ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
6. května 2009
Věc F-137/07
Giovanni Sergio a další
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Práva a povinnosti – Právo odborově se organizovat – Protokol o dohodě Evropská komise-odborové a profesní organizace – Individuální rozhodnutí o dočasném přidělení/zproštění služební povinnosti na základě protokolu – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Aktivní legitimace – Úředník jednající vlastním jménem, a nikoli jménem odborové organizace – Nepřípustnost – Oznámení o zamítnutí stížnosti adresované právnímu zástupci žalobců – Počátek běhu lhůty k podání žaloby“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou G. Sergio a další čtyři úředníci Komise zaprvé požadují zrušení Protokolu o dohodě mezi odborovými a profesními organizacemi (OSP) a generálním ředitelstvím „Personál a administrativa“ Komise o přidělení zdrojů pro účely zastupování personálu v roce 2006, zadruhé zrušení individuálních rozhodnutí, jimiž byli zástupci Alliance a Fédération de la fonction publique européenne (FFPE) na základě protokolu z roku 2006 nebo výpočtu reprezentativnosti OSP zproštěni služební povinnosti, a zatřetí zrušení rozhodnutí generálního ředitele generálního ředitelství „Personál a administrativa“ ze dne 14. listopadu 2006, o znovuzačlenění p. Marquez-Garcii do svého původního generálního ředitelství; kromě toho navrhují uložit Komisi povinnost zaplatit každému žalobci jedno symbolické euro jako náhradu za morální a politickou újmu, kterou utrpěli coby zástupci Union Syndicale fédérale, a morální újmu a újmu na kariéře, kterou utrpěli coby úředníci nebo zaměstnanci.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobcům se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Dohoda mezi orgánem a odborovými a profesními organizacemi o přiznání výhod uvedeným organizacím na základě jejich zastoupení – Vyloučení – Rozhodnutí, kterým se úředníkovi jmenovanému jednou z uvedených organizací podle dohody zamítá možnost dočasného přidělení v rámci odborů – Zahrnutí
(Články 230 ES a 236 ES; Služební řád, články 10c, 24b, 90 a 91)
2. Úředníci – Práva a povinnosti – Právo odborových organizací – Omezení – Povinnost správy přiznat odborovým zástupcům trvalé a zavedené výjimky z plnění pracovních úkolů v rámci jejich služby – Neexistence
(Služební řád, článek 24 b)
3. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Žaloba na neplatnost podaná členem odborové nebo profesní organizace – Návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí, kterým bylo členům jiné organizace přiznáno „dočasného přidělení v rámci odborů“
(Služební řád, články 24 b, 90 a 91)
4. Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Vázaná pravomoc správy – Rozhodnutí o znovuzačlenění úředníka, který byl dočasně přidělen v rámci odborů, do své služby, avšak který svou odborovou organizací již nebyl jmenován – Nepřípustnost
(Služební řád, článek 91)
5. Úředníci – Žaloba – Lhůty – Výchozí bod – Stížnost podaná advokátem jménem několika úředníků
(Statut Soudního dvora, čl. 19 třetí a čtvrtý pododstavec, a příloha I, čl. 7 odst. 1; Služební řád, čl. 90 odst. 2)
1. Dohoda mezi orgánem a odborovými a profesními organizacemi, která přiznává výhody uvedeným organizacím podle jejich zastoupení, jako je možnost využít „dočasné přidělení v rámci odborů“, poskytnutí půjček a poskytnutí externích pracovníků, je určena pouze k úpravě kolektivních pracovněprávních vztahů mezi správou a těmito organizacemi v rozsahu, v němž nepatří do sféry individuálních pracovněprávních vztahů mezi orgánem a úředníkem, ale do rámce vztahů mezi orgánem a uvedenými organizacemi. Taková dohoda se sice může negativně dotýkat funkčních zájmů jedné z těchto organizací, avšak nemůže ovlivnit individuální postavení úředníků této organizace, zejména individuální výkon jednoho z odborových práv, která jsou přiznána podle článku 24b služebního řádu nebo právo, které vyplývá z dohody uzavřené mezi orgánem a odborovými a profesními organizacemi.
V důsledku toho úředník jednající jako jednotlivec není bezprostředně dotčen takovou dohodou. Pouze odborové a profesní organizace jsou v tomto ohledu bezprostředně dotčeny a mohou tedy využít procesní prostředky, které mají k dispozici na základě článku 230 ES za účelem ochrany vlastních funkčních zájmů. Pouze v případě, kdy by bylo možné mít za to, že oslabení jedné z těchto organizací, které vyplývá z takové dohody, znemožňuje, s ohledem na intenzitu jeho účinků, členům této organizace obvyklý výkon jejich odborových práv, by se mohli úředníci jako jednotlivci odvolat na svůj právní zájem na podání žaloby, který vyplývá z tohoto oslabení organizace.
Pokud však jedné z těchto organizací je na základě takové dohody přiznáno dočasné přidělení a tato organizace určí úředníka zejména, aby této možnosti využil, případné rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, které zamítlo tomuto úředníkovi využít tohoto dočasného přidělení, zasahuje do práva uvedeného úředníka a mohlo by být předmětem žaloby na neplatnost, kterou podá tento úředník na základě článku 236 ES, což pro dohodu jako takovou neplatí.
(viz body 51, 52, 56, 79 a 81 až 84)
Odkazy:
Tribunál: 6. května 2004, Hecq v. Komise, T‑34/03, Sb. VS, s. I‑A‑143 a II‑639, bod 46
2. I když svoboda odborového sdružování představuje obecnou zásadu pracovního práva, která znamená zejména, že odboroví zástupci jsou osvobozeni ze služby za účelem spolupráce s orgány, její obsah nelze rozšířit tak, že orgány Společenství musí poskytnout odborovým zástupcům trvalé a formálně stanovené výjimky z plnění služebních úkolů, aby se věnovali úkolům zastupování zaměstnanců. Možnost úředníka odvolat se na individuální právo využít „dočasné přidělení v rámci odborů“ a zpochybnit opatření, které poskytuje „dočasné přidělení v rámci odborů“, tedy závisí na zvláštních ustanoveních, která upravují takové právo.
(viz body 61 a 62)
3. Návrhová žádání předložená v rámci žaloby, která byla podána úředníky, kteří jsou členy odborové nebo profesní organizace a která směřují ke zrušení rozhodnutí, kterým bylo přiznáno poskytnutí prostředků jiné organizaci, musí být zamítnuta jako nepřípustná. Jelikož taková rozhodnutí nejsou určena žalobcům, nemění zjevně jejich vlastní postavení jakožto úředníci nebo zaměstnanci. Navíc taková rozhodnutí neomezují individuální výkon jejich svobody odborového sdružování, jelikož sice omezuje možnost žalobkyň „získat“ „dočasné přidělení v rámci odboru“, není jejich cílem jim znemožnit v zásadě využití tohoto práva na takové dočasné přidělení. V důsledku toho se tato rozhodnutí bezprostředně a osobně nedotýkají zájmů žalobkyň tím, že mění jasně jejich právní situaci jakožto úředníků nebo zaměstnanců.
(viz body 92 až 95)
4. Orgán je povinen znovu začlenit do své služby úředníka, který již není jmenován odborovou organizací, aby využil dočasné přidělení, kterým disponuje podle protokolu o rozdělení zdrojů mezi odborové a profesní organizace. V důsledku toho všechny procesní prostředky směřující proti takovému rozhodnutí o znovuzačlenění jsou nepřípustné v rozsahu, v němž podmínky vázané pravomoci – tj. neexistence jmenování odborovou organizací dotčeného úředníka na základě dočasného přidělení, kterým disponuje, – jsou splněny. V tomto případě dotčený nemá žádný legitimní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož toto rozhodnutí může vést pouze k přijetí nového rozhodnutí, které je totožné pokud jde o věc samou, se zrušeným rozhodnutím.
(viz body 103 a 104)
Odkazy:
Tribunál: 12. prosince 1996, Stott v. Komise, T‑99/95, Recueil, s. II‑2227, body 31 a 32
5. V případě, kdy je zjevné, že stížnost byla podána advokátem jménem úředníka nebo zaměstnanců, správa může mít oprávněně za to, že tento advokát je osobou, které je určeno rozhodnutí přijaté na základě této stížnosti. Jestliže správě chybí údaje v opačném smyslu před oznámením její odpovědi, toto oznámení, které je určeno advokátovi, platí tedy jako oznámení úředníkům nebo zaměstnancům, které zastupuje a způsobuje tedy zahájení lhůty tří měsíců k odvolání stanovené v čl. 91 odst. 2 služebního řádu.
Pokud je stížnost podána advokátem jménem několika úředníků či zaměstnanců, zajišťuje oznámení odpovědi správy tomuto advokátovi právní jistotu nejen tomuto orgánu, ale i advokátovi žalobců, který na základě jediného data může poznat, jaká lhůta mu byla stanovena pro případné podání žaloby jménem úředníků či zaměstnanců, které zastupuje.
Žalobci nemohou své tvrzení, že jejich žaloba nebyla podána opožděně, úspěšně opírat o ustanovení vnitrostátního práva advokáta, která se týkají zmocnění, podle nichž zmocnění, které advokátovi umožňuje, aby podal procesní prostředek, zejména žalobu, nijak nepředpokládá zmocnění, které mu umožňuje, aby byl osobou, které je určena odpověď na tuto žalobu, jelikož správní stížnost podaná úředníkem není podmíněna žádnou formální podmínkou a ustanovení čl. 90 odst. 2 služebního řádu nestanoví, že úředník musí být pro podání takové stížnosti zastoupen advokátem.
I když navíc v oblasti opravných prostředků, ustanovení článku 19 třetího a čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora použitelného na Soud pro veřejnou službu na základě čl. 7 odst. 1 přílohy uvedeného statutu stanoví, že „strany musí být zastoupeny advokátem a [že] zastupovat některou stranu před Soudním dvorem nebo jí být nápomocen může pouze advokát oprávněný k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru“, ustanovení čl. 90 odst. 2 služebního řádu neobsahuje takový odkaz na právo členských států.
Konečně, jelikož by jinak byly negativně dotčeny zásady jednotnosti práva Společenství a zásady rovného zacházení s úředníky, použití ustanovení služebního řádu týkající se předchozí stížnosti, kterou úředník musí podat u orgánu oprávněného ke jmenování před podáním opravného prostředku, nemůže záviset na tom, jak vnitrostátní právní řády kvalifikují pojem zmocnění.
V každém případě, pokud úředníci převezmou iniciativu a k podání stížnosti se nechají zastupovat advokátem a nesdělí správě, že posledně uvedený není osobou, které je určena odpověď na tuto stížnost, uvedení úředníci se musí ujistit, s ohledem na relevantní vnitrostátní právní ustanovení v oblasti zmocnění, že jejich advokát může přijmou odpověď na stížnost, kterou podal jejich jménem.
(viz body 125, 126 a 131 až 134)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 9. prosince 2008, Efstathopoulos v. Parlament, F‑144/07, Sb. VS, s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 37