USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)
21. září 2016(*)
„Řízení o předběžné otázce – Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Směrnice 1999/70/ES – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Ustanovení 4 – Po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou ve veřejném sektoru – Neuniverzitní vzdělávání – Vnitrostátní právní úprava – Poskytnutí příplatku – Podmínka – Získání kladného výsledku při hodnocení – Učitelé zaměstnaní jako dočasní zaměstnanci – Vyloučení – Zásada zákazu diskriminace“
Ve věci C‑631/15,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 1 de Oviedo (správní soud č. 1 v Oviedo, Španělsko) ze dne 17. listopadu 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 27. listopadu 2015, v řízení
Carlos Álvarez Santirso
proti
Consejería de Educación, Cultura y Deporte del Principado de Asturias,
SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),
ve složení F. Biltgen (zpravodaj), předseda senátu, E. Levits a M. Berger, soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout usnesením s odůvodněním podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora,
vydává toto
Usnesení
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999 (dále jen „rámcová dohoda“), která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi C. Á. Santirsem a Consejería de Educación, Cultura y Deporte del Principado de Asturias (rada pro školství, kulturu a sport autonomního společenství Asturského knížectví, dále jen „rada pro školství“) ohledně rozhodnutí zmíněné rady vyloučit dotyčného z řízení o zařazení do prvního plánu hodnocení učitelů.
Právní rámec
Unijní právo
3 Podle článku 1 směrnice 1999/70 je účelem této směrnice „provedení rámcové dohody […] uzavřené […] mezi obecnými mezioborovými organizacemi (UNICE, EKOS a CEEP), […]“.
4 Článek 2 první pododstavec této směrnice stanoví:
„Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí [a přijmou] veškerá nezbytná opatření, která jim umožní kdykoli zaručit výsledky stanovené touto směrnicí. [...]“
5 Podle ustanovení 1 rámcové dohody je jejím účelem zlepšit kvalitu práce na dobu určitou zajištěním uplatňování zásady zákazu diskriminace a vytvořit rámec, který zabrání zneužití vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou.
6 Ustanovení 2 rámcové dohody, nadepsané „Oblast působnosti“, v bodě 1 stanoví:
„Tato dohoda se vztahuje na zaměstnance s pracovní[m] poměrem na dobu určitou, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném platnými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi v každém členském státě.“
7 Ustanovení 3 rámcové dohody, nadepsané „Definice“, stanoví:
„Pro účely této dohody se rozumí:
1. ‚zaměstnancem v pracovním poměru na dobu určitou‘ osoba s pracovní smlouvou nebo poměrem uzavřeným přímo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, pokud skončení pracovní smlouvy nebo poměru je určeno objektivními podmínkami, jakými jsou dosažení určitého dne, dokončení určitého úkolu nebo vznik určité události;
2. ‚srovnatelným zaměstnancem v pracovním poměru na dobu neurčitou‘ zaměstnanec s pracovní smlouvou nebo poměrem na dobu neurčitou ve stejném zařízení, který vykonává stejnou nebo podobnou práci/povolání, s přihlédnutím ke způsobilosti/schopnostem. Pokud v závodě není žádný srovnatelný zaměstnanec v pracovním poměru na dobu neurčitou, je srovnání provedeno s odkazem na příslušnou kolektivní smlouvu nebo, a pokud není žádná kolektivní smlouva příslušná, v souladu s právními předpisy státu, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi.“
8 Ustanovení 4 rámcové dohody, nadepsané „Zásada zákazu diskriminace“, v bodě 1 stanoví:
„Pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu určitou, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.“
Španělské právo
9 Ley del Principado de Asturias 3/1985 de Ordenación de la Función Pública de la Administración del Principado de Asturias (zákon Asturského knížectví 3/1985 o organizaci veřejné služby ve správních orgánech Asturského knížectví) ze dne 26. prosince 1985 (BOE č. 59 ze dne 10. března 1986, s. 9083) definuje v článku 6 „dočasné zaměstnance“ jako osoby, které na základě právoplatného jmenování dočasně zastávají uvolněná pracovní místa ve správních orgánech Asturského knížectví do doby, než budou tato místa obsazena úředníky, nebo tyto úředníky zastupují v případě přeložení nebo zvláštního volna.
10 Podle článku 106 Ley Orgánica 2/2006 de éducación (ústavní zákon 2/2006 o vzdělávání) ze dne 3. května 2006 (BOE č. 106 ze dne 4. května 2006, s. 17158) platí, že za účelem zlepšení kvality vzdělávání a práce učitelů vypracují školské správní orgány ve spolupráci s učiteli plány hodnocení učitelů.
11 Podle Ley del Principado de Asturias 6/2009 de Evaluación de la Función Docente y sus Incentivos (zákon Asturského knížectví 6/2009 o hodnocení výuky a příslušných motivačních opatřeních) ze dne 29. prosince 2009 (BOE č. 53 ze dne 2. března 2010, s. 20432) představují plány hodnocení parametr fungování a měření asturského vzdělávacího systému, a to prostřednictvím analýzy a vyhodnocování práce, kterou učitelé vykonávají. V plánech hodnocení musí být v tomto směru zohledněny zejména takové faktory, jako je míra absencí, práce třídního učitele, účast na společných projektech zaměřených na zlepšování a experimentování v oblasti mimoškolních činností, intenzivnější zapojení, výkon řídících funkcí nebo také podíl učitelů na plnění společných cílů daného pracoviště, které jsou vymezeny v ročním všeobecném programu.
12 Podle článku 2 zákona 6/2009 se mohou do plánů hodnocení učitelů zapojit úředníci, kteří patří mezi pedagogické pracovníky ve smyslu ústavního zákona 2/2006, kteří se řadí mezi zaměstnance veřejné správy a odpracovali alespoň pět let.
13 Článek 3 zákona 6/2009 stanoví, že osoby, které splní podmínky stanovené v plánech hodnocení, budou za účelem uznání pedagogické služby pobírat motivační příspěvek, a to za podmínek a ve výši, kterou určí oblastní rada při schvalování plánů hodnocení učitelů.
14 Příslušná právní úprava v této souvislosti stanoví, že úředníkům zařazeným do podskupiny A1 se poskytuje motivační příspěvek ve výši 206,53 eura měsíčně a úředníkům zařazeným do podskupiny A2 se tento příspěvek poskytuje ve výši 132,18 eura měsíčně.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
15 Carlos Á. Santirso pracuje již 16 let na různých pracovních místech v závislosti na uvolněných pozicích v postavení dočasného zaměstnance jako středoškolský učitel ve veřejných vzdělávacích střediscích, která spadají pod autonomní společenství Asturie.
16 V návaznosti na rozhodnutí rady pro školství ze dne 6. dubna 2015, kterým bylo zahájeno řízení o žádostech o zařazení do prvního plánu hodnocení učitelů, podal žádost řádně a včas i C. Á. Santirso.
17 Rozhodnutím ze dne 5. června 2015 rada pro školství schválila konečný seznam osob, které se dostaly na konec řízení o žádostech o zařazení do prvního plánu hodnocení učitelů. Žádost C. Á. Santirsa byla zamítnuta s odůvodněním, že žadatel je dočasný zaměstnance a do plánu hodnocení se mohou zapojit pouze úředníci, kteří mají odpracováno alespoň pět let.
18 Carlos Á. Santirso podal proti tomuto rozhodnutí správní žalobu u Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 1 de Oviedo (správní soud č. 1 v Oviedo, Španělsko), přičemž namítl, že mezi úředníky a dočasnými zaměstnanci existuje nerovnost v odměňování, která vychází pouze z toho, že posledně uvedení mají dočasný pracovní poměr.
19 Zástupci Asturského knížectví tvrdí, že odlišné zacházení, o které se jedná v dané věci, je ospravedlněno objektivními důvody, jež souvisejí s rozdíly ve vzdělání, schopnostech a zásluhách a prokazují se absolvováním výběrového řízení, přičemž úředníci musí splnit přísnější požadavky, které jsou důvodem pro vyšší plat. Pokud by byl kromě toho dočasným zaměstnancům přiznán plat odpovídající režimu profesního růstu úředníků, došlo by k obrácené diskriminaci posledně uvedených, jelikož jejich setrvání na určitém pracovním místě získaném na základě zásluh by záviselo na výsledku jejich hodnocení.
20 Předkládající soud vyjadřuje pochybnosti o slučitelnosti předmětné právní úpravy s ustanovením 4 bodem 1 rámcové dohody zejména z hlediska judikatury Soudního dvora, podle níž pouhá dočasná povaha pracovního poměru bez jakéhokoliv ospravedlnění objektivními důvody nemůže postačovat k tomu, aby odůvodnila odlišné zacházení, pokud jde o pracovní podmínky, ať už jde o přiznání nároku na příplatek za odpracované tříleté období (rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819), zařazení do vyšší platové třídy (rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557) nebo požadování příplatku za celoživotní vzdělávání vypláceného každých šest let (usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, EU:C:2012:67).
21 Předkládající soud v projednávaném případě zdůrazňuje, že podle dotčené vnitrostátní právní úpravy se plány hodnocení učitelů vztahují pouze na úředníky, kdežto dočasní zaměstnanci jsou vyloučeni, i když mají odpracováno požadovaných pět let a splňují podmínky týkající se vzdělání, účasti na činnosti daného pracoviště a podílu na plnění jeho společných cílů. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky, které jsou předmětem hodnocení, může splnit úředník i dočasný zaměstnanec, se předkládající soud domnívá, že neexistují objektivní důvody, na jejichž základě by se mohly tyto plány hodnocení vztahovat pouze na úředníky.
22 Předkládající soud upřesňuje, že kladné hodnocení vede pouze k poskytnutí motivačního příspěvku a nikterak nesouvisí se systémem povyšování nebo profesního postupu.
23 Za těchto podmínek se Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 1 de Oviedo (správní soud v Oviedo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být ustanovení 4 [rámcové dohody] vykládáno v tom smyslu, že brání takové právní úpravě, jako je [zákon 6/2009], který v článku 2 stanoví, že podmínkou pro zařazení do plánu hodnocení (a tedy i nároku na motivační příspěvky s tímto plánem související) je postavení úředníka, přičemž dočasní zaměstnanci jsou vyloučeni?“
K předběžné otázce
24 Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda musí být ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která vyhrazuje zařazení do plánu hodnocení učitelů a v případě kladného hodnocení z toho plynoucí motivační příspěvek pouze pro učitele zaměstnané v pracovním poměru na dobu neurčitou jakožto kariérní úředníci, kdežto ti, kteří jsou zaměstnáni v pracovním poměru na dobu určitou jako dočasní zaměstnanci, jsou vyloučeni.
25 Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že pokud lze odpověď na položenou předběžnou otázku jasně vyvodit z judikatury nebo pokud o této odpovědi nelze rozumně pochybovat, může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.
26 Toto ustanovení je třeba použít i v projednávané věci. Odpověď na předběžnou otázku lze totiž jasně vyvodit z judikatury Soudního dvora (viz zejména rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, C‑307/05, EU:C:2007:509; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167; rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557; usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67; rozsudky ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646; ze dne 12. prosince 2013, Carratù, C‑361/12, EU:C:2013:830, a usnesení ze dne 7. března 2013, Bertazzi a další, C‑393/11, nezveřejněné, EU:C:2013:143).
27 Z této judikatury předně vyplývá, že směrnice 1999/70 a rámcová dohoda se použijí na všechny zaměstnance vykonávající činnost odměňovanou v rámci zaměstnaneckého poměru na dobu určitou, který existuje mezi nimi a jejich zaměstnavatelem (rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 28; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 42; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 26; rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 40, a usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 31).
28 Požadavky stanovené v rámcové dohodě se tedy použijí na pracovní smlouvy a poměry na dobu určitou uzavřené se správními orgány a dalšími subjekty veřejného sektoru (rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 38 a citovaná judikatura; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 27, a ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 32).
29 Vzhledem k tomu, že Á. Santirso pracoval více než 16 let v postavení dočasného zaměstnance na základě pracovní smlouvy na dobu určitou jakožto středoškolský učitel v různých veřejných vzdělávacích střediscích autonomního společenství Asturie, spadá do působnosti směrnice 1999/70 a rámcové dohody.
30 Dále je třeba podotknout, že vzhledem k tomu, že ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody stanoví, že pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu určitou, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody, je třeba zjistit, zda zařazení do plánu hodnocení učitelů a v případě kladného hodnocení z toho plynoucí motivační příspěvek spadají pod pojem „pracovní podmínky“ ve smyslu tohoto ustanovení.
31 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustanovení 1 písm. a) rámcové dohody je jedním z jejích účelů zlepšit kvalitu práce na dobu určitou zajištěním uplatňování zásady zákazu diskriminace. Stejně tak i preambule rámcové dohody ve třetím pododstavci upřesňuje, že tato dohoda „[d]okládá vůli sociálních partnerů vytvořit obecný rámec pro zajištění rovného zacházení pro zaměstnance s pracovním poměrem na dobu určitou jejich ochranou před diskriminací“. V bodě 14 odůvodnění směrnice 1999/70 je v tomto ohledu uvedeno, že cílem rámcové dohody je zejména zlepšení kvality pracovních poměrů na dobu určitou stanovením minimálních požadavků, které zaručí uplatňování zásady zákazu diskriminace (rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 47; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 29, a ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 34).
32 Účelem ustanovení 4 rámcové dohody je zajistit uplatňování uvedené zásady u zaměstnanců v pracovních poměrech na dobu určitou s cílem zabránit tomu, aby zaměstnavatel využil zaměstnaneckého poměru takové povahy k tomu, aby byla těmto zaměstnancům upřena práva, která jsou přiznána zaměstnancům v pracovních poměrech na dobu neurčitou (rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 37; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 48; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 30, a ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 35).
33 S ohledem na cíle sledované rámcovou dohodou tedy musí být její ustanovení 4 vykládáno tak, že vyjadřuje zásadu sociálního práva Unie, kterou nelze vykládat restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 38; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 49; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 31, a ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 36).
34 Soudní dvůr v této souvislosti rozhodl, že rozhodným kritériem pro určení toho, zda určité opatření spadá pod „pracovní podmínky“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, je právě kritérium zaměstnání, tj. pracovního poměru založeného mezi zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Carratù, C‑361/12, EU:C:2013:830, bod 35).
35 Pod pojem „pracovní podmínky“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody tedy spadají příplatky za odpracované tříleté období (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 47; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, body 50 až 58, jakož i usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, body 32 až 34), příplatky za celoživotní vzdělávání vyplácené každých šest let (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 38), jakož i pravidla upravující období služby, kterého má být dosaženo pro zařazení do vyšší platové třídy, nebo výpočet období služby požadovaných pro získání nároku na roční hodnocení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 46 a citovaná judikatura).
36 I když je v zásadě na předkládajícím soudu, aby zjistil, jakou mají dotčená opatření povahu a cíle, v projednávaném případě je třeba konstatovat, že z dokladů založených ve spise, který Soudnímu dvoru předložil uvedený soud, vyplývá, že zařazení do plánu hodnocení a v případě kladného hodnocení z toho plynoucí motivační příspěvek je také nutno považovat za „pracovní podmínky“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody.
37 Podmínka pěti odpracovaných let, která musí být splněna, aby se osoba mohla zapojit do plánu hodnocení, totiž naplňuje rozhodné kritérium připomenuté v bodě 34 tohoto usnesení.
38 Vše dále nasvědčuje tomu, že získání kladného hodnocení v plánu hodnocení nemá žádný vliv na systém povyšování nebo profesního postupu; jeho důsledkem je pouze přiznání příplatku. Část platu v podobě motivačního příspěvku přitom musí být jakožto pracovní podmínka přiznána zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou ve stejném rozsahu jako zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou.
39 Výklad ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, který by z definice pojmu „pracovní podmínky“ nárok na zařazení do plánu hodnocení a v případě kladného hodnocení na z toho plynoucí motivační příspěvek vyloučil, by nedbaje cíle sledovaného tímto ustanovením vedl k omezení rozsahu působnosti ochrany před diskriminací, která je přiznána zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou.
40 Nakonec je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že pokud jde o pracovní podmínky ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou nesmí být zacházeno méně příznivě než se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou, kteří se nacházejí ve srovnatelné situaci, pokud toto zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, C‑307/05, EU:C:2007:509, body 42 a 47; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 53; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 34; rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, body 56, 57 a 64, jakož i usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 40).
41 Vzhledem k tomu, že je v projednávaném případě nesporné, že s kariérními úředníky zaměstnanými na dobu neurčitou a dočasnými zaměstnanci zaměstnanými na dobu určitou je zacházeno odlišně, je třeba zaprvé posoudit, zda je situace zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou a situace zaměstnanců v pracovním poměru na dobu neurčitou, o něž se jedná v původním řízení, srovnatelná.
42 V tomto ohledu je třeba připomenout, že pojem „srovnatelný zaměstnanec v pracovním poměru na dobu neurčitou“ je v ustanovení 3 bodu 2 rámcové dohody definován jako „zaměstnanec s pracovní smlouvou nebo poměrem na dobu neurčitou ve stejném zařízení, který vykonává stejnou nebo podobnou práci/povolání, s přihlédnutím ke způsobilosti/schopnostem“ (usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 36, a ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 42).
43 Při posouzení, zda zaměstnanci vykonávají stejnou nebo podobnou práci ve smyslu rámcové dohody, je třeba v souladu s ustanovením 3 bodem 2 a ustanovením 4 bodem 1 rámcové dohody zkoumat, zda s přihlédnutím ke všem takovým faktorům, jako jsou povaha práce, podmínky vzdělání a pracovní podmínky, lze mít za to, že se tito zaměstnanci nacházejí ve srovnatelné situaci (rozsudek ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 42 a citovaná judikatura; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 37, a ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑2012/67, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 43).
44 Je v zásadě na předkládajícím soudu, a nikoliv Soudním dvoru, aby zjistil, zda se kariérní úředníci a dočasní zaměstnanci nacházejí ve srovnatelné situaci (obdobně viz usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 39; rozsudky ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 67; ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 43 a citovaná judikatura, jakož i usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑2012/67, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 44).
45 Ve věci v původním řízení ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by práce prováděná učiteli zaměstnanými jakožto kariérní úředníci a učiteli zaměstnanými jakožto dočasní zaměstnanci vyžadovala odlišné akademické vzdělání či praxi. Právě naopak, z informací uvedených v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že obě kategorie učitelů vykonávají obdobnou práci a mají stejné povinnosti, zejména z hlediska podmínek zohledňovaných v plánech hodnocení, které se týkají vzdělání, podílu na plnění cílů daného pracoviště a účasti na jeho činnostech.
46 A tak se ukazuje, že jedinou okolností, která v projednávaném případě může odlišit situaci učitele zaměstnaného jakožto dočasný zaměstnanec a situaci kariérního úředníka, který se chce zapojit do plánu hodnocení, je dočasná povaha jeho pracovního poměru se zaměstnavatelem.
47 V takovém případě je třeba zadruhé ověřit, zda existuje objektivní důvod ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, který zjištěné odlišné zacházení ospravedlňuje.
48 V tomto ohledu je třeba připomenout, že pojem „objektivní důvody“ uvedený v ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody musí být chápán tak, že neumožňuje odůvodnit odlišné zacházení se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou skutečností, že je toto odlišné zacházení stanoveno takovou vnitrostátní obecnou a abstraktní normou, jako je zákon nebo kolektivní smlouva (rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, EU:C:2007:509, bod 57; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 54; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 40; rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 72, a usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 47).
49 Odkaz na pouhou dočasnou povahu práce zaměstnanců orgánů veřejné správy tedy nemůže být objektivním důvodem ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody (rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 56; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 42; rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 74, a usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 49).
50 Pokud jde o pracovní podmínky, odlišné zacházení se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou totiž nemůže být odůvodněno kritériem, které obecným a abstraktním způsobem odkazuje na samotnou délku pracovního poměru. Pokud by bylo připuštěno, že pouhá dočasná povaha pracovního poměru postačuje k tomu, aby odůvodnila takové odlišné zacházení, znamenalo by to zbavit cíle směrnice 1999/70 a rámcové dohody jejich podstaty. Namísto zlepšení kvality práce na dobu určitou a podpory rovného zacházení, o které usiluje jak směrnice 1999/70, tak rámcová dohoda, by odkaz na takové kritérium znamenal zachování nepříznivé situace zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou (rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 57; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 43, a ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 50).
51 Uvedený pojem tak vyžaduje, aby bylo zjištěné nerovné zacházení odůvodněno určitými a konkrétními skutečnostmi charakterizujícími pracovní podmínky, o které se jedná, ve zvláštním kontextu, v němž se nachází, a na základě objektivních a transparentních kritérií, a to za účelem ověření, zda tato nerovnost odpovídá skutečné potřebě, může dosáhnout sledovaného cíle a je k tomuto účelu nezbytná. Uvedené skutečnosti mohou vyplývat zejména ze zvláštní povahy úkolů, pro jejichž plnění byly smlouvy na dobu určitou uzavřeny, a z jejich vlastností, nebo případně ze sledování legitimního cíle sociální politiky členského státu (rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, C‑307/05, EU:C:2007:509, body 53 a 58; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 55; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 41; rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 73, a usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 48).
52 Zástupci Asturského knížectví v projednávaném případě poukazují pouze na to, že v případě dočasných zaměstnanců jsou dány mírnější požadavky, pokud jde o nástup do pracovního poměru, jakož i na případnou obrácenou diskriminaci kariérních úředníků.
53 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že s ohledem na prostor pro uvážení, který mají členské státy v souvislosti s organizací vlastní veřejné správy, v zásadě mohou, aniž je to v rozporu se směrnicí 1999/70 nebo rámcovou dohodou, stanovit podmínku počtu odpracovaných let pro přístup k některým pracovním místům, omezit možnost interního povyšování pouze na kariérní úředníky a požadovat po uvedených úřednících, aby prokázali odbornou praxi odpovídající bezprostředně nižší platové třídě, než je třída, o niž se jedná ve výběrovém řízení (rozsudky ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 76; ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 57, jakož i usnesení ze dne 7. března 2013, Bertazzi a další, C‑393/11, nezveřejněné, EU:C:2013:143, bod 43).
54 Použití kritérií, která členské státy stanoví, nicméně musí být bez ohledu na tento prostor pro uvážení transparentní a přezkoumatelné, aby bylo zabráněno jakémukoliv vylučování zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou pouze na základě délky jejich pracovní smlouvy nebo pracovního poměru, kterými prokazují počet odpracovaných let a svou odbornou praxi (rozsudky ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 77; ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 59, jakož i usnesení ze dne 7. března 2013, Bertazzi a další, C‑393/11, nezveřejněné, EU:C:2013:143, bod 44).
55 Jestliže takové odlišné zacházení vyplývá v rámci výběrového řízení z potřeby zohlednit objektivní požadavky, které se týkají pracovního místa, jehož obsazení je cílem tohoto řízení, a nesouvisejí s dočasností pracovního poměru mezi dočasným úředníkem a jeho zaměstnavatelem, může být ospravedlněno ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 nebo bodu 4 rámcové dohody (rozsudky ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 79; ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 61, jakož i usnesení ze dne 7. března 2013, Bertazzi a další, C‑393/11, nezveřejněné, EU:C:2013:143, bod 46).
56 Obecná a abstraktní podmínka, podle které může být oněch pět let odpracováno pouze v postavení kariérního úředníka, aniž je vzata v úvahu zejména zvláštní povaha úkolů, které mají úředníci plnit, nebo charakteristiky těchto úkolů, naproti tomu požadavkům judikatury týkající se ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, jak byla připomenuta v bodech 48 až 51 tohoto usnesení, neodpovídá.
57 Co se kromě toho týče údajného cíle, který spočívá v zamezení obrácené diskriminace kariérních úředníků, je třeba poznamenat, že ačkoli takový cíl zajisté může představovat „objektivní důvod“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 nebo bodu 4 rámcové dohody, uvedený cíl v žádném případě nemůže odůvodnit takovou nepřiměřenou vnitrostátní právní úpravu, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která zcela a za všech okolností vylučuje zohlednění období služby zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou pro účely stanovení počtu jejich odpracovaných let, a tudíž výše platu (rozsudek ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 62, jakož i usnesení ze dne 7. března 2013, Bertazzi a další, C‑393/11, nezveřejněné, EU:C:2013:143, bod 47).
58 Uvedené platí tím spíše v případě, kdy – stejně jako ve věci v původním řízení – vnitrostátní právní úprava stanoví možnost zařazení do plánu hodnocení učitelů, jakož i získání příplatku na základě kladného hodnocení pouze v případě učitelů zaměstnaných jakožto kariérní úředníci, kteří odpracovali pět let, zatímco v případě učitelů zaměstnaných jako dočasní zaměstnanci platí, že i když splní přesně stejné podmínky zařazení, nárok na zvýhodnění nemají.
59 Nakonec je třeba připomenout, že ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody je bezpodmínečné a dostatečně přesné pro to, aby se ho jednotlivci mohli dovolávat vůči státu před vnitrostátním soudem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, body 78 až 83; usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 46; rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 56, a usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 53).
60 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která bez jakéhokoliv ospravedlnění objektivními důvody vyhrazuje zařazení do plánu hodnocení učitelů a v případě kladného hodnocení z toho plynoucí motivační příspěvek pouze pro učitele zaměstnané v pracovním poměru na dobu neurčitou jakožto kariérní úředníci, kdežto ti, kteří jsou zaměstnáni v pracovním poměru na dobu určitou jako dočasní zaměstnanci, jsou vyloučeni.
K nákladům řízení
61 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:
Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je přílohou směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která bez jakéhokoliv ospravedlnění objektivními důvody vyhrazuje zařazení do plánu hodnocení učitelů a v případě kladného hodnocení z toho plynoucí motivační příspěvek pouze pro učitele zaměstnané v pracovním poměru na dobu neurčitou jakožto kariérní úředníci, kdežto ti, kteří jsou zaměstnáni v pracovním poměru na dobu určitou jako dočasní zaměstnanci, jsou vyloučeni.
Podpisy.