ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)
23. září 2020(*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje – Ponechání jména žalobce na seznamu – Povinnost Rady ověřit, zda bylo rozhodnutí orgánu třetího státu přijato při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu“
Ve věci T‑292/19,
Artem Viktorovyč Pšonka, s bydlištěm v Kramatorsku (Ukrajina), zastoupený M. Mlezivou, advokátem,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené R. Pekařem a V. Piessevauxem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/354 ze dne 4. března 2019, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2019, L 64, s. 7), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2019/352 ze dne 4. března 2019, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2019, L 64, s. 1), v rozsahu, v němž tyto akty ponechávají jméno žalobce na seznamu osob, subjektů a orgánů, na které se tato omezující opatření vztahují,
TRIBUNÁL (pátý senát),
ve složení D. Spielmann, předseda, O. Spineanu-Matei a R. Mastroianni (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Projednávaná věc spadá do rámce sporů týkajících se omezujících opatření přijatých vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině po potlačení demonstrací na Náměstí nezávislosti v Kyjevě (Ukrajina) v únoru 2014.
2 Žalobce, Artem Viktorovyč Pšonka, je synem bývalého nejvyššího státního zástupce Ukrajiny a místopředsedou poslaneckého klubu Strany regionů v ukrajinské Nejvyšší radě.
3 Dne 5. března 2014 přijala Rada Evropské unie rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 66, s. 26). Téhož dne přijala Rada nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 66, s. 1).
4 Body 1 a 2 odůvodnění rozhodnutí 2014/119 znějí:
„(1) Dne 20. února 2014 Rada co nejdůrazněji odsoudila veškeré použití násilí na Ukrajině. Vyzvala k okamžitému ukončení násilí na Ukrajině a k plnému dodržování lidských práv a základních svobod. Apelovala na ukrajinskou vládu, aby zachovala maximální zdrženlivost, a vedoucí představitele opozice vyzvala, aby se distancovali od těch, kteří se uchylují k radikálnímu jednání, včetně násilí.
(2) Dne 3. března 2014 Rada rozhodla o zaměření sankcí na opatření pro zmrazení a zpětné získání majetku osob určených jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a osoby odpovědné za porušování lidských práv na Ukrajině s cílem konsolidovat a podpořit právní stát a dodržování lidských práv na Ukrajině.“
5 Článek 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/119 stanoví:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám určeným jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které jsou těmito osobami nebo subjekty vlastněny, drženy či kontrolovány.
2. Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní přímo ani nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze ani v jejich prospěch.“
6 Podrobná pravidla pro toto zmrazování finančních prostředků jsou stanovena v čl. 1 odst. 3 až 6 rozhodnutí 2014/119.
7 V souladu s rozhodnutím 2014/119 ukládá nařízení č. 208/2014 povinnost přijmout předmětná omezující opatření a stanoví pravidla pro tato omezující opatření, která jsou formulována v podstatě totožně s pravidly obsaženými v uvedeném rozhodnutí.
8 Jména osob, na které se vztahuje rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 (dále společně jen „akty z března 2014“), jsou uvedena na seznamu v příloze uvedeného rozhodnutí a v příloze I uvedeného nařízení (dále jen „seznam“) spolu s odůvodněním jejich zařazení na seznam a s dalšími údaji.
9 Jméno žalobce bylo na seznamu uvedeno s identifikačními údaji „syn bývalého nejvyššího státního zástupce; místopředseda poslaneckého klubu Strany regionů v ukrajinské Nejvyšší radě“ a s následujícím odůvodněním:
„Osoba, jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonným převodem do zahraničí.“
10 Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 30. května 2014 podal žalobce žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑380/14, jejímž předmětem bylo mimo jiné zrušení aktů z března 2014 v rozsahu, v němž se jej tyto akty týkaly.
11 Dne 29. ledna 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/143, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2015, L 24, s. 16), a nařízení (EU) 2015/138, kterým se mění nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 24, s. 1).
12 V rozhodnutí 2015/143 byla s účinností od 31. ledna 2015 upřesněna kritéria, na jejichž základě jsou na seznam zařazovány osoby, jimž se zmrazují finanční prostředky. Konkrétně byl čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119 nahrazen tímto zněním:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám odpovědným za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které tyto osoby vlastní, drží či kontrolují.
Pro účely tohoto rozhodnutí se osobou odpovědnou za zneužití ukrajinských státních prostředků rozumí i každá osoba, kterou ukrajinské orgány vyšetřují v souvislosti se:
a) zneužitím ukrajinských veřejných prostředků nebo majetku či se spoluúčastí na těchto činech nebo
b) zneužitím pravomoci veřejného činitele za účelem neoprávněného zvýhodnění sebe nebo třetí osoby, čímž vznikla ztráta na ukrajinských veřejných prostředcích nebo majetku, či v souvislosti se spoluúčastí na těchto činech.“
13 Nařízením 2015/138 bylo nařízení č. 208/2014 změněno v souladu s rozhodnutím 2015/143.
14 Dne 5. března 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/364, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2015, L 62, s. 25), a prováděcí nařízení (EU) 2015/357, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 62, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2015“). Rozhodnutím 2015/364 byl nahrazen článek 5 rozhodnutí 2014/119, a to tak, že platnost omezujících opatření byla ve vztahu k žalobci prodloužena do 6. března 2016, a dále jím byla změněna příloha posledně uvedeného rozhodnutí. Prováděcím nařízením 2015/357 byla odpovídajícím způsobem změněna příloha I nařízení č. 208/2014.
15 Akty z března 2015 bylo jméno žalobce ponecháno na seznamu s identifikačními údaji „syn bývalého nejvyššího státního zástupce; místopředseda poslaneckého klubu Strany regionů v ukrajinské Nejvyšší radě“ a s novým odůvodněním, jež zní následovně:
„Osoba, proti níž vedou ukrajinské orgány trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku a z důvodu účasti na těchto činech.“
16 Žalobce proti aktům z března 2015 nepodal žalobu.
17 Dne 4. března 2016 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2016/318, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2016, L 60, s. 76), a prováděcí nařízení (EU) 2016/311, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2016, L 60, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2016“).
18 Akty z března 2016 byla platnost omezujících opatření, mimo jiné pokud jde o žalobce, prodloužena do 6. března 2017, aniž bylo změněno odůvodnění jeho označení oproti odůvodnění v aktech z března 2015.
19 Žalobce proti aktům z března 2016 nepodal žalobu.
20 Tribunál usnesením ze dne 10. června 2016, Pšonka v. Rada (T‑380/14, nezveřejněné, EU:T:2016:363), přijatým na základě článku 132 jeho jednacího řádu, vyhověl žalobě uvedené v bodě 10 výše, když ji prohlásil za zjevně opodstatněnou, a zrušil proto akty z března 2014 v rozsahu, v němž se týkaly žalobce.
21 Dne 3. března 2017 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2017/381, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2017, L 58, s. 34), a prováděcí nařízení (EU) 2017/374, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2017, L 58, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2017“).
22 Akty z března 2017 byla platnost omezujících opatření prodloužena do 6. března 2018, aniž bylo změněno odůvodnění označení žalobce oproti odůvodnění v aktech z března 2015.
23 Žalobce proti aktům z března 2017 nepodal žalobu.
24 Dne 5. března 2018 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2018/333, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2018, L 63, s. 48), a prováděcí nařízení (EU) 2018/326, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2018, L 63, s. 5) (dále společně jen „akty z března 2018“).
25 Akty z března 2018 byla platnost předmětných omezujících opatření prodloužena do 6. března 2019, aniž bylo změněno odůvodnění označení žalobce oproti odůvodnění v aktech z března 2015.
26 Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 4. května 2018 podal žalobce žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑289/18 a znějící mimo jiné na zrušení aktů z března 2018 v rozsahu, v němž se jej tyto akty týkaly.
27 V období od prosince 2018 do února 2019 si Rada a žalobce vyměnili několik dopisů ohledně možného prodloužení předmětných omezujících opatření přijatých vůči žalobci. Konkrétně Rada zaslala žalobci několik dopisů Generální prokuratury Ukrajiny (dále jen „GP“) týkajících se proti němu vedených trestních řízení, z nichž vycházela při zvažování uvedeného prodloužení.
28 Dne 4. března 2019 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2019/354, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2019, L 64, s. 7), a prováděcí nařízení (EU) 2019/352, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2019, L 64, s. 1) (dále společně jen „napadené akty“).
29 Napadenými akty byla platnost dotčených omezujících opatření prodloužena do 6. března 2020 a jméno žalobce bylo ponecháno na seznamu se stejným odůvodněním, jaké bylo připomenuto v bodě 15 výše, doplněným o upřesnění následujícího znění:
„Z informací uvedených ve spisu Rady vyplývá, že při trestním řízení, z [něhož] Rada vycházela, bylo respektováno právo pana Pšonky na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu. Dokládají to zejména rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 12. března 2018 a 13. srpna 2018, jimiž povolil, aby byl pan Pšonka zadržen za účelem zajištění jeho přítomnosti u soudu a účasti na jednání o návrhu na vzetí do vazby.“
30 Dopisem ze dne 5. března 2019 informovala Rada žalobce o ponechání omezujících opatření vůči němu v platnosti. Rada odpověděla na vyjádření žalobce obsažená v dopisech ze dne 19. prosince 2018, 24. a 31. ledna a 18. února 2019 a předala mu napadené akty. Kromě toho mu stanovila lhůtu pro předložení vyjádření před tím, než bude vydáno rozhodnutí ohledně případného ponechání jeho jména na seznamu.
Skutkové okolnosti po podání projednávané žaloby
31 Rozsudkem ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada (T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504), zrušil Tribunál akty z března 2018 v rozsahu, v němž se týkaly žalobce.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
32 Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 3. května 2019 podal žalobce projednávanou žalobu.
33 Dne 1. srpna 2019 předložila Rada žalobní odpověď.
34 Dne 10. září 2019 předložila Rada podle článku 66 jednacího řádu odůvodněnou žádost, aby obsah některých dokumentů přiložených k žalobní odpovědi nebyl uváděn ve veřejně přístupných dokumentech souvisejících s projednávanou věcí.
35 Replika byla soudní kanceláři Tribunálu předložena dne 18. září 2019.
36 Vzhledem k tomu, že došlo ke změnám ve složení senátů Tribunálu, byla věc v souladu s čl. 27 odst. 5 jednacího řádu přidělena pátému senátu, k němuž byl přidělen nový soudce zpravodaj.
37 Duplika byla soudní kanceláři Tribunálu předložena dne 4. listopadu 2019. K témuž datu byla ukončena písemná část řízení.
38 Podle čl. 106 odst. 3 jednacího řádu platí, že pokud účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, může Tribunál rozhodnout, že o žalobě bude rozhodováno bez konání ústní části řízení. Tribunál, který pokládal projednávanou věc za dostatečně objasněnou na základě písemností ve spise, rozhodl, že jelikož výše zmíněná žádost nebyla podána, bude rozhodováno bez konání ústní části řízení.
39 Žalobce v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené akty v rozsahu, v němž se jej týkají;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
40 Rada v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení;
– podpůrně, pokud by byly napadené akty zrušeny v rozsahu, v němž se týkají žalobce, nařídil zachování účinků rozhodnutí 2019/354 až do doby, než nabude účinnosti částečné zrušení prováděcího nařízení 2019/352.
Právní otázky
41 Žalobce se na podporu své žaloby dovolává v podstatě jediného žalobního důvodu, který vychází z toho, že Rada v okamžiku přijetí napadených aktů neověřila, zda ukrajinské orgány činné v trestním řízení dodržely jeho právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu.
42 Žalobce tvrdí, že Rada nevzala v úvahu porušení těchto práv v rámci trestních řízení, na nichž založila předmětná omezující opatření. Konkrétně podle něj Rada neprávem rozhodla o prodloužení platnosti těchto opatření na základě informací obsažených v dopisech GP ohledně vyšetřování žalobce v trestním řízení [důvěrné](1) ve věci spáchání trestného činu zmocnění se státního majetku [důvěrné].
43 Žalobce dále tvrdí, že v těchto trestních řízeních nebyl obstarán žádný důkaz svědčící o jeho protiprávním jednání a že proti němu na Ukrajině pokračuje protiprávní stíhání z politických důvodů pouze s cílem ponechat jeho jméno na seznamu.
44 Žalobce na prvním místě uvádí, že Rada při přijímání napadených aktů nevzala v úvahu porušení jeho práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. V tomto ohledu žalobce zaprvé tvrdí, že mu nebylo doručeno sdělení obvinění v souladu s ustanoveními ukrajinského trestního řádu (dále jen „trestní řád“). Zadruhé uvádí, že byla v jeho případě překročena maximální doba pro konání přípravného řízení, neboť ta má činit dvanáct měsíců, zatímco v projednávané věci již trestní řízení trvají čtyři roky. Zatřetí žalobce tvrdí, že GP protiprávně přerušila přípravné řízení v trestním řízení [důvěrné] a zároveň pokračovala ve vyšetřování stejného skutku v jiném trestním řízení, kterého se jeho advokáti nemohli účastnit. Začtvrté žalobce uvádí, že od 27. listopadu 2018 již GP nemá pravomoc provádět vyšetřování v trestních řízeních vedených s žalobcem. Konečně zapáté žalobce tvrdí, že GP používá nezákonné vyšetřovací metody k získání důkazů o zapojení žalobce do rozkrádání státních finančních prostředků. GP měla konkrétně vyvíjet nátlak na jistou podezřelou osobu, aby poskytla křivou výpověď o zapojení žalobce do skutků, z nichž je viněn.
45 Žalobce rovněž tvrdí, že rozhodnutí vyšetřujících soudců Pečerského obvodního soudu v Kyjevě ze dne 12. března a 13. srpna 2018, jimiž bylo vyhověno žádosti GP o žalobcovo zadržení za účelem jeho předvedení k soudu, aby se účastnil projednání návrhu na uplatnění zajišťovacího opatření formou vzetí do vazby, byla přijata v nepřítomnosti jeho obhájců, avšak v přítomnosti státního zástupce, a to v neveřejném soudním zasedání, což představuje hrubé porušení zásady kontradiktornosti. Žalobce dále podle svých slov neobdržel kopie těchto rozhodnutí a neměl možnost je napadnout.
46 Na druhém místě žalobce Radě vytýká, že platnost předmětných omezujících opatření prodloužila na základě dopisů GP či ukrajinských soudních rozhodnutí bez ověření, zda byla tato rozhodnutí ve smyslu nedávné judikatury Soudního dvora a Tribunálu přijata při dodržení jeho práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. Rada si totiž od ukrajinských orgánů nevyžádala dodatečné informace ani neprovedla důkladné a nestranné ověření informací získaných od GP.
47 Konečně na třetím místě žalobce uvádí, že nedošlo k žádnému pokroku v trestním řízení, o něž se Rada opírala, a že nebyla předložena žádná nová informace týkající se jeho vyšetřování. Pokud jde konkrétně o řízení [důvěrné], nebylo za poslední čtyři roky vyšetřování prováděno, neboť přípravné řízení bylo v zásadě přerušeno [důvěrné].
48 Rada na prvním místě namítá, že uplatnění a prodloužení platnosti omezujících opatření namířených vůči žalobci založila nejen na dopisech od GP, ale také na jiných informacích, které zmínila ve svých dopisech adresovaných žalobci. Rada mimoto dodává, že jak od GP, tak od žalobce obdržela další dokumenty, zejména soudní rozhodnutí, které zohlednila při ověřování některých skutečností.
49 Co se týče tvrzení žalobce o porušení jeho práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu v trestních řízeních, která jsou s ním vedena, Rada předně tvrdí, že položila GP otázky, které GP zodpověděla dopisem ze dne 22. ledna 2019, a získané informace pak zohlednila při přijímání napadených aktů.
50 Pokud jde zaprvé o skutečnost, že žalobci údajně nebylo sděleno obvinění, Rada namítá, že podle informací, které má k dispozici, bylo žalobci v řízení [důvěrné] sděleno obvinění dne [důvěrné]. Pokud jde zadruhé o tvrzení o nepřiměřené délce trestního řízení, Rada předně podotýká, že není povinna posuzovat soulad trestních řízení s příslušnými pravidly ukrajinského práva. Následně dodává, že podle informací, které obdržela, bylo přípravné trestní řízení [důvěrné] pozastaveno v souladu s ustanoveními trestního řádu, a maximální doba přípravného řízení stanovená trestním řádem tedy neběží. Rada mimoto zdůrazňuje, že žalobce měl údajně možnost podat opravný prostředek proti nečinnosti spočívající v tom, že nebylo ukončeno přípravné řízení ve lhůtě stanovené zákonem, či přinejmenším opravný prostředek proti rozhodnutí o pozastavení, což neučinil. Pokud jde zatřetí o to, že GP přerušila přípravné řízení v trestním řízení [důvěrné] a zároveň pokračovala ve vyšetřování stejného skutku v jiném trestním řízení, v němž nebyli žalobcovi zástupci uznáni za obhájce, Rada tvrdí, že podle informací, které získala od GP, se souběžná existence těchto dvou řízení nejeví být protiprávní. Začtvrté, co se týče údajného nedostatku pravomoci GP, Rada namítá, že v již započatých přípravných trestních řízeních zůstává GP příslušná až do jejich ukončení, avšak nejdéle po dva roky. Konečně zapáté, pokud jde o používání nezákonných vyšetřovacích metod ze strany GP, Rada namítá, že se jedná o řízení týkající se třetí osoby, a nikoli žalobce, a že důkazy předloženými žalobcem každopádně nelze takové tvrzení doložit.
51 Co se týče údajného porušení žalobcova práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu při přijetí rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 12. března a 13. srpna 2018, Rada uvádí, že v souladu s trestním řádem jsou tato rozhodnutí procesní povahy a nedotýkají se přímo práv ani právního postavení osoby, proti které směřují.
52 Na druhém místě Rada uvádí, že jednak aktivně zkoumala shromážděné informace, a takto ověřila, že žalobcovo právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu bylo dodrženo, a jednak v závislosti na okolnostech projednávaného případu řádně posoudila, zda je třeba získat doplňující informace, a to v souladu s nedávnou judikaturou Soudního dvora a Tribunálu.
53 Na třetím místě Rada tvrdí, že jí nepřísluší vykládat ukrajinské právo a zkoumat, zda délka přípravného trestního řízení proti žalobci porušuje ustanovení trestního řádu.
54 Z ustálené judikatury vyplývá, že soudy Evropské unie musí při přezkumu omezujících opatření zajišťovat v zásadě plný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou součástí unijního právního řádu, k nimž patří mimo jiné právo na účinnou soudní ochranu a právo na obhajobu, jež jsou zakotvena v článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 41 a citovaná judikatura).
55 Účinnost soudní kontroly zaručené v článku 47 Listiny vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, nebo o jeho ponechání na tomto seznamu, ujistil o tom, že se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k této osobě charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Proto je třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého toto rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní věrohodnosti uváděných důvodů, ale zaměřil se na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění uvedených aktů, podložené (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 42 a citovaná judikatura).
56 Přijetí a zachování takových omezujících opatření, jako jsou opatření stanovená rozhodnutím 2014/119 a nařízením č. 208/2014, ve znění změn, vůči osobě určené jako osoba odpovědná za zneužití prostředků třetího státu, v zásadě vychází z rozhodnutí orgánu třetího státu, který je v tomto ohledu příslušný, zahájit a vést vůči této osobě trestní řízení týkající se trestného činu zneužití veřejných prostředků (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 43 a citovaná judikatura).
57 I když Rada může v souladu s kritériem pro zařazení jména na seznam, které je takto připomenuto v bodě 12 výše, opřít omezující opatření o rozhodnutí třetího státu, její povinnost dodržovat právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu znamená, že se musí ujistit o tom, že orgány třetího státu, které toto rozhodnutí přijaly, dodržely uvedená práva (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 44 a citovaná judikatura).
58 Požadavek, aby Rada ověřila, že rozhodnutí třetích států, o která se zamýšlí opřít, byla přijata při dodržení těchto práv, má za cíl zajistit, aby k přijetí nebo zachování opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky, docházelo pouze na dostatečně pevném skutkovém základě, a tím chránit dotyčné osoby nebo subjekty. Rada tak může mít za to, že přijetí nebo zachování takových opatření je založeno na dostatečně pevném skutkovém základě, teprve až ověří, že při přijetí rozhodnutí dotyčného třetího státu, o které se hodlá opřít, bylo dodrženo právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 45 a citovaná judikatura).
59 Kromě toho je sice pravda, že okolnost, že třetí stát patří ke státům, které přistoupily k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), s sebou nese přezkum prováděný Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“) v oblasti základních práv, která jsou zaručena v EÚLP a v souladu s čl. 6 odst. 3 SEU tvoří součást unijního práva jakožto obecné zásady, avšak taková okolnost nemůže učinit nadbytečným požadavek na ověření připomenutý v bodě 58 výše (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 46 a citovaná judikatura).
60 V souladu s judikaturou je Rada povinna v odůvodnění k rozhodnutí přijmout nebo zachovat omezující opatření vůči určité osobě nebo určitému subjektu uvést, byť jen stručně, důvody, proč se domnívá, že rozhodnutí třetího státu, ze kterého hodlá vycházet, bylo přijato při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. Aby tedy Rada splnila svou povinnost uvést odůvodnění, musí v rozhodnutí o uložení omezujících opatření zmínit, že ověřila, že rozhodnutí třetího státu, o něž opírá tato opatření, bylo přijato při dodržení těchto práv (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 47 a citovaná judikatura).
61 V konečném důsledku platí, že pokud Rada opírá přijetí nebo zachování takových omezujících opatření, o jaká jde v projednávané věci, o rozhodnutí třetího státu zahájit a vést trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku dotyčnou osobou, musí se jednak ujistit, že v okamžiku přijetí uvedeného rozhodnutí dodržely orgány tohoto třetího státu právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu osoby, vůči níž je vedeno předmětné trestní řízení, a jednak v rozhodnutí, kterým se ukládají omezující opatření, uvést důvody, proč má za to, že uvedené rozhodnutí třetího státu bylo přijato při dodržení těchto práv (rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 48).
62 To, zda Rada tyto povinnosti splnila, je třeba určit z hlediska shora uvedených zásad plynoucích z judikatury.
63 Úvodem je třeba poukázat na to, že i když je pravda, že Rada uvedla v napadených aktech (viz bod 29 výše) důvody, proč měla za to, že při přijetí rozhodnutí ukrajinských orgánů zahájit a vést trestní řízení pro zneužití veřejných prostředků nebo majetku vůči žalobci bylo dodrženo právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, je nicméně třeba ověřit, zda Rada správně dospěla k závěru, že uvedené orgány v rámci řízení, na nichž se napadené akty zakládají, tato práva žalobce dodržely.
64 Přezkum opodstatněnosti odůvodnění, který spadá do materiální legality napadených aktů a v projednávané věci spočívá v ověření toho, zda skutečnosti, kterých se dovolává Rada, jsou doložené a zda jimi lze prokázat, že dodržení těchto práv ukrajinskými orgány bylo ověřeno, je totiž třeba odlišit od otázky odůvodnění, která se týká podstatné formální náležitosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, body 60 a 61) a je pouze logickým následkem povinnosti Rady předem se ujistit o dodržení uvedených práv.
65 Vůči žalobci přitom byla uplatněna nová omezující opatření, jež byla přijata napadenými akty na základě kritéria pro zařazení uvedeného v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119, jak bylo upřesněno rozhodnutím 2015/143, a v článku 3 nařízení č. 208/2014, jak bylo upřesněno nařízením 2015/138 (viz body 12 a 13 výše). Toto kritérium počítá se zmrazením finančních prostředků osob, které byly určeny jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků, včetně osob, které jsou vyšetřovány ukrajinskými orgány.
66 Je třeba konstatovat, že Rada se při rozhodování o ponechání jména žalobce na seznamu opírala o skutečnost, že proti žalobci vedou ukrajinské orgány trestní řízení pro trestné činy spočívající ve zneužití veřejných prostředků nebo majetku a ve spoluúčasti na těchto činech, která byla doložena dopisy GP, jejichž kopie žalobce obdržel (viz bod 27 výše).
67 Zachování omezujících opatření přijatých vůči žalobci tedy stejně jako ve věcech, v nichž byl vydán rozsudek ze dne 19. prosince 2018, Azarov v. Rada (C‑530/17 P, EU:C:2018:1031), a rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada (T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019: 504), vycházelo z rozhodnutí ukrajinských orgánů zahájit a vést trestní řízení v souvislosti s trestným činem zneužití ukrajinských státních prostředků.
68 Je třeba rovněž uvést, že Rada při změně přílohy rozhodnutí 2014/119 a přílohy I nařízení č. 208/2014 prostřednictvím napadených aktů doplnila novou část, která je zcela věnována právu na obhajobu a právu na účinnou soudní ochranu a dělí se dále na dva oddíly.
69 První oddíl obsahuje prosté obecně formulované připomenutí práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu podle trestního řádu. Konkrétně jsou pak v prvé řadě připomenuta jednotlivá procesní práva, která má podle článku 42 trestního řádu každá podezřelá nebo obviněná osoba v trestním řízení. Poté je připomenuto, že podle článku 306 trestního řádu musí každou stížnost proti rozhodnutím, jednáním nebo opomenutím vyšetřovatele nebo veřejného žalobce posoudit vyšetřující soudce místního soudu v přítomnosti stěžovatele nebo jeho obhájce či právního zástupce. Dále je mimo jiné uvedeno, že článek 309 trestního řádu stanoví, která rozhodnutí vyšetřujícího soudce mohou být napadena opravným prostředkem. Konečně je upřesněno, že řada procesních vyšetřovacích úkonů, jako je zajištění majetku a opatření k zajištění, je možná pouze s výhradou rozhodnutí vyšetřujícího soudce nebo soudu.
70 Druhý oddíl uvedené části se týká uplatnění práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu jednotlivých osob zařazených na seznam. Pokud jde konkrétně o žalobce, je upřesněno, že podle informací uvedených ve spisu Rady bylo při trestním řízení, z něhož Rada vycházela, respektováno jeho právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, jak to dokládala zejména rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 12. března a 13. srpna 2018 (viz bod 29 výše).
71 Je třeba rovněž uvést, že v dopise ze dne 5. března 2019 (viz bod 30 výše) Rada pouze uvedla, že dopisy od GP dokládají, že vůči žalobci nadále probíhají trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku s odkazem na řízení [důvěrné], a pokud jde o dodržení práv žalobce na obhajobu a na účinnou soudní ochranu, výslovně odkázala pouze na uvedené řízení, když upřesnila, že z rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 13. srpna 2018 vyplývá, že tato práva byla v daném případě dodržena. V tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že žalobce je v uvedeném trestním řízení podezřelou osobou, že jeho jméno je uvedeno na seznamu hledaných osob, že státní zastupitelství doložilo důvodné podezření, dále že existuje riziko, že zničí, zatají nebo zkreslí jakékoli důkazy a bude nezákonně ovlivňovat poškozené, znalce, svědky a odborníky, a konečně že existují důvody se domnívat, že se skrývá před orgány pověřenými vedením přípravného řízení.
72 Z toho vyplývá, že ačkoli Rada v dopise ze dne 5. března 2019 (viz bod 30 výše) zmínila v obecné rovině trestní řízení, která byla s žalobcem vedena na Ukrajině, pouze u řízení [důvěrné] potvrzuje, že skutečně ověřila dodržení práv žalobce na obhajobu a na účinnou soudní ochranu.
73 V tomto ohledu je třeba na úvod poznamenat, že v napadených aktech a v dopise Rady ze dne 5. března 2019 jsou zmíněna rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 12. března a 13. srpna 2018. Z rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 13. srpna 2018 přitom vyplývá, že rozhodnutí tohoto typu jsou časově omezená, takže rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 12. března 2018 přestalo vyvolávat právní účinky dne 12. srpna 2018 a jeho rozhodnutí ze dne 13. srpna 2018 mělo přestat vyvolávat právní účinky dne 13. února 2019. Pokud jde o rozhodnutí stejné povahy přijatá týmž vyšetřujícím soudcem, z nichž jedno pouze prodlužuje platnost opatření přijatých tím druhým, lze pro účely určení, zda Rada ověřila dodržení žalobcova práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu, zohlednit – na rozdíl od toho, co je uvedeno v napadených aktech – pouze rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 13. srpna 2018. Rada přitom neprokázala, do jaké míry rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 13. srpna 2018, které přestalo vyvolávat právní účinky poměrně dlouho před přijetím napadených aktů a které je aktem čistě procesní povahy, svědčí o dodržení těchto práv v průběhu řízení [důvěrné]. Jak bylo připomenuto v bodech 56 a 57 výše, v projednávané věci byla totiž Rada povinna před rozhodnutím o zachování dotčených omezujících opatření ověřit, zda při přijetí rozhodnutí ukrajinských orgánů činných v trestním řízení zahájit a vést trestní řízení týkající se trestných činů souvisejících se zneužitím veřejných prostředků nebo majetku a se spoluúčastí na těchto činech byla uvedená práva žalobce dodržena.
74 Z tohoto hlediska nelze rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 13. srpna 2018, které je ve vztahu k řízení [důvěrné] zcela incidenční, označit, přinejmenším z formálního hlediska, za rozhodnutí zahájit a vést vyšetřování odůvodňující zachování omezujících opatření. Lze však připustit, aby z věcného hlediska bylo toto rozhodnutí, vzhledem k tomu, že bylo přijato soudem, Radou skutečně zohledněno jako skutkový základ odůvodňující zachování dotčených opatření. Je tedy třeba ověřit, zda se Rada mohla oprávněně domnívat, že uvedené rozhodnutí svědčí o dodržení práva žalobce na obhajobu a jeho práva na účinnou soudní ochranu.
75 Na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, rozhodnutí vyšetřujícího soudce ze dne 13. srpna 2018 bylo zaprvé přijato na neveřejném zasedání bez účasti obhájce, avšak v přítomnosti státního zástupce, a zadruhé proti němu žalobce nemohl podat opravný prostředek. Ostatně z písemností obsažených ve spise nevyplývá, že by Rada navzdory četným námitkám žalobce obsaženým v jeho dopisech ze dne 19. prosince 2018, 24. a 31. ledna a 18. února 2019 ověřila, do jaké míry je toto rozhodnutí v souladu s požadavkem na dodržení článků trestního řádu výslovně uvedených v části napadených aktů týkající se práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu.
76 V dopise ze dne 5. března 2019 se totiž Rada nevyjádřila k argumentaci žalobce, v níž namítal, že rozhodnutí vyšetřujícího soudce bylo přijato v neveřejném zasedání bez účasti jeho advokátů, avšak v přítomnosti státního zástupce, a bez možnosti podat opravný prostředek.
77 Toto rozhodnutí každopádně spadá do rámce trestního řízení, kterým bylo odůvodněno zařazení jména žalobce na seznam a jeho ponechání na něm, a má ve vztahu k němu jen vedlejší charakter, neboť je procesní povahy. Takové rozhodnutí, které může sloužit nanejvýš k prokázání existence dostatečně pevného skutkového základu, a sice skutečnosti, že v souladu s kritériem pro zařazení bylo vůči žalobci vedeno trestní řízení pro trestný čin zneužití veřejných prostředků nebo majetku, není ze své podstaty samo o sobě způsobilé prokázat, že rozhodnutí ukrajinských orgánů činných v trestním řízení zahájit a vést uvedená trestní řízení, o něž se v podstatě opírá zachování omezujících opatření vůči žalobci, bylo přijato při dodržení práva žalobce na obhajobu a jeho práva na účinnou soudní ochranu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, Azarov v. Rada, T‑286/18, nezveřejněný, EU:T:2019:577, bod 73).
78 Je třeba ostatně poukázat na to, že se Rada nedovolává žádné písemnosti ve spise z řízení, jež vedlo k přijetí napadených aktů, z níž by vyplývalo, že zkoumala rozhodnutí vyšetřujícího soudce, na něž poukazuje v obecné rovině, a že na jejich základě mohla učinit závěr, že podstata procesních práv žalobce byla respektována.
79 V tomto ohledu je rovněž třeba podotknout, že Rada byla povinna takové ověření provést nezávisle na jakémkoli důkazu poskytnutém žalobcem k prokázání, že v projednávané věci bylo porušeno jeho právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, přičemž pouhá existence ustanovení trestního řádu sama o sobě nestačí k prokázání, že ukrajinské orgány činné v trestním řízení tato práva dodržely (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Kljujev v. Rada, T‑305/18, nezveřejněný, EU:T:2019:506, bod 72).
80 Rada ostatně ani nevysvětluje, jak lze konkrétně z existence rozhodnutí vyšetřujícího soudce přijatého za podmínek, jež byly žalobcem napadeny, dovozovat, že ochrana předmětných práv byla zaručena. Jak totiž žalobce opakovaně uvedl v dopisech zaslaných Radě, řízení [důvěrné] – které bylo původně zahájeno v [důvěrné], týkalo se skutků údajně spáchaných nejpozději v [důvěrné] a za daného stavu bylo přerušeno přinejmenším po dobu [důvěrné] – se ještě nacházelo v přípravném stadiu a věc nebyla předložena ukrajinskému soudu k meritornímu projednání, ani přinejmenším k posouzení návrhu, aby povolil zahájení zvláštního přípravného řízení v nepřítomnosti podezřelého, nýbrž mu byla předložena nanejvýš k rozhodnutí o otázkách procesní povahy.
81 Článek 47 druhý pododstavec Listiny, jenž představuje parametr, z hlediska kterého Rada posuzuje dodržení práva na účinnou soudní ochranu, přitom stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Klymenko v. Rada, T‑274/18, EU:T:2019:509, bod 84 a citovaná judikatura).
82 Pokud Listina obsahuje práva odpovídající právům zaručeným EÚLP, jako jsou práva stanovená v jejím článku 6, jsou podle čl. 52 odst. 3 Listiny smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá EÚLP.
83 V tomto ohledu je třeba připomenout, že ESLP při výkladu článku 6 EÚLP uvedl, že cílem zásady přiměřené lhůty je zejména chránit obviněného před nadměrnými průtahy v řízení a zabránit tomu, aby zůstal příliš dlouho v nejistotě o svém osudu, jakož i prodlením, která mohou ohrozit účinnost a důvěryhodnost výkonu spravedlnosti (viz rozsudek ESLP ze dne 7. července 2015, Rutkowski a další v. Polsko, CE:ECHR:2015:0707JUD007228710, bod 126 a citovaná judikatura). ESLP rovněž konstatoval, že porušení této zásady může být konstatováno mimo jiné tehdy, vyznačuje-li se trestní řízení nacházející se ve stadiu vyšetřování četnými fázemi nečinnosti, jež jsou přičitatelné orgánům příslušným k vedení tohoto vyšetřování (v tomto smyslu viz rozsudky ESLP ze dne 6. ledna 2004, Rouille v. Francie, CE:ECHR:2004:0106JUD005026899, body 29 až 31; ze dne 27. září 2007, Reiner a další v. Rumunsko, CE:ECHR:2007:0927JUD000150502, body 57 až 59, a ze dne 12. ledna 2012, Borisenko v. Ukrajina, CE:ECHR:2012:0112JUD002572502, body 58 až 62).
84 Z judikatury dále vyplývá, že jsou-li vůči určité osobě uplatňována omezující opatření po dobu několika let, a to v zásadě z důvodu existence téhož předběžného vyšetřovacího řízení vedeného GP, je Rada povinna se hlouběji zabývat otázkou případného porušení základních práv této osoby ukrajinskými orgány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2019, Stavyckyj v. Rada, T‑290/17, EU:T:2019:37, bod 132). Takové rozhodnutí vyšetřujícího soudce, jako je rozhodnutí ze dne 13. srpna 2018, mimoto nemůže na rozdíl od tvrzení Rady svědčit o pokroku v řízení.
85 V projednávané věci tedy měla Rada přinejmenším uvést důvody, proč se mohla navzdory argumentům žalobce reprodukovaným v bodě 47 výše domnívat, že jeho právo na účinnou soudní ochranu před ukrajinskými orgány činnými v trestním řízení, které je zjevně základním právem, bylo respektováno, pokud jde o otázku, zda jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Klymenko v. Rada, T‑274/18, EU:T:2019:509, bod 87).
86 S ohledem na písemnosti ve spise tedy nelze učinit závěr, že skutečnosti, jež měla Rada k dispozici při přijímání napadených aktů, jí umožňovaly ověřit, zda rozhodnutí ukrajinských orgánů činných v trestním řízení bylo přijato při dodržení práva žalobce na účinnou soudní ochranu a na projednání jeho záležitosti v přiměřené lhůtě.
87 V tomto ohledu je třeba také uvést, že judikatura, podle které v případě přijetí takového rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, jako je rozhodnutí týkající se žalobce, přísluší Radě nebo unijnímu soudu, aby ověřily nikoli opodstatněnost vyšetřování, jež byla na Ukrajině vedena proti osobě, vůči které byla přijata tato opatření, nýbrž pouze opodstatněnost rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků ve vztahu k dokumentu nebo dokumentům, o který nebo o které se toto rozhodnutí opíralo, nemůže být vykládána v tom smyslu, že Rada není povinna ověřit, že rozhodnutí třetího státu, na němž zamýšlí založit přijetí omezujících opatření, bylo přijato při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Klymenko v. Rada, T‑274/18, EU:T:2019:509, bod 90 a citovaná judikatura).
88 Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám není prokázáno, že se Rada před přijetím napadených aktů ujistila o tom, že ukrajinské orgány činné v trestním řízení dodržely v rámci trestních řízení, ze kterých Rada vycházela, právo žalobce na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu. Z toho vyplývá, že se Rada tím, že rozhodla o ponechání jména žalobce na seznamu, dopustila nesprávného posouzení.
89 Za těchto okolností je třeba napadené akty zrušit v rozsahu, v němž se týkají žalobce, aniž je nezbytné zabývat se ostatními důvody a argumenty vznesenými žalobcem.
90 Pokud jde o podpůrný návrh Rady (viz bod 40 třetí odrážka výše) směřující v zásadě k zachování účinků rozhodnutí 2019/354 do doby, než uplyne lhůta pro podání kasačního opravného prostředku, a v případě, že by byl podán kasační opravný prostředek, až do rozhodnutí o tomto kasačním opravném prostředku, stačí uvést, že rozhodnutí 2019/354 vyvolávalo účinky pouze do 6. března 2020. Z toho důvodu nemá zrušení napadeného rozhodnutí tímto rozsudkem vliv na období následující po tomto datu, takže o otázce zachování účinků tohoto rozhodnutí není nutné rozhodnout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Pšonka v. Rada, T‑289/18, nezveřejněný, EU:T:2019:504, bod 90 a citovaná judikatura).
K nákladům řízení
91 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit Radě náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/354 ze dne 4. března 2019, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/352 ze dne 4. března 2019, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, se zrušují v rozsahu, v němž bylo na seznamu osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují tato omezující opatření, ponecháno jméno Artema Viktorovyče Pšonky.
2) Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.
Spielmann | Spineanu-Matei | Mastroianni |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 23. září 2020.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
E. Coulon S. Papasavvas