Žaloba podaná dne 14. března 2013 - Petro Suisse Intertrade v. Rada

(Věc T-156/13)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Petro Suisse Intertrade Co. SA (Pully, Švýcarsko) (zástupci: J. Grayston, Solicitor, P. Gjørtler, G. Pandey, D. Rovetta, N. Pilkington a D. Sellers, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Rady 2012/829/SZBP ze dne 21. prosince 2012 (Úř. věst. L 356, s. 71), kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu, a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1264/2012 ze dne 21. prosince 2012 (Úř. věst. L 356, s. 55), kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu, a to v rozsahu, v němž se napadené akty týkají žalobkyně, a

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů vycházejících z porušení podstatných procesních náležitostí a z porušení Smluv a právních norem týkajících se jejich uplatňování: porušení práva na slyšení, porušení povinnosti provést řádné oznámení, nedostatek odůvodnění, porušení práva na obhajobu, zjevně nesprávné posouzení a porušení základního práva vlastnit majetek.

Žalobkyně tvrdí, že jí Rada nezajistila slyšení a že tuto skutečnost nelze ničím odůvodnit. Rada podle ní také řádně neidentifikovala žalobkyni coby adresáta rozhodnutí a nařízení a rovněž řádně neidentifikovala žalobkyni ve svém oznámení, a tyto akty každopádně obsahovaly nedostatečné odůvodnění. Žádosti žalobkyně o potvrzení identifikace, o rozšíření odůvodnění a o zpřístupnění dokumentů nebyly zodpovězeny, až na stručný dopis potvrzující přijetí žádostí. Podle žalobkyně Rada tímto nekonáním porušila její právo na obhajobu, neboť jí byla odepřena možnost předložit účinné argumenty proti závěrům Rady, a to z důvodu, že jí tyto závěry nebyly sděleny. Na rozdíl od tvrzení Rady žalobkyně uvádí, že není "krycí společností" ovládanou společností National Iranian Oil Company (NIOC), a Rada každopádně neprokázala, že ovládání žalobkyně společností NIOC poskytuje íránskému státu ekonomický prospěch, který by byl v rozporu s cílem napadeného rozhodnutí a napadeného nařízení. Konečně omezením způsobilosti žalobkyně uzavírat smlouvy porušila Rada základní právo vlastnit majetek, neboť tak přijala opatření, o nichž nelze potvrdit, že byla přiměřená.

____________