ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
26. září 2013(*)
„Kasační opravný prostředek – Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) – Registrace, hodnocení a povolování chemických látek – Nařízení (ES) č. 1907/2006 (nařízení REACH) – Články 57 a 59 – Látky podléhající povolení – Identifikace akrylamidu jakožto látky vzbuzující mimořádné obavy – Zápis na kandidátský seznam – Zveřejnění – Lhůta pro podání žaloby – Článek 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu – Datum, od kterého začíná běžet tato lhůta v případě žaloby směřující proti rozhodnutí zveřejněnému výhradně prostřednictvím internetu – Právní jistota – Účinná právní ochrana“
Ve věci C‑625/11 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 30. listopadu 2011,
Polyelectrolyte Producers Group GEIE (PPG), se sídlem v Bruselu (Belgie),
SNF SAS, se sídlem v Andrézieux-Bouthéon (Francie),
zastoupené R. Canou a K. Van Maldegemem, avocats,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky),
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), zastoupená M. Heikkilä a W. Broerem, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Stuyckem, advocaat,
žalovaná v prvním stupni,
Nizozemské království, zastoupené C. Wissels a B. Koopman, jako zmocněnkyněmi,
Evropská komise, zastoupená P. Oliverem a E. Manhaevem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejší účastníci řízení v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, J. Malenovský, U. Lõhmus (zpravodaj), M. Safjan a A. Prechal, soudci,
generální advokát: P. Cruz Villalón,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. listopadu 2012,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 21. března 2013,
vydává tento
Rozsudek
1 Polyelectrolyte Producers Group GEIE (PPG) (dále jen „PPG“) a SNF SAS (dále jen „SNF“) se svým kasačním opravným prostředkem domáhají zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 21. září 2011, PPG a SNF v. ECHA (T‑268/10, Sb. rozh. s. II‑6595, dále jen „napadené usnesení“), kterým Tribunál odmítl jakožto nepřípustnou jejich žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), kterým byl akrylamid (ES č. 201-173-7) identifikován jako látka splňující kritéria stanovená v článku 57 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1, a oprava Úř. věst. 2007, L 136, s. 3, dále jen „nařízení REACH“), a zapsán na seznam látek pro případné zahrnutí do přílohy XIV uvedeného nařízení v souladu s článkem 59 tohoto nařízení (dále jen „sporné rozhodnutí“).
Právní rámec
Nařízení REACH
2 Článek 57 nařízení REACH vyjmenovává látky, které mohou být zahrnuty do přílohy XIV tohoto nařízení, nadepsané „Seznam látek podléhajících povolení“. Článek 57 písm. a) a b) tohoto nařízení uvádí látky, které splňují kritéria pro klasifikaci jakožto karcinogenní a mutagenní látky spadající do určitých kategorií.
3 Podle článku 59 tohoto nařízení, nadepsaného „Identifikace látek uvedených v článku 57“:
„1. Postup stanovený v odstavcích 2 až 10 tohoto článku se použije k identifikaci látek splňujících kritéria v článku 57 a sestavení seznamu látek pro případné zahrnutí do přílohy XIV [(dále jen ,kandidátský seznam‘)]. [...]
[...]
10. [ECHA] neprodleně po přijetí rozhodnutí o zahrnutí látky zveřejní seznam uvedený v odstavci 1 na své internetové stránce a aktualizuje jej.“
4 Článek 94 odst. 1 nařízení REACH stanoví, že v souladu s článkem 263 SFEU lze u Tribunálu nebo u Soudního dvora podat žalobu proti rozhodnutí přijatému odvolacím senátem ECHA nebo proti rozhodnutí ECHA v případech, kdy odvolání k odvolacímu senátu není možné.
5 Proti rozhodnutím přijatým na základě článku 59 tohoto nařízení není stanoven opravný prostředek k uvedenému odvolacímu senátu.
Jednací řád Tribunálu
6 Článek 102 jednacího řádu Tribunálu stanoví:
„1. Jestliže lhůta pro podání žaloby proti aktu některého orgánu začíná běžet od zveřejnění tohoto aktu, počítá se tato lhůta ve smyslu čl. 101 odst. 1 písm. a) od konce čtrnáctého dne po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.“
Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
7 PPG je evropským zájmovým hospodářským sdružením, které zastupuje zájmy společností vyrábějících nebo dovážejících polyelektrolyty, polyakrylamidy nebo jiné polymery s obsahem akrylamidu. SNF je jedním z členů PPG.
8 Dne 25. srpna 2009 předalo Nizozemské království ECHA dokumentaci, kterou vypracovalo a která se týká identifikace akrylamidu jakožto látky splňující kritéria stanovená v čl. 57 písm. a) a b) nařízení REACH.
9 Po skončení řízení uvedeného v článku 59 nařízení REACH identifikovala ECHA na základě sporného rozhodnutí akrylamid jakožto látku splňující kritéria stanovená v článku 57 tohoto nařízení a zapsala akrylamid na kandidátský seznam.
10 Dne 30. března 2010 byl tento seznam zahrnující akrylamid zveřejněn na internetové stránce ECHA v souladu s čl. 59 odst. 10 nařízení REACH.
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
11 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 10. června 2010 podaly PPG a SNF žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí.
12 Dne 5. listopadu vznesla ECHA podáním došlým kanceláři Tribunálu námitku nepřípustnosti proti této žalobě. Založila ji na třech důvodech nepřípustnosti, a sice že nebyla dodržena lhůta pro podání žaloby; podpůrně pak, že se sporné rozhodnutí nedotýkalo přímo žalobců, a dále že toto rozhodnutí, které není nařizovacím aktem ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, se žalobců osobně nedotýká.
13 Nizozemskému království a Evropské komisi bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání ECHA. Komise podpořila argumentaci ECHA vycházející z nedodržení lhůty pro podání žaloby a rovněž namítala nepřípustnost uvedené žaloby z důvodu překážky litispendence.
14 Pokud jde o nedodržení lhůty pro podání žaloby, ECHA a Komise v podstatě tvrdí, že sporné rozhodnutí bylo zveřejněno dne 30. března 2010 a že lhůta pro podání žaloby proti tomuto rozhodnutí, stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, uplynula dne 30. května 2010. Od tohoto data plynula dodatečná desetidenní lhůta z důvodu vzdálenosti stanovená v čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, takže celá lhůta pro podání žaloby uplynula dne 9. června 2010. V důsledku toho byla žaloba PPG a SNF, podaná dne 10. června 2010, podána opožděně.
15 Žalobci se dovolávali použití čl. 102 odst. 1 uvedeného jednacího řádu a tvrdili, že lhůtu pro podání žaloby je nutno počítat od konce čtrnáctého dne po zveřejnění sporného rozhodnutí, takže tato lhůta byla v projednávaném případě dodržena.
16 V bodě 33 napadeného usnesení Tribunál rozhodl, že toto ustanovení se na základě svého znění použije pouze na akty zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, zatímco čl. 59 odst. 10 nařízení REACH upravuje zveřejnění kandidátského seznamu na internetové stránce ECHA, a že žádné jiné ustanovení uvedeného nařízení neupravuje jiný způsob zveřejnění.
17 V tomto ohledu měl Tribunál nejprve v bodě 35 tohoto usnesení za to, že zveřejnění výhradně prostřednictvím internetu se uskutečňuje elektronickými prostředky, takže akty, které jsou tímto způsobem zveřejněny, jsou veřejně přístupné v celé Unii v tomtéž okamžiku. Tribunál naproti tomu konstatoval, že na internetu je sice dostupná i elektronická verze Úředního věstníku Evropské unie, avšak závazná je pouze jeho tištěná verze.
18 Dále Tribunál v bodě 37 napadeného usnesení konstatoval, že jeho judikaturu týkající se zveřejnění rozhodnutí ve věci státních podpor nelze uplatnit na projednávaný případ. V tomto ohledu upřesnil, že ačkoli podle této judikatury skutečnost, že se poskytne třetím osobám úplný přístup ke znění rozhodnutí umístěného na internetové stránce spolu se zveřejněním souhrnného sdělení v Úředním věstníku Evropské unie, otvírá působnost čl. 102 odst. 1 jeho jednacího řádu, je zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie výslovně stanoveno v článku 26 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
19 Konečně Tribunál v bodě 38 napadeného usnesení zamítl argument žalobců, podle kterého skutečnost, že se čl. 102 odst. 1 jeho jednacího řádu nepoužije na zveřejnění prováděná podle unijního práva výhradně prostřednictvím internetu, představuje diskriminaci nebo svévolné zacházení s žalobci. Tribunál měl za to, že skutková a právní situace, ve které se nachází osoba v důsledku zveřejnění aktu v Úředním věstníku Evropské unie, není srovnatelná s tou, ve které se nachází osoba v důsledku zveřejnění aktu výhradně prostřednictvím internetu. Kromě toho podle Tribunálu zohlednění data zveřejnění sporného rozhodnutí na internetové stránce ECHA jakožto data zveřejnění ve smyslu čl. 263 šestého pododstavce SFEU zajišťuje rovné zacházení pro všechny zúčastněné tím, že zabezpečuje, aby byla lhůta pro podání žaloby proti tomuto rozhodnutí počítána stejným způsobem pro všechny. Tribunál doplnil, že rozdíly existující ohledně počítání lhůty pro podání žaloby mezi zveřejněním v Úředním věstníku Evropské unie a zveřejněním prostřednictvím internetu jsou každopádně rovněž odůvodněny s ohledem na specifické rysy posledně uvedeného zveřejnění.
20 Na základě přezkumu námitky nepřípustnosti vycházející z nedodržení lhůty pro podání žaloby Tribunál odmítl žalobu PPG a SNF jakožto nepřípustnou, aniž se zabýval ostatními námitkami nepřípustnosti, které vznesly ECHA a Komise.
Návrhová žádání účastníků řízení
21 Navrhovatelky navrhují, aby Soudní dvůr zrušil napadené usnesení, jakož i sporné rozhodnutí, nebo podpůrně vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o jejich žalobě, a uložil ECHA náhradu nákladů řízení v obou stupních.
22 ECHA, jakož i Nizozemské království a Komise, jež podporovaly ECHA v prvním stupni, navrhují, aby Soudní dvůr prohlásil kasační opravný prostředek za neopodstatněný a uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
Argumentace účastníků řízení
23 Navrhovatelky se dovolávají jediného důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícího z nesprávného právního posouzení, kterého se dopustil Tribunál při výkladu a použití čl. 102 odst. 1 svého jednacího řádu, v jehož důsledku byla porušena zásada účinné právní ochrany. Navrhovatelky tvrdí, že lhůta čtrnácti dnů, uvedená v tomto ustanovení, musí být uplatněna na všechna zveřejněná rozhodnutí, a nikoli pouze na ta, která byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie.
24 V tomto ohledu navrhovatelky tvrdí, že zásady, na nichž je založeno zohlednění čtrnáctidenní lhůty stanovené v uvedeném čl. 102 odst. 1 při výpočtu lhůty pro podání žaloby, tedy zásady právní jistoty a rovnosti třetích osob, se uplatní rovněž na zveřejnění prostřednictvím internetu. Co se týče bodu 37 napadeného usnesení, domnívají se, že pokud jde jak o sporné rozhodnutí, tak i o rozhodnutí přijatá v oblasti státních podpor, k nimž byla vydána judikatura, na kterou v tomto bodě odkazuje Tribunál, je formální rozhodnutí zveřejněno prostřednictvím internetu. Tribunál se tudíž dopustil nesprávného právního posouzení, když rozlišoval mezi těmito dvěma případy.
25 Kromě toho v rozporu s tím, co konstatoval Tribunál v bodě 38 napadeného usnesení, je právní a skutková situace osoby po uveřejnění aktu v Úředním věstníku Evropské unie stejná jako situace, ve které by se tato osoba nacházela po zveřejnění výhradně prostřednictvím internetu, takže nepoužití čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu na uvedené zveřejnění by představovalo diskriminaci a svévolné zacházení.
26 Podle ECHA, podporované Nizozemským královstvím, nelze toto ustanovení použít nad rámec jeho znění. V tomto ohledu agentura připomíná, že striktní použití unijních předpisů upravujících procesní lhůty odpovídá požadavku právní jistoty a nutnosti vyhnout se jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti a kromě toho že tyto lhůty, které byly stanoveny za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací, mají kogentní povahu, a v důsledku toho s nimi účastnící řízení ani soud nemohou disponovat. Tribunál by mohl rozšířit oblast působnosti čl. 102 odst. 1 svého jednacího řádu pouze jeho změnou. ECHA v tomto ohledu trvá rovněž na tom, že mezi zveřejněním na internetu a zveřejněním v Úředním věstníku Evropské unie je rozdíl.
27 Komise má za to, že navrhovatelky by byly diskriminovány či by s nimi bylo zacházeno svévolně, pouze pokud by se na ně uplatnila kratší lhůta, než jaká by se uplatnila na jiné účastníky řízení, kteří se nacházejí ve stejné situaci, a to konkrétně na účastníky řízení, kteří by rovněž chtěli zpochybnit legalitu kandidátského seznamu. Jak nicméně rozhodl Tribunál v bodě 38 napadeného usnesení, situace osob zpochybňujících akt zveřejněný pouze na internetové stránce instituce Unie se liší od situace osob, které se domáhají zrušení aktu zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie. Komise rovněž uplatňuje argument, že Tribunál se v bodech 35 a 37 napadeného usnesení nedopustil nesprávného právního posouzení.
Závěry Soudního dvora
28 Úvodem je třeba poukázat na to, že je nesporné, že rozhodnutí ECHA týkající se zápisu látky na kandidátský seznam představuje napadnutelný akt ve smyslu čl. 263 prvního pododstavce SFEU. Článek 94 odst. 1 nařízení REACH totiž stanoví možnost podat proti rozhodnutí ECHA na základě tohoto článku 263 žalobu mimo jiné tehdy, když není možné podat odvolání k odvolacímu senátu ECHA. Tak je tomu v případě, že se jedná o rozhodnutí přijatá na základě článku 59 tohoto nařízení.
29 Pokud jde o zveřejněný akt, stanoví čl. 263 šestý pododstavec SFEU dvouměsíční lhůtu pro podání žaloby, která začíná běžet od zveřejnění tohoto aktu. Článek 102 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že začíná-li lhůta pro podání žaloby proti aktu některého orgánu běžet od zveřejnění tohoto aktu, počítá se tato lhůta od konce čtrnáctého dne po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.
30 Na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál v bodě 33 napadeného usnesení, ze znění tohoto ustanovení nevyplývá, že se použije pouze na akty zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie.
31 Jak totiž uvedl generální advokát v bodech 76 a 77 svého stanoviska, způsob, jakým byla koncipována první část věty čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, by mohl naznačovat, že jde podobně jako v čl. 263 šestém pododstavci SFEU o zveřejňování aktů obecně. Uvedení Úředního věstníku Evropské unie ve druhé části této věty lze rovněž vysvětlit prostou skutečností, že v době přijetí tohoto jednacího řádu přicházelo v úvahu jako jediná možnost zveřejnění v tomto věstníku.
32 Z toho vyplývá, že není vyloučeno, že ustanovení čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se použije na akt zveřejněný výhradně prostřednictvím internetu, jako je tomu v případě sporného rozhodnutí.
33 Navíc vzhledem k tomu, že formulace čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu může vyvolat pochybnosti, je při neexistenci naléhavých důvodů pro opačný postup nutno upřednostnit znění, které nezpůsobí prekluzi, která by dotčené subjekty zbavila jejich práva na soudní přezkum (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 1979, Orlandi v Komise, 117/78, Recueil, s. 1613, bod 11).
34 Obecně je nutno připomenout, že není-li znění určitého ustanovení jasné, je třeba zohlednit kontext, do něhož toto ustanovení zapadá, jakož i cíle, které tato úprava sleduje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Leno Merken, C‑149/11, bod 39).
35 V tomto ohledu je nutno vzít v úvahu, že cíl čtrnáctidenní lhůty stanovené v čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu spočívá v zajištění dostatečné doby dotčeným subjektům pro podání žaloby proti zveřejněným aktům a dále v respektování práva na účinnou právní ochranu, tak jak je zakotveno v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.
36 Jak již však bylo konstatováno v bodě 31 tohoto rozsudku, jelikož je možné vykládat čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu tak, že se vztahuje se na všechny zveřejněné akty bez ohledu na formu jejich zveřejnění, musí být toto ustanovení vykládáno v tomto smyslu, aby bylo zamezeno tomu, že dotčené subjekty, které spoléhají na existenci dodatečné čtrnáctidenní lhůty pro podání žaloby, budou zbaveny účinné právní ochrany.
37 Z toho vyplývá, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že uvedené ustanovení se použije pouze na akty zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, a v důsledku toho prohlásil žalobu PPG a SNF za nepřípustnou.
38 Vzhledem k výše uvedenému je nutno vyhovět jedinému důvodu kasačního opravného prostředku uplatňovanému navrhovatelkami, a v důsledku toho i jejich kasačnímu opravnému prostředku, a zrušit napadené usnesení.
39 Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr Evropské unie v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.
40 Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě soudní řízení nedovoluje vydat konečné rozhodnutí ve věci, je třeba věc vrátit zpět Tribunálu a konstatovat, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 21. září 2011, PPG a SNF v. ECHA (T‑268/10), se zrušuje.
2) Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy.