Věc T‑492/10
Melli Bank plc
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Subjekt 100 % vlastněný subjektem uznaným za subjekt zapojený do šíření jaderných zbraní – Námitka protiprávnosti – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 20. února 2013
1. Řízení – Rozhodnutí nebo nařízení, kterým se v průběhu řízení nahradí napadený akt – Nová skutečnost – Rozšíření původních návrhových žádání a žalobních důvodů
2. Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů či orgánů, které byly Radou označeny jako podílející se na šíření jaderných zbraní – Povinnost uplatnit toto opatření i na subjekty vlastněné nebo ovládané takovým subjektem – Postavení vlastněného nebo ovládaného subjektu – Uplatnění příslušných ustanovení unijních právních předpisů – Neexistence posuzovací pravomoci Rady
[Nařízení Rady č. 961/2010, čl. 16 odst. 2 písm. a), a nařízení Rady č. 267/2012, čl. 23 odst. 2 písm. a); rozhodnutí Rady 2010/413, čl. 20 odst. 1 písm. b)]
3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů či orgánů, které se podílejí na šíření jaderných zbraní nebo je podporují – Minimální požadavky
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 961/2010, čl. 36 odst. 3, a nařízení Rady č. 267/2012, čl. 46 odst. 3; rozhodnutí Rady 2010/413, čl. 24 odst. 3)
4. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů, které se podílejí na šíření jaderných zbraní nebo je podporují – Povinnost sdělit skutečnosti zohledněné v neprospěch dotyčného – Rozsah
(Listina základních práv a svobod Evropské unie, článek 47; společný postoj Rady 2001/931, čl. 1 odst. 4 a 6)
5. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů, které se podílejí na šíření jaderných zbraní nebo je podporují – Právo na přístup k dokumentům – Právo podmíněné předložením příslušné žádosti Radě
(Nařízení Rady č. 423/2007, č. 961/2010 a č. 267/2012; rozhodnutí Rady 2010/413)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 42)
2. Jsou-li zmrazeny finanční prostředky subjektu označeného jako subjekt podílející se na šíření jaderných zbraní, existuje nezanedbatelné riziko, že tento subjekt bude vyvolávat tlak na subjekty, které vlastní nebo ovládá, za účelem obcházení účinku opatření, která se ho týkají. Pokud tedy jde o taková omezující opatření vůči Íránu, jako je zmrazení finančních prostředků těchto subjektů, které je Rada povinna provést na základě čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413, čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010 a čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 267/2012, jejich zmrazení je nezbytné a vhodné k zajištění účinnosti přijatých opatření a toho, aby tato opatření nebyla obcházena. Mimoto pokud 100 % kapitálu subjektu vlastní subjekt, který je považován za subjekt zapojený do šíření jaderných zbraní, je podmínka vlastnictví uvedená v čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413 a v čl. 16 odst. 2 písm. a) nařízení č. 961/2010 splněna. Tentýž závěr platí pro subjekt „vlastněný“ subjektem, který je považován za subjekt zapojený do šíření jaderných zbraní, podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 267/2012. Z toho plyne, že přijetí omezujících opatření vůči subjektu, jehož 100 % kapitálu vlastní subjekt považovaný za subjekt zapojený do šíření jaderných zbraní, není důsledkem nějakého posouzení, v jehož rámci by Rada hodnotila riziko, že bude vlastněný subjekt nucen k obcházení účinku opatření přijatých vůči jeho mateřskému subjektu, nýbrž přímo vyplývá z uplatnění příslušných ustanovení rozhodnutí 2010/413, nařízení č. 961/2010 a nařízení č. 267/2012, tak jak je vykládá unijní soud.
(viz body 55–57, 96)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 67–69)
4. Zásada dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby byly dotyčnému subjektu sděleny skutečnosti, na jejichž základě má být vůči němu vydán akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení. A dále mu musí být umožněno účelně vyjádřit své stanovisko k těmto skutečnostem.
Proto v případě prvního aktu, kterým se určitému subjektu zmrazují finanční prostředky, musí být tomuto subjektu skutečnosti zohledněné v jeho neprospěch sděleny současně s přijetím daného aktu nebo co možná nejdříve po jeho přijetí, ledaže tomu brání bezpečnostní imperativy Unie nebo členských států nebo důvody spojené s jejich mezinárodními vztahy. Na základě vlastní žádosti má dotyčný subjekt rovněž právo vyjádřit stanovisko k těmto skutečnostem po přijetí aktu. S týmiž výhradami musí být v zásadě před každým následným rozhodnutím, jímž se zmrazují finanční prostředky, sděleny dotyčnému subjektu nové skutečnosti zohledněné v jeho neprospěch a musí mu být znovu umožněno vyjádřit stanovisko.
Pokud jde dále o zásadu účinné soudní ochrany, účinnost soudního přezkumu znamená, že příslušný unijní orgán má povinnost sdělit důvody omezujícího opatření dotčenému subjektu v nejširším možném rozsahu, a to buď v okamžiku, kdy je uvedené opatření přijato, nebo alespoň co nejdříve poté, aby bylo dotčenému subjektu umožněno využít v příslušných lhůtách práva takové opatření napadnout. Dodržení této povinnosti sdělit uvedené důvody je totiž nezbytné jak k tomu, aby adresátům omezujících opatření bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na unijní soud, tak i k tomu, aby byl unijní soud plně schopen přezkoumat legalitu dotčeného aktu, tak jak mu to přísluší.
(viz body 71, 72, 74)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 73)