Kasační opravný prostředek podaný dne 7. června 2021 Radou Evropské unie proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 24. března 2021 ve věci T-374/20, KM v. Evropská komise
(Věc C-357/21 P)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a M. Alver, zmocněnci)
Další účastníci řízení: KM, Evropská komise a Evropský parlament
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:
vyhověl kasačnímu opravnému prostředku a zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie (sedmého senátu) ze dne 24. března 2021, KM v. Komise, T-374/20,
rozhodl ve věci samé a zamítl žalobu v prvním stupni jako neopodstatněnou,
uložil žalobkyním v prvním stupni náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v rámci řízení o kasačním opravném prostředku a řízení v prvním stupni.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje Rada čtyři důvody.
V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rada kritizuje nesprávné právní posouzení Tribunálu ohledně toho, že pokud jde o přiznání pozůstalostního důchodu podle článku 18 nebo článku 20 přílohy VIII služebního řádu, s pozůstalým manželem bývalého úředníka, který se oženil před odchodem ze služby, a s pozůstalým manželem bývalého úředníka, který se oženil až po odchodu z ní, je zacházeno nerovně. Tribunál však neposoudil srovnatelnost dotčených skutkových okolností na základě všech charakteristik, které jsou jim vlastní, zejména příslušné právní situace, s přihlédnutím k předmětu a cíli dotčeného opatření Unie. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že datum uzavření manželství bylo jediným činitelem určujícím, zda by se měl použít článek 18, nebo článek 20 přílohy VIII služebního řádu, přestože rozdílné zacházení bylo odůvodněno zásadním, faktickým a právním, rozdílem mezi postavením úředníka, který se nachází v jedné ze situací stanovených v článku 35 služebního řádu, a postavením bývalého úředníka.
Druhého a třetího důvodu kasačního opravného prostředku se Rada dovolává podpůrně.
Ve druhém důvodu se dovolává nesprávného právního posouzení, pokud jde o rozsah soudního přezkumu rozhodnutí přijatých unijním normotvůrcem Tribunálem. Tento poukázal na existenci „jednoduchého“ prostoru pro uvážení unijního normotvůrce, z něhož plyne povinnost zkoumat, zda se nejeví nepřiměřeným, že unijní normotvůrce považoval stanovené nerovné zacházení za vhodné a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. Tribunál tak popřel, že soudy přiznaly unijnímu normotvůrci širokou posuzovací pravomoc při výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny v oblastech, v nichž jeho jednání vyžadovala politická, hospodářská nebo sociální rozhodnutí a v nichž musel provádět komplexní hodnocení a posouzení, což je i případ návrhů v oblasti systému sociálního zabezpečení. Nejde tedy o to, zda bylo opatření přijaté v této oblasti jediné nebo nejlepší možné. Nelegální je, pouze pokud je zjevně nevhodné k dosažení cíle sledovaného příslušnými orgány. Tím, že Tribunál zkoumal více než jen to, zda je dotyčné opatření zjevně nevhodné, nahradil posouzení normotvůrce svým vlastním, a překročil tak hranice své kontroly legality.
Ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku uplatňuje Rada nesprávné právní posouzení Tribunálu při zkoumání odůvodnění rozdílného zacházení. Toto posouzení zaprvé spočívalo v nesprávném právním posouzení při určování rozsahu přezkumu rozhodnutí normotvůrce Tribunálem. Dále Tribunál nerespektoval judikaturu, podle níž je na žalobci, aby předložil důkazy o neslučitelnosti právního předpisu s primárním právem, a orgánu jako autorovi aktu tedy nepřísluší prokazovat jeho legalitu. Tribunál se krom toho dopustil nesprávného právního posouzení, když odůvodnění rozdílného zacházení zkoumal na základě judikatury, podle níž obecná domněnka podvodu nestačí k odůvodnění opatření, které ohrožuje cíle smlouvy o FEU, a dospěl k závěru, že článek 20 přílohy VIII služebního řádu zavedl obecnou a nevyvratitelnou domněnku podvodu v případě manželství trvajících méně než pět let. Z toho v konečném důsledku plyne, že v napadeném rozsudku uvedená možnost vyvrátit domněnku podvodu předložením objektivních důkazů je s ohledem na skutečnost, že článek 20 přílohy VIII služebního řádu v souvislosti s manželstvím domněnku podvodu ani jeho neexistence nezakládá, je v tomto případě irelevantní.
A konečně, ve svém čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku Rada vytýká nesprávné právní posouzení a porušení povinnosti uvést odůvodnění ve vztahu k závěrům Tribunálu o porušení zákazu diskriminace na základě věku. V napadeném rozsudku Tribunál odkázal buď na věk pozůstalého manžela, na věk úředníka, nebo na věk bývalého úředníka, a tím nesprávně posoudil jeho povinnost uvést odůvodnění. Stanovení konkrétní nevýhody pro lidi určitého věku nebo určité věkové skupiny navíc spočívá zejména na důkazech, že dotčená úprava má nepříznivý účinek na podstatně vyšší podíl osob určitého věku ve srovnání s osobami jiného věku; tyto důkazy však v projednávaném případě předloženy nebyly. I za předpokladu, že by existovalo takové rozdílné zacházení, které nepřímo vycházelo z věku bývalého úředníka v době uzavření manželství, Tribunál nakonec nezkoumal, zda tento rozdíl v zacházení není nicméně v souladu s čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv1 a nesplňuje kritéria jejího čl. 52 odst. 1.
____________
1 Listina základních práv Evropské unie (Úř. věst. 2012, C 326, s. 391).