ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
7. března 2018(*)
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2003/96/ES – Zdanění energetických produktů a elektřiny – Článek 14 odst. 1 písm. a) – Energetické produkty použité k výrobě elektřiny – Povinnost osvobodit od daně – Článek 15 odst. 1 písm. c) – Energetické produkty použité pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie – Možnost osvobodit od daně nebo snížit úroveň zdanění – Zemní plyn určený pro kogeneraci tepla a elektřiny“
Ve věci C‑31/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Conseil d’État (Francie) ze dne 18. ledna 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 23. ledna 2017, v řízení
Cristal Union, právní nástupce Sucrerie de Toury SA,
proti
Ministre de l’Économie et des Finances,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, C. G. Fernlund, J.‑C. Bonichot, A. Arabadžev a E. Regan (zpravodaj), soudci,
generální advokát: E. Tančev,
vedoucí soudní kanceláře: V. Giacobbo-Peyronnel, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. listopadu 2017,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Cristal Union, právního nástupce Sucrerie de Toury SA, C. Lesourdem a J.‑M. Priolem, avocats,
– za francouzskou vládu D. Colasem, jakož i E. de Moustier, S. Ghiandoni a A. Alidière, jako zmocněnci,
– za finskou vládu S. Hartikainenem, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi C. Perrin a F. Tomat, jako zmocněnkyněmi,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 22. února 2018,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 14 odst. 1 písm. a) a článku 15 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 2003, L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Cristal Union, právním nástupcem společnosti Sucrerie de Toury SA, a ministre de l’Économie et des Finances (ministr hospodářství a financí), jehož předmětem je zdanění zemního plynu použitého kogeneračním zařízením pro účely kombinované výroby tepla a elektřiny.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 2 až 7, 11, 12, 24 a 25 odůvodnění směrnice 2003/96 znějí takto:
„(2) Neexistence předpisů Společenství o minimální daňové sazbě na elektřinu a jiné energetické produkty než minerální oleje může nepříznivě ovlivnit řádné fungování vnitřního trhu.
(3) Řádné fungování vnitřního trhu a dosažení cílů ostatních politik Společenství vyžaduje stanovit na úrovni Společenství minimální úrovně zdanění pro většinu energetických produktů, včetně elektřiny, zemního plynu a uhlí.
(4) Závažné rozdíly mezi vnitrostátními úrovněmi zdanění energie, které uplatňují členské státy, by mohly být škodlivé pro řádné fungování vnitřního trhu.
(5) Prostřednictvím stanovení vhodných minimálních úrovní zdanění ve Společenství se mohou snížit stávající rozdíly mezi vnitrostátními úrovněmi zdanění.
(6) V souladu s článkem 6 Smlouvy [o ES] musejí být požadavky na ochranu životního prostředí zahrnuty do vymezení a provádění ostatních politik Společenství.
(7) Společenství jako strana Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu ratifikovalo Kjótský protokol. Zdanění energetických produktů a případně elektřiny je jedním z dostupných nástrojů k dosažení cílů Kjótského protokolu.
[…]
(11) Rozhodnutí o daňových režimech zaváděných v souvislosti s prováděním těchto rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny přísluší každému členskému státu. V tomto ohledu se mohou členské státy rozhodnout nezvýšit celkové daňové zatížení, pokud se domnívají, že by provádění této zásady daňové neutrality mohlo přispět ke změně struktury a k modernizaci jejich daňových systémů tím, že bude podporováno chování směřující k větší ochraně životního prostředí a lepšímu využití pracovní síly.
(12) Ceny energetických produktů jsou základními prvky politik Společenství v oblastech energetiky, dopravy a životního prostředí.
[…]
(24) Členským státům by mělo být povoleno uplatňovat některá další osvobození od daně nebo snížené úrovně zdanění tam, kde to nebude škodlivé pro řádné fungování vnitřního trhu a nepovede to k narušením hospodářské soutěže.
(25) Preferenční zacházení může být poskytnuto zejména kombinované výrobě tepla a elektrické energie a s cílem podpořit využití alternativních zdrojů energie i obnovitelným formám energie.“
4 Článek 1 směrnice 2003/96 stanoví:
„Členské státy zdaní energetické produkty a elektřinu v souladu s touto směrnicí.“
5 Podle čl. 14 odst. 1 písm. a) této směrnice platí, že:
„Kromě obecných ustanovení obsažených ve směrnici [Rady] 92/12/EHS [ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (Úř. věst. 1992, L 76, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 179), ve znění směrnice Rady 2000/47/ES ze dne 20. července 2000 (Úř. věst. 2000, L 193, s. 73; Zvl. vyd. 02/10, a. 186)] o osvobození od daně určitých způsobů použití výrobků, které jsou předmětem daně, a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, osvobodí členské státy za podmínek, které samy stanoví za účelem správného a jednoznačného uplatnění takových osvobození od daně a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, od zdanění tyto výrobky:
a) energetické produkty a elektřinu používané [použité] k výrobě elektřiny a elektřinu používanou [použitou] k udržení schopnosti vyrábět elektřinu. Členské státy však mohou z důvodu ochrany životního prostředí podrobit tyto výrobky zdanění, aniž by musely dodržovat minimální úrovně zdanění stanovené v této směrnici. V takovém případě se zdanění těchto výrobků nezohledňuje pro účely splnění minimální úrovně zdanění elektřiny podle článku 10.“
6 Článek 15 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice stanoví:
„Aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, mohou členské státy uplatňovat pod finanční kontrolou plné nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění na:
[…]
c) energetické produkty a elektřinu, používané [použité] pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie.“
7 V článku 21 odst. 5 třetím pododstavci směrnice 2003/96 se stanoví:
„Subjekt vyrábějící elektřinu pro vlastní použití se považuje za distributora. Bez ohledu na čl. 14 odst. 1 písm. a) mohou členské státy osvobodit malé výrobce elektřiny od daně, pokud jsou zdaněny energetické produkty používané [použité] pro výrobu této elektřiny.“
Francouzské právo
8 Článek 266 quinquies code des douanes (článek 266d celního zákoníku), ve znění platném od 1. ledna do 31. prosince 2006, stanovil:
„1. Zemní plyn […] se stává předmětem vnitrostátní spotřební daně okamžikem dodání konečnému spotřebiteli.
[…]
3. […]
Od daně jsou osvobozena rovněž dodání zemního plynu určeného pro použití:
[…]
c) od 1. ledna 2006 jako palivo pro výrobu elektřiny, vyjma případů zemního plynu určeného pro použití v zařízeních uvedených v článku 266d A.“
9 Článek 266d A celního zákoníku, ve znění platném od 1. ledna 2006, stanoví:
„Dodání zemního plynu a minerálních olejů určených pro použití v kogeneračních zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny nebo tepla a mechanické energie jsou osvobozena od vnitrostátních spotřebních daní stanovených v článcích 265 a 266d po dobu pěti let od uvedení těchto zařízení do provozu. […]
Toto osvobození od daně se vztahuje na zařízení uvedená do provozu do 31. prosince 2007. […]“
10 Článek 266d odst. 3 druhý pododstavec písm. c) celního zákoníku byl s účinností od 1. ledna 2007 novelizován takto:
„3. […]
Od daně jsou osvobozena rovněž dodání zemního plynu určeného pro použití:
[…]
c) od 1. ledna 2006 jako palivo pro výrobu elektřiny.
Osvobození od daně uvedené v tomto [odstavci 3 písm. c)] se nevztahuje na dodání zemního plynu určeného pro použití v zařízeních uvedených v článku 266d A. Avšak výrobci, jejichž zařízení nepožívá výhod ze smlouvy o nákupu elektřiny […], mohou využít režim upravený v tomto [odstavci 3 písm. c)] za podmínky, že se vzdají práva na osvobození od vnitrostátních daní podle článku 266d A.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
11 Společnost Sucrerie de Toury, jejímž právním nástupcem je Cristal Union, provozuje kogenerační zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, ve kterém používá jako palivo zemní plyn.
12 Zemní plyn, který byl společnosti Sucrerie de Toury dodán od v období 1. ledna 2006 do 25. prosince 2007, jeho dodavatel podrobil vnitrostátní spotřební dani ze zemního plynu stanovené v článku 266d celního zákoníku, kterou rovněž uhradil.
13 Vzhledem k tomu, že se společnost Sucrerie de Toury domnívala, že tato dodání plynu měla být podle čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96 od této daně osvobozena, podala proti státu k tribunal administratif d’Orléans (správní soud v Orléansu, Francie) žalobu na náhradu škody, která jí údajně vznikla v důsledku toho, že Francouzská republika opožděně provedla toto ustanovení do vnitrostátního práva.
14 Tribunal administratif d’Orléans (správní soud v Orléansu) její žalobu rozsudkem ze dne 31. ledna 2013 zamítl.
15 Rozsudkem ze dne 18. prosince 2014 cour administrative d’appel de Nantes (odvolací správní soud v Nantes, Francie) zamítl odvolání podané společností Sucrerie de Toury proti tomuto rozsudku, jelikož měl v podstatě za to, že se na zemní plyn určený pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny vztahuje výlučně čl. 15 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96, který členským státům umožňuje osvobodit od daně energetické produkty použité pro tuto výrobu, a nikoliv čl. 14 odst. 1 písm. a) této směrnice, podle něhož členské státy osvobodí od daně energetické produkty použité k výrobě elektřiny.
16 Dne 10. února 2015 podala společnost Sucrerie de Toury proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek ke Conseil d’État (Státní rada, Francie).
17 Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Vztahuje se na energetické produkty použité pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie výlučně možnost osvobození od daně daná [článkem 15 odst. 1 písm. c)] směrnice 2003/96, nebo se na ně vztahuje, pokud jde o část těchto produktů, jejichž spotřeba odpovídá výrobě elektřiny, rovněž povinnost osvobození od daně stanovená [v čl. 14 odst. 1 písm. a)] této směrnice?“
K předběžné otázce
18 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96 vykládán v tom smyslu, že se povinné osvobození od daně stanovené tímto ustanovením vztahuje na energetické produkty použité k výrobě elektřiny, pokud se tyto produkty použijí pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla ve smyslu článku 15 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice.
19 Podle francouzské vlády se na energetické produkty použité k posledně uvedenému účelu takovým kogeneračním zařízením, jako je zařízení dotčené ve věci v původním řízení, vztahuje výlučně čl. 15 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96, takže i přes čl. 14 odst. 1 písm. a) této směrnice není členský stát povinen osvobodit část těchto produktů použitou k výrobě elektřiny od daně.
20 Cristal Union, finská vláda a Evropská komise se naopak domnívají, že čl. 15 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96 nevylučuje uplatnění článku 14 odst. 1 písm. a) této směrnice, který členským státům ukládá povinnost osvobodit od daně část energetických produktů použitou takovým kogeneračním zařízením, jako je zařízení dotčené ve věci v původním řízení, k výrobě elektřiny. Jediným účelem uvedeného článku 15 odst. 1 písm. c) je podle nich poskytnout členským státům dodatečnou možnost částečného nebo úplného osvobození části energetických produktů odpovídající výrobě tepla od daně.
21 Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být ustanovení týkající se osvobození od daně stanovená směrnicí 2003/96 předmětem autonomního výkladu založeného na jejich znění, jakož i na systematice této směrnice a jí sledovaných cílech (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. dubna 2014, Kronos Titan a Rhein-Ruhr Beschichtungs-Service, C‑43/13 a C‑44/13, EU:C:2014:216, bod 25, jakož i ze dne 13. července 2017, Vakarų Baltijos laivų statykla, C‑151/16, EU:C:2017:537, bod 24 a citovaná judikatura).
22 Zaprvé je třeba uvést, že ze samotného znění první věty článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96 vyplývá, že členské státy jsou povinny osvobodit od zdanění stanoveného touto směrnicí „energetické produkty [použité] k výrobě elektřiny“.
23 Je třeba konstatovat, že takové znění v žádném případě nevylučuje z působnosti tohoto povinného osvobození od daně energetické produkty použité k výrobě elektřiny v takovém kogeneračním zařízení, jako je zařízení dotčené ve věci v původním řízení. Takové zařízení totiž používá „energetické produkty k výrobě elektřiny“ ve smyslu první věty článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96.
24 Zadruhé, pokud jde o systematiku směrnice 2003/96, je třeba připomenout, že tato směrnice zajisté nemá zavádět obecná osvobození od daně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. prosince 2011, Systeme Helmholz, C‑79/10, EU:C:2011:797, bod 23, a ze dne 21. prosince 2011, Haltergemeinschaft, C‑250/10, nezveřejněný, EU:C:2011:862, bod 19).
25 Dále vzhledem k tomu, že čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/96 vyjmenovává povinná osvobození od daně uložená členským státům v rámci zdaňování energetických produktů a elektřiny taxativně (viz rozsudky ze dne 5. července 2007, Fendt Italiana, C‑145/06 a C‑146/06, EU:C:2007:411, bod 36, jakož i ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems, C‑5/14, EU:C:2015:354, bod 45), nelze jeho ustanovení vykládat extenzivně, neboť tím by bylo harmonizované zdanění zavedené touto směrnicí zbaveno jakéhokoli užitečného účinku.
26 Jak však již rozhodl Soudní dvůr, první věta článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96 v rozsahu, v němž ukládá členským státům povinnost osvobodit energetické produkty použité k výrobě elektřiny od daně, stanoví dostatečně přesnou a bezpodmínečnou povinnost, takže toto ustanovení přiznává jednotlivcům právo se jí dovolávat přímo před vnitrostátními soudy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 2008, Flughafen Köln/Bonn, C‑226/07, EU:C:2008:429, body 29 až 33).
27 Mimoto je třeba uvést, že pokud unijní normotvůrce zamýšlel umožnit členským státům odchýlit se od tohoto režimu povinného osvobození od daně, výslovně to stanovil ve druhé větě článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96, podle níž mohou členské státy podrobit zdanění energetické produkty použité k výrobě elektřiny z důvodu ochrany životního prostředí, a v čl. 21 odst. 5 třetím pododstavci této směrnice, podle kterého mohou členské státy osvobodit od daně malé výrobce elektřiny, pokud jsou zdaněny energetické produkty použité pro výrobu této elektřiny.
28 Ze systematiky směrnice 2003/96 vyplývá, že s výjimkou těchto dvou zvláštních případů je povinnost členských států osvobodit energetické produkty použité k výrobě elektřiny od daně, stanovená v první větě článku 14 odst. 1 písm. a) této směrnice, bezpodmínečná.
29 Zatřetí, pokud jde o cíle sledované směrnicí 2003/96, je třeba především uvést, že stanovením harmonizovaného systému zdanění energetických produktů a elektřiny tato směrnice sleduje, jak vyplývá z jejích bodů 2 až 5 a 24 odůvodnění, podporu fungování vnitřního trhu v odvětví energetiky, zejména zabráněním narušení hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 3. dubna 2014, Kronos Titan a Rhein-Ruhr Beschichtungs-Service, C‑43/13 a C‑44/13, EU:C:2014:216, body 31 a 33; ze dne 2. června 2016, ROZ-ŚWIT, C‑418/14, EU:C:2016:400, bod 32, jakož i ze dne 7. září 2017, Hüttenwerke Krupp Mannesmann, C‑465/15, EU:C:2017:640, bod 26).
30 Za tímto účelem se stran výroby elektřiny unijní normotvůrce rozhodl, jak vyplývá zejména ze strany 5 důvodové zprávy k návrhu směrnice Rady, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 1997, C 139, s. 14), uložit členským státům podle článku 1 směrnice 2003/96 povinnost zdanit vyrobenou elektřinu, přičemž energetické produkty použité pro její výrobu musí být zároveň osvobozeny od daně, a to s cílem vyhnout se dvojímu zdanění elektřiny, jak uvedl generální advokát v bodech 56 až 62 svého stanoviska.
31 Pokud by přitom energetické produkty použité k výrobě elektřiny takovým kogeneračním zařízením, jako je zařízení dotčené ve věci v původním řízení, nebyly osvobozeny od daně podle první věty článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96, vedlo by to právě k riziku dvojího zdanění, jelikož takto vyrobená elektřina by byla podle článku 1 této směrnice rovněž zdaněna.
32 Směrnice 2003/96 zajisté zcela nevylučuje riziko dvojího zdanění, neboť jak již bylo uvedeno v bodě 27 tohoto rozsudku, členský stát může podle druhé věty článku 14 odst. 1 písm. a) této směrnice podrobit zdanění energetické produkty použité k výrobě elektřiny z důvodu ochrany životního prostředí (viz rozsudek ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems, C‑5/14, EU:C:2015:354, bod 51).
33 Nic to však nemění na tom, že pokud by se na takové kogenerační zařízení, jako je zařízení dotčené ve věci v původním řízení, nevztahovalo osvobození od daně stanovené v první větě článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96 jen z toho důvodu, že vyrábí nejen elektřinu, ale kombinovaným způsobem teplo i elektřinu, mohlo by to vést, jak ukazují okolnosti případu projednávaného v původním řízení, k nerovnému zacházení mezi výrobci elektřiny, což by mohlo být zdrojem narušení hospodářské soutěže škodlivých pro fungování vnitřního trhu v odvětví energetiky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Haltergemeinschaft, C‑250/10, nezveřejněný, EU:C:2011:862, body 17 a 18).
34 Mimoto je třeba připomenout, že směrnice 2003/96 sleduje rovněž dosažení cíle spočívajícího v podpoře cílů politiky životního prostředí, jak se uvádí v jejích bodech 6, 7, 11 a 12 odůvodnění (rozsudek ze dne 7. září 2017, Hüttenwerke Krupp Mannesmann, C‑465/15, EU:C:2017:640, bod 26).
35 Zdanění energetických produktů, které používá k výrobě elektřiny takové kogenerační zařízení, jako je zařízení dotčené ve věci v původním řízení, je přitom s ohledem na riziko dvojího zdanění, které představuje, s tímto cílem v rozporu.
36 Cílem unijního práva totiž je, jak vyplývá zejména ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. 2012, L 315, s. 1), podporovat kombinovanou výrobu tepla a elektřiny založenou na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií, neboť vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny má značný potenciál z hlediska úspory primární energie.
37 Dále je nesporné, jak vyplývá z bodu 20 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631), že kombinovaná výroba tepla a elektřiny produkuje méně emisí CO2 na jednotku výstupu než oddělená výroba tepla a elektřiny.
38 Je tedy třeba konstatovat, že jak z ustanovení první věty článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96, tak ze systematiky a účelu této směrnice vyplývá, že se povinné osvobození od daně stanovené v tomto ustanovení vztahuje na energetické produkty použité pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny.
39 Tento výklad nemůže být zpochybněn ani článkem 15 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96.
40 Nepovinný režim stanovený v tomto ustanovení, podle kterého mohou členské státy uplatnit plné nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění na energetické produkty použité pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, nemůže totiž představovat rozhodující faktor pro vymezení rozsahu působnosti povinných osvobození od daně stanovených v čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/96 (per analogiam viz rozsudek ze dne 1. března 2007, Jan De Nul, C‑391/05, EU:C:2007:126, bod 29).
41 V tomto ohledu je nutné připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že pokud lze ustanovení unijního práva vykládat několika způsoby, je třeba upřednostnit takový výklad, který zachovává jeho užitečný účinek (viz zejména rozsudky ze dne 18. prosince 2008, Afton Chemical, C‑517/07, EU:C:2008:751, bod 43, a ze dne 10. září 2014, Holger Forstmann Transporte, C‑152/13, EU:C:2014:2184, bod 26).
42 Jak přitom vyplývá z bodů 26 až 28 tohoto rozsudku, první věta článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96 ukládá členským státům bezpodmínečnou povinnost osvobodit energetické produkty použité k výrobě elektřiny od daně.
43 Aby toto ustanovení nebylo zbaveno užitečného účinku, musí nepovinný režim stanovený v čl. 15 odst. 1 písm. c) této směrnice mít pouze zbytkovou povahu v tom smyslu, že se omezuje na možnost členských států uplatnit, jak je uvedeno v bodě 25 odůvodnění uvedené směrnice, „preferenční zacházení“ na energetické produkty použité pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, tím, že za účelem podpory cílů politiky životního prostředí uvedených v bodech 34 až 37 tohoto rozsudku přijímá zvláštní režim, který stanoví buď osvobození těchto energetických produktů od daně, nebo snížení úrovně jejich zdanění za předpokladu, že přijatá úroveň zdanění zaručuje povinné osvobození od daně části uvedených výrobků použité k výrobě elektřiny (obdobně viz rozsudek ze dne 1. března 2007, Jan De Nul, C‑391/05, EU:C:2007:126, bod 29).
44 Cílem čl. 15 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96 je tedy poskytnout členským státům další možnost odchýlit se od zdanění energetických produktů stanoveného v článku 1 této směrnice, a nikoli vyhnout se uplatňování režimu povinného osvobození od daně stanoveného v první větě článku 14 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice.
45 V tomto ohledu je třeba upřesnit, že případné obtíže praktického rázu spojené s potřebou určit podíl energetických produktů použitý kogeneračním zařízením na výrobu elektřiny ve vztahu k podílu použitému na výrobu tepla, na něž poukázala francouzská vláda, nemohou za žádných okolností zbavit členské státy povinnosti bezpodmínečně osvobodit od daně energetické výrobky použité k výrobě elektřiny v souladu s první větou článku 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96. Kromě toho, jak uvedl generální advokát v bodě 74 svého stanoviska, z důkazů poskytnutých Komisí a Cristal Union na jednání vyplývá, že v žádném případě není nemožné určit – způsoby, které z důvodu chybějících upřesnění v této směrnice přísluší určit členským státům – množství energetických produktů, které se může lišit v závislosti na vlastnostech kogeneračních zařízení, jež je nutné k výrobě daného množství elektřiny nebo daného množství tepla.
46 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96 musí být vykládán v tom smyslu, že se povinné osvobození od daně stanovené tímto ustanovením vztahuje na energetické produkty použité k výrobě elektřiny, pokud se tyto produkty použijí pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla ve smyslu článku 15 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice.
K nákladům řízení
47 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Článek 14 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, musí být vykládán v tom smyslu, že se povinné osvobození od daně stanovené tímto ustanovením vztahuje na energetické produkty použité k výrobě elektřiny, pokud se tyto produkty použijí pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla ve smyslu článku 15 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice.
Podpisy.