Věc T‑604/15
European Road Transport Telematics Implementation Coordination Organisation ‐ Intelligent Transport Systems & Services Europe (Ertico ‐ ITS Europe)
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 22. května 2019
„Sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace – Doporučení 2003/361/ES – Rozhodnutí panelu Komise pro potvrzování týkající se definice mikropodniků, malých a středních podniků – Návrh na přezkum podle bodů 1.2.6 a 1.2.7 přílohy rozhodnutí 2012/838/EU, Euratom – Neexistence správní stížnosti ve smyslu článku 22 nařízení (ES) č. 58/2003 – Právo na obhajobu – Zásada řádné správy – Právní jistota – Legitimní očekávání – Překážka věci rozsouzené – Kritéria pro mikropodniky, malé a střední podniky v unijních politikách – Pojem ‚podnik‘ – Pojem ‚hospodářská činnost‘ – Kritérium nezávislosti – Povinnost uvést odůvodnění“
1. Agentury Evropské unie – Výkonná agentura pro výzkum (REA) – Potvrzování statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku účastníků v rámci stávajících programů pro výzkum – Návrh na přezkum rozhodnutí panelu pro potvrzování – Řízení o přezkumu – Odlišení od stížností k přezkoumání legality aktu REA
(Nařízení Rady č. 58/2003, článek 22; rozhodnutí Komise 2012/838, příloha, body 1.2.6 a 1.2.7)
(viz body 30–38)
2. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo být vyslechnut – Rozsah
(Listina základních práv Evropské unie, články 41, 47 a 48)
(viz body 46–48, 63)
3. Agentury Evropské unie – Výkonná agentura pro výzkum (REA) – Potvrzování statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku účastníků v rámci stávajících programů pro výzkum – Povinnost dodržet právo účastníků na obhajobu – Rozsah
(Rozhodnutí Komise 2012/838, příloha, body 1.2.6 a 1.2.7)
(viz bod 52)
4. Právo Evropské unie – Zásady – Právní jistota – Pojem
(viz bod 68)
5. Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá administrativou
(viz bod 69)
6. Právo Evropské unie – Zásady – Zásada řádné správy – Povinnost příslušného orgánu důkladně a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti projednávané věci – Rozsah
(Listina základních práv Evropské unie, článek 41)
(viz bod 70)
7. Agentury Evropské unie – Výkonná agentura pro výzkum (REA) – Potvrzování statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku účastníků v rámci stávajících programů pro výzkum – Zrušení prvního zamítavého rozhodnutí a jeho nahrazení novým rozhodnutím – Přípustnost – Podmínky
(Rozhodnutí Komise 2012/838, příloha, body 1.2.6 a 1.2.7)
(viz bod 72)
8. Agentury Evropské unie – Výkonná agentura pro výzkum (REA) – Potvrzování statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku účastníků v rámci stávajících programů pro výzkum – Určení velikosti podniku podle kritérií stanovených v doporučení 2003/361 – Přípustnost
(Rozhodnutí Komise 2012/838, příloha, body 1.1.3.1, 1.2.6 a 1.2.7; doporučení Komise 2003/361, příloha, bod 3 odůvodnění a článek 1)
(viz body 92–95)
9. Agentury Evropské unie – Výkonná agentura pro výzkum (REA) – Potvrzování statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku účastníků v rámci stávajících programů pro výzkum – Určení velikosti podniku podle kritérií stanovených v doporučení 2003/361 – Použití kritéria nezávislosti – Odmítnutí statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku subjektu, který patří k velké skupině – Přípustnost
(Rozhodnutí Komise 2012/838, příloha, body 1.1.3.1, 1.2.6 a 1.2.7; doporučení Komise 2003/361, příloha, body 9 a 12 odůvodnění a článek 1)
(viz body 100–103, 106, 107)
10. Agentury Evropské unie – Výkonná agentura pro výzkum (REA) – Potvrzování statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku účastníků v rámci stávajících programů pro výzkum – Určení velikosti podniku podle kritérií stanovených v doporučení 2003/361 – Pojem „podnik“ – Sdružení společností poskytujících služby svým členům jako protihodnotu za jejich příspěvky – Zahrnutí
(Články 54, 101 a 102 SFEU; doporučení Komise 2003/361, příloha, článek 1)
(viz body 118, 119, 123–128, 130)
11. Agentury Evropské unie – Výkonná agentura pro výzkum (REA) – Potvrzování statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku účastníků v rámci stávajících programů pro výzkum – Určení velikosti podniku podle kritérií stanovených v doporučení 2003/361 – Použití kritéria nezávislosti – Odmítnutí statusu mikropodniku, malého nebo středního podniku subjektu, který získává příjmy od svých členů a který má zcela dostatečné příjmy pro své potřeby – Přípustnost – Splnění kritérií pro počet zaměstnanců a finanční stropy stanovených v doporučení samostatně ze strany subjektu – Nedostatek vlivu
(Doporučení Komise 2003/361, příloha, články 1 a 2)
(viz body 140–146, 148–152)
12. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozpor v odůvodnění – Podmínky – Účinky
(Článek 296 SFEU)
(viz body 166–168)
13. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky
(Článek 266 SFEU)
(viz bod 176)
14. Soudní řízení – Náklady řízení – Zohlednění požadavků ekvity – Uložení povinnosti účastníku řízení, který měl ve věci úspěch, aby nesl vlastní náklady řízení a nahradil polovinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní
(Jednací řád Tribunálu, čl. 134 odst. 1 a čl. 135 odst. 1 a 2)
(viz bod 182)
Shrnutí
Rozsudkem ze dne 22. května 2019, Ertico ‐ ITS Europe v. Komise (T‑604/15), Tribunál zamítl návrh žalobkyně, European Road Transport Telematics Implementation Coordination Organisation ‐ Intelligent Transport Systems & Services Europe (Ertico ‐ ITS Europe) znějící na zrušení rozhodnutí ze dne 18. srpna 2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), které vydal panel pro potvrzování, jenž je upraven v bodech 1.2.6 a1.2.7 rozhodnutí 2012/838, v rozsahu, v němž bylo tímto rozhodnutím určeno, že žalobkyni nelze považovat za mikropodnik, malý nebo střední podnik ve smyslu doporučení 2003/361/ES. S ohledem na konkrétní okolnosti této věci bylo Komisi kromě toho uloženo nést vlastní náklady řízení a nahradit polovinu nákladů řízení vynaložených Ertico – ITS Europe.
Žalobkyně je družstevní společnost, která poskytuje víceoborovou platformu pro soukromoprávní i veřejnoprávní subjekty v odvětví inteligentních dopravních systémů a služeb.
Od 31. prosince 2006 byla žalobkyně považována za mikropodnik, malý nebo střední podnik (dále jen „MSP“) ve smyslu doporučení 2003/361. Tento status jí po několik let umožňoval být příjemcem dalších grantů od Evropské unie, zejména v rámci sedmého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013).
V prosinci 2013 Výkonná agentura pro výzkum (dále jen „REA“), jakožto služba pro potvrzování statusu MSP účastníků, požádala v rámci přezkumu statusu MSP účastníků stávajících programů pro výzkum žalobkyni o informace, které by prokázaly, že žalobkyně má i nadále status MSP. REA dne 27. ledna 2014 v návaznosti na výměnu e-mailů rozhodla, že žalobkyni nelze považovat za MSP.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí u panelu pro přezkum podle bodů 1.2.6 a 1.2.7 přílohy rozhodnutí 2012/838/EU. Tato žádost o přezkum byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 15. dubna 2014 (dále jen „první zamítavé rozhodnutí“). Toto rozhodnutí bylo posléze zrušeno a panel pro potvrzování vydal napadené rozhodnutí.
Tribunál nejprve rozhodl, že body 1.2.6 a 1.2.7 přílohy rozhodnutí 2012/838 a článek 22 nařízení č. 58/2003 se netýkají jednoho a téhož řízení o přezkumu. V projednávané věci se posledně uvedené ustanovení nepoužije. V projednávané věci žalobkyně tudíž podala žádost o přezkum podle bodů 1.2.6 a 1.2.7 přílohy rozhodnutí 2012/838.
Pokud jde o kritérium nezávislosti v rámci rozhodnutí 2003/361, dospěl Tribunál k závěru, že kritérium použité panelem pro potvrzování v napadeném rozhodnutí neporušuje doporučení 2003/361, jelikož je třeba kritérium nezávislosti vykládat ve světle cíle, kterým je zajistit, aby z opatření určených MSP měly skutečně prospěch podniky, pro které velikost představuje znevýhodnění, a nikoliv podniky, které patří k velké skupině, a tedy mají přístup k prostředkům a podpoře, jimiž nedisponují jejich konkurenti stejné velikosti. Za těchto okolností je k tomu, aby byly zahrnuty pouze podniky, které jsou skutečně nezávislými MSP, nezbytné posoudit strukturu MSP, které tvoří hospodářskou skupinu, jejíž tržní síla je větší než tržní síla takového MSP, a zajistit, aby definice MSP nebyla obcházena čistě formálními prostředky.
Poté, co bylo rozhodnuto, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou nesprávného posouzení v rozsahu, v němž dospělo k závěru, že žalobkyně není podnikem ve smyslu článku 1 přílohy doporučení 2003/361, zejména z důvodu, že roční příspěvky, které žalobkyni hradili její členové, kteří nejsou MSP, byly protihodnotou za její služby, Tribunál nicméně zdůraznil, že je třeba přezkoumat, zda vzhledem k okolnostem projednávané věci mohl panel pro potvrzování dospět k závěru, že žalobkyně není nezávislá. Tribunál rozhodl, že panel pro potvrzování neuplatnil nesprávně doporučení 2003/361 v rozsahu, v němž měl za to, že žalobkyně nebyla vystavena znevýhodněním, jakým jsou obvykle vystaveny MSP, zejména s ohledem na to, že výše uvedených ročních příspěvků byla stanovována v závislosti na výdajích žalobkyně, takže žalobkyně nemůže být kvalifikována jako MSP ve smyslu uvedeného doporučení, a to navzdory skutečnosti, že je podnikem.
Vzhledem k tomu, že se kromě toho nemá za to, že žalobkyně splňuje kritérium nezávislosti, nemůže tvrdit, že splňuje kritéria pro počet zaměstnanců a finanční stropy stanovená v článku 2 přílohy doporučení 2003/361. Podle článku 6 přílohy doporučení 2003/361 tak uvedená kritéria pro počet zaměstnanců a finanční stropy nemohou být určena na základě izolovaných údajů žalobkyně, neboť žalobkyně nebyla nezávislým podnikem a jejími členy byly podniky, které nejsou MSP.
V poslední řadě bylo Komisi uloženo nést vlastní náklady řízení a nahradit polovinu nákladů řízení vynaložených Ertico ‐ ITS Europe. Vzájemný vztah mezi řízeními o opravném prostředku, která se řídí jednak body 1.2.6 a 1.2.7 přílohy rozhodnutí 2012/838 a jednak článkem 22 nařízení č. 58/2003 totiž nevyplývá jasně z ustanovení rozhodnutí 2012/838, což potvrdila Komise na jednání. Popis příslušného řízení u panelu pro potvrzování obsažený v bodech 1.2.6 a 1.2.7 přílohy rozhodnutí 2012/838 má významné nedostatky, zejména stran neuvedení procesních lhůt, což dále brání řádnému pochopení použitelných pravidel. Z toho důvodu Tribunál uplatnil čl. 135 odst. 2 svého jednacího řádu.