ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
15. července 2015(*)
„Sbližování právních předpisů – Směrnice 2006/42/ES – Strojní zařízení opatřená označením CE – Základní požadavky na bezpečnost – Ohrožení bezpečnosti osob – Ochranná doložka – Rozhodnutí Komise prohlašující vnitrostátní opatření zakazující uvádění na trh za odůvodněné – Podmínky upravující uplatnění ochranné doložky – Zjevně nesprávné posouzení – Rovné zacházení“
Ve věci T‑337/13,
CSF Srl, se sídlem v Grumolo delle Abbadesse (Itálie), zastoupená R. Santorem, S. Armellinim a R. Bugarem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené G. Zavvosem, jako zmocněncem, ve spolupráci s M. Pappalardem, advokátem,
žalované,
podporované
Dánským královstvím, původně zastoupeným V. Pasternak Jørgensen a M. Wolff, poté M. Wolff, C. Thorningem, U. Melgaardem a N. Lyshøjem, jako zmocněnci,
vedlejším účastníkem,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2013/173/EU ze dne 8. dubna 2013 o opatření, které přijalo Dánsko v souladu s článkem 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES a kterým se zakazuje typ víceúčelového strojního zařízení pro přesun zeminy (Úř. věst. L 101, s. 29),
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení S. Papasavvas, předseda, N. J. Forwood (zpravodaj) a E. Bieliūnas, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 28. dubna 2015,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně CSF Srl je společností se sídlem v Itálii, vyrábějící strojní zařízení. Vyrábí mj. zařízení s názvem „Multione S630“ (dále jen „Multione S630“). Základním znakem tohoto strojního zařízení je to, že se dá použít k různým účelům v nejrůznějších oblastech, neboť může být vybaveno 58 různými doplňky. Tyto doplňky, vyráběné rovněž žalobkyní, ho umožňují přeměnit např. na nákladní automobil, sněhový pluh, zdvižnou vidlici, hever, pneumatické kladivo, pneumatické kleště, kultivátor nebo sekačku, a využívat ho tak v rámci zahradních prací, zemědělství, stavebnictví, údržby silnic nebo lesních prací. Dotčené zařízení bylo uvedeno na trh v různých členských státech Evropské unie. Od roku 2009 bylo deset jeho kusů uvedeno na trh v Dánsku, kde jsou používány při krmení a čištění klecí v chovech norků.
2 Dne 31. ledna 2012 přijaly dánské orgány ve vztahu k Multione S630 opatření podle čl. 11 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES (Úř. věst. L 157, s. 24). Tato opatření spočívala v zákazu uvést na dánský trh další nová zařízení, která nebudou vybavena vhodnou konstrukcí zamezující pádům předmětů, a dále v nařízení žalobkyni, aby přijala nápravná opatření, pokud jde o zařízení, která již byla v Dánsku uvedena do provozu.
3 Dánské orgány přijetí těchto opatření odůvodnily neslučitelností Multione S630 s některými základními požadavky na bezpečnost stanovenými směrnicí 2006/42. V tomto ohledu konstatovaly, že zařízení uvedená na dánský trh nejsou vybavena vhodnou konstrukcí, přestože některé funkce tohoto zařízení vystavují jeho řidiče nebo obsluhu riziku padajících předmětů nebo materiálu. Rovněž měly za to, že taková situace je v rozporu s bodem 3.4.4 přílohy I směrnice 2006/42. Toto ustanovení stanoví, že existuje-li u samojízdného strojního zařízení s řidičem nebo obsluhou riziko padajících předmětů nebo padajícího materiálu, musí být strojní zařízení navrženo a konstruováno tak, aby se toto riziko vzalo v úvahu, a dovolují-li to rozměry, musí být vybaveno vhodnou ochrannou konstrukcí.
4 V souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 2006/42 byla opatření přijatá dánskými orgány oznámena Evropské komisi. Ta měla v rozhodnutí 2013/173/EU ze dne 8. dubna 2013 o opatření, které přijalo Dánsko v souladu s článkem 11 směrnice 2006/42 a kterým se zakazuje typ víceúčelového strojního zařízení pro přesun zeminy (Úř. věst. L 101, s. 29, dále jen „napadené rozhodnutí“), na základě odstavce 3 téhož článku za to, že uvedená opatření byla odůvodněná.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
5 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. června 2013 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
6 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 30. srpna 2013 podala žalobkyně rovněž návrh na předběžné opatření. Usnesením ze dne 11. listopadu 2013 předseda Tribunálu tuto žádost zamítl jako neopodstatněnou, jelikož žalobkyně neprokázala naléhavost rozhodnutí, a současně rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
7 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 1. října 2013 podalo Dánské království návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením ze dne 13. listopadu 2013 předseda prvního senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl.
8 Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení.
9 Řeči účastníků řízení a odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 28. dubna 2015.
10 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– v případě potřeby nechal zhotovit znalecký posudek,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
11 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
12 Dánské království navrhuje, aby Tribunál zamítl žalobu.
Právní otázky
13 Komise si klade otázku přípustnosti žaloby, aniž výslovně uplatňuje její nepřípustnost. Ve věci samé žalobkyně uplatňuje dva žalobní důvody na podporu svých návrhových žádání znějících na zrušení napadeného rozhodnutí. Uplatňuje rovněž výtku týkající se újmy, kterou jí toto rozhodnutí způsobilo, avšak v tomto smyslu nepředložila návrhová žádání.
K přípustnosti žaloby
14 Komise v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí se žalobkyně bezprostředně nedotýká ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Přestože tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o odůvodněnosti opatření přijatých dánskými orgány vůči žalobkyni, tato opatření se bezprostředně dotýkají její právní situace v souladu s dělbou pravomocí stanovenou v článku 11 směrnice 2006/42. Mimoto, i když s uvedeným rozhodnutím byly seznámeny i jiné členské státy Unie než jen Dánské království, je na příslušných vnitrostátních orgánech, aby nyní ověřily, zda jsou zařízení uvedená žalobkyní na dánský trh v souladu s uvedenou směrnicí, a vyvodily z toho všechny důsledky.
15 Žalobkyně tuto argumentaci zpochybňuje.
16 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU zejména plyne, že každá fyzická nebo právnická osoba může podat žalobu proti aktům, které se jí bezprostředně a osobně dotýkají.
17 Podle ustálené judikatury je fyzická nebo právnická osoba aktem bezprostředně dotčena, jestliže tento bezprostředně zakládá následky pro její právní postavení a neponechává žádný prostor pro uvážení svým adresátům, přičemž jeho provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy bez použití dalších zprostředkujících předpisů (rozsudky ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise, C‑386/96 P, Sb. rozh., EU:C:1998:193, bod 43, a ze dne 13. března 2008, Komise v. Infront WM, C‑125/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:159, bod 47).
18 V projednávaném případě směřuje žaloba žalobkyně ke zrušení rozhodnutí Komise, jímž bylo rozhodnuto, že opatření přijatá dánskými orgány ohledně podmínek, za nichž je Multione S630 uváděno na dánský trh, jsou odůvodněná.
19 Opatření přijatá dánskými orgány vycházejí z ustanovení dánského práva provádějících směrnici 2006/42, zejména její čl. 11 odst. 1. Posledně uvedené ustanovení zejména stanoví, že shledá-li členský stát, že strojní zařízení, na něž se uvedená směrnice vztahuje, opatřené označením CE, doložené ES prohlášením o shodě a používané v souladu s určeným účelem nebo za podmínek, jež lze důvodně předpokládat, může ohrozit bezpečnost osob, přijme veškerá vhodná opatření pro stažení tohoto strojního zařízení z trhu, pro zákaz jeho uvedení na trh nebo do provozu či pro omezení jeho volného pohybu.
20 Napadené rozhodnutí je založeno na čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/42. Ten stanoví, že informuje-li členský stát Komisi o přijetí opatření podle čl. 11 odst. 1 uvedené směrnice, zahájí tento orgán konzultace se zúčastněnými stranami a následně zváží, zda jsou daná opatření odůvodněná, či nikoli, a sdělí své rozhodnutí členskému státu, který je přijal, ostatním členským státům a výrobci dotčeného strojního zařízení nebo jeho zplnomocněnému zástupci.
21 Jak správně uvádí Komise, výklad dopisu zaslaného dánskými orgány žalobkyni dne 31. ledna 2012 umožňuje konstatovat, že cílem opatření přijatých těmito orgány je bezprostřední dotčení její právní situace. Uvedené orgány totiž měly za to, že Multione S630 nesplňuje některé základní požadavky na bezpečnost stanovené směrnicí 2006/42, jelikož toto zařízení není vybaveno vhodnou konstrukcí zabraňující pádům předmětů nebo materiálu, a v návaznosti na to zaprvé zakázaly jeho uvádění na dánský trh, zadruhé nařídily žalobkyni změnit jeho návrh a výrobu přidáním takové konstrukce a zatřetí uložily žalobkyni uvést zařízení, která již byla v Dánsku uvedena do provozu, do souladu s požadavky stanovenými směrnicí nebo je z uvedeného trhu stáhnout.
22 Komise z toho však nesprávně vyvodila, že napadené rozhodnutí se žalobkyně bezprostředně nedotýká.
23 Naopak je třeba mít předně za to, že napadené rozhodnutí má na právní postavení žalobkyně jiné bezprostřední účinky, než jaké plynou z opatření přijatých dánskými orgány.
24 V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že adresáty napadeného rozhodnutí jsou v souladu s oznamovací a informační povinností uloženou Komisi v čl. 11 odst. 3 a 6 směrnice 2006/42 všechny členské státy Unie, a nikoliv pouze Dánské království. V souladu s článkem 288 SFEU je tedy závazné pro každý z nich v celém rozsahu.
25 Zadruhé byla směrnice 2006/42 přijata na základě článku 95 ES (nyní článek 114 SFEU), který Evropský parlament a Radu Evropské unie opravňuje k přijetí opatření za účelem odstranění překážek obchodu plynoucích z rozdílných právních a správních předpisů členských států (viz rozsudky ze dne 17. května 1994, Francie v. Komise, C‑41/93, Sb. rozh., EU:C:1994:196, bod 22, a ze dne 9. srpna 1994, Německo v. Rada, C‑359/92, Sb. rozh., EU:C:1994:306, bod 22, ohledně článku 100a ES). Jejím účelem je harmonizovat podmínky, za nichž jsou strojní zařízení opatřená označením CE a doložená ES prohlášením o shodě uváděna na vnitřní trh, a zajistit jejich volný pohyb uvnitř Unie, při současném zajištění dodržování veškerých požadavků týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví osob ve vztahu k rizikům plynoucím z používání těchto strojních zařízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. září 2005, Yonemoto, C‑40/04, Sb. rozh., EU:C:2005:519, body 31 a 45, a ze dne 17. dubna 2007, AGM-COS.MET, C‑470/03, Sb. rozh., EU:C:2007:213, body 52 a 53), obdobně jako tomu bylo v případě směrnice Rady 89/392/EHS ze dne 14. června 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení (Úř. věst. L 183, s. 9) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/37/ES ze dne 22. června 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení (Úř. věst. L 207, s. 1), které jí předcházely.
26 Z tohoto důvodu směrnice 2006/42 členským státům zejména zakazuje, aby narušovaly volný pohyb strojních zařízení v Unii, pokud tyto splňují podmínky umožňující předpokládat, že jsou v souladu se základními požadavky ochrany zdraví a bezpečnosti, které stanoví (články 6 a 7). Příslušným vnitrostátním orgánům mj. ukládá dozor nad svým vnitrostátním trhem, zejména přijetím všech nezbytných opatření pro zajištění toho, aby strojní zařízení mohlo být uváděno na trh nebo do provozu, pouze pokud splňuje příslušná ustanovení uvedené směrnice a neohrožuje zdraví a bezpečnost osob (článek 4). A konečně členským státům ukládá přijmout veškerá vhodná opatření pro stažení strojních zařízení, u nichž lze důvodně předpokládat, že mohou ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, z trhu, pro zákaz jejich uvedení na trh nebo do provozu či šíře pro omezení jejich volného pohybu (článek 11).
27 Zatřetí z čl. 14 odst. 7 a článku 19 směrnice 2006/42 vykládaných ve světle bodů 9 a 10 jejího odůvodnění plyne, že v rámci dozoru nad trhem upraveným uvedenou směrnicí, konkrétně uplatňování ochranné doložky stanovené jejím článkem 11, jsou členské státy povinny zajistit řádné a jednotné uplatňování uvedené směrnice vzájemnou koordinací a zohledněním pokynů vypracovaných Komisí.
28 Vzhledem k účelu, obecné systematice a obsahu ustanovení uvedených v bodech 26 a 27 výše je třeba mít za to, že napadené rozhodnutí předpokládá, že všechny členské státy kromě Dánského království přijmou veškerá vhodná opatření pro uvedení Multione S630 na svůj trh nebo jeho ponechání na něm, a zajistí tím řádné a jednotné uplatňování směrnice 2006/42 v souvislosti s opatřeními přijatými dánskými orgány, které byly Komisí prohlášeny za odůvodněné, jak v podstatě tvrdí žalobkyně. Jinými slovy, ostatní členské státy jsou na základě napadeného rozhodnutí povinny ověřit, zda zařízení, která mohla žalobkyně uvést na jejich vlastní trh, jsou vybavena vhodnou konstrukcí zabraňující pádům předmětů nebo materiálu, a tedy zda mohou být na uvedeném trhu ponechána. Z tohoto důvodu je přímým důsledkem napadeného rozhodnutí zahájení vnitrostátních řízení, která mohou zpochybnit právo žalobkyně uvádět zařízení na trh v celé Unii, které až do té doby měla a které samo vycházelo z předpokladu shody stanoveného článkem 7 uvedené směrnice, jelikož toto zařízení bylo opatřeno označením CE a ES prohlášením o shodě (obdobně viz Komise v. Infront WM, bod 17 výše, EU:C:2008:159, body 50 až 52).
29 Komise ostatně v projednávaném případě nezpochybňuje, že finské a litevské orgány jako adresáti napadeného rozhodnutí již podnikly kroky za výše uvedeným účelem.
30 Zadruhé neponechává napadené rozhodnutí svým adresátům žádný prostor pro uvážení výsledku, jehož má být dosaženo, jelikož jeho provedení má v tomto ohledu čistě automatickou povahu a vyplývá výlučně z unijní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy.
31 Jak uvádí Komise, je sice pravděpodobné, že k tomu, aby mohly určit, zda žalobkyně prodává nebo hodlá prodávat na jejich území Multione S630 a zda některým z nich nechybí vhodná konstrukce zabraňující riziku padajících předmětů nebo materiálu, musí příslušné vnitrostátní orgány nejprve provést kontroly. Nicméně, ukáže-li se, že tomu tak je, budou tyto orgány povinny mít za to, že tato situace může ohrozit bezpečnost osob, a přijmout veškerá vhodná opatření pro eliminaci tohoto rizika, v rámci čehož musí zajistit řádné a jednotné použití směrnice 2006/42 ve vztahu k napadenému rozhodnutí a dánským opatřením, která toto rozhodnutí prohlašuje za odůvodněná, a tedy nařídit zákaz uvádění dotčeného zařízení na trh, jeho stažení z trhu či jeho změnu nebo přijmout jakékoliv rovnocenné opatření. Výsledek, jehož mají dosáhnout ostatní vnitrostátní orgány, které v tomto ohledu nemají žádný prostor pro uvážení, proto určuje rozhodnutí Komise obsahující závěr, že dánská opatření jsou odůvodněná (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. června 2007, IMS v. Komise, T‑346/06 R, Sb. rozh., EU:T:2007:164, body 51 až 54; obdobně viz rovněž rozsudek Komise v. Infront WM, bod 17 výše, EU:C:2008:159, body 59 až 63).
32 Mimoto v projednávaném případě Komise užitečně nezpochybňuje argumenty žalobkyně, podle nichž kroky podniknuté finskými a litevskými orgány po seznámení se s napadeným rozhodnutím potvrzují, že tyto orgány nemají žádné pochybnosti o dosahu uvedeného rozhodnutí a důsledcích, které z něho musí vyvodit, ani písemnosti předložené v tomto ohledu.
33 Předchozí úvahy nejsou zpochybněny článkem 9 směrnice 2006/42. Tento článek zavádějící „[z]vláštní opatření pro potenciálně nebezpečná strojní zařízení“ mj. stanoví, že pokud má Komise v souladu s postupem podle článku 11 uvedené směrnice za to, že opatření přijaté členským státem je odůvodněné, může přijmout opatření požadující po členských státech zakázat nebo omezit uvádění na trh strojních zařízení, která představují v důsledku svých technických vlastností stejné riziko jako zařízení, jehož se týkají vnitrostátní opatření, nebo podřídit taková strojní zařízení zvláštním podmínkám. Kromě toho bod 13 odůvodnění uvedené směrnice upřesňuje, že taková opatření přijatá na unijní úrovni nejsou přímo použitelná na hospodářské subjekty a musí být provedena členskými státy.
34 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že členské státy sice musí zajistit řádné a jednotné použití směrnice 2006/42 vyvozením závěrů z vnitrostátního opatření přijatého ve vztahu k určitému strojnímu zařízení, které bylo Komisí prohlášeno za odůvodněné, aniž disponují prostorem pro uvážení výsledku, jehož má být dosaženo, avšak nemohou samozřejmě samy od sebe a mimo procesní a věcný rámec stanovený v čl. 11 odst. 1 uvedené směrnice vztáhnout působnost uvedeného opatření i na další strojní zařízení z důvodu, že představují stejné riziko, neboť v opačném případě by porušily zásadu volného pohybu zavedenou v čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice a předpoklad shody stanovený jejím článkem 7 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. března 1999, Komise v. Itálie, C‑112/97, Sb. rozh., EU:C:1999:168, bod 54, a AGM-COS.MET, bod 25 výše, EU:C:2007:213, body 61 až 64 a 68 až 70). Z tohoto důvodu unijní normotvůrce podmínil toto vztažení specifickým postupem zahrnujícím zejména přijetí výslovného rozhodnutí Komise za tímto účelem a vnitrostátních opatření provádějících takové rozhodnutí. Pro účely článku 11 dotčené směrnice však nejsou takové akty vzhledem k jeho dosahu stanoveny ani nezbytné (viz body 28 a 31 výše).
35 Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám nemůže Komise důvodně zpochybňovat přípustnost žaloby, protože se napadené rozhodnutí žalobkyně bezprostředně nedotýká.
K návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí
36 Na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí žalobkyně uplatňuje dva žalobní důvody, vycházející z porušení směrnice 2006/42 a z porušení zásady rovného zacházení.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení směrnice 2006/42
37 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném výkladu a použití ustanovení směrnice 2006/42 týkajících se základních požadavků na bezpečnost, které musí dodržovat výrobci strojních zařízení určených k uvedení na trh v Unii.
38 Zaprvé napadené rozhodnutí rozhodlo, že opatření přijatá dánskými orgány ve vztahu k Multione S630 jsou odůvodněná, přestože tato ukládají dodržení povinností jdoucích nad rámec povinností stanovených v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/42, jakož i v bodech 1.1.2 a 3.4.4. přílohy I uvedené směrnice.
39 Zadruhé chybný dosah přisuzovaný těmto ustanovením dánskými orgány a následně Komisí vedl k tomu, že napadené rozhodnutí vyjádřilo souhlas s vnitrostátními opatřeními přijatými v rozporu s podmínkami upravujícími uplatňování ochranné doložky stanovené článkem 11 směrnice 2006/42, zákazem omezovat volný pohyb strojních zařízení uloženým členským státům v čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice a předpokladem shody, z něhož Multione S630 těžilo podle čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice.
40 Zatřetí se Komise ztotožnila se stanoviskem dánských orgánů, aniž přihlédla ke kritice uplatňované žalobkyní před nimi a následně i v rámci konzultace konané podle čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/42.
41 A konečně začtvrté žalobkyně tvrdí, že bez ohledu na chybný výklad směrnice 2006/42, na němž je napadené rozhodnutí založeno, jsou nesprávná sama skutková zjištění provedená dánskými orgány a prohlášená Komisí za odůvodněná.
42 Komise, podporovaná Dánským královstvím, jednotlivé výtky zpochybňuje.
43 S ohledem na argumenty účastníků řízení je třeba postupně zkoumat relevantnost tohoto žalobního důvodu, následně první dvě výtky uplatňované v tomto rámci žalobkyní, vycházející z existence nesprávného právního posouzení, a nakonec poslední dvě výtky, kterými v podstatě Komisi vytýká, že se dopustila nesprávného posouzení.
– K relevantnosti žalobního důvodu
44 Je třeba zaprvé připomenout, že článek 11 směrnice 2006/42, nadepsaný „Ochranná doložka“, ukládá členským státům přijmout veškerá vhodná opatření pro omezení volného pohybu strojních zařízení, u nichž konstatují, že mohou ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, na svém vnitrostátním trhu, ale současně stanoví, že Komise „zváží“, zda jsou tato opatření odůvodněná, či nikoli (viz body 19 a 20 výše).
45 Jak zdůrazňuje sama Komise, právním základem směrnice 2006/42 je článek 95 ES (nyní článek 114 SFEU), jehož odstavec 10 stanoví, že harmonizační opatření přijatá na tomto základě zahrnují ve vhodných případech ochrannou doložku, která zmocňuje členské státy přijmout z jednoho nebo více důvodů neekonomické povahy uvedených v článku 36 SFEU „prozatímní opatření, která podléhají kontrolnímu postupu Unie“.
46 Z toho plyne, že správné provedení směrnice 2006/42 a dohled nad tím, aby strojní zařízení uvedená na trh nebo do provozu na jejich území odpovídala uvedeným ustanovením, případně i přijetím opatření uvedených v jejím článku 11, sice přísluší, jak zdůrazňuje Komise, členským státům, tomuto orgánu však přísluší kontrolovat odůvodněnost těchto opatření zejména tím, že se přesvědčí o opodstatněnosti právních a věcných důvodů pro jejich přijetí (obdobně viz rozsudek Francie v. Komise, bod 25 výše, EU:C:1994:196, body 27 a 28; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudky ze dne 14. června 2007, Medipac-Kazantzidis, C‑6/05, Sb. rozh., EU:C:2007:337, bod 46, a ze dne 22. dubna 2015, Klein v. Komise, C‑120/14 P, EU:C:2015:252, body 64 a 76). Výsledek této kontroly podmiňuje konečné zachování dotčeného vnitrostátního opatření v tom smyslu, že členský stát ho může ponechat v platnosti pouze tehdy, jestliže ho Komise prohlásí za odůvodněné, přičemž v opačném případě ho musí zrušit.
47 Z toho plyne, že na rozdíl od tvrzení Komise je každá osoba, která se může domáhat zrušení rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o odůvodněnosti takových opatření, oprávněna na podporu svých návrhových žádání uplatňovat, že uvedené rozhodnutí je založeno na chybném výkladu ustanovení směrnice 2006/42, přestože tento výklad, k němuž musí řádně přihlížet všechny členské státy (viz body 28 a 30 až 31 výše), byl nejprve uskutečněn příslušnými vnitrostátními orgány a až následně převzat Komisí. V takovém případě totiž musí existovat možnost zpochybnit nesprávné právní posouzení, které může zakládat zrušení rozhodnutí, v němž Komise rozhodla o odůvodněnosti dotčených vnitrostátních opatření, před unijním soudem, neboť v opačném případě by článek 263 SFEU a zásada účinné soudní ochrany byly zbaveny svého dosahu.
48 Kromě toho v případě soudního přezkumu opodstatněnosti právních důvodů, které vedly Komisi k závěru, že dotčená vnitrostátní opatření jsou odůvodněná, se může jednat, pokud jde o právní otázky, pouze o úplný přezkum.
49 V projednávaném případě tedy může žalobkyně právem tvrdit, že může užitečně poukazovat na to, že napadené rozhodnutí je stiženo nesprávnými právními posouzeními, jelikož Komise vzala za svůj nesprávný výklad směrnice 2006/42 uskutečněný dánskými orgány a dále došla k závěru, že jsou odůvodněná vnitrostátní opatření, která byla přijata v rozporu zejména s čl. 6 odst. 1, článkem 7, článkem 11 a přílohou I této směrnice.
– K výtkám založeným na nesprávném právním posouzení
50 Zadruhé je tudíž třeba posoudit opodstatněnost těchto výtek. Žalobkyně v podstatě zpochybňuje výklad některých podmínek upravujících uplatňování ochranné doložky stanovené v čl. 11 odst. 1 směrnice 2006/42, tak jak byl proveden dánskými orgány a prohlášen za odůvodněný Komisí v napadeném rozhodnutí. V tomto ohledu je nesporné, že zaprvé Multione S630 je strojním zařízením, na něž se uvedená směrnice uplatní, zadruhé jeho exempláře uvedené žalobkyní na dánský trh jsou opatřeny označením CE a zatřetí disponují ES prohlášením o shodě. Žalobkyně a Komise se naopak v projednávaném případě neshodují na dosahu podmínky, podle níž musí příslušný členský stát k tomu, aby byl oprávněn omezit volný pohyb na svém území, konstatovat, že dotčené strojní zařízení „používané v souladu s určeným účelem nebo za podmínek, jež lze důvodně předpokládat, může ohrozit […] bezpečnost osob“. Zejména se neshodují na podmínkách hodnocení rizika, které může strojní zařízení představovat pro své uživatele, a dále na dosahu a vzájemné interakci jednotlivých povinností uložených výrobcům za účelem odstranění těchto rizik.
51 V tomto ohledu z čl. 11 odst. 1 směrnice 2006/42 jasně plyne, že shledá-li členský stát, že „strojní zařízení“, na něž se uvedená směrnice vztahuje, „používané v souladu s určeným účelem nebo za podmínek, jež lze důvodně předpokládat, může ohrozit […] bezpečnost osob“, přijme veškerá vhodná opatření pro stažení „tohoto strojního zařízení“ z trhu, pro zákaz „jeho“ uvedení na trh nebo do provozu či pro omezení „jeho“ volného pohybu.
52 A dále čl. 2 druhý pododstavec písm. a) první odrážka směrnice 2006/42 definuje strojní zařízení jako „soubor, který je vybaven nebo má být vybaven poháněcím systémem, který nepoužívá přímo vynaloženou lidskou nebo zvířecí sílu, sestavený z částí nebo součástí, z nichž alespoň jedna je pohyblivá, vzájemně spojených za účelem přesně stanoveného použití“. Definice uvedené v ostatních odrážkách tohoto ustanovení odkazují na definici uvedenou v první odrážce nebo na ni neodkazují, ale rovněž charakterizují strojní zařízení mj. tím, že se skládají z prvků přispívajících k „dosažení stejného výsledku“ nebo „spojen[ých] za účelem“ dosažení určitého cíle. Kromě toho čl. 1 odst. 1 písm. g) a čl. 2 písm. g) považují za strojní zařízení i neúplná strojní zařízení, definovaná jako strojní zařízení, která sama o sobě nemohou plnit určitou funkci a která jsou určena k zabudování do jiného strojního zařízení či zařízení nebo ke smontování s nimi, čímž se vytvoří vlastní strojní zařízení.
53 A konečně z čl. 1 odst. 1 a čl. 2 prvního pododstavce směrnice 2006/42 plyne, že výrazu „strojní zařízení“ je třeba rozumět tak, že odkazuje vedle samotných strojních zařízení ve smyslu ustanovení uvedených v předchozím bodě na řadu dalších výrobků, mezi něž patří i vyměnitelná přídavná zařízení. Článek 2 druhý pododstavec písm. b) uvedené směrnice definuje vyměnitelné přídavné zařízení jako „zařízení, které po uvedení strojního zařízení nebo traktoru do provozu je k tomuto strojnímu zařízení nebo traktoru připojeno samotnou obsluhou za účelem pozměnění jeho funkce nebo přidání nové funkce, přičemž toto zařízení není nástrojem“. Druhé vydání Příručky pro uplatňování směrnice o strojních zařízeních 2006/42, zveřejněné Komisí v červnu 2010 a vložené do spisu, v odstavci 41 mimo jiné upřesňuje, že na rozdíl od nástrojů, „které nemění funkci základního strojního zařízení ani mu nepřidávají novou funkci“ a na něž se uvedená směrnice nevztahuje, „příklady vyměnitelných přídavných zařízení zahrnují zařízení připojená k zemědělským nebo lesnických traktorům za účelem orby, sklizně, zvedání nebo nakládky a zařízení připojená ke strojům pro zemní práce za účelem vrtání nebo bourání“.
54 S ohledem na tato ustanovení a definice je třeba mít zaprvé za to, že členský stát může uplatnit ochrannou doložku stanovenou článkem 11 směrnice 2006/42 ve vztahu ke konkrétnímu strojnímu zařízení nebo vyměnitelnému přídavnému zařízení, určeným k plnění určité funkce nebo funkcí, a že v tomto rámci je povinen vyhodnotit ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osob, na němž závisí uplatnění takové doložky (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Itálie, bod 34 výše, EU:C:1999:168, body 10 a 39). Toto vyhodnocení a z něj vyplývající vnitrostátní opatření tedy musí být odůvodněna ve vztahu k uvedenému strojnímu zařízení, tak jak bylo uváděno na trh, a popřípadě k vyměnitelnému přídavnému zařízení, kterým bylo při svém uvedení na trh nebo do provozu vybaveno. Pokud to není splněno, mohl by členský stát ohrozit zásadu volného pohybu, aniž by to bylo možné odůvodnit existencí skutečného ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osob (viz bod 57 níže).
55 V projednávaném případě tedy žalobkyně v zásadě může důvodně tvrdit, že dánské orgány měly hodnotit riziko podmiňující uplatnění ochranné doložky stanovené směrnicí 2006/42 a ji provádějící ustanovení dánského práva ve vztahu k Multione S630, tak jak bylo skutečně uvedeno na dánský trh. V tomto ohledu tvrdila, aniž to bylo rozporováno Komisí nebo Dánským královstvím, že všechny kusy tohoto strojního zařízení uvedené na dánský trh byly zakoupeny spolu se zařízeními, která je určovala k provádění údržby v chovech norků a jejichž běžné používání samo o sobě s sebou neneslo riziko padajících předmětů nebo materiálu.
56 Zadruhé hodnocení rizika, které musí dotyčné vnitrostátní orgány provést pod dohledem Komise, se však nemůže omezit na riziko existující, pokud je dotčené strojní zařízení používáno „v souladu s určeným účelem“ nebo „za podmínek předpokládaných výrobcem“. Naopak řada ustanovení směrnice 2006/42, mj. její čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1, jakož i „Obecné zásady“ uvedené na začátku její přílohy I a bod 1.1.2 uvedené přílohy, nadepsaný „Zásady zajišťování bezpečnosti“, ukládá širší zohlednění rizik existujících „za podmínek, jež lze důvodně předpokládat“, nebo spojených s jakýmkoliv „důvodně předvídatelným nesprávným použitím“, jež je bodem 1.1.1 uvedené přílohy definováno jako „použití strojního zařízení způsobem, který není uveden v návodu k používání, který však může vyplývat ze snadno předvídatelného lidského chování“.
57 Mimoto je třeba mít s ohledem na samotné znění bodu 1.1.2 písm. a) přílohy I směrnice 2006/42 za to, že „každé riziko“ spojené s instalací, údržbou nebo provozováním dotčeného strojního zařízení, a to v případě předpokládaného použití i důvodně předvídatelného nesprávného použití, může odůvodnit uplatnění ochranné doložky stanovené článkem 11 uvedené směrnice. Nicméně uvedený článek vyžaduje, aby riziko bylo „shledáno“, a tedy aby členský stát, který se ho dovolává, existenci takového rizika právně dostačujícím způsobem prokázal. Nedojde-li k tomu, nemůže být porušení zásady volného pohybu vyvolané vnitrostátním opatřením přijatým na základě ochranné doložky stanovené uvedeným ustanovením považováno za „oprávněné“ ve smyslu daného ustanovení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 5. března 2009, Komise v. Španělsko, C‑88/07, Sb. rozh., EU:C:2009:123, bod 89 a citovaná judikatura).
58 A konečně je nutno konstatovat, že existence ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osob ve smyslu čl. 11 odst. 1 směrnice 2006/42 může být vyhodnocována mj. i na základě základních požadavků ochrany zdraví a bezpečnosti uložených výrobcům strojních zařízení ustanovením čl. 5 odst. 1 písm. a) a přílohou I uvedené směrnice (obdobně viz rozsudek Klein v. Komise, bod 46 výše, EU:C:2015:252, bod 71). Dodržení těchto požadavků, zavedených za účelem zajištění toho, aby návrh a konstrukce strojních zařízení brala v potaz s nimi spojená rizika („Obecné zásady“ uvedené na začátku přílohy I uvedené směrnice a bod 1.1.2 uvedené přílohy), totiž podmiňuje uvedení těchto strojních zařízení na trh (čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 téže směrnice). Jejich nedodržení pak může být uplatněno na podporu opatření vedoucího ke stažení z trhu nebo zákazu uvedení na něj (čl. 11 odst. 2 dotčené směrnice).
59 V projednávaném případě se tedy Komise tím, že měla podobně jako dánské orgány za to, že hodnocení rizika souvisejícího s Multione S630 mělo zohledňovat nejen běžné použití, k němuž bylo dané strojní zařízení určeno, ale rovněž i jakékoliv důvodně předvídatelné nesprávné použití, nedopustila nesprávného právního posouzení. Nesprávným právním posouzením není ani to, že měla za to, že toto hodnocení může být založeno na základních požadavcích ochrany zdraví a bezpečnosti uvedených v bodech 1.1.2 a 3.4.4 přílohy I směrnice 2006/42 (body 3 a 6 až 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
60 Především i když mělo být toto hodnocení prováděno konkrétně ve vztahu k Multione S630, tak jak bylo toto strojní zařízení žalobkyní vybaveno a uváděno na dánský trh (viz body 54 a 55 výše), nebránilo to příslušným orgánům zohlednit rizika související s tím, že uvedené strojní zařízení, které bylo prodáváno bez vhodné konstrukce zabraňující pádům předmětů nebo materiálu, mohlo být později spojeno se zařízeními vyžadujícími takovou konstrukci. Takové zohlednění bylo naopak možné pod podmínkou prokázání, že se jedná o důvodně předvídatelné nesprávné použití a že představuje skutečné ohrožení bezpečnosti osob (viz body 56 a 57 výše).
61 Zatřetí se účastníci řízení rozcházejí ve věci dosahu základního požadavku ochrany zdraví a bezpečnosti uvedeného v bodě 3.4.4 přílohy I směrnice 2006/42.
62 Bod 3 přílohy I směrnice 2006/42 uvádí řadu základních požadavků ochrany zdraví a bezpečnosti týkajících se strojních zařízení představujících nebezpečí způsobené pohyblivostí. Tyto požadavky se vzájemně doplňují s obecnými požadavky stanovenými bodem 1 uvedené přílohy. Z bodů 3 a 4 „Obecných zásad“ uvedených na začátku uvedené přílohy plyne, že tato strojní zařízení musí v zásadě splňovat veškeré obecné a zvláštní požadavky.
63 Bod 3.4.4 přílohy I směrnice 2006/42 mimo jiné stanoví, že „[e]xistuje-li u samojízdného strojního zařízení s jedoucím řidičem, jedoucí obsluhou nebo dalšími osobami riziko padajících předmětů nebo padajícího materiálu, musí být strojní zařízení navrženo a konstruováno tak, aby se toto riziko vzalo v úvahu, a dovolují-li to rozměry, musí být vybaveno vhodnou ochrannou konstrukcí“.
64 Jak Komise právem tvrdí, dosah tohoto zvláštního požadavku musí být vykládán ve světle obecných požadavků uvedených ve směrnici 2006/42, zejména bodu 1 „Obecných zásad“ uvedených na začátku její přílohy I, jakož i „Zásad zajišťování bezpečnosti“ uvedených v bodě 1.1.2 zmíněné přílohy. Z těchto zásad přitom jasně plyne především to, že návrh a konstrukce strojních zařízení určených k uvádění na unijní trh musí zaručit, že takové zařízení může být provozováno, „aniž by osoby byly vystaveny riziku, pokud [jsou provozovány] za předpokládaných podmínek, avšak rovněž s přihlédnutím k jakémukoli jeho důvodně předvídatelnému nesprávnému použití“, a šíře předejít „jinému než běžnému použití, pokud by takové použití mohlo způsobit riziko“. Další ustanovení uvedené přílohy, mj. její bod 1.1.7, nadepsaný „Stanoviště obsluhy“, to potvrzují. Dále, účelem opatření přijatých za tímto cílem „musí být vyloučení každého rizika“. A konečně, pro splnění této povinnosti výrobce, jakkoliv si může vybrat „nejvhodnější řešení“, musí dodržet pořadí důležitosti, přičemž hlavní je „vyloučit nebo co nejvíce omezit nebezpečí (v podstatě bezpečný návrh a konstrukce strojního zařízení)“, poté „učinit nezbytná ochranná opatření [pro případ] nebezpečí, která nelze vyloučit“, a, doplňkově, „uvědomit uživatele o přetrvávajícím nebezpečí vyplývajícím z jakýchkoli nedostatků přijatých ochranných opatření“.
65 Vzhledem k přednostní povaze cíle spočívajícího ve „vyloučení nebo co největším omezení“ rizik spojených s „předpokládaným použitím“ strojních zařízení nebo jejich „důvodně předvídatelným nesprávným použitím“ již ve fázi „návrhu a konstrukce strojních zařízení“, jakož i v předcházení „jinému než běžnému použití“ a učinění „nezbytných ochranných opatření [pro případ] nebezpečí, která nelze vyloučit“, je třeba mít za to, že pokud je strojní zařízení tak jako v projednávaném případě určeno k mnoha různým použitím, v závislosti na jednotlivých vyměnitelných přídavných zařízeních, která s ním lze použít, musí být již před svým uvedením na trh nebo do provozu vybaveno vhodnou ochrannou konstrukcí, pokud je konstatováno, že i když při běžném použití, k němuž je nabyvatelem v daném případě určeno, nevzniká samo o sobě nebezpečí pádů předmětů nebo materiálu, může takové nebezpečí představovat některé z jiných důvodně předvídatelných použití. Takové opatření totiž představuje opatření směřující k „vyloučení nebo co největšímu omezení nebezpečí“ „návrhem bezpečné konstrukce strojních zařízení“.
66 Žádné další argumenty žalobkyně mimo ty, které již byly přezkoumány, nemohou tento závěr zpochybnit.
67 Žalobkyně zejména nemůže argumentovat zněním čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 86/296/EHS ze dne 26. května 1986 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany před padajícími předměty (FOPS) pro některá stavební zařízení (Úř. věst. L 186, s 10), které stanoví, že „[s]tavební zařízení uvedená v článku 1 mohou být uvedena na trh pouze tehdy, jsou-li navržena tak, aby byla vybavena ochrannou konstrukcí [CE]. Za navržené tak, aby bylo vybaveno ochrannou konstrukcí [CE], se považuje každé stavební zařízení vybavené ochrannou konstrukcí při převrácení (ROPS), k němuž může být připevněna uvedená ochranná konstrukce [CE]“. Tento předpis totiž již není platný. Navíc je sice pravda, že znění uvedeného ustanovení bylo původně převzato v totožné podobě do bodu 3.4.4 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/37/ES ze dne 22. června 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení (Úř. věst. L 207, s. 1; Zvl. vyd. 13/20, s. 349), avšak následně bylo změněno v rámci prací, které vedly k přijetí směrnice 2006/42, která nyní ukládá instalaci konstrukce chránící před rizikem padajících předmětů nebo materiálu (viz body 63 až 65 výše).
68 Žalobkyně se nemůže dovolávat ani informačních povinností stanovených směrnicí 2006/42.
69 Základní požadavky ochrany zdraví a bezpečnosti, které směrnice 2006/42 ukládá výrobcům strojních zařízení, sice obsahují, jak plyne zejména z bodů 1.7.4.1. a 1.7.4.2 její přílohy I, povinnost přiložit k těmto strojním zařízením návod k používání popisující jejich předpokládané použití při zohlednění jejich důvodně předvídatelného nesprávného použití upozorňující uživatele na nesprávné způsoby použití, k nimž může podle zkušeností dojít, a instruující je o ochranných opatřeních, která mají přijmout. Ve specifickém případě strojních zařízení představujících nebezpečí způsobené pohyblivostí bod 3.6.3.2 uvedené přílohy mimo jiné uvádí, že „[n]ávod k používání pro strojní zařízení umožňující několik použití v závislosti na použitém vybavení a návod k používání pro vyměnitelné přídavné zařízení musí obsahovat informace nezbytné pro bezpečnou montáž a používání základního strojního zařízení a vyměnitelných přídavných zařízení, která k němu lze připojit“. V projednávaném případě žalobkyně podrobně uvádí důvody, pro něž se domnívá, že tuto povinnost splnila, a Komise argumenty jí uplatněné v této souvislosti ani důkazy, které předložila na jejich podporu, nezpochybňuje.
70 Dodržení tohoto požadavku však nezpochybňuje povinnost návrhu bezpečné konstrukce strojních zařízení příslušející jejich výrobcům, s co možná největším vyloučením nebo omezením rizik spojených s jejich běžným nebo důvodně předvídatelným nesprávným použitím, jak plyne z bodu 1.7.4.2 písm. l) přílohy I směrnice 2006/42 a jak uvádí Dánské království. Jinými slovy, směrnice výrobcům neukládá pouze povinnost upozornit jejich zákazníky na rizika spojená s důvodně předvídatelným nesprávným použitím strojních zařízení, která jim prodávají, což žalobkyně podle svého tvrzení učinila. Ukládá jim rovněž povinnost v co největší možné míře tato rizika vyloučit nebo omezit již ve fázi návrhu a konstrukce těchto strojních zařízení, jak uvádí Komise.
71 Za těchto podmínek je třeba dojít k závěru, že Komise se tím, že měla podobně jako dánské orgány za to, že cílem opatření přijatých výrobci strojních zařízení mělo být již ve fázi jejich návrhu a konstrukce vyloučit každé riziko, k němuž může vést jejich předpokládané nebo důvodně předvídatelné nesprávné použití, nedopustila nesprávného právního posouzení. Nesprávného právního posouzení se nedopustila ani tím, že měla v podstatě za to, že je-li konstatováno, že víceúčelové strojní zařízení, jaké je dotčeno v projednávaném případě, vystavuje svoji obsluhu nebezpečí pádů předmětů nebo materiálu v rámci některého svého předpokládaného nebo důvodně předvídatelného nesprávného použití, musí být toto riziko zohledněno a strojní zařízení vybaveno před svým uvedením na trh nebo do provozu ochrannou konstrukcí (body 3 až 4 a 6 až 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
72 V důsledku toho Komise tím, že napadené rozhodnutí založila na této analýze, nejednala v rozporu s podmínkami upravujícími uplatňování ochranné doložky stanovené článkem 11 směrnice 2006/42 ani se zákazem omezovat volný pohyb uloženým členským státům v čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice. Nejednala tak ani v rozporu s domněnkou shody, z níž Multione S630 těžil podle čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice, jelikož ze systematiky uvedeného aktu jasně plyne, že taková domněnka nezpochybňuje možnost členských států využít ochrannou doložku stanovenou jejím článkem 11, jsou-li splněny podmínky, které toto ustanovení uvádí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky Medipac-Kazantzidis, bod 46 výše, EU:C:2007:337, body 44 a 46, a ze dne 19. listopadu 2009, Nordiska Dental, C‑288/08, Sb. rozh., EU:C:2009:718, body 23 a 24).
– K výtkám vycházejícím z nesprávného posouzení skutečností
73 Zatřetí je tudíž třeba přezkoumat výtky žalobkyně týkající se opodstatněnosti posouzení Komise, podle něhož opatření přijatá dánskými orgány byla odůvodněna rizikem spojeným s jejím strojním zařízením.
74 V tomto ohledu napadené rozhodnutí nejprve uvádí, že dánské orgány měly důvodně za to, že i když Multione S630 bylo původně navrženo k provozu v podmínkách nevyvolávajících nebezpečí pádů předmětů nebo materiálu, bylo pravděpodobné, že uvedené strojní zařízení bude používáno i za jiných podmínek, vystavujících jeho obsluhu takovému nebezpečí (body 4 a 7 odůvodnění). Komise měla dále za to, že přezkum vyjádření předaných žalobkyní existenci takového nebezpečí potvrzuje (bod 8 odůvodnění).
75 Je třeba zaprvé konstatovat, že tak jak se domnívá v podstatě žalobkyně, toto samo o sobě stručné odůvodnění je třeba vykládat v kontextu řízení ukončeného napadeným rozhodnutím a je třeba mu rozumět tak, že Komise poté, co přezkoumala předchozí analýzu dánských orgánů ve světle vyjádření předaných žalobkyní na základě čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/42 a shrnutých v bodě 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s ní vyjádřila souhlas.
76 Komise tedy nemůže právem tvrdit, že argumenty, jimiž žalobkyně zpochybňuje posouzení odůvodňující opatření přijatá ve vztahu k Multione S630, jsou v podstatě irelevantní z důvodu, že se týkají nikoliv napadeného rozhodnutí, ale předchozího stanoviska dánských orgánů. Přijetí takového argumentu by ostatně znamenalo posuzovat legalitu uvedeného rozhodnutí bez ohledu na kontext umožňující ho pochopit a i bez návrhu uvést, že vzhledem k důvodům připomenutým v bodě 74 výše nemůže Tribunál přezkoumat opodstatněnost uvedeného aktu, a musí ho tak zrušit pro nedostatek odůvodnění.
77 Zadruhé z napadeného rozhodnutí jasně plyne, že Komise neopomenula zohlednit žalobkyní předložená vyjádření, jejichž obsah správně shrnula. Rozhodnutí rovněž ukazuje, že Komise pouze neschválila stanovisko dánských orgánů, ale stručně, nicméně srozumitelně s ohledem na kontext, v němž své stanovisko přijala, vysvětlila hlavní právní a věcné důvody, které ji vedly k závěru, že opatření přijatá těmito orgány jsou odůvodněná. Argumenty žalobkyně v tomto ohledu musí být proto odmítnuty.
78 Zatřetí s ohledem na argumenty Komise a Dánského království týkající se rozsahu soudního přezkumu opodstatněnosti posouzení skutkového stavu uvedených v napadeném rozhodnutí ze strany Tribunálu, jakož i na jejich zpochybnění žalobkyní je třeba především připomenout, že účelem směrnice 2006/42 je harmonizovat podmínky, za nichž jsou strojní zařízení spadající do její působnosti uváděna na vnitřní trh, a zajistit jejich volný pohyb uvnitř Unie při současném zajištění dodržování veškerých požadavků týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví osob ve vztahu k rizikům plynoucím z používání těchto strojních zařízení (bod 25 výše).
79 Za tímto účelem směrnice 2006/42 zavádí dozor nad vnitřním trhem a jeho regulaci, v rámci nichž musí především příslušné vnitrostátní orgány vyhodnocovat, zda strojní zařízení mohou ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob (viz body 19 a 26 až 27 výše), a je-li tomu tak, přijmout nezbytná opatření vedoucí ke stažení z trhu nebo zákazu uvádění na něj. Ochranná doložka stanovená za tímto účelem v článku 11 směrnice 2006/42 musí být sama posuzována na základě čl. 114 odst. 10 SFEU, který členským státům umožňuje přijmout taková opatření z jednoho nebo více důvodů neekonomické povahy uvedených v článku 36 SFEU (viz bod 45 výše), mezi něž patří i ochrana zdraví a života lidí. To může od příslušných vnitrostátních orgánů vyžadovat komplexní posouzení technické nebo vědecké povahy (obdobně viz rozsudek ze dne 21. ledna 1999, Upjohn, C‑120/97, Sb. rozh., EU:C:1999:14, body 33 a 35).
80 Komise je v rámci tohoto mechanismu povinna ověřovat z právního a věcného hlediska odůvodněnost opatření přijatých členskými státy (viz body 20 a 46 výše). Unijní soudy přitom již v rámci směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332), která zavádí institucionální a procesní rámec, který se sice liší od rámce zavedeného směrnicí 2006/42, ale sleduje srovnatelný cíl, že aby Komise mohla účinně sledovat cíl, jehož dosažení jí bylo svěřeno, a s ohledem na komplexní technické posuzování, jež musí provádět, jí musí být přiznána široká posuzovací pravomoc (rozsudky ze dne 18. července 2007, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, C‑326/05 P, Sb. rozh., EU:C:2007:443, bod 75, a ze dne 9. září 2011, Dow AgroSciences a další v. Komise, T‑475/07, Sb. rozh., EU:T:2011:445, body 86 a 150). Rovněž uznaly existenci takové pravomoci Komise při kontrole opatření přijatých členským státem nikoliv v rámci směrnice zavádějící ochrannou doložku ve smyslu čl. 114 odst. 10 SFEU, tak jako v projednávaném případě, ale v rámci mechanismu stanoveného odst. 4 až 6 téhož článku (rozsudek ze dne 6. listopadu 2008, Nizozemsko v. Komise, C‑405/07 P, Sb. rozh., EU:C:2008:613, bod 54).
81 Unijní soud při přezkumu široké posuzovací pravomoci musí ověřit dodržování procesních pravidel, věcnou správnost skutkových zjištění Komise, neexistenci zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu a neexistenci zneužití pravomoci (rozsudky Industrias Químicas del Vallés v. Komise, bod 80 výše, EU:C:2007:443, bod 76, a Dow AgroSciences a další v. Komise, bod 80 výše, EU:T:2011:445, bod 151).
82 Zejména musí na základě argumentů uplatněných účastníky řízení ověřit věcnou správnost důkazních materiálů, na nichž je napadený akt založen, jejich věrohodnost a soudržnost a přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry (rozsudky Nizozemsko v. Komise, bod 80 výše, EU:C:2008:613, bod 55, a Dow AgroSciences a další v. Komise, bod 80 výše, EU:T:2011:445, bod 153).
83 Pokud jde dále o hodnocení rizika, které musí dotčený členský stát uskutečnit dříve, než přistoupí k opatřením stanoveným článkem 11 směrnice 2006/42 a podléhajícím kontrole Komise, žalobkyně správně tvrdí, že toto musí být uskutečněno z pohledu průměrného přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, což je argument, který ostatně Komise nijak zvlášť nezpochybňuje. Pravomoc, kterou tento článek svěřuje vnitrostátním orgánům, totiž představuje výjimku ze zásady volného pohybu zakotvené směrnicí a lze ji odůvodnit pouze existencí rizika souvisejícího s „předpokládaným“ použitím nebo „důvodně předvídatelným“ nesprávným použitím dotčeného strojního zařízení, definovaným bodem 1.1.1 písm. i) přílohy I uvedené směrnice jako použití, které „může vyplývat ze snadno předvídatelného lidského chování“. V této souvislosti přispívá skutečnost, že vnitrostátní orgány vyhodnocují existenci takového rizika z pohledu průměrného a přiměřeně obezřetného uživatele, a nikoliv čistě abstraktně, k zajištění toho, že nedojde k neodůvodněnému zásahu do volného pohybu strojních zařízení ve smyslu čl. 11 odst. 1 uvedené směrnice (viz body 54 a 57 výše).
84 Je-li však existence takového rizika z pohledu průměrného a přiměřeně obezřetného uživatele právně dostačujícím způsobem prokázána, je na rozdíl od tvrzení žalobkyně nepodstatná skutečnost, že tento uživatel byl předem informován o existenci tohoto rizika, a to vzhledem k pořadí důležitosti povinností spojených s předcházením rizikům a informováním zavedenému směrnicí 2006/42, které musí výrobci strojních zařízení respektovat (viz body 64 a 71 výše), a dále vzhledem k důsledkům nedodržení těchto povinností (viz bod 58 výše).
85 V projednávaném případě je tedy konečně pro určení, zda mohla mít Komise za to, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že dánské orgány odůvodnily opatření přijatá ve vztahu k Multione S630 existencí rizika pro bezpečnost jeho uživatelů spojeného s absencí vhodné ochranné konstrukce zabraňující pádům předmětů nebo materiálu, třeba využít odkazu na průměrného a přiměřeně obezřetného uživatele.
86 V tomto ohledu měly dánské orgány v podstatě za to, že i v případě, kdy bylo Multione S630 zakoupeno spolu s vybavením, jehož předpokládané použití nevystavovalo jeho uživatele nebezpečí pádů předmětů nebo materiálu, takové nebezpečí nicméně existuje ze tří důvodů. Především lze důvodně předvídat, že zúčastněné osoby později dokoupí již použité vybavení vystavující je takovému riziku, a to nikoliv prostřednictvím žalobkyně. Dále lze důvodně předvídat, že některý z jejích zákazníků vlastní několik kusů tohoto strojního zařízení, že je využívá k bezrizikovým i rizikovým účelům a že je nakonec začne využívat bez rozdílu, aniž by mu v tom žalobkyně mohla zabránit. A konečně i při předpokládaném použití uvedeného strojního zařízení, které je samo o sobě bezrizikové, vystavují některá prostředí, v nichž je používáno, např. v případě zemědělských nebo zemních prací, uživatele důvodně předvídatelnému riziku pádů předmětů nebo materiálu.
87 Komise měla v podstatě za to, že všechna tato posouzení jsou odůvodněná.
88 Je přitom nutno konstatovat, že žalobkyně první z nich užitečně nezpochybňuje. Omezuje se totiž v podstatě na tvrzení, že „se nejeví být rozhodujícím“, a to ze dvou důvodů. Pokyny určené pro Multione S630 totiž jeho majiteli ukládají v případě samostatné koupě vybavení nesoucího s sebou nebezpečí pádů předmětů nebo materiálu instalaci vhodné ochranné konstrukce, a aby se za tímto účelem obrátil na prodejce nebo autorizovaný servis. A dále, obdobně jako každý výrobek zahrnující v určité míře technologie přináší i toto strojní zařízení určitá rizika v případě, že není používáno v souladu s podmínkami popsanými v pokynech k jeho použití, které musí uživatel dodržovat. Nezávisle na tom, že tyto argumenty patrně spočívají na předpokladu, že riziko konstatované dánskými orgány skutečně existuje, s nimi přitom, jak uvádí Komise, nelze souhlasit vzhledem k pořadí důležitosti povinností spojených s předcházením rizikům a informováním uloženým výrobcům strojních zařízení směrnicí 2006/42 (viz bod 84 výše).
89 Žalobkyně nezpochybňuje ani druhé posouzení učiněné dánskými orgány a schválené Komisí, u něhož se omezuje na uplatnění týchž argumentů.
90 Jelikož tyto argumenty neukazují na jakékoliv zjevně nesprávné posouzení, není třeba zkoumat argumenty týkající se třetího posouzení zakládajícího opatření přijatá dánskými orgány, jež byla Komisí prohlášena za odůvodněná. I za předpokladu, že by tyto argumenty byly opodstatněné, by totiž napadené rozhodnutí bylo odůvodněné z výše uvedených důvodů. V důsledku toho není třeba nařídit vypracování znaleckého posudku požadovaného v tomto ohledu žalobkyní.
91 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být tento žalobní důvod zamítnut v plném rozsahu.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení
92 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v porušení zásady rovného zacházení, jelikož rozhodlo, že opatření přijatá dánskými orgány jsou odůvodněná, přestože se vztahovala výhradně k exemplářům Multione S630 uvedeným na dánský trh, a nikoliv na tisíce obdobných víceúčelových strojních zařízení uvedených na tomto trhu do provozu.
93 Komise, podporovaná Dánským královstvím, tyto argumenty zpochybňuje.
94 V tomto ohledu podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudky ze dne 13. prosince 1984, Sermide, 106/83, Recueil, EU:C:1984:394, bod 28; ze dne 11. července 2006, Franz Egenberger, C‑313/04, Sb. rozh., EU:C:2006:454, bod 33, a ze dne 3. září 2009, Cheminova a další v. Komise, T‑326/07, Sb. rozh., EU:T:2009:299, bod 214).
95 V projednávaném případě spočívá porušení zásady rovného zacházení připisované žalobkyní Komisi v podstatě v tom, že tento orgán prohlásil opatření přijatá dánskými orgány ve vztahu k Multione S630 za odůvodněná, aniž se nejprve ujistil, zda tato opatření nejsou diskriminační, třebaže se týkala výhradně uvedených strojních zařízení, a nikoliv tisíců obdobných víceúčelových strojních zařízení uvedených na dánském trhu do provozu.
96 Komise, podporovaná v tomto bodě Dánským královstvím, uvedla věcné důvody, které ji vedly k názoru, že strojní zařízení, jichž se týkalo šetření dánských orgánů probíhající před přijetím opatření týkajících se Multione S630, se nacházela v odlišných situacích, z nichž každá vyžadovala odlišný přístup uvedených orgánů. Žalobkyně tyto skutkové okolnosti v replice nezpochybnila, i když tvrdila, že nevyvracejí opodstatněnost jejích argumentů. Z toho plyne, že se neprokázalo, že by Komise v rámci tohoto šetření zásadu rovného zacházení porušila.
97 Naproti tomu, jak uvedla žalobkyně, Komise ve své žalobní odpovědi nebo v duplice ani Dánské království ve spisu vedlejšího účastníka nezpochybnily, že tisíce strojních zařízení srovnatelných s Multione S630 a uváděných na trh jinými výrobci, než kterých se týkalo šetření vedené dánskými orgány, byly na dánském trhu dlouhodobě uváděny do provozu. Rovněž tato skutečnost tak může být považována za prokázanou, aniž by bylo třeba vypracovávat znalecký posudek požadovaný žalobkyní v případě jejího zpochybnění, jelikož Komise pouze tvrdí, že je irelevantní, jelikož ona nebyla povinna provádět ověření, jehož neprovedení jí žalobkyně vytýká. Je proto třeba určit dosah přezkumu, který měla Komise v projednávaném případě provést.
98 V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že z ustálené judikatury plyne, že pokud je určitá oblast předmětem úplné harmonizace na unijní úrovni, musí být každé vnitrostátní opatření, které se jí týká, posuzováno vzhledem k ustanovením harmonizačního předpisu, a nikoliv vzhledem k primárnímu právu (rozsudky ze dne 12. října 1993, Vanacker a Lesage, C‑37/92, Sb. rozh., EU:C:1993:836, bod 9, a ze dne 16. října 2014, Komise v. Německo, C‑100/13, EU:C:2014:2293, bod 62). Tato judikatura se uplatní zejména tehdy, jestliže sporné opatření představuje nikoliv akt zákonné nebo podzákonné povahy, ale individuální opatření (v tomto smyslu viz rozsudek AGM-COS.MET, bod 25 výše, EU:C:2007:213, body 49 až 51), tak jako v projednávaném případě.
99 Zadruhé směrnice 2006/42 provedla úplnou harmonizaci na unijní úrovni týkající se pravidel souvisejících nejen se základními požadavky na bezpečnost použitelnými na strojní zařízení a s potvrzením souladu těchto strojních zařízení s uvedenými požadavky, ale rovněž s kroky, k nimž mohou členské státy přistoupit ve vztahu ke strojním zařízením považovaným za splňující tyto požadavky (rozsudek AGM-COS.MET, bod 25 výše, EU:C:2007:213, bod 53). To, zda Komise porušila své povinnosti tím, že neověřila, zda byla v projednávaném případě opatření dánskými orgány přijata při dodržení zásady rovného zacházení, jak tvrdí v podstatě žalobkyně, nebo zda provedení takové kontroly do působnosti Komise nespadalo, jak tvrdí tento orgán, je tudíž třeba určit na základě ustanovení směrnice 2006/42.
100 Zatřetí není účelem článku 11 směrnice 2006/42 uložit Komisi povinnost přezkoumávat ve všech aspektech legalitu opatření přijatých vnitrostátními orgány, pokud tyto konstatují, že strojní zařízení mohou ohrožovat zdraví a bezpečnost osob. Takový přezkum totiž přísluší vnitrostátním soudům, jak plyne z bodu 25 odůvodnění a článku 20 uvedené směrnice.
101 Začtvrté, i když se čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/42 omezuje na stanovení toho, že Komise přezkoumá, zda jsou opatření přijatá členským státem odůvodněná, či nikoli, obecná systematika uvedeného článku vede k chápání této povinnosti s ohledem na povinnosti, které předtím odstavce 1 a 2 uvedeného článku uložily vnitrostátním orgánům. V tomto rámci se přezkum, který má Komise provést, týká především toho, zda je vzhledem k důvodům uplatněným členským státem, který opatření přijal, ve svém sdělení Komisi, které se mohou týkat zejména „nesplnění základních požadavků“ uvedené směrnice (odstavec 2), z právního a věcného hlediska odůvodněné mít za to, že strojní zařízení „může ohrozit zdraví a bezpečnost osob“ (odstavec 1).
102 Kromě toho z čl. 114 odst. 10 SFEU, který opravňuje unijního normotvůrce stanovit takové ochranné doložky, jaké jsou zavedeny článkem 11 směrnice 2006/42, plyne, že uvedené doložky mohou zmocnit členské státy přijmout „z jednoho nebo více důvodů neekonomické povahy uvedených v článku 36 SFEU“ prozatímní opatření, která podléhají kontrolnímu postupu Unie (viz body 45 a 79 výše).
103 Článek 114 odst. 10 SFEU sice odkazuje na důvody uvedené v první větě článku 36 SFEU, avšak neodkazuje na druhou větu tohoto článku, která stanoví, že zákazy nebo omezení, které mohou být odůvodněny takovými důvody, „nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy“. V důsledku toho se liší od odstavců 4 až 6 téhož článku, týkajících se ustanovení, která může členský stát přijmout nebo ponechat v platnosti po přijetí harmonizačních opatření podle odstavce 1. Pouze posledně uvedené odstavce svěřují Komisi nezávisle na tom, zda opatření přijatá dotčeným členským státem jsou v závislosti na konkrétním případu odůvodněna „závažnými důvody uvedenými v článku 36 SFEU“ nebo „důvody“ souvisejícími s „ochranou životního prostředí nebo pracovního prostředí“, povinnost přezkoumávat, zda uvedená opatření mimoto neslouží ke „svévolné diskriminaci nebo skrytému omezení obchodu mezi členskými státy“ (rozsudky ze dne 20. března 2003, Dánsko v. Komise, C‑3/00, Sb. rozh., EU:C:2003:167, body 57, 118 a 123 až 126, a ze dne 9. prosince 2010, Polsko v. Komise, T‑69/08, Sb. rozh., EU:T:2010:504, bod 59, pokud jde o článek 95 ES; rozsudky Francie v. Komise, bod 25 výše, EU:C:1994:196, bod 27, a ze dne 21. ledna 2003, Německo v. Komise, C‑512/99, Sb. rozh., EU:C:2003:40, body 38 až 41, 44, 86 a 89, pokud jde o článek 100a ES).
104 Za těchto okolností je, jak tvrdí Komise, třeba mít za to, že článek 11 směrnice 2006/42 tomuto orgánu ve zvláštním rámci přezkumu odůvodněnosti opatření, jež mu členské státy oznámí, neukládá určit, zda jsou tato opatření navíc v souladu se zásadou rovného zacházení.
105 Je-li takové opatření odůvodněné ve smyslu uvedeného ustanovení, jak vyplývá v projednávaném případě z přezkumu prvního důvodu uplatňovaného žalobkyní, rozhodnutí, kterým Komise uznává jeho odůvodněnost, tedy nemůže být zpochybněno z důvodu, že obdobná strojní zařízení jako ta, jichž se toto opatření týká, jsou na dotčeném vnitrostátním trhu přítomna, ale v rozporu se zásadou rovného zacházení nebyla předmětem obdobných opatření (obdobně viz rozsudek ze dne 11. září 2002, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99, Sb. rozh., EU:T:2002:209, bod 479).
106 Mimoto již Soudní dvůr rozhodl, že pokud nějaká látka nebyla v okamžiku přijetí určité směrnice předmětem posouzení příslušných orgánů ohledně kritérií zavedených uvedenou směrnicí a pokud má každá látka své vlastní charakteristiky, nenachází se látka dosud neposouzená podle těchto kritérií z hlediska zásady rovného zacházení v téže situaci jako látka, která tak již byla posouzena (rozsudek ze dne 12. července 2005, Alliance for Natural Health a další, C‑154/04 a C‑155/04, Sb. rozh., EU:C:2005:449, body 116 a 117). I když se kontext napadeného rozhodnutí odlišuje od kontextu věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, lze mít v jeho světle za to, že jelikož bylo Multione S630 předmětem hodnocení a opatření dánských orgánů na základě čl. 11 odst. 1 směrnice 2006/42, nacházelo se pro účely kontroly uskutečňované Komisí podle odstavce 3 tohoto článku v situaci odlišné od situace obdobných víceúčelových strojních zařízení přítomných na dánském trhu.
107 Zapáté a nakonec z toho však neplyne, že pokud několik strojních zařízení s obdobnými technickými vlastnostmi prodávaných na území jednoho členského stát ohrožuje týmž způsobem zdraví nebo bezpečnost osob, mohou příslušné vnitrostátní orgány svévolně rozhodnout, že opatření spočívající v zákazu uvádění na trh, stažení z trhu nebo omezení volného pohybu uplatní pouze na část těchto strojních zařízení.
108 Naopak, jak v podstatě tvrdí žalobkyně i samotná Komise, všechny unijní akty musí být vykládány v souladu s veškerým primárním právem, včetně zásady rovného zacházení (rozsudky ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C‑402/07 a C‑432/07, Sb. rozh., EU:C:2009:716, bod 48, a ze dne 16. září 2010, Chatzi, C‑149/10, Sb. rozh., EU:C:2010:534, bod 43). Mimoto podle ustálené judikatury je pro účely výkladu unijního aktu třeba brát v úvahu nejen znění jeho ustanovení, ale rovněž jeho obecnou systematiku, celkovou souvislost a účel právní úpravy, jejíž je součástí (viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2006, Lidl Italia, C‑315/05, Sb. rozh., EU:C:2006:736, bod 42 a citovaná judikatura). A konečně je třeba připomenout, že členské státy, které mají provádět směrnici dotčenou v projednávaném případě, mají nejen možnost uplatnit ochrannou doložku stanovenou článkem 11 směrnice, ale rovněž povinnost tak učinit, pokud konstatují, že strojní zařízení mohou ohrožovat zdraví nebo bezpečnost osob (rozsudek AGM-COS.MET, bod 25 výše, EU:C:2007:213, bod 62; obdobně viz rovněž rozsudek Klein v. Komise, bod 46 výše, EU:C:2015:252, bod 63 a citovaná judikatura).
109 Bylo by přitom v rozporu nejen se zásadou rovného zacházení, ale rovněž s účelem směrnice 2006/42, kterým je zejména harmonizovat podmínky, za nichž jsou strojní zařízení uváděna na vnitřní trh a volně se na něm pohybují, při současné ochraně bezpečnosti a ochrany zdraví osob před riziky plynoucími z jejich používání (viz body 25 a 78 výše), jakož i s obecnou systematikou ustanovení zavedeného za účelem zajištění řádného a jednotného uplatňování uvedené směrnice vnitrostátními orgány (viz body 26 až 28 a 79 výše) pod dohledem Komise (viz body 46 a 80 výše), pokud by členský stát mohl uplatnit ochrannou doložku stanovenou článkem 11 uvedené směrnice ve vztahu ke strojnímu zařízení, které může ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, a současně na srovnatelná strojní zařízení neuplatnit rovné zacházení, aniž je to objektivně odůvodněno.
110 Zákonodárce ostatně v čl. 9 odst. 1 druhém pododstavci tohoto aktu, nadepsaném „Zvláštní opatření pro potenciálně nebezpečná strojní zařízení“, zavedl zvláštní postup umožňující Komisi přijmout prostřednictvím rozhodnutí opatření vyžadující, aby členské státy zakázaly nebo omezily uvádění strojních zařízení, která na základě svých technických vlastností představují totéž riziko jako zařízení, které bylo předmětem vnitrostátního opatření prohlášeného za odůvodněné, na trh, zejména za účelem zajištění jednotného uplatňování směrnice 2006/42 a zajištění rovnocenné ochrany zdraví nebo bezpečnosti osob s ohledem na strojní zařízení uváděná na unijní trh v tomto rámci (viz bod 33 výše). Uvedený článek umožňuje Komisi vyžadovat nejen od členského státu, který toto opatření přijal, ale rovněž od všech ostatních členských států, aby v míře, v jaké je to třeba, a při dodržení zásady proporcionality uplatnily rovné zacházení na všechna strojní zařízení v provozu na vnitřním trhu, která na základě svých technických vlastností představují totéž riziko jako zařízení, které bylo předmětem uvedeného opatření.
111 Jak v podstatě zdůrazňují Komise i žalobkyně, tento zvláštní postup není sám o sobě na újmu možnosti výrobce dotčeného strojního zařízení vyzvat členský stát, který omezil jeho volný pohyb, k přijetí obdobných opatření ve vztahu ke srovnatelným strojním zařízením přítomným na jeho trhu a dále možnosti Komise uplatnit postup stanovený v článku 258 SFEU.
112 V takovém rámci má žalobkyně možnost užitečně namítat, jak uvedla ve svém vyjádření a jak uznává Komise, že dánské orgány uplatnily ochrannou doložku stanovenou článkem 11 směrnice 2006/42 ve vztahu ke dvěma výrobcům víceúčelových strojních zařízení usazeným v Itálii a ve Finsku, představujícím nové subjekty na dánském trhu, přičemž stejným způsobem nepostupovaly ve vztahu k jiným výrobcům dlouhodobě zavedeným na tomto trhu.
113 Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám, a zejména k právně a věcně dostačujícímu odůvodnění napadeného rozhodnutí ve smyslu článku 11 směrnice 2006/42 je třeba druhý žalobní důvod zamítnout.
114 V důsledku toho je třeba žalobkyní předložený návrh na zrušení napadeného rozhodnutí zamítnout, aniž je nezbytné rozhodovat o jejím návrhu na vyhotovení znaleckého posudku v případě potřeby.
K výtce týkající se újmy způsobené napadeným rozhodnutím
115 Žalobkyně tvrdí, že jí napadené rozhodnutí způsobilo majetkovou újmu několikerého typu, jakož i újmu na jejím dobrém jméně. Na základě znění žaloby je však nutno konstatovat, že výtka vznesená žalobkyní je uplatňována pouze na podporu prohlášení, kterým si tato v podstatě vyhrazuje možnost předložit Tribunálu nový návrh na předběžné opatření.
116 V tomto ohledu je třeba připomenout, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie podléhá splnění souboru podmínek týkajících se zaprvé protiprávnosti jednání vytýkaného žalobcem žalovanému orgánu, zadruhé existence skutečné a určité újmy a zatřetí existence přímé příčinné souvislosti mezi dotčeným jednáním a uplatňovanou újmou. Z toho plyne, že pokud jedna z těchto tří kumulativních podmínek není splněna, příslušný návrh na náhradu újmy musí být zamítnut, aniž je nezbytné zkoumat, zda ostatní podmínky jsou splněny (viz rozsudek ze dne 10. května 2006, Galileo International Technology a další v. Komise, T‑279/03, Sb. rozh., EU:T:2006:121, body 76 a 77 a citovaná judikatura).
117 V projednávaném případě stačí konstatovat, aniž by bylo třeba rozhodovat o přípustnosti této výtky z pohledu článku 76 jednacího řádu Tribunálu, že jak plyne ze všeho, co bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že by byla splněna podmínka týkající se protiprávnosti napadeného rozhodnutí. Tato výtka tudíž musí být zamítnuta.
118 Z toho vyplývá, že projednávaná žaloba musí být v plném rozsahu zamítnuta.
K nákladům řízení
119 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
120 Kromě toho podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.
121 Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch a Komise požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Komisí v rámci tohoto řízení i návrhu na předběžné opatření (viz bod 6 výše). Kromě toho Dánské království ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) CSF Srl ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto řízení i návrhu na předběžné opatření.
3) Dánské království ponese vlastní náklady řízení.
Papasavvas | Forwood | Bieliūnas |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. července 2015.
Podpisy