null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
16. května 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Článek 45 SFEU – Volný pohyb pracovníků – Rovné zacházení – Sociální výhody – Nařízení (EU) č. 492/2011 – Článek 7 odst. 2 – Rodinný přídavek – Pracovník, který má v péči dítě umístěné u něj soudním rozhodnutím – Pracovník-rezident a pracovník-nerezident – Rozdílné zacházení – Neexistence odůvodnění“
Ve věci C‑27/23 [Hocinx](i),
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Cour de cassation (Kasační soud, Lucembursko) ze dne 19. ledna 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 23. ledna 2023, v řízení
FV
proti
Caisse pour l’avenir des enfants.
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení: K. Jürimäe, předsedkyně senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce třetího senátu, N. Piçarra, N. Jääskinen (zpravodaj) a M. Gavalec, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za FV: J.-M. Bauler, avocat,
– za Caisse pour l’avenir des enfants: A. Rodesch a B. Rodesch, avocats,
– za Evropskou komisi: F. Clotuche-Duvieusart a B.-R. Killmann, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 25. ledna 2024,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 45 SFEU, čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. 2011, L 141, s. 1), článku 67 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1), jakož i článku 60 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2009, L 284, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi FV, příhraničním pracovníkem, a Caisse pour l’avenir des enfants (orgán pro správu a vyplácení rodinných dávek, Lucembursko) (dále jen „CAE“) ve věci odmítnutí CAE přiznat rodinný přídavek na dítě, které bylo na základě rozhodnutí soudu umístěno do rodiny FV.
Unijní právo
Nařízení (EU) č. 2019/1111
3 Podle čl. 1 odst. 2 písm. d) nařízení Rady č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Úř. věst. 2019, L 178, s. 1) se toto nařízení vztahuje na „umístění dítěte do ústavní výchovy nebo pěstounské péče“.
4 Článek 30 odst. 1 nařízení 2019/1111 zní:
„Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.“
Nařízení č. 492/2011
5 Článek 7 nařízení č. 492/2011 stanoví:
„1. S pracovníkem, který je státním příslušníkem členského státu, nesmí být na území jiného členského státu zacházeno z důvodu jeho státní příslušnosti jinak než s tuzemskými pracovníky, jde-li o podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, zejména z oblasti odměňování, skončení pracovního poměru a návratu k povolání nebo opětného zaměstnání, pokud se stal nezaměstnaným.
2. Požívá stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci.
[...]“
Nařízení č. 883/2004
6 Bod 8 odůvodnění nařízení č. 883/2004 zní takto:
„Obecná zásada rovného zacházení má zvláštní význam pro pracovníky, včetně příhraničních pracovníků, kteří nebydlí v členském státě, v němž jsou zaměstnáni.“
7 Článek 1 tohoto nařízení stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se:
[...]
f) ‚příhraničním pracovníkem‘ rozumí každá osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná v určitém členském státě, která má bydliště v jiném členském státě, do něhož se zpravidla vrací denně nebo alespoň jednou týdně;
[...]
z) ‚rodinnou dávkou‘ rozumí všechny věcné nebo peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou záloh na výživné a zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítěte uvedených v příloze I.“
8 Článek 2 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:
„Toto nařízení se vztahuje na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé.“
9 Článek 3 odst. 1 téhož nařízení stanoví:
„Toto nařízení se vztahuje na veškeré právní předpisy týkající se těchto oblastí sociálního zabezpečení:
[...]
j) rodinné dávky.“
10 Článek 4 nařízení č. 883/2004, nadepsaný „Rovnost zacházení“, stanoví:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak, požívají osoby, na které se toto nařízení vztahuje, stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci.“
Směrnice 2004/38/ES
11 Článek 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46), zní takto:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
1. ‚občanem Unie‘ osoba, která je státním příslušníkem některého členského státu;
2. ‚rodinným příslušníkem‘:
a) manžel nebo manželka;
b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manželstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu;
c) potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami, a takoví potomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení [stanovených] v písmenu b);
d) předci v přímé linii, kteří jsou vyživovanými osobami, a takoví předci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení [stanovených] v písmenu b);
[...]“
Lucemburské právo
12 Relevantními ustanoveními lucemburského práva jsou články 269 a 270 code de la sécurité sociale (zákon o sociálním zabezpečení), ve znění použitelném od 1. srpna 2016, kdy vstoupil v platnost loi du 23 juillet 2016, portant modification du code de la sécurité sociale, de la loi modifiée du 4 décembre 1967 concernant l’impôt sur le revenu, et abrogeant la loi modifiée du 21 décembre 2007 concernant le boni pour enfant (zákon dne 23. července 2016, kterým se mění zákon o sociálním zabezpečení, zákon ze dne 4. prosince 1967 o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a ruší se zákon ze dne 21. prosince 2007 o příspěvku na dítě, ve znění pozdějších předpisů) (Mémorial A 2016, s. 2348, dále jen „zákon“).
13 Článek 269 zákona, nadepsaný „Podmínky přiznání“, v odstavci 1 stanoví:
„Zavádí se příspěvek na budoucnost dětí, dále jen ‚rodinný přídavek‘.
Nárok na rodinný přídavek vzniká:
a) každému dítěti, které skutečně a soustavně pobývá v Lucembursku a má zde zákonné bydliště;
b) rodinným příslušníkům ve smyslu článku 270 každé osoby, na kterou se vztahují lucemburské právní předpisy a která spadá do oblasti působnosti unijních právních předpisů nebo jiného bilaterálního či multilaterálního nástroje uzavřeného Lucemburskem v oblasti sociálního zabezpečení, jež stanoví vyplácení rodinných přídavků podle právní úpravy státu zaměstnání. Rodinní příslušníci musejí mít bydliště v zemi stanovené v dotyčných právních předpisech nebo nástrojích.“
14 Článek 270 tohoto zákona uvádí:
„Pro účely použití čl. 269 odst. 1 písm. b) se za rodinné příslušníky osoby, u kterých vzniká nárok na rodinný přídavek, považují děti narozené v manželství, děti narozené mimo manželství a adoptivní děti této osoby.“
15 Co se týče dětí s bydlištěm v Lucembursku, čl. 273 odst. 4 uvedeného zákona upřesňuje:
„V případě, že o umístění dítěte rozhodl soud, vyplácí se rodinný přídavek fyzické nebo právnické osobě, které bylo dítě svěřeno do péče a u které má dítě zákonné bydliště a u které skutečně a soustavně pobývá.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
16 FV, který pracuje v Lucembursku a bydlí v Belgii, má postavení příhraničního pracovníka a vztahuje se na něj tedy lucemburský režim rodinných přídavků. Od 26. prosince 2005 je dítě FW umístěno na základě rozhodnutí belgického soudu v rodině FV.
17 Rozhodnutím ze dne 7. února 2017 řídící výbor CAE odejmul FV se zpětným účinkem ke dni 1. srpna 2016 nárok na rodinné přídavky vyplácené na dítě FW s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že FV není jeho rodičem, nemá toto dítě postavení „rodinného příslušníka“ ve smyslu článku 270 zákona.
18 Conseil arbitral de la sécurité sociale (soud pro záležitosti sociálního zabezpečení, Lucembursko) toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc CAE.
19 Dne 27. ledna 2022 Conseil supérieur de la sécurité sociale (Lucembursko) nicméně rozhodnutí CAE ze dne 7. února 2017 potvrdil, přičemž jej nahradil vlastním rozhodnutím. FV podal kasační opravný prostředek ke Cour de cassation (Kasační soud, Lucembursko), který je předkládajícím soudem.
20 Uvedený soud vysvětluje, že podle použitelné vnitrostátní právní úpravy má dítě s bydlištěm v tuzemsku přímý nárok na vyplácení rodinných dávek. Naproti tomu v případě dětí-nerezidentů je takový nárok upraven pouze jako odvozený nárok „rodinných příslušníků“ příhraničního pracovníka, přičemž jejich definice nezahrnuje děti umístěné do rodiny takového pracovníka soudním rozhodnutím.
21 S odkazem na rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (C‑802/18, EU:C:2020:269), si uvedený soud klade otázku, zda je toto rozdílné zacházení v souladu s unijním právem. Z tohoto rozsudku totiž vyplývá, že „dítětem příhraničního pracovníka“, které může nepřímo požívat sociálních výhod, je třeba rozumět rovněž dítě, které má příbuzenský vztah k manželovi či manželce nebo registrovanému partnerovi či partnerce dotyčného pracovníka, pokud tento pracovník zajišťuje výživu tohoto dítěte.
22 Za těchto podmínek se Cour de cassation (Kasační soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Brání zásada rovného zacházení zaručená článkem 45 SFEU a čl. 7 odst. 2 nařízení [č. 492/2011], jakož i článek 67 nařízení [č. 883/2004] a článek 60 nařízení [č. 987/2009] právním předpisům členského státu, podle kterých nemůže být příhraničním pracovníkům vyplácen na děti, umístěné u těchto pracovníků na základě soudního rozhodnutí, rodinný přídavek spojený s výkonem závislé činnosti těmito pracovníky v tomto členském státě, ačkoliv všechny děti, o jejichž umístění rozhodl soud a mají bydliště v uvedeném členském státě, mají nárok na tento přídavek, který se vyplácí fyzické nebo právnické osobě, které bylo dítě svěřeno do péče, u které má dítě zákonné bydliště a u které skutečně a soustavně pobývá? Může mít na odpověď na tuto otázku vliv skutečnost, že příhraniční pracovník zajišťuje výživu tohoto dítěte?“
K předběžné otázce
23 Podstatou jediné otázky předkládajícího soudu je, zda článek 45 SFEU a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 musí být vykládány v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, podle nichž pracovník-nerezident nemůže pobírat na dítě, které u něj bylo umístěno soudním rozhodnutím a které má v péči, rodinný přídavek spojený s výkonem závislé činnosti tímto pracovníkem v tomto členském státě, ačkoliv dítě umístěné soudem, které má bydliště v uvedeném členském státě, má nárok na tento přídavek, který se vyplácí fyzické nebo právnické osobě, které bylo toto dítě svěřeno do péče, a zda má na odpověď na tuto otázku vliv okolnost, že pracovník-nerezident zajišťuje výživu dítěte u něj umístěného.
24 Úvodem je třeba poznamenat, že projednávaná věc se týká pouze otázky, zda členský stát může uplatňovat odlišné podmínky přiznání takového příspěvku, jako je rodinný přídavek dotčený v původním řízení, ve vztahu k pracovníkovi-rezidentovi a pracovníkovi-nerezidentovi.
25 Za těchto podmínek nelze předběžnou otázku posuzovat ve světle článku 67 nařízení č. 883/2004 a článku 60 nařízení č. 987/2009, jelikož tato ustanovení se netýkají situace samotného pracovníka, ale situace jeho rodinných příslušníků majících bydliště v jiném členském státě.
26 Po tomto upřesnění je třeba předně uvést, co se týče článku 45 odst. 2 SFEU, že toto ustanovení uvádí, že volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. Článek 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 představuje konkrétní vyjádření takto zakotveného pravidla rovného zacházení ve specifické oblasti poskytování sociálních výhod, přičemž toto ustanovení upřesňuje, že pracovník, který je státním příslušníkem jednoho členského státu, požívá na území jiných členských států, jejichž není státním příslušníkem, stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2020, Jobcenter Krefeld, C‑181/19, EU:C:2020:794, body 44 a 78, jakož i ze dne 21. prosince 2023, Chief Appeals Officer a další, C‑488/21, EU:C:2023:1013, bod 49).
27 A dále Soudní dvůr již měl příležitost judikovat, že vzhledem k tomu, že rodinný přídavek dotčený v původním řízení je spojený s výkonem závislé činnosti příhraničním pracovníkem, představuje sociální výhodu ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011. Tento příspěvek je rovněž dávkou sociálního zabezpečení spadající mezi rodinné dávky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka), C‑802/18, EU:C:2020:269, body 31 a 40].
28 Soudní dvůr přitom opakovaně rozhodl, že zásada rovného zacházení zakotvená v čl. 45 odst. 2 SFEU a v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 zakazuje nejen přímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, ale také všechny formy nepřímé diskriminace, které v důsledku použití jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku [rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka), C‑802/18, EU:C:2020:269, bod 54 a citovaná judikatura].
29 Pokud jde o tuto zásadu, ze které vychází volný pohyb pracovníků, Soudní dvůr již rozhodl, že zejména za účelem co možná nejúčinnějšího zaručení rovného zacházení se všemi osobami pracujícími na území členského státu podléhá podle článku 4 nařízení č. 883/224 ve spojení s bodem 8 jeho odůvodnění zaměstnanec působící v určitém členském státě zpravidla právním předpisům tohoto státu a musí v něm v souladu s tímto článkem pobírat tytéž dávky jako státní příslušníci daného členského státu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2022, Komise v. Rakousko (Indexace rodinných dávek), C‑328/20, EU:C:2022:468, bod 108 a citovaná judikatura].
30 Jak přitom bylo připomenuto v bodě 26 tohoto rozsudku, čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 vyjadřuje tutéž zásadu rovného zacházení, když stanoví, že pracovník z jiného členského státu požívá stejných sociálních výhod jako pracovníci-rezidenti.
31 Vzhledem k tomu, že příhraniční pracovníci přispívají k financování sociálních politik hostitelského členského státu z hlediska daňových a sociálních příspěvků, které odvádějí v tomto státě na základě závislé činnosti, kterou tam vykonávají, musí mít možnost pobírat rodinné dávky, jakož i sociální a daňové výhody za stejných podmínek jako tuzemští pracovníci [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. června 2012, Komise v. Nizozemsko, C‑542/09, EU:C:2012:346, bod 66; ze dne 16. června 2022, Komise v. Rakousko (Indexace rodinných dávek), C‑328/20, EU:C:2022:468, bod 109, jakož i ze dne 21. prosince 2023, Chief Appeals Officer a další, C‑488/21, EU:C:2023:1013, bod 71].
32 V projednávaném případě nemají podle použitelných vnitrostátních právních předpisů pracovníci-nerezidenti nárok na rodinný přídavek dotčený v původním řízení za stejných podmínek jako pracovníci-nerezidenti, pokud jde o děti umístěné do rodiny takových pracovníků, jelikož příhraniční pracovník, na rozdíl od pracovníka-rezidenta, tento příspěvek na dítě, které je umístěno do jeho rodiny a které má v péči, nepobírá.
33 Z předkládacího rozhodnutí totiž plyne, že podle čl. 269 odst. 1 písm. a) zákona vzniká nárok na rodinný přídavek všem dětem, které skutečně a soustavně pobývají v Lucembursku a mají zde zákonné bydliště. Pokud jde o děti umístěné soudním rozhodnutím, čl. 273 odst. 4 tohoto zákona upřesňuje, že v případě takového umístění se tato dávka vyplácí fyzické nebo právnické osobě, které bylo dítě svěřeno do péče a u které má dítě zákonné bydliště a u které skutečně a soustavně pobývá.
34 Naproti tomu podle čl. 269 odst. 1 písm. b) a článku 270 zákona vzniká příhraničnímu pracovníkovi nárok na rodinný přídavek pouze u dětí, které se považují za rodinné příslušníky tohoto pracovníka na základě posledně uvedeného ustanovení, tedy u dětí narozených v manželství, dětí narozených mimo manželství a adoptivních dětí této osoby.
35 Za těchto podmínek nelze dítěti, které je umístěno do rodiny pracovníka, jenž využil svého práva volného pohybu, a které má zákonné bydliště u tohoto pracovníka a skutečně a soustavně tam pobývá, přiznat rodinnou dávku, která pro příhraničního pracovníka představuje „sociální výhodu“, ačkoliv umístěné děti, které mají zákonné bydliště u pracovníků, jež jsou státními příslušníky hostitelského členského státu, a skutečně a soustavně tam pobývají, se jí naopak domáhat mohou. Takové rozdílné zacházení, které může působit především v neprospěch státních příslušníků jiných členských států, jelikož nerezidenty jsou nejčastěji osoby, které nejsou tuzemskými státními příslušníky, představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti.
36 Okolnost, že rozhodnutí o umístění vydal soud jiného členského státu, než je hostitelský členský stát dotyčného pracovníka, nemůže mít na takový závěr vliv.
37 Příslušné lucemburské orgány jsou totiž povinny uznat rozhodnutí jiného členského státu o umístění a přiznat mu stejnou právní sílu jako rovnocennému vnitrostátnímu rozhodnutí. To vyplývá z čl. 1 odst. 2 písm. d) ve spojení s čl. 30 odst. 1 nařízení 2019/1111. Tato ustanovení odpovídají v podstatě totožným ustanovením obsaženým v čl. 1 odst. 2 písm. d) a v čl. 21 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. 2003, L 338, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243), které bylo použitelné ke dni nabytí účinnosti zákona ze dne 23. července 2016, jímž byl změněn zákon, a které bylo zrušeno nařízením 2019/1111.
38 K tomu, aby byla nepřímá diskriminace uvedená v bodě 35 tohoto rozsudku odůvodněná, musí být způsobilá zaručit uskutečnění legitimního cíle a nesmí překračovat meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. června 2012, Komise v. Nizozemsko, C‑542/09, EU:C:2012:346, body 55 a 73, jakož i ze dne 2. dubna 2020, Caisse pour l'avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka), C‑802/18, EU:C:2020:269, body 56 a 58]. Předkládající soud však neuvedl žádný legitimní cíl, který by mohl takovou nepřímou diskriminaci odůvodnit.
39 Je tudíž třeba mít za to, že článek 45 SFEU a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 brání ustanovením členského státu, podle nichž pracovníci-nerezidenti nemohou, na rozdíl od pracovníků-rezidentů, pobírat takovou sociální výhodu, jako je rodinný přídavek dotčený v původním řízení, na děti umístěné do jejich rodiny, které mají v péči a které u nich mají zákonné bydliště a skutečně a soustavně tam pobývají.
40 Konečně, pokud jde o otázku, zda okolnost, že pracovník-nerezident zajišťuje výživu dítěte umístěného do jeho rodiny, které má ve své péči, má vliv na odpověď na položenou otázku, stačí poznamenat, že nemá-li dojít k porušení rovného zacházení s příhraničními pracovníky, může být taková okolnost zohledněna v rámci přiznání rodinného příspěvku takovému pracovníkovi pouze tehdy, pokud použitelné vnitrostátní právní předpisy stanoví takovou podmínku pro přiznání tohoto příspěvku pracovníkovi-rezidentovi, kterému bylo svěřeno do péče u něj umístěné dítě.
41 S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 45 SFEU a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 musí být vykládány v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, podle nichž pracovník-nerezident nemůže pobírat na dítě, které u něj bylo umístěno soudním rozhodnutím a které má v péči, rodinný přídavek spojený s výkonem závislé činnosti tímto pracovníkem v tomto členském státě, ačkoliv dítě umístěné soudem, které má bydliště v uvedeném členském státě, má nárok na tento přídavek, který se vyplácí fyzické nebo právnické osobě, které bylo toto dítě svěřeno do péče. Okolnost, že pracovník-nerezident zajišťuje výživu u něj umístěného dítěte, může být zohledněna v rámci přiznání rodinného příspěvku takovému pracovníkovi na dítě umístěné do jeho rodiny pouze tehdy, pokud použitelné vnitrostátní právní předpisy stanoví takovou podmínku pro přiznání tohoto příspěvku pracovníkovi-rezidentovi, kterému bylo svěřeno do péče dítě umístěné do jeho rodiny.
K nákladům řízení
42 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 45 SFEU a čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie
musí být vykládány v tom smyslu, že
brání právním předpisům členského státu, podle nichž pracovník-nerezident nemůže pobírat na dítě, které u něj bylo umístěno soudním rozhodnutím a které má v péči, rodinný přídavek spojený s výkonem závislé činnosti tímto pracovníkem v tomto členském státě, ačkoliv dítě umístěné soudem, které má bydliště v uvedeném členském státě, má nárok na tento přídavek, který se vyplácí fyzické nebo právnické osobě, které bylo toto dítě svěřeno do péče. Okolnost, že pracovník-nerezident zajišťuje výživu u něj umístěného dítěte, může být zohledněna v rámci přiznání rodinného příspěvku takovému pracovníkovi na dítě umístěné do jeho rodiny pouze tehdy, pokud použitelné vnitrostátní právní předpisy stanoví takovou podmínku pro přiznání tohoto příspěvku pracovníkovi-rezidentovi, kterému bylo svěřeno do péče dítě umístěné do jeho rodiny.
Podpisy