USNESENÍ TRIBUNÁLU (šestého senátu)
23. března 2012 (*)
„Žaloba na neplatnost – Akt, který nelze napadnout žalobou – Návrh na vydání obecného prohlášení – Návrh na vydání soudního příkazu – Zjevná nepřípustnost“
Ve věci T‑535/11,
Zdeněk Altner, s bydlištěm v Praze (Česká republika), zastoupený J. Čapkem, advokátem,
žalobce,
proti
Evropské komisi,
žalované,
jejímž předmětem je zejména návrh na zrušení dopisu Komise ze dne 25. srpna 2011, kterým bylo žalobci sděleno, že pro nedostatek pravomoci nemůže Komise projednat stížnost, kterou podal.
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení M. Jaeger, předseda (zpravodaj), N. Wahl a S. Soldevila Fragoso, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Řízení a návrhová žádání žalobce
1 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 5. října 2011 podal žalobce projednávanou žalobu.
2 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– postoupil věc Soudnímu dvoru podle čl. 256 odst. 3 druhého pododstavce SFEU;
– zrušil dopis Komise s č. j. JUST/B1/OT FVH D(2011), Ares(2011)906783-25/08/2011 ze dne 25. srpna 2011;
– rozhodl, že způsob plnění závazků ze Smluv politickými stranami na evropské úrovni náleží do pravomoci Evropské unie;
– rozhodl, že Komise je povinna projednat návrh žalobce, aby po konzultacích s Účetním dvorem pověřila OLAF nezávislým vyšetřením, přezkoumáním a provedením auditu financování jedné české politické strany.
Právní otázky
3 Článek 111 jednacího řádu stanoví, že je-li návrh zjevně nepřípustný, může Tribunál rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění, aniž by pokračoval v řízení.
4 Tribunál pokládá na základě písemností ve spise projednávanou věc za dostatečně objasněnou a podle uvedeného článku rozhodne, aniž by pokračoval v řízení.
5 V rámci druhého bodu návrhových žádání se žalobce domáhá zrušení dopisu Komise ze dne 25. srpna 2011 (dále jen „dopis ze dne 25. srpna 2011“), kterým mu bylo sděleno, že Komise nemůže podanou stížnost projednat pro nedostatek pravomoci zasáhnout do organizace soudnictví členských států. V tomto ohledu je třeba poukázat na skutečnost, že podle ustálené judikatury jsou akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU, opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 9, a rozsudek Tribunálu ze dne 16. července 1998, Regione Toscana v. Komise, T‑81/97, Recueil, s. II‑2889, bod 21). Bylo již také rozhodnuto, že čistě informativním aktem, který obsahuje pouze vysvětlení právního stavu, nemohou být dotčeny zájmy adresáta ani změněno jeho právní postavení v porovnání s jeho postavením před obdržením uvedeného aktu (usnesení Soudního dvora ze dne 4. října 2007, Finsko v. Komise, C‑457/06 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 36).
6 V projednávané věci z dopisu ze dne 25. srpna 2011 vyplývá, že Komise toliko sdělila žalobci informace ohledně svých pravomocí v oblasti organizace soudnictví členských států. Tento akt, který je čistě informativní povahy, tedy není napadnutelným aktem ve smyslu článku 263 SFEU a žaloba na neplatnost směřující proti dopisu ze dne 25. srpna 2011 musí být považována za zjevně nepřípustnou.
7 Podpůrně pak ze spisu vyplývá, že se žalobce svou stížností domáhal, aby Komise zahájila šetření ohledně financování jedné české politické strany a ohledně zásahu České národní banky do volebních kampaní konaných v České republice v roce 2010, a to pro údajné porušení unijního práva. Pokud žalobce tvrdí, že dopis ze dne 25. srpna 2011 je protiprávní, neboť Komise odmítla zahájit proti České republice řízení pro nesplnění povinnosti, je třeba toto tvrzení odmítnout jako zjevně nepřípustné.
8 Ze struktury článku 258 SFEU totiž vyplývá, že Komise není povinna zahájit řízení ve smyslu tohoto ustanovení, ale že je naopak v tomto ohledu nadána diskreční posuzovací pravomocí, která vylučuje právo jednotlivců požadovat, aby zaujala konkrétní postoj (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1989, Star Fruit v. Komise, 247/87, Recueil, s. 291, bod 11).
9 Fyzická nebo právnická osoba se tedy podle ustálené judikatury nemůže domáhat zrušení rozhodnutí, kterým Komise odmítla zahájit řízení pro nesplnění povinnosti proti členskému státu (v tomto smyslu viz usnesení Soudního dvora ze dne 12. června 1992, Asia Motor France v. Komise, C‑29/92, Recueil, s. I‑3935, bod 21, a usnesení Tribunálu ze dne 15. března 2004, Institouto N. Avgerinopoulou a další v. Komise, T‑139/02, Recueil, s. II‑875, bod 76). Proto by i za předpokladu, že měl žalobce v úmyslu napadnout rozhodnutí, kterým Komise odmítla zahájit v projednávané věci řízení pro nesplnění povinnosti, a že by bylo možné dopis ze dne 25. srpna 2011 vykládat tak, že představuje takové rozhodnutí, musel být druhý bod jeho návrhových žádání odmítnut jako nepřípustný.
10 Ohledně třetího bodu návrhových žádání, kterým se žalobce domáhá, aby Tribunál určil, že způsob plnění závazků ze Smluv politickými stranami na evropské úrovni náleží do pravomoci Evropské unie, je třeba připomenout, že v řízení před unijními soudy neexistuje žádný právní prostředek, který by umožnil soudu prostřednictvím obecného prohlášení zaujmout postoj k otázce, jejíž předmět přesahuje rámec daného sporu (usnesení Tribunálu ze dne 7. června 2004, Segi a další v. Rada, T‑338/02, Sb. rozh. s. II‑1647, bod 48).
11 Pokud jde o čtvrtý bod návrhových žádání, kterým se žalobce domáhá, aby Tribunál nařídil, že Komise je povinna projednat návrh žalobce, aby po konzultacích s Účetním dvorem pověřila OLAF provedením šetření, je třeba poukázat na skutečnost, že Tribunál nemá v rámci přezkumu legality na základě článku 263 SFEU pravomoc vydávat orgánům, institucím a jiným subjektům Unie soudní příkazy, i když se týkají způsobu plnění povinností vyplývajících z jeho rozsudků (usnesení Soudního dvora ze dne 26. října 1995, Pevasa a Inpesca v. Komise, C‑199/94 P a C‑200/94 P, Recueil, s. I‑3709, bod 24).
12 K prvnímu bodu návrhových žádání stačí konstatovat, že se čl. 256 odst. 3 SFEU týká předběžných otázek podle článku 267 SFEU, kterými projednávaná žaloba, která byla podána přímo žalobcem, zjevně není.
13 Z předcházejících úvah vyplývá, že projednávanou žalobu je třeba v plném rozsahu odmítnout jako zjevně nepřípustnou, aniž je nutné ji doručovat žalované.
K nákladům řízení
14 Jelikož bylo v projednávané věci toto usnesení přijato před doručením žaloby Komisi a před tím, než posledně uvedené mohly vzniknout náklady řízení, postačí v souladu s čl. 87 odst. 1 jednacího řádu rozhodnout, že žalobce ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá.
2) Žalobce ponese vlastní náklady řízení.
V Lucemburku dne 23. března 2012.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |