnost klasifikovat ekologický stav takových jezer v souladu s článkem 8 a přílohou V této směrnice.
34 Výklad příloh II a V směrnice 2000/60 ve vzájemném spojení tento výklad v případě potřeby potvrzuje.
35 Konkrétně, když příloha V směrnice 2000/60 v oddíle 1.2 stanoví všeobecnou definici ekologického stavu řek, jezer, brakických vod a pobřežních vod pro účely jejich klasifikace, výslovně odkazuje na „typy“ útvarů povrchových vod, které jsou definovány v příloze II této směrnice, která, pokud jde o jezera, odkazuje pouze na jezera o velikosti plochy alespoň 0,5 km², jak vyplývá z bodu 29 tohoto rozsudku. Stejně tak, pokud jde o postup, který mají členské státy dodržet při stanovení norem chemické kvality povrchových vod, oddíl 1.2.6 uvedené přílohy V odkazuje rovněž na „typy“ útvarů povrchových vod.
36 Kromě toho například z oddílu 1.3 bodu i) přílohy II směrnice 2000/60 vyplývá, že se specifické referenční podmínky pro každý typ útvaru povrchových vod podle oddílu 1.1 této přílohy stanoví tak, aby představovaly hodnoty hydromorfologických, fyzikálně-chemických a biologických kvalitativních složek specifikované pro daný typ útvaru povrchových vod podle oddílu 1.1 přílohy V pro velmi dobrý ekologický stav definovaný v příslušné tabulce v oddílu 1.2 uvedené přílohy V. Stejně tak v souladu s oddílem 1.5 třetím pododstavcem přílohy II směrnice 2000/60 se za účelem optimalizace návrhu programů monitorování požadovaných ve smyslu článku 8 této směrnice případně vyžaduje další charakterizace, pokud jde o vodní útvary určené z hlediska splnění cílů environmentální kvality jako rizikové.
37 Kromě toho v souladu s oddílem 1.3 druhým pododstavcem přílohy V směrnice 2000/60 musí být situační monitorovací program a provozní monitorovací program zřízen na základě charakteristik a zhodnocení dopadů zpracovaných v souladu s článkem 5 a přílohou II této směrnice.
38 Výklad článků 5 a 8, jakož i příloh II a V směrnice 2000/60 v tom smyslu, že povinnost stanovit typově specifické referenční podmínky pro útvary povrchových vod ani povinnost zřídit programy pro monitorování stavu vod se netýkají jezer o velikosti plochy menší než 0,5 km², je rovněž podpořen přípravnými pracemi na této směrnici. Návrh směrnice Rady, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 1997, C 184, s. 20), ve znění pozměněného návrhu (Úř. věst. 1998, C 108, s. 94), totiž předpokládal stanovení povinností obdobných těm, které jsou v současnosti podrobně popsány v uvedených přílohách II a V, v jediné příloze V. Tento pozměněný návrh se však v rámci systému A nevztahoval na jezera s velikosti plochy menší než 0,01 km², zatímco směrnice 2000/60, jak byla nakonec přijata, stanoví pro stejné účely prahovou hodnotu 0,5 km².
39 Takové zvýšení prahové hodnoty velikosti jezer v průběhu legislativního procesu musí být chápáno zejména s ohledem na složitost procesu připomenutého v bodě 26 tohoto rozsudku a skutečnost – uvedenou po přijetí směrnice 2000/60 v bodě 3.5 pokynů č. 2, nadepsaném „Určení vodních útvarů“, jež byly vypracovány v rámci společné strategie k provádění této směrnice, za účasti Evropské komise, všech členských států, přistupujících zemí, Norského království a dalších zúčastněných stran a nevládních organizací – že povrchové vody zahrnují velký počet velmi malých vodních útvarů, u nichž může být administrativní zátěž spojená se správou obrovská.
40 Tento závěr však nebrání členským státům, které to považují za vhodné, aby s ohledem na cíle sledované směrnicí 2000/60 v rámci provádění systému B uvedeného v oddíle 1.1. bodě iv) přílohy II této směrnice podřídily určité typy jezer o velikosti plochy menší než 0,5 km² režimům zavedeným ustanoveními článků 5 a 8 a příloh II a V uvedené směrnice.
41 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 1 první odrážka a článek 8 směrnice 2000/60 ve spojení s přílohami II a V této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že na jezero, jehož velikost plochy je menší než 0,5 km², se nevztahuje povinnost stanovit referenční podmínky jeho charakteristik ani povinnost zřídit programy pro monitorování stavu vod stanovené v těchto ustanoveních.
K druhé otázce
42 Vzhledem k odpovědi podané na první otázku není třeba na druhou otázku odpovídat.
K třetí otázce
43 Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, jaké povinnosti má příslušný orgán podle směrnice 2000/60, pokud rozhoduje o žádosti o schválení záměru, jenž může mít dopad na jezero, pro které vzhledem k jeho velikosti plochy menší než 0,5 km² nebyly stanoveny referenční podmínky jeho charakteristik ani zřízen program pro monitorování stavu vod podle čl. 5 odst. 1 první odrážky a článku 8 směrnice 2000/60 ve spojení s přílohami II a V této směrnice.
44 Pro zodpovězení této otázky je třeba hned na úvod připomenout, že bod 25 odůvodnění směrnice 2000/60 zdůrazňuje, že mají být stanoveny environmentální cíle k tomu, aby bylo dosaženo dobrého stavu povrchových a podzemních vod v celé Evropské unii a na unijní úrovni zabráněno zhoršování stavu vod. Podle čl. 1 písm. a) směrnice 2000/60 je účelem této směrnice stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod, který zabrání dalšímu zhoršování a ochrání a zlepší stav vodních ekosystémů a suchozemských ekosystémů, které přímo závisejí na vodních ekosystémech. Dále jsou v čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice upřesněny environmentální cíle, kterých jsou členské státy povinny dosáhnout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2015, Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland, C‑461/13, EU:C:2015:433, body 35, 36 a 38).
45 Posledně uvedené ustanovení, jehož cílem je podle odstavce 1 uskutečňování programů opatření uvedených v plánech povodí, stanoví dva odlišné, byť úzce související cíle. Zaprvé podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/60 provedou členské státy potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod (povinnost zamezit zhoršení). Zadruhé na základě tohoto čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu ii) členské státy musí zajistit ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů povrchových vod, s ohledem na ustanovení bodu iii) tohoto ustanovení pro umělé a silně ovlivněné vodní útvary, s cílem dosáhnout dobrého stavu nejpozději na konci roku 2015 (povinnost zajistit zlepšení) (rozsudek ze dne 1. července 2015, Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland, C‑461/13, EU:C:2015:433, bod 39).
46 Vzhledem tedy k tomu, že tento článek 4 v odst. 1 písm. a) bodech i) a ii) odkazuje na „všechny útvary povrchových vod“, je třeba uvést, že čl. 2 bod 10 směrnice 2000/60 definuje „útvar povrchové vody“ jako „samostatný a významný prvek povrchové vody, jako jsou jezero, nádrž, tok, řeka nebo kanál, část toku, řeky nebo kanálu, brakické vody nebo úsek pobřežních vod“ a že čl. 2 bod 5 této směrnice definuje „jezero“ jako „útvar stojaté vnitrozemské povrchové vody“, aniž uvádí jakoukoli prahovou hodnotu.
47 Je však nutné připomenout, že podle ustálené judikatury je třeba při výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [rozsudek ze dne 26. dubna 2022, Landespolizeidirektion Steiermark (Maximální doba ochrany vnitřních hranic), C‑368/20 a C‑369/20, EU:C:2022:298, bod 56 a citovaná judikatura].
48 V tomto ohledu je třeba uvést, pokud jde o čl. 4 odst. 1 písm. a) body i) a ii) směrnice 2000/60, že pro stanovení rozsahu povinností zamezit zhoršení a zajistit zlepšení stavu útvarů povrchových vod, připomenutých v bodě 45 tohoto rozsudku, odkazuje toto ustanovení rovněž na „stav“ uvedených vodních útvarů. Posledně uvedený pojem je definován v bodě 17 článku 2 této směrnice jako „obecné vyjádření stavu útvaru povrchové vody určené buď ekologickým, nebo chemickým stavem, podle toho, který je horší“, přičemž „ekologický stav“ je definován v bodě 21 tohoto článku 2 jako „vyjádření kvality struktury a funkce vodních ekosystémů spojených s povrchovými vodami klasifikovanými v souladu s přílohou V“.
49 Jak přitom bylo uvedeno v bodě 35 tohoto rozsudku, z tabulky 1.2 této přílohy V, nadepsané „Všeobecná definice pro řeky, jezera, brakické vody a pobřežní vody“, vyplývá, že klasifikace ekologického stavu jsou upraveny pouze s ohledem na „typy“ útvarů povrchových vod. Kromě toho uvedená příloha V odkazuje na „typy“ útvarů povrchových vod rovněž tehdy, když v oddíle 1.2.6 stanoví postup, který mají členské státy dodržet při stanovení norem chemické kvality.
50 Ze znění čl. 4 odst. 1 písm. a) bodů i) a ii) směrnice 2000/60 vykládaného v jejich kontextu tak vyplývá, že stejně jako povinnosti vyplývající z čl. 5 odst. 1 první odrážky a z článku 8 této směrnice a s výhradou možnosti připomenuté v bodě 30 tohoto rozsudku, kterou mají členské státy, a sice možnosti zařadit útvary povrchových vod do skupin pro účely první charakterizace, se ani jedna z obou povinností stanovených v tomto čl. 4 odst. 1 písm. a) bodech i) a ii) nevztahuje na jezera o velikost plochy menší než 0,5 km².
51 Tento výklad je podpořen okolností, že uvedený článek 4 a povinnosti jim stanovené jsou součástí a vyvrcholením komplexního procesu zavedeného směrnicí 2000/60.
52 Jak totiž vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 26 tohoto rozsudku, směrnice 2000/60 za účelem zajištění toho, aby členské státy dosáhly environmentálních cílů sledovaných touto směrnicí a upřesněných v jejím čl. 4 odst. 1, stanoví řadu ustanovení, zejména ustanovení článků 5 a 8, jakož i příloh II a V, která zavádí komplexní proces, jenž zahrnuje několik podrobně upravených etap, s cílem umožnit členským státům provést nezbytná opatření v závislosti na specifických a charakteristických rysech vodních útvarů určených na jejich území.
53 Bylo by tedy neslučitelné se systematikou směrnice 2000/60, a zejména s komplexní povahou procesu, který tato směrnice zavádí, aby se závaznost environmentálních cílů uvedených v čl. 4 odst. 1 této směrnice týkala rovněž útvarů povrchových vod, které podle uvedené směrnice nebyly a nemusely být předmětem dvou etap tohoto procesu, a sice etap stanovených v článcích 5 a 8 téže směrnice, jejichž účelem je nicméně umožnit získání údajů nezbytných k dosažení těchto cílů.
54 Kromě toho, pokud jde o povinnost zamezit zhoršení stavu útvarů povrchových vod, uvedenou v čl. 4 odst. 1 písm. a) bodě i) směrnice 2000/60, Soudní dvůr opakovaně výslovně rozhodl, že tato povinnost zůstává závazná v každé fázi provádění této směrnice a uplatní se na „každý typ“ a stav útvaru povrchové vody, pro který byl nebo měl být přijat plán [rozsudky ze dne 1. července 2015, Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland, C‑461/13, EU:C:2015:433, bod 50; ze dne 4. května 2016, Komise v. Rakousko, C‑346/14, EU:C:2016:322, bod 64, a ze dne 5. května 2022, Association France Nature Environnement (Krátkodobé dopady na povrchové vody), C‑525/20, EU:C:2022:350, bod 25].
55 Je však třeba zdůraznit, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, že jelikož povrchové vody mohou být přirozeně propojeny, může kvalita malého prvku povrchové vody ovlivnit kvalitu jiného, většího prvku.
56 Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) bodů i) až iii) směrnice 2000/60 musí být vykládána v tom smyslu, že členské státy jsou povinny – s výhradou udělení výjimky – odmítnout schválení konkrétního záměru, pokud může vést ke zhoršení stavu útvaru povrchové vody nebo pokud ohrožuje dosažení dobrého stavu povrchových vod či dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu takových vod ke dni stanovenému touto směrnicí (rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Protect Natur-, Arten- und Landschaftsschutz Umweltorganisation, C‑664/15, EU:C:2017:987, bod 31 a citovaná judikatura).
57 Pokud tedy příslušný orgán členského státu posuzuje žádost o schválení určitého záměru, který může mít dopad na jezero o velikosti plochy menší než 0,5 km², neomezuje toto posouzení na účinky tohoto záměru na dané jezero. Naopak za účelem určení, zda tento záměr může vést ke zhoršení stavu útvaru povrchové vody nebo ohrozit dosažení dobrého stavu povrchových vod či dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu takových vod, zohledňuje vodní útvary, s nimiž je toto jezero propojeno.
58 Z toho vyplývá, že příslušný orgán členského státu je rovněž povinen, s výhradou udělení výjimky, odmítnout schválit konkrétní záměr, který může způsobit – z důvodu jeho účinků na jezero, jež nebylo z důvodu velikosti své plochy menší než 0,5 km² charakterizováno podle článku 5 a přílohy II směrnice 2000/60 a pro které nebyl ze stejného důvodu zřízen program monitorování stavu vod podle článku 8 a přílohy V této směrnice – zhoršení stavu jiného útvaru povrchové vody, který byl nebo měl být tímto členským státem určen jako „typ“ útvaru povrchové vody, nebo ohrozit dosažení dobrého stavu povrchových vod či dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu takového jiného útvaru povrchové vody.
59 V této souvislosti je třeba zejména připomenout, že podle čl. 4 odst. 8 směrnice 2000/60 musí členské státy při uplatňování mimo jiné odstavce 7 tohoto článku zabezpečit, aby nedošlo k trvalému vyloučení nebo ústupkům při dosahování cílů požadovaných touto směrnicí v jiných vodních útvarech ležících v téže oblasti povodí a uplatňování bylo v souladu se zaváděním jiných unijních předpisů v oblasti životního prostředí.
60 V projednávané věci předkládající soud v odpovědi na písemnou otázku Soudního dvora upřesnil, že jezero, o které se jedná ve věci v původním řízení, je propojeno se zvláštní oblastí ochrany zálivu a ostrovů Kilkieran přímým přílivovým spojením. Kromě toho žalobce v původním řízení ve svém písemném vyjádření uvádí, že ze studie hydrologické proveditelnosti společnosti Bradán Beo Teoranta z července 2017 vyplývá, že toto jezero je propojeno s jinými jezery.
61 Bude na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda tato jiná jezera nebo případně část pobřežních vod byly nebo měly být Irskem určeny jako „typy“ útvarů povrchových vod, a pokud tomu tak je, zda uskutečnění dotčeného záměru může mít dopad na stav těchto útvarů povrchových vod nebo případně jiného útvaru povrchové vody, který byl nebo měl být určen jako „typ“ útvaru povrchové vody.
62 Kromě toho bude na předkládajícím soudu, aby rovněž ověřil, zda je uskutečnění záměru dotčeného ve věci v původním řízení slučitelné s opatřeními prováděnými v rámci programu vypracovaného v souladu s článkem 11 směrnice 2000/60 pro dotčenou oblast povodí.
63 Ačkoli podle odstavce 1 tohoto článku 11 musí takový program opatření „[zohlednit výsledky] analýz požadovaných podle článku 5“ směrnice 2000/60, ze znění článku 11 této směrnice vyplývá, že se rozsah programu opatření neomezuje pouze na „typy“ útvarů povrchových vod charakterizované v rámci provádění uvedeného článku 5 a přílohy II této směrnice.
64 Konkrétně podle čl. 11 odst. 3 písm. c) směrnice 2000/60 musí „základní opatření“, jež musí být zahrnuta do každého programu opatření a představují minimální požadavky, které musí být splněny, zahrnovat opatření na podporu účinného a udržitelného využívání „vody“ za účelem zabránění ústupkům při dosahování cílů podle článku 4 této směrnice.
65 S ohledem na to, co bylo uvedeno v bodě 55 tohoto rozsudku, se přitom ochrana vod v útvarech povrchových vod, které stejně jako jezero, o které se jedná ve věci v původním řízení, nebyly a nemusely být dotyčným členským státem povinně určeny jako „typy“ útvarů povrchových vod, může v tomto rámci ukázat jako nezbytná.
66 Tento výklad je potvrzen pokyny zmíněnými v bodě 39 tohoto rozsudku. I když tento dokument potvrzuje, že neexistuje povinnost určit jezera, jejichž velikost plochy je menší než 0,5 km², jako „typy“ útvarů povrchových vod, zdůrazňuje se v něm, že „cíle směrnice [2000/60] se vztahují na všechny povrchové vody“, a doporučuje, aby se na tzv. malé útvary povrchových vod uplatňovala alespoň základní opatření uvedená v čl. 11 odst. 3 této směrnice „v případě potřeby za účelem zabránění ústupkům při dosahování cílů u jiných vodních útvarů“.
67 Z téhož důvodu se může ukázat jako nezbytné uplatnit i na útvary povrchových vod, které nebyly a nemusely být povinně určeny jako „typy“ útvarů povrchových vod, opatření ke kontrole odběrů vody, která jsou uvedena v čl. 11 odst. 3 písm. e) směrnice 2000/60 a v části B písm. viii) přílohy VI této směrnice.
68 Bude tedy příslušet předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda se taková opatření použijí na jezero, o které se jedná ve věci v původním řízení, v rámci programu opatření přijatého Irskem v souladu s článkem 11 směrnice 2000/60, a zda je uskutečnění záměru dotčeného ve věci v původním řízení s těmito opatřeními slučitelné.
69 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 písm. a) a článek 11 směrnice 2000/60 musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají příslušnému orgánu, pokud rozhoduje o žádosti o schválení záměru, jenž může mít dopad na určité jezero, pro které vzhledem k jeho velikosti plochy menší než 0,5 km² nebyly stanoveny referenční podmínky jeho charakteristik ani zřízen program pro monitorování stavu vod podle čl. 5 odst. 1 první odrážky a článku 8 směrnice 2000/60 ve spojení s příslušnými přílohami II a V této směrnice, aby zabezpečil zaprvé, že uskutečnění takového záměru nezpůsobí z důvodu jeho účinků na takové jezero zhoršení stavu jiného útvaru povrchové vody, který byl nebo měl být tímto členským státem určen jako „typ“ útvaru povrchové vody, ani neohrozí dosažení dobrého stavu povrchových vod či dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu takového jiného útvaru povrchové vody, a zadruhé, že uskutečnění tohoto záměru bude v souladu s opatřeními prováděnými v rámci programu vypracovaného v souladu s článkem 11 uvedené směrnice pro dotyčnou oblast povodí.
K nákladům řízení
70 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Článek 5 odst. 1 první odrážka a článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, ve spojení s přílohami II a V této směrnice,
musí být vykládány v tom smyslu, že
na jezero, jehož velikost plochy je menší než 0,5 km², se nevztahuje povinnost stanovit referenční podmínky jeho charakteristik ani povinnost zřídit programy pro monitorování stavu vod stanovené v těchto ustanoveních.
2) Článek 4 odst. 1 písm. a) a článek 11 směrnice 2000/60
musí být vykládány v tom smyslu, že
ukládají příslušnému orgánu, pokud rozhoduje o žádosti o schválení záměru, jenž může mít dopad na určité jezero, pro které vzhledem k jeho velikosti plochy menší než 0,5 km² nebyly stanoveny referenční podmínky jeho charakteristik ani zřízen program pro monitorování stavu vod podle čl. 5 odst. 1 první odrážky a článku 8 směrnice 2000/60 ve spojení s příslušnými přílohami II a V této směrnice, aby zabezpečil zaprvé, že uskutečnění takového záměru nezpůsobí z důvodu jeho účinků na takové jezero zhoršení stavu jiného útvaru povrchové vody, který byl nebo měl být tímto členským státem určen jako „typ“ útvaru povrchové vody, ani neohrozí dosažení dobrého stavu povrchových vod či dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu takového jiného útvaru povrchové vody, a zadruhé, že uskutečnění tohoto záměru bude v souladu s opatřeními prováděnými v rámci programu vypracovaného v souladu s článkem 11 uvedené směrnice pro dotyčnou oblast povodí.
Podpisy