Věc T‑607/15
Yieh United Steel Corp.
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 3. prosince 2019
„Dumping – Dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli pocházejících z Číny nebo Tchaj‑wanu – Konečné antidumpingové clo – Prováděcí nařízení (EU) 2015/1429 – Článek 2 odst. 3 a 5 nařízení (ES) č. 1225/2009 [nyní čl. 2 odst. 3 a 5 nařízení (EU) 2016/1036] – Článek 2 odst. 1 a 2 nařízení č. 1225/2009 [nyní čl. 2 odst. 1 a 2 nařízení 2016/1036] – Výpočet běžné hodnoty – Výpočet výrobních nákladů – Prodej obdobného výrobku určeného pro spotřebu na domácím trhu země vývozu“
1. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení běžné hodnoty – Cena v běžném obchodním styku – Pojem běžný obchodní styk
(Nařízení Rady č. 1225/2009, článek 2)
(viz body 52–55, 58, 59, 79, 125)
2. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení běžné hodnoty – Použití početně zjištěné hodnoty – Výpočet výrobních nákladů na základě záznamů – Odchylka – Náklady na výrobu a prodej výrobku, který je předmětem šetření, které se přiměřeně neodrážejí v těchto záznamech – Důkazní břemeno, které nesou orgány – Soudní přezkum – Rozsah
(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 5)
(viz body 63–68)
3. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Povinnost Komise ověřit správnost informací poskytnutých účastníky řízení – Omezení – Dobrovolná spolupráce účastníků řízení
(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 6 odst. 8 a článek 18)
(viz body 71–73, 77, 106–110)
4. Právo Evropské unie – Výklad – Vícejazyčné texty – Jednotný výklad – Rozdíly mezi jednotlivými jazykovými verzemi – Zohlednění celkové systematiky a účelu dotčené právní úpravy
(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 2)
(viz body 127–130)
5. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení běžné hodnoty – Cena v běžném obchodním styku – Obdobný výrobek určený pro spotřebu na domácím trhu země vývozu – Pojem
(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 2)
(viz body 131–133, 135)
Shrnutí
Rozsudkem ze dne 3. prosince 2019, Yieh United Steel v. Komise (T‑607/15), Tribunál zamítl návrh na zrušení, který podala společnost Yieh United Steel Corp., prováděcího nařízení Komise č. 2015/1429 o uložení antidumpingového cla na dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Tchaj‑wanu(1).
Tato věc má svůj původ v antidumpingovém řízení vedeném Komisí v letech 2014 a 2015, které vedlo k uložení antidumpingového cla ve výši 6,8 % na dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli na základě napadeného rozhodnutí. Žalobkyně je společností se sídlem v Tchaj‑wanu, která se zabývá výrobou a distribucí výrobků, na které se vztahuje toto antidumpingové clo.
Žalobkyně se u Tribunálu domáhala zrušení prováděcího nařízení č. 2015/1429 v rozsahu, v němž se jí týká, přičemž uplatnila zejména porušení článku 2 základního antidumpingového nařízení(2). Podle druhého odstavce tohoto ustanovení „běžná hodnota“ výrobků, na které se vztahuje antidumpingové clo, je obvykle stanovena na základě prodeje obdobného výrobku určeného ke spotřebě na domácím trhu země vývozu. Podle prvního odstavce uvedeného článku je běžná hodnota výrobku, na který se vztahuje antidumpingové clo, obvykle založena na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v běžném obchodním styku.
V tomto ohledu žalobkyně zejména zpochybnila odmítnutí Komise odpočítat hodnotu recyklovaného šrotu od výrobních nákladů výrobku, na který se vztahuje antidumpingové clo, za účelem stanovení jeho běžné hodnoty. Komise kromě toho nesprávně odmítla zohlednit některé prodeje žalobkyně nezávislému distributorovi v zemi vývozu, který byl rovněž distributorem dotyčného výrobku, přičemž tyto prodeje podle žalobkyně představovaly domácí prodej v rozsahu, v němž nebyly určeny na vývoz nebo v rozsahu, v němž neznala jejich konečné místo určení. Komise naopak odmítla uvedené prodeje zohlednit pro účely stanovení běžné hodnoty dotyčného výrobku s tím, že podle šetření existovaly objektivní důkazy o tom, že uvedené prodeje byly ve skutečnosti vývozními prodeji, z nichž kromě toho část podléhala systému vývozních slev.
Tribunál měl nejprve za to, že Komise mohla zamítnout žádost o odpočet hodnoty recyklovaného šrotu od výrobních nákladů výrobku, na který se vztahuje antidumpingové clo, když nebylo možné přesně ověřit, zda náklady na výrobu a prodej dotyčného výrobku se přiměřeně odrážely v účetních záznamech žalobkyně.
Pokud jde o návrh na zohlednění prodejů plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli nezávislému zákazníkovi v zemi vývozu, Tribunál nejprve uvedl, že ačkoli mezi jednotlivými jazykovými verzemi čl. 2 odst. 2 základního antidumpingového nařízení existují rozdíly, velká část uvedených jazykových verzí odkazuje na místo určení dotyčného výrobku, aniž odkazují na úmysl výrobce, pokud jde o uvedené místo určení v okamžiku prodeje.
Dále, Tribunál jednak zdůraznil, že čl. 2.1 antidumpingové dohody GATT(3) ve třech úředních jazycích používá výraz „destined for consumption“ v angličtině, „destiné à la consommation“ ve francouzštině a „destinado al consumo“ ve španělštině, a jednak připomněl, že ustanovení základního antidumpingového nařízení musí být vykládána v co největší míře s ohledem na příslušná ustanovení antidumpingové dohody.
Výklad, podle něhož není nezbytné zjišťovat „úmysl“ nebo „specifickou znalost“ prodávajícího, pokud jde o konečné místo určení dotyčného výrobku, je mimoto potvrzen analýzou Tribunálu týkající se kontextu článku 2 základního antidumpingového nařízení.
Tento výklad je rovněž podporován cílem antidumpingového šetření, které spočívá ve vyhledávání objektivních důkazů. V této souvislosti by podle Tribunálu podmínění vyloučení prodeje výrobků, které byly vyvezeny, ze stanovení běžné hodnoty prokázáním úmyslu prodávajícího, pokud jde o konečné místo určení dotyčného výrobku, umožnilo zohlednit, za účelem určení běžné hodnoty, ceny vyvážených produktů, které mohou zkreslit a ohrozit správné stanovení uvedené běžné hodnoty.
Tribunál konečně uvedl, že uvedený výklad je rovněž slučitelný se zásadami předvídatelnosti a právní jistoty, zatímco použití kritéria založeného na úmyslu nebo specifické znalosti prodávajícího by zohlednění prodejní ceny vyvážených výrobků za účelem stanovení běžné hodnoty činilo závislým na subjektivním prvku, jehož existence by se mohla v praxi ukázat jako nejistá, nebo – jak již bylo uvedeno – neprokazatelná.
Tribunál tak dospěl k závěru, že žalobkyně v projednávaném případě neprokázala, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když odmítla zohlednit prodej žalobkyně svému nezávislému zákazníkovi za účelem stanovení běžné hodnoty výrobku, na který se vztahuje antidumpingové clo.