Věc T-314/06

Whirlpool Europe Srl

v.

Rada Evropské unie

„Dumping – Dovoz některých kombinovaných chladniček s mrazničkami pocházejících z Jižní Koreje – Vymezení dotčeného výrobku – Právo na obhajobu – Poradní výbor – Povinnost uvést odůvodnění – Volba metody vymezení dotčeného výrobku – Článek 15 odst. 2 a čl. 20 odst. 5 nařízení (ES) č. 384/96 [nyní čl. 15 odst. 2 a čl. 20 odst. 5 nařízení (ES) č. 1225/2009]“

Shrnutí rozsudku

1.      Řízení – Vedlejší účastenství – Rozsah procesních práv vedlejšího účastníka vázaný na datum podání návrhu na vstoupení do řízení

(Jednací řád Tribunálu, čl. 115 odst. 1 a čl. 116 odst. 6)

2.      Právo Unie – Zásady – Právo na obhajobu – Dodržování v rámci správních řízení – Antidumping

(Nařízení Rady č. 384/96, článek 20, a č. 1225/2009, článek 20)

3.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Šetření – Konzultace s členskými státy v rámci poradního výboru

(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 15 odst. 2, a č. 1225/2009, čl. 15 odst. 2)

4.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Nařízení, kterými se ukládá antidumpingové clo

(Článek 296 SFEU)

5.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Šetření – Vymezení dotčeného výrobku

(Nařízení Rady č. 384/96, článek 1)

1.      Na základě čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Tribunálu je vedlejší účastník, který podal návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení po uplynutí lhůty šesti týdnů stanovené v čl. 115 odst. 1 dotčeného jednacího řádu, která začíná běžet ode dne zveřejnění oznámení o podání žaloby v Úředním věstníku, oprávněn pouze účastnit se písemné části řízení, obdržet zprávu k jednání a předložit při jednání na jejím základě vyjádření.

(viz bod 59)

2.      Dodržování práva na obhajobu je základní zásadou unijního práva, na jejímž základě musí být umožněno podnikům, jichž se týká šetření předcházející přijetí antidumpingového nařízení, účinně vyjádřit v průběhu správního řízení své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a tvrzených okolností. Tento požadavek je naplněn v článku 20 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní článek 20 nařízení č. 1225/2009).

Pokud Komise v této souvislosti postoupila přepracovaný dokument poskytující konečné informace a k tomu, aby mohl předložit svá vyjádření, mu stanovila lhůtu, pokud tato vyjádření byla předložena ve stanovené lhůtě a pokud Komise předložila návrh konečného nařízení Radě několik dní po postoupení přepracovaného dokumentu poskytujícího konečné informace žalobci, nelze konstatovat žádné porušení práva žalobce na obhajobu. Kromě toho okolnost, že návrh konečného nařízení předložený Radě je v Komisi pro účely získání souhlasu členů tohoto orgánu šířen písemným postupem, nezpochybňuje možnost, aby byl žalobce užitečně vyslechnut, protože Komise může uvedený písemný postup případně zastavit, anebo také v návaznosti na vyjádření předložená dotčenými stranami svůj věcný záměr změnit.

(viz body 74–78)

3.      Porušení lhůty předepsané čl. 15 odst. 2 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 však samo o sobě nemůže představovat porušení podstatných procesních náležitostí, které by mělo za následek neplatnost postupu konzultace s členskými státy v rámci poradního výboru, a tedy i vymezení výrobku zvoleného v nařízení o uložení konečného antidumpingového cla.

Podle bodu 17 odůvodnění nařízení č. 461/2004, které v tomto ohledu nařízení č. 384/96 změnilo, informace sdělované členským státům v rámci poradního výboru „by měly být“ zasílány nejpozději deset dnů přede dnem zasedání stanoveným předsedou poradního výboru, „aby měly členské státy dostatek času na ověření těchto informací“. Ze znění tohoto bodu odůvodnění, a to zejména z použití podmiňovacího způsobu („by měly být“), plyne, že dodržení dotčené lhůty není předepsáno pod sankcí neplatnosti postupu konzultace s členskými státy v rámci poradního výboru, nýbrž že požadavkům čl. 15 odst. 2 nařízení č. 384/96 lze naopak vyhovět, mají-li členské státy dostatek času k přezkoumání informací, které jim byly předsedou poradního výboru sděleny.

Pokud v této souvislosti nebylo prokázáno, že členské státy neměly nutný čas k tomu, aby se mohly užitečně seznámit s údaji vztahujícími se k novému vymezení dotčeného výrobku zvolenému Komisí, a že poradní výbor z tohoto důvodu nemohl vydávat své stanovisko s plnou znalostí věci, nýbrž naopak, že otázka vymezení tohoto výrobku byla zevrubně prodiskutována zástupci členských států na různých zasedáních poradního výboru konaných během šetření, a že toto vymezení bylo pojednáno zejména v dokumentech souvisejících s konečnými opatřeními, předložených členským státům Komisí více než deset pracovních dnů před zasedáním poradního výboru, porušení lhůty stanovené čl. 15 odst. 2 nařízení č. 384/96 nemůže být považováno za porušení, které by mělo vliv na výsledek postupu konzultace, a tedy i na vymezení dotčeného výrobku, které bylo nakonec v nařízení o uložení konečného antidumpingového cla zvoleno.

(viz body 91–96)

4.      Pokud tedy nařízení zavádějící konečná antidumpingová cla spadá do systematického rámce souboru opatření, nelze požadovat, aby jeho odůvodnění upřesňovalo jednotlivé skutkové a právní okolnosti, někdy velmi obsáhlé a složité, které jsou jeho předmětem, ani aby orgány zaujímaly postoj ke všem argumentům, kterých se dotčené strany dovolávají. Je naopak dostačující, aby orgán, který akt vydal, vyložil skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají v systematice sporného nařízení zásadní význam.

Odůvodnění nařízení zavádějícího antidumpingová cla se musí jistě posuzovat zejména s ohledem na informace, které byly dotčeným stranám unijními orgány sděleny, a vyjádření předložená těmito dotčenými stranami v rámci šetření. Orgány však nejsou povinny odůvodňovat konkrétně to, že nezohlednily různé argumenty, které dotčené strany vznášejí. Stačí, aby nařízení obsahovalo jasné odůvodnění hlavních prvků, které se v jejich rozboru vyskytly, protože toto odůvodnění může objasnit důvody, pro které orgány vyloučily příslušné argumenty, kterých se dotčené strany v rámci správního řízení dovolávají.

Kromě toho nařízení, které na základě šetření zavádí antidumpingová cla, musí být odůvodněno pouze ve vztahu ke všem skutkovým a právním okolnostem, které jsou rozhodné pro účely posouzení, jež je v něm uskutečněno. Účelem povinnosti odůvodnění takového aktu není vysvětlovat vývoj názoru orgánu v průběhu správního řízení, a tato povinnost tedy není určena k odůvodňování odchylek řešení přijatého v konečném aktu od předběžného názoru uvedeného v dokumentech zpřístupněných zúčastněným stranám v průběhu tohoto řízení k tomu, aby jim bylo umožněno vyjádřit jejich stanovisko. Tato povinnost tedy ani neukládá orgánu povinnost vysvětlit, proč byl jeho názor, o kterém uvažoval v určité fázi správního řízení, případně neodůvodněný.

(viz body 114–116)

5.      Vymezení výrobku v rámci antidumpingového šetření má za cíl napomoci vypracování seznamu výrobků, které budou případně předmětem uložení antidumpingových cel. Za účelem této operace mohou orgány zohlednit vícero faktorů, jako jsou zejména fyzické, technické a chemické vlastnosti výrobků, jejich použití, jejich vzájemnou zaměnitelnost, jejich vnímání spotřebitelem, distribuční kanály a výrobní proces, výrobní náklady a kvalitu.

V této souvislosti nelze připustit tezi, že fyzické rozdíly odůvodňují rozlišování výrobků, pouze pokud mají význam pro spotřebitele. Mezi faktory, které orgány Unie mohou zohlednit, totiž fyzické, technické a chemické vlastnosti výrobků přirozeně zaujímají významné místo, avšak nejsou nutně přednostní. Nelze se tedy domnívat, že rozdíly co do fyzických či technických vlastností jsou relevantní, pouze odrážejí-li se ve vnímání spotřebitelů.

(viz body 138, 141)