Věc T-112/05

Akzo Nobel NV a další

v.

Komise Evropských společenství

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody v odvětví vitaminových výrobků – Cholinchlorid (vitamin B 4) – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru – Přičitatelnost protiprávního jednání“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Podmínky přípustnosti – Žaloba podaná několika subjekty skupiny společností proti rozhodnutí Komise, kterým jim byla společně a nerozdílně uložena pokuta

(Článek 230 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská a dceřiná společnost

(Články 81 ES a 82 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Maximální výše – Výpočet

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

1.      V rámci jedné a téže žaloby na neplatnost podané několika subjekty skupiny společností proti rozhodnutí Komise, kterým jim byla společně a nerozdílně uložena pokuta, odůvodňují důvody týkající se hospodárnosti řízení nepřezkoumání námitky nepřípustnosti vznesené proti některým z uvedených subjektů, jestliže je žaloba přípustná ve vztahu k některým dalším z uvedených subjektů, takže soud musí přezkoumat žalobu v plném rozsahu, a ve vztahu k žalobním důvodům vzneseným v žalobě nemohou mít z případného zrušení prospěch subjekty, jejichž žaloba je údajně nepřípustná.

(viz body 31–32)

2.      Komise je oprávněna určit mateřské společnosti skupiny společností rozhodnutí ukládající pokutu za porušení pravidel hospodářské soutěže ze strany jedné z jejích dceřiných společností nikoli na základě vztahu mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani na základě účasti mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale na základě skutečnosti, že uvedené společnosti tvoří jedinou hospodářskou entitu, a tedy jediný podnik ve smyslu článku 81 ES a článku 82 ES, jestliže dotčené společnosti neurčují své jednání na trhu samostatně.

V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která se dopustila protiprávního jednání, existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, a že tedy tvoří jediný podnik v daném smyslu. Přísluší tedy mateřské společnosti napadající před soudem Společenství rozhodnutí Komise, kterým jí byla uložena pokuta za jednání, jehož se dopustila její dceřiná společnost, vyvrátit uvedenou domněnku předložením důkazů, které mohou prokázat nezávislost její dceřiné společnosti. K závěru, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku své dceřiné společnosti, tak postačí, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, s výjimkou situace, že uvedená společnost prokáže, že její dceřiná společnost v podstatě neuplatňuje pokyny, které jí dává, a tedy jedná na trhu nezávisle.

Jestliže je pravda, že v rámci analýzy existence jediné hospodářské entity mezi několika společnostmi, které náleží do jedné skupiny, soud Společenství zkoumal, zda mateřská společnost mohla ovlivňovat cenovou politiku, výrobní činnost a distribuci, prodejní cíle, hrubé obchodní marže, prodejní náklady, „cash flow“, zásoby a marketing, nelze z toho nicméně vyvodit, že pod pojem „obchodní politika dceřiné společnosti“ spadají pro účely uplatnění článků 81 ES a 82 ES ve vztahu k mateřské společnosti pouze uvedené aspekty. Naopak přísluší mateřské společnosti předložit k posouzení Soudu veškeré důkazy, které se týkají hospodářských a právních organizačních vazeb mezi její dceřinou společností a jí samotnou a o kterých se domnívá, že prokazují, že netvoří jedinou hospodářskou entitu. Soud musí při posouzení zohlednit souhrn důkazů předložených účastníky řízení, jejichž povaha a význam se může lišit podle charakteristických rysů každého projednávaného případu.

Pokud tedy jde o společnost, která vlastní 100 % kapitálu svých dceřiných společností a která významně zasahuje do několika zásadních aspektů jejich strategie, když si vyhrazuje konečné rozhodnutí ve vztahu k řadě oblastí určujících hlavní směry jejich tržní činnosti, předpoklad, podle kterého mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na politiku svých dceřiných společností, nelze vyvrátit na základě skutečnosti, že rozhodnutí o konkrétní oblasti, která byla předmětem protiprávního jednání, jsou v zásadě přijímána dceřinými společnostmi, ani na základě skutečnosti, že skupina má dvouúrovňovou strukturu, jejímž cílem bylo vyjmout obchodní politiku stricto sensu z kontroly mateřské společnosti. Pro přičtení protiprávního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti totiž není nezbytné prokázat, že mateřská společnost ovlivňuje politiku své dceřiné společnosti v konkrétní oblasti, která byla předmětem protiprávního jednání. Naproti tomu hospodářské a právní organizační vazby existující mezi mateřskou společností a její dceřinou společností mohou prokázat existenci vlivu první uvedené na strategii druhé uvedené, a tedy odůvodnit jejich posuzování jako jediné hospodářské entity, aniž je třeba ověřovat, zda mateřská společnost vykonávala vliv na dotčené protisoutěžní jednání.

(viz body 58, 60, 62, 64–65, 82–83, 85)

3.      Okolnost, podle které je několik společností společně a nerozdílně odpovědných za zaplacení pokuty z důvodu, že tvoří podnik ve smyslu článku 81 ES, neznamená, ohledně uplatnění maximální výše stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, že povinnost každé z nich je omezena na 10 % obratu, kterého dosáhly za předchozí hospodářský rok. Maximální výše 10 % ve smyslu uvedeného ustanovení totiž musí být vypočtena na základě společného obratu všech společností tvořících jedinou hospodářskou entitu jednající jako podnik ve smyslu článku 81 ES, neboť pouze společný obrat společností tvořících dotčený podnik může být ukazatelem jeho velikosti a hospodářské síly.

(viz body 90–91)