Věc T‑494/10
Bank Saderat Iran
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Zjevně nesprávné posouzení“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 5. února 2013
1. Řízení – Rozhodnutí nebo nařízení nahrazující v průběhu řízení napadený akt – Nová skutečnost – Rozšíření původních návrhových žádání a žalobních důvodů
2. Základní práva – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Uplatnění právnickou osobou, která je považována za odnož třetího státu – Přípustnost – Procesní pravidla upravující opravné prostředky k Evropskému soudu pro lidská práva – Nepřípustnost stížností podaných vládními organizacemi – Použitelnost u unijního soudu – Vyloučení
(Listina základních práv Evropské unie, články 17, 41 a 47)
3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Minimální požadavky
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 423/2007, čl. 15 odst. 3, a č. 961/2010, čl. 36 odst. 3, a č. 267/2012, čl. 46 odst. 3; rozhodnutí Rady 2010/413, čl. 24 odst. 3)
4. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Povinnost sdělení skutečností uplatněných v neprospěch dotyčného – Rozsah (Listina základních práv Evropské unie, článek 47; společný postoj Rady 2001/931, čl. 1 odst. 4 a 6)
5. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Právo na přístup k dokumentům – Právo podmíněné předložením žádosti v tomto smyslu Radě
(Nařízení Rady č. 423/2007, č. 961/2010 a č. 267/2012; rozhodnutí Rady 2010/413)
6. Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Žaloba na neplatnost podaná subjektem, kterého se týká rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků – Rozložení důkazního břemene – Soudní přezkum
(Nařízení Rady č. 423/2007, č. 668/2010, č. 961/2010, č. 1245/2011 a č. 267/2012; rozhodnutí Rady 2010/413, 2010/644 a 2011/783)
7. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky
(Článek 264 druhý pododstavec SFEU a článek 280 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 56 první pododstavec a čl. 60 druhý pododstavec; nařízení Rady č. 423/2007, č. 668/2010, č. 961/2010, č. 1245/2011 a č. 267/2012; rozhodnutí Rady 2010/413, 2010/644 a 2011/783)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 30)
2. Unijní právo neobsahuje ustanovení, jež by právnickým osobám, které jsou odnoží třetích států, znemožňovalo dovolávat se ve svůj prospěch ochrany a záruk spojených se základními právy. Články 17, 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie naopak zaručují práva „každému“ a tento výraz zahrnuje i tyto právnické osoby. Uvedené osoby se tedy mohou těchto práv před unijním soudem dovolávat, pokud jsou slučitelná s jejich postavením coby právnické osoby.
Takové upření základních práv nelze opírat ani o článek 34 evropské úmluvy o lidských právech, podle kterého jsou stížnosti předložené Evropskému soudu pro lidská práva vládními organizacemi nepřípustné.
(viz body 34–36, 39)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 47–49)
4. Zásada dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby byly dotyčnému subjektu sděleny skutečnosti, na jejichž základě má být vůči němu vydán akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení. A dále mu musí být umožněno účelně vyjádřit své stanovisko k těmto skutečnostem.
Proto v případě prvního aktu, kterým se určitému subjektu zmrazují finanční prostředky, musí být tomuto subjektu skutečnosti zohledněné v jeho neprospěch sděleny současně s přijetím daného aktu nebo co možná nejdříve po jeho přijetí, ledaže tomu brání bezpečnostní imperativy Unie nebo členských států nebo důvody spojené s jejich mezinárodními vztahy. Na základě vlastní žádosti má dotyčný subjekt rovněž právo vyjádřit stanovisko k těmto skutečnostem po přijetí aktu. S týmiž výhradami musí být v zásadě před každým následným rozhodnutím, jímž se zmrazují finanční prostředky, sděleny dotyčnému subjektu nové skutečnosti zohledněné v jeho neprospěch a musí mu být znovu umožněno vyjádřit stanovisko.
Poskytnutí návrhu na přijetí omezujících opatření spočívajících ve zmrazení finančních prostředků dotyčné osobě po uplynutí lhůty, která je této osobě stanovena k předložení vyjádření, tak neumožňuje včasný přístup k jejímu spisu, a tudíž vede k porušení práva na obhajobu.
Pokud jde dále o zásadu účinné soudní ochrany, účinnost soudního přezkumu znamená, že příslušný unijní orgán má povinnost sdělit důvody omezujícího opatření dotčenému subjektu v nejširším možném rozsahu, a to buď v okamžiku, kdy je uvedené opatření přijato, nebo alespoň co nejdříve poté, aby bylo dotčenému subjektu umožněno využít v příslušných lhůtách práva takové opatření napadnout. Dodržení této povinnosti sdělit uvedené důvody je totiž nezbytné jak k tomu, aby adresátům omezujících opatření bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na unijní soud, tak i k tomu, aby byl unijní soud plně schopen přezkoumat legalitu dotčeného aktu, tak jak mu to přísluší.
Neurčitost odůvodnění přijetí rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků a opožděné poskytnutí návrhu na přijetí tohoto rozhodnutí jsou tak porušením práva adresáta tohoto rozhodnutí na účinnou soudní ochranu.
(viz body 51, 52, 54, 79, 90, 99)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 53)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 105, 115, 116)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 118, 119, 125, 126)