ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
29. září 2011(*)
„Kasační opravný prostředek – Kartelové dohody – Článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP – Evropský trh s kyselinou monochloroctovou – Pravidla týkající se přičitatelnosti protisoutěžního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti – Domněnka skutečného rozhodujícího vlivu – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věci C‑520/09 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 14. prosince 2009,
Arkema SA, se sídlem v Colombes (Francie), zastoupená M. Debrouxem, avocat,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž další účastnicí řízení je:
Evropská komise, zastoupená A. Bouquetem a F. Castillem de la Torre, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, A. Arabadžev, A. Rosas, A. Ó Caoimh (zpravodaj) a P. Lindh, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. listopadu 2010,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 17. února 2011,
vydává tento
Rozsudek
1 Ve svém kasačním opravném prostředku společnost Arkema SA (dříve Elf Atochem SA, poté Atofina SA, dále jen „Arkema“) navrhuje zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (nyní Tribunál) ze dne 30. září 2009, Arkema v. Komise (T‑168/05, dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta její žaloba znějící primárně na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2004) 4876 v konečném znění, ze dne 19. ledna 2005 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-1/37.773 – MCAA) (dále jen „sporné rozhodnutí“), a podpůrně na snížení výše uložené pokuty.
Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
2 Skutkový základ sporu i sporné rozhodnutí, jak vyplývá z bodů 2 až 31 napadeného rozsudku, lze pro účely tohoto kasačního opravného prostředku shrnout následovně.
3 Ve sporném rozhodnutí Evropská komise konstatovala, že navrhovatelka a její mateřská společnost Elf Aquitaine SA (dále jen „Elf Aquitaine“) mimo jiné porušily článek 81 ES a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3) z důvodu účasti navrhovatelky na protiprávní kartelové dohodě týkající se trhu s kyselinou monochloroctovou (dále jen „MCAA“).
4 Komise shledala společnost Elf Aquitaine a navrhovatelku odpovědnými za protiprávní jednání v období od 1. ledna 1984 do 7. května 1999. Komise zamítla protiargumenty předložené společností Elf Aquitaine a dospěla k závěru, že skutečnost, že posledně jmenovaná vlastnila 98 % akcií společnosti Atofina SA, postačovala k tomu, aby jí byla přičtena odpovědnost za jednání její dceřiné společnosti. Komise měla navíc za to, že skutečnost, že se společnost Elf Aquitaine nepodílela na výrobě a prodeji MCAA, nebrání tomu, aby byla považována za součást hospodářské jednotky společně s provozními subjekty skupiny.
5 Komise stanovila výši pokut na základě jejích pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy [o ESUO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171, dále jen „pokyny z roku 1998“), jakož i jejího sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4).
6 Komise uvedla, že společnost Elf Atochem SA již byla adresátem rozhodnutí Komise 94/599/ES ze dne 27. července 1994 v řízení podle článku [101 SFEU] (Úř. věst. L 239, s. 14), a dospěla k závěru, že navýšení z důvodu opakovaného protiprávního jednání se uplatní pouze vůči navrhovatelce, a nikoli vůči společnosti Elf Aquitaine, jelikož posledně jmenovaná navrhovatelku v době prvního porušení neovládala.
7 Komise proto kromě pokuty ve výši 45 milionů eur uložené společně a nerozdílně společnosti Elf Aquitaine a navrhovatelce, uložila zvlášť pokutu ve výši 13,5 milionů eur samotné navrhovatelce, aby zohlednila její opakované protiprávní jednání.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
8 Jak vyplývá z bodu 38 napadeného rozsudku, podstatou žaloby navrhovatelky před Tribunálem bylo, aby Tribunál zrušil především výrok sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká společnosti Elf Aquitaine, a podpůrně, aby snížil výši pokut uložených společnosti Elf Aquitaine i navrhovatelce.
9 Z bodů 40 až 42 napadeného rozsudku vyplývá, že navrhovatelka před Tribunálem uvedla osm důvodů na podporu své žaloby. Navrhovatelka uplatňovala zejména první důvod, který se zakládá na nesprávném posouzení pravidel upravujících přičitatelnost jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti a na diskriminaci skupiny Elf Aquitaine, druhý důvod, který se zakládá na porušení zásady samostatné právní a obchodní subjektivity dceřiné společnosti, jakož i pátý důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění. Navrhovatelka rovněž podpůrně uváděla devátý důvod spočívající v porušení zásady proporcionality při stanovování násobícího koeficientu za účelem odrazení, a namítala, že Komise při výpočtu započítala obrat společnosti Arkema dvakrát.
10 V napadeném rozsudku Tribunál zamítl jak hlavní, tak podpůrné důvody uvedené výše a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
11 V rámci prvního důvodu uplatňovaného před Tribunálem navrhovatelka zejména zpochybňovala, že odpovědnost za její protiprávní jednání byla přičtena společnosti Elf Aquitaine, která v době protiprávního jednání byla její mateřskou společností, a tvrdila, že politiku vymezenou společností Elf Aquitaine, nenásledovala.
12 Tribunál v tomto ohledu uvádí v bodě 67 napadené rozsudku následující:
„Ve zvláštním případě, kdy mateřská společnost vlastní veškerý kapitál dceřiné společnosti, která se dopustila protiprávního jednání, platí vyvratitelná domněnka, že uvedená mateřská společnost má na jednání své dceřiné společnosti rozhodující vliv […], a že tedy ve smyslu článku 81 ES […] tvoří jediný podnik. Je proto na mateřské společnosti, která před soudem Společenství napadá rozhodnutí Komise uložit jí pokutu za jednání, kterého se dopustila její dceřiná společnost, aby tuto domněnku vyvrátila předložením důkazů, které mohou prokázat samostatnost této posledně uvedené společnosti […]. Jestliže není domněnka vyvrácena, může Komise následně činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti.“
13 Tribunál v bodě 71 napadeného rozsudku rozhodl, že jelikož společnost Elf Aquitaine v době protiprávního jednání vlastnila takřka veškerý kapitál navrhovatelky, Komise se mohla oprávněně domnívat, že navrhovatelka není ve vztahu ke své mateřské společnosti samostatná, a mohla dojít k závěru, že je na posledně jmenované, aby předložila důkazy, že její dceřiná společnost určovala své jednání na trhu samostatně.
14 Pokud jde o mozaiku přímých a nepřímých důkazů předložených navrhovatelkou s cílem prokázat její samostatnost, Tribunál nejprve v bodě 73 napadeného rozsudku konstatuje, že Komise v dvoustém padesátém sedmém bodě odůvodnění sporného rozhodnutí přebírá argumenty přednesené společností Elf Aquitaine v její odpovědi na oznámení námitek. V bodě 74 napadeného rozsudku dále uvádí, že „argumenty žalobkyně směřující k prokázání její samostatnosti byly rovněž předneseny její mateřskou společností v její odpovědi na oznámení námitek, aby tato prokázala nepřítomnost jejího rozhodujícího vlivu na obchodní politiku její dceřiné společnosti“.
15 Tribunál v této souvislosti v bodě 75 napadeného rozsudku uvádí, že vypořádáním se s argumenty mateřské společnosti Komise odpověděla souhrnně oběma společnostem a v souladu s judikaturou přezkoumala, zda mateřská společnost pro účely vyvrácení domněnky předložila důkazy, že její dceřiná společnost určovala své jednání na trhu samostatně.
16 Tribunál v bodech 76 až 80 napadeného rozsudku pokračuje ve svých úvahách následujícím způsobem:
„76 Co se týče opodstatněnosti důkazů předložených žalobkyní za účelem prokázání její samostatnosti, je třeba zdůraznit, že přestože je společnost Elf Aquitaine pouze neprovozním holdingem, který minimálně zasahuje do správy svých dceřiných společností, neměl by tento fakt stačit k vyloučení možnosti, že má rozhodující vliv na chování žalobkyně, zejména pokud koordinuje finanční investování v rámci skupiny Elf Aquitaine. V kontextu skupiny společností je totiž posláním společnosti-holdingu, která koordinuje zejména finanční investování v rámci skupiny, seskupit podíly v různých společnostech skupiny a její funkcí je zajistit jednotu jejich řízení zejména prostřednictvím rozpočtové kontroly.
77 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komisi opravňuje určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti ve skupině společností nikoli vztah podněcování k protiprávnímu jednání mezi mateřskou společností a její dceřinou společností ani tím spíše osobní zapojení prvně uvedené společnosti do protiprávního jednání, ale skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik.
78 Stran skutečnosti, že žalobkyně nikdy na trhu s MCAA neprováděla zvláštní informační politiku ve prospěch společnosti Elf Aquitaine, absence takové informace i za předpokladu, že by byla prokázána, nepostačuje k prokázání, že žalobkyně byla ve vztahu ke své mateřské společnosti samostatná.
79 Stejně tak je tomu i stran argumentu, že činnost související s MCAA je v rámci skupiny Elf Aquitaine minimální, jelikož tento argument k prokázání samostatnosti posledně jmenované [společnosti Arkema] ve vztahu k její mateřské společnosti nepostačuje.
80 Ani ze skutečnosti, že obě společnosti působily na odlišných trzích a neměly mezi sebou dodavatelsko-odběratelské vztahy, nelze dovozovat žádné závěry. Jak totiž v bodě 261 [sporného] rozhodnutí Komise oprávněně uvedla, je třeba dospět k závěru, že rozdělení úkolů je ve skupině, jako je Elf Aquitaine, běžným jevem, který nevyvrací domněnku, že společnosti Elf Aquitaine a Atofina [SA] tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.“
17 Tribunál v bodě 82 napadeného rozsudku odpovídá na argument navrhovatelky, že o jejím samostatném chování na trhu nelze předložit přímý a nevyvratitelný důkaz, a že takový důkaz je proto nutné kvalifikovat jako probatio diabolica (nemožný důkaz). Tento bod 82 zní následovně:
„[…] na dotčených stranách se nevyžaduje, aby o samostatném chování dceřiné společnosti na trhu předložily přímý a nevyvratitelný důkaz, ale pouze aby předložily důkazy, které jsou způsobilé tuto samostatnost prokázat […]. Okolnost, že žalobkyně v projednávané věci nepředložila důkazy, které jsou způsobilé vyvrátit domněnku o nesamostatnosti, kromě toho neznamená, že uvedená domněnka nemůže být nikdy vyvrácena. Argument žalobkyně je proto neopodstatněný.“
18 Tribunál zamítl první část prvního žalobního důvodu a v bodě 85 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise mohla oprávněně dospět k závěru, že společnosti Elf Aquitaine a Arkema tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, a že proto mohly společně a nerozdílně nést odpovědnost za chování, které jim bylo vytýkáno, přičemž jednání společnosti Arkema bylo přičitatelné společnosti Aquitaine, a bylo tak považováno za její jednání“.
19 Tribunál zamítl druhý důvod založený na porušení zásady samostatné právní a obchodní subjektivity dceřiné společnosti, která vyplývá z domněnky, že mateřská společnost má na svou dceřinou společnost rozhodující vliv, a v bodě 100 napadeného rozsudku konstatoval zejména, že „i když úplné či téměř úplné vlastnictví kapitálu umožňuje se domnívat, že mateřská společnost má na chování své dceřiné společnosti rozhodující vliv, a že jsou tudíž součástí téhož podniku, tato domněnka o nesamostatnosti dceřiné společnosti může být vyvrácena dotčenou stranou, která musí předložit postačující důkazy […]. Uvedená domněnka, jak byla použita v daném případě, tedy obchodní samostatnost dceřiné společnosti nijak nezpochybňuje“.
20 V rámci zamítavého vyjádření ohledně pátého důvodu spočívajícího v tom, že ve sporném rozhodnutí chybí odůvodnění, Tribunál v bodě 126 napadeného rozsudku konstatuje, že Komise na podstatné body argumentace přednesené společností Elf Aquitaine odpověděla. V bodě 127 tohoto rozsudku uvádí Tribunál následující:
„[…] Komise není povinna odpovídat na všechny námitky žalobkyně. Odpověď Komise na podstatné body argumentace přednesené společností Elf Aquitaine […] se totiž nemohla lišit v závislosti na tom, zda se jednalo o mateřskou či dceřinou společnost, a proto nebyla Komise povinna odpovídat zvlášť na argumenty přednesené žalobkyní (viz bod 75 výše). […]“
21 V rámci zamítavého vyjádření ohledně devátého důvodu Tribunál v bodě 205 napadeného rozsudku uvádí následující:
„Argument, že Komise započetla obrat společnosti Arkema dvakrát [s cílem] navýšit pokuty z titulu odrazení, je třeba zamítnout. Je totiž třeba připomenout, že pokuta [ve výši 13,5 milionů eur] uložená společnosti Arkema na základě čl. 2 písm. d) [sporného] rozhodnutí odpovídá pouze navýšení částky hypotetického základu z důvodu opakovaného porušení, kterou Komise snížila o 40 % z důvodu spolupráce. Nechtěla-li se Komise odchýlit od metody výpočtu podle pokynů [z roku 1998], neměla jinou možnost než vypočítat částku hypotetického základu znovu pro situaci, kdy společnost Arkema sama nesla odpovědnost za protiprávní jednání.“
Návrhová žádání účastnic řízení a řízení před Soudním dvorem
22 Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
23 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
K prvnímu důvodu, spočívajícímu v tom, že Tribunál nesprávně posoudil pravidla upravující přičitatelnost protisoutěžního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti
Argumentace účastnic řízení
24 Podle navrhovatelky si Tribunál protiřečí, když v bodě 67 napadeného rozsudku na jedné straně připomíná, že domněnka o rozhodujícím vlivu mateřské společnost na její dceřinou společnost je „vyvratitelná“ a lze ji vyvrátit, pokud mateřská či dceřiná společnost předloží důkazy o samostatném chování dceřiné společnosti, a na druhé straně v bodě 76 napadeného rozsudku tvrdí, že funkcí všech holdingových společností je zajistit jednotu řízení dceřiných společností v rámci skupiny.
25 Podle společnosti Arkema z toho plyne, že domněnka o rozhodujícím vlivu mateřské společnosti je ve skutečnosti nevyvratitelná. Tím, že Tribunál po navrhovatelce požadoval předložení důkazů, o nichž sám tvrdí, že jsou právně nemožné, po ní vyžaduje probatio diabolica (nemožný důkaz).
26 Společnost Arkema navíc zastává názor, že vyžadováním takových důkazů porušil její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950.
27 Komise má za to, že tento důvod je nepřípustný, jelikož navrhovatelka nezpochybňuje závěry, ke kterým Tribunál dospěl v bodech 78 až 80, jakož i v bodě 82 napadeného rozsudku.
28 Pokud jde navíc o argumentaci společnosti Arkema založené na porušení práva na spravedlivý proces, navrhovatelka podle Komise neuvedla, v čem údajné porušení spočívá.
29 Ze znění napadeného rozsudku podle ní v každém případě vyplývá, že domněnka o rozhodujícím vlivu mateřské společnosti na její dceřinou společnost není nevyvratitelná. Podle Komise si navrhovatelka tím, že se omezila na tvrzení, že Elf Aquitaine, její mateřská společnost, je „neprovozním holdingem“, přeje ve skutečnosti tuto domněnku vyvrátit. Pokud by k vyvrácení domněnky stačila pouhá skutečnost, že v čele skupiny stojí neprovozní holding, tato domněnka by podle stanoviska Komise pozbyla své účinnosti. Podle Komise navíc skutečnost, že domněnka je vyvratitelná, neznamená, že musí být vyvratitelná jednoduše.
Závěry Soudního dvora
30 Ohledně námitky nepřípustnosti zmíněné v bodě 27 tohoto rozsudku je třeba uvést, že Komise ve skutečnosti tvrdí, že tento důvod je neúčinný.
31 Neúčinnost uplatněného důvodu přitom poukazuje na to, zda tento důvod může opodstatňovat kasační opravný prostředek, a nemá vliv na jeho přípustnost (viz rozsudky ze dne 30. září 2003, Eurocoton a další v. Rada, C‑76/01 P, Recueil, s. I‑10091, bod 52, jakož i ze dne 6. listopadu 2008, Řecko v. Komise, C‑203/07 P, Sb. rozh. s. I‑8161, body 42 a 43). Z výše uvedeného vyplývá, že námitku nepřípustnosti zmíněnou v bodě 27 tohoto rozsudku je třeba zamítnout.
32 Komise tvrdí, že první důvod je třeba zamítnout, jelikož nesměřuje výslovně vůči bodům 78 až 80 a 82 napadeného rozsudku týkajícím se přičitatelnosti jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti, které podle Komise k podpoře závěrů v napadeném rozsudku samy o sobě postačují.
33 Takovou argumentaci nelze přijmout.
34 Z písemností totiž vyplývá, že podstatou argumentace společnosti Arkem je, že Tribunál si zejména v bodě 76 napadeného rozsudku protiřečí, když potvrzuje zásadu vyvratitelné domněnky, že mateřská společnost vlastnící téměř veškerý kapitál dceřiné společnosti má na chování posledně jmenované rozhodující vliv, avšak společnosti Arkema zároveň neodvratně znemožňuje předložit důkazy svědčící o opaku. Pokud by taková argumentace byla přijata, byl by výrok napadeného rozsudku – a ostatně i konstatování ve zmíněných bodech 78 až 80 a 82 – stižen právní vadou, jak namítá společnost Arkem.
35 Z poznámky pod čarou v návrhu společnosti Arkema navíc vyplývá, že tato napadla výslovně bod 82 napadeného rozsudku.
36 První důvod tudíž nelze zamítnout jako neúčinný.
37 Dále je třeba připomenout, že pojem „podnik“ zahrnuje jakoukoli jednotku, která vykonává hospodářskou činnost, nezávisle na právním postavení této jednotky a způsobu jejího financování. V tomto ohledu Soudní dvůr upřesnil, že pojem „podnik“ musí být v tomto kontextu chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob, a pokud taková hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti (viz rozsudky ze dne 20. ledna 2011, General Química a další v. Komise, C‑90/09 P, Sb. rozh. s. I-00001, body 34 a 35 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 29. března 2011, ArcelorMittal Luxembourg v. Komise, C‑201/09 P a C‑216/09 P, Sb. rozh. s. I-0000, bod 95).
38 Z ustálené judikatury vyplývá, že chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti zejména tehdy, když tato dceřiná společnost – ačkoli má vlastní právní subjektivitu – neurčuje samostatně své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jí uděluje mateřská společnost, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které spojují tyto dva právní subjekty (viz rozsudek ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh. s. bod 58, jakož i výše uvedený rozsudek General Quínica a další v. Komise, bod 37).
39 V takové situaci, kdy mateřská společnost a její dceřiná společnost tvoří součást téže hospodářské jednotky, a tudíž vytvářejí jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, Komise může určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti, aniž je vyžadováno prokázání osobního zapojení této mateřské společnosti do protiprávního jednání (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 59, jakož i General Quínica a další v. Komise, bod 38).
40 Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že v konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může mít tato mateřská společnost rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti a zároveň existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost takový vliv skutečně má (viz zejména rozsudek ze dne 25. října 1983, AEG-Telefunken v. Komise, 107/82, Recueil, s. 3151, bod 50; výše uvedené rozsudky Akzo Nobel a další v. Komise, bod 60; General Química a další v. Komise, bod 39, jakož i ArcelorMittal Luxembourg v. Komise a Komise v. ArcelorMittal Luxembourg a další, bod 97).
41 Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost má rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že její dceřiná společnost jedná na trhu samostatně (viz výše rozsudek ze dne 16. listopadu 2000, Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, C‑286/98 P, Recueil, s. I‑9925 bod 29, jakož i výše uvedené rozsudky Akzo Nobel a další v. Komise, bod 61; General Química a další v. Komse, bod 40, a ArcelorMittal Luxemburg v. Komise a Komise v. ArcelorMittal Luxembourg a další, bod 98).
42 Zákonnost domněnky o skutečném rozhodujícím vlivu zmiňované v bodech 40 a 41 tohoto rozsudku společnost Arkema v projednávané věci nezpochybňuje. Nezpochybňuje ani to, že za daných okolností se podobná domněnka uplatní v případě mateřské společnosti, která vlastní 98 % kapitálu své dceřiné společnosti.
43 Společnost Arkema však tvrdí, že odůvodnění napadeného rozsudku je v rozporu s judikaturou uvedenou v bodech 38 až 41 tohoto rozsudku, jelikož z domněnky o skutečném rozhodujícím vlivu mateřské společnosti na její dceřinou společnost činí domněnku nevyvratitelnou.
44 V této souvislosti společnost Arkema v podstatě zastává názor, že konstatováním ve druhé větě bodu 76 napadeného rozsudku, že „zajištění jednoty řízení“ dceřiných společností spadá mezi „funkce“ holdingu, Tribunál právně znemožnil vyvrátit domněnku rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na chování její dceřiné společnosti, jelikož by jakýkoli pokus prokázat samostatnost chování dceřiné společnosti na trhu odporoval samotné této funkci, kterou Tribunál holdingovým společnostem přiznal, a byl by tudíž odsouzen k neúspěchu.
45 Je pravda, že uvedený bod 76 je formulován způsobem, který nelze s judikaturou zmiňovanou v bodech 38 až 41 tohoto rozsudku snadno skloubit.
46 Je však třeba konstatovat, že argumentace navrhovatelky uvedená v bodech 43 až 44 tohoto rozsudku vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku jako celku.
47 Uvedený bod 76 se totiž podle své první věty týká „opodstatněnosti důkazů předložených žalobkyní za účelem prokázání její samostatnosti“ ve vztahu k její mateřské společnosti, a konkrétně „skutečnosti, že společnost Elf Aquitaine je pouze neprovozním holdingem, který minimálně zasahuje do správy svých dceřiných společností“. Z těchto informací ve spise poskytnutých Tribunálu mimoto vyplývá, že společnost Arkema v tomto ohledu zejména tvrdila, že „měla samostatnost z finančního hlediska, jelikož kontrola společnosti Elf Aquitaine se omezovala na investice či jejich rušení prováděné společností Arkema a mající dopad na její kapitál“, které se nikdy netýkaly činnosti s MCAA.
48 V kritizované pasáži tohoto bodu 76 se totiž Tribunál omezuje na konstatování, že není vyloučeno, že ačkoli „neprovozní holding“ nezasahuje přímo do trhu, může mít rozhodující vliv na obchodní politiku svých dceřiných společností, především vzhledem ke koordinační funkci a finančnímu řízení, které jsou mu vlastní, a že jejich skutečný výkon lze presumovat, pokud mateřská společnost vlastní veškerý či téměř veškerý kapitál dceřiné společnosti. K vyvrácení domněnky o skutečném rozhodujícím vlivu na obchodní politiku dceřiných společností, která zůstává vyvratitelnou domněnkou, proto v souladu s úvahami Tribunálu nepostačuje poukázat na neprovozní povahu mateřské společnosti.
49 V této souvislosti z mnohých bodů napadeného rozsudku včetně bodů 67 a 82 vyplývá, že podle názoru Tribunálu bylo možné předmětnou domněnku vyvrátit.
50 Z výše uvedených úvah vyplývá, že důvod kasačního opravného prostředku spočívající v nesprávném posouzení pravidel upravujících přičitatelnost jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti tkvícím v tom, že Tribunál stanovil nevyvratitelnost domněnky založené na úplném vlastnictví kapitálu dceřiné společnosti mateřskou společností, není opodstatněný, jelikož vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku.
51 Argument vycházející z porušení práva na spravedlivý proces vyplývajícího z článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který se zakládá na nesprávném předpokladu, nemůže za těchto podmínek obstát.
52 První důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout.
Ke druhému důvodu, spočívajícímu v porušení zásady zákazu diskriminace
Argumentace účastnic řízení
53 Závěr Tribunálu o nevyvratitelnosti domněnky o rozhodujícím vlivu mateřské společností na její dceřinou společnost vede podle navrhovatelky rovněž k porušení zásady zákazu diskriminace mezi účastníky kartelové dohody v závislosti na tom, zda náleží ke skupině společností, či nikoli.
54 Komise zastává názor, že druhý důvod je málo srozumitelný a nesměřuje proti konkrétnímu odůvodnění napadeného rozsudku. Měl by tedy být zamítnut jako nepřípustný.
Závěry Soudního dvora
55 Jelikož druhý důvod vychází z téhož nesprávného výkladu napadeného rozsudku jako první důvod kasačního opravného prostředku, musí být rovněž zamítnut.
Ke třetímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení a práva navrhovatelky na spravedlivý proces
Argumentace účastnic řízení
56 Navrhovatelka v odpověď na pátý důvod rozvedený před Tribunálem tvrdí, že Tribunál přezkoumal pouze argumenty, které mu předložila společnost Elf Aquitaine, a nikoli argumenty navrhovatelky, „čímž porušil zásadu rovného zacházení a právo na spravedlivý proces“.
57 Komise si úvodem klade otázku ohledně jasnosti argumentace navrhovatelky uvedené na podporu tohoto důvodu. Navrhovatelka podle Komise navíc v prvním stupni nekritizovala skutečnost, že sporné rozhodnutí odpovídalo hlavně na argumenty společnosti Elf Aquitaine. Tvrdí, že třetí důvod je tedy novým důvodem, který je ve stadiu řízení o kasačním opravném prostředku nepřípustný.
58 Pokud jde o meritum věci, Komise zastává názor, že skutečnost, že Tribunál přezkoumal odůvodnění sporného rozhodnutí pouze z hlediska argumentů společnosti Elf Aquitaine, není navrhovatelce na újmu. Jelikož musí být argumenty společnosti Arkema v každém případě zamítnuty, je tento důvod podle Komise neúčinný.
Závěry Soudního dvora
59 Podle ustálené judikatury z článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen (viz zejména rozsudek ze dne 1. července 2010, Knauf Gips v. Komise, C‑407/08 P, Sb. rozh. s. I-06375, bod 43 a citovaná judikatura).
60 Kasační opravný prostředek v dané věci umožňuje určit kritizovanou část rozsudku, tedy jeho body 121 až 129.
61 Je však nutno konstatovat, že argumentace na podporu projednávaného důvodu není dostatečně jasná a přesná, aby Soudnímu dvoru umožnila vykonat přezkum legality. Hlavní okolnosti, na kterých je projednávaný důvod založen, totiž nevyplývají dostatečně uceleným a srozumitelným způsobem z textu tohoto kasačního opravného prostředku, který je v tomto ohledu formulován nejasně a nejednoznačně. Za těchto podmínek Soudní dvůr nemůže vykonat přezkum legality, nemá-li rozhodnout nad rámec návrhových žádání (viz zejména obdobně rozsudek ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, Recueil, s. I‑10821, bod 106; ze dne 11. září 2007, Lindorfer v. Rada, C‑227/04 P, Sb. rozh. s. I‑6767, bod 83; ze dne 14. ledna 2010, Komise v. Česká republika, C‑343/08, Sb. rozh. s. I‑275, bod 26, jakož i ze dne 14. října 2010, Nuova Agricast a Cofra v. Komise, C‑67/09 P, Sb. rozh. s. I-09811, bod 48 a 49).
62 I za předpokladu, že je projednávaný důvod třeba vykládat v tom smyslu, že se jím navrhovatelka dovolává opomenutí Tribunálu sankcionovat údajné nezohlednění důkazů, které předložila, ze strany Komise, je třeba konstatovat, že podobná kritika by byla novým důvodem, který je způsobilý změnit předmět sporu před Tribunálem.
63 Jak totiž vyplývá i ze spisu ve věci před Tribunálem, navrhovatelka ve svém návrhu v prvním stupni nekritizovala, že by se sporné rozhodnutí odpovídalo hlavně na argumenty společnosti Elf Aquitaine.
64 Podle čl. 113 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora přitom kasační opravný prostředek nemůže změnit předmět sporu před Tribunálem. Pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku je tak omezena na posuzování právního řešení, které bylo uplatněno ohledně důvodů projednávaných v prvním stupni. Účastník řízení tedy nemůže před Soudním dvorem poprvé změnit předmět uvedeného sporu tím, že uplatní důvod, který měl předložit, ale nepředložil u Tribunálu, protože by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci opravného prostředku je omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál (viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 59; ze dne 30. března 2000,VBA v. VGB a další, C‑266/97 P, Recueil, s. I‑2135, bod 79, jakož i ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, C‑280/08 P, Sb. rozh. s. I-09555, bod 34). Takový důvod je tedy ve stadiu řízení o kasačním opravném prostředku nutno považovat za nepřípustný.
65 Třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být za těchto podmínek zamítnut.
Ke čtvrtému důvodu, spočívajícímu v porušení zásady proporcionality
Argumentace účastnic řízení
66 Podle navrhovatelky měl Tribunál porušit zásadu proporcionality tím, že potvrdil způsob výpočtu použitý Komisí k určení složky peněžní sankce zohledňující opakované protiprávní jednání společnosti Arkema. Použití této metody podle navrhovatelky znamená dvojí započtení obratu společnosti Arkema při výpočtu příslušných základů, které se dále násobí koeficienty stanovenými společnostem Elf Aquitaine a Arkema v rámci odrazujícího charakteru pokut. Tribunál toto dvojí započtení nezpochybnil, ale odůvodnil ho požadavkem Komise neodchýlit se od způsobu výpočtu podle pokynů z roku 1998, a tím jim přiznal „absolutní závaznost“, kterou nemají.
67 Podle Komise se čtvrtý důvod zakládá na nesprávném pochopení sporného rozhodnutí.
Závěry Soudního dvora
68 Tento důvod kasačního opravného prostředku se v zásadě zakládá na kritice, že Tribunál ve sporném rozhodnutí opomenul sankcionovat zakázané „dvojí započtení“ obratu společnosti Arkema.
69 Tato kritika se však zakládá na nesprávném výkladu jak sporného rozhodnutí, tak napadeného rozsudku.
70 Jak vyplývá z bodu 6 tohoto rozsudku, Komise ve sporném rozhodnutí v podstatě zastávala názor, že za opakované protiprávní jednání je třeba sankcionovat pouze navrhovatelku, a nikoli její mateřskou společnost Elf Aquitaine, jelikož posledně jmenovaná navrhovatelku v době prvního porušení neovládala. Kromě pokuty ve výši 45 milionů eur uložené společně a nerozdílně společnosti Elf Aquitaine a navrhovatelce tudíž Komise uložila zvláštní pokutu ve výši 13,5 milionů eur samotné navrhovatelce, aby zohlednila její opakované protiprávní jednání.
71 Jak vyplývá zejména z bodu 204 napadeného rozsudku, při stanovení výše posledně uvedené pokuty Komise postupovala na základě metodiky vyplývající z pokynů z roku 1998.
72 V souladu s touto metodikou se složky pokuty vázané na přitěžující okolnosti, jako je opakované porušení, vypočítají na základě „základní částky“, která se vypočítá na základě „výchozí částky“ navýšené násobícím koeficientem v závislosti na délce protiprávního jednání.
73 Tato výchozí částka se v podstatě stanoví podle závažnosti protiprávního jednání a skutečného dopadu protiprávního jednání dotčeného subjektu na hospodářskou soutěž. Tato částka může být případně upravena s ohledem na skutečnou hospodářskou způsobilost dotčeného subjektu s cílem zajistit dostatečně odrazující charakter pokuty.
74 Z bodu 199 napadeného rozsudku v podstatě vyplývá, že pro účely vypočtu částky pokuty uložené samotné navrhovatelce Komise dbala na to, aby při úpravě výchozí částky sloužící jako základ této pokuty z titulu odrazení, nepoužila při výpočtu koeficient, který neodráží skutečnou hospodářskou způsobilost navrhovatelky odděleně od její mateřské společnosti, Elf Aquitaine.
75 Poznámka pod čarou 222 ve sporném rozhodnutí převzatá v uvedeném bodě 199 napadeného rozsudku tak uvádí:
„[…] Násobící faktor 2,5 použitý v případě společnosti Elf [Aquitaine] není zahrnut do výpočtu. Místo toho se pro účely výpočtu u opakovaného porušení použije násobící faktor 1,5 odpovídající situaci, kdy by rozhodnutí bylo určeno pouze společnosti [Arkema] (vzhledem k jejímu celosvětovému obratu ve výši 17,8 miliard eur). […]“
76 Komise jinými slovy pro účely stanovení výchozí částky pro výpočet pokuty, která má být uložena samotné společnosti Arkema, použila hypotetický násobící koeficient 1,5 – odlišný od koeficientu 2,5 použitého při výpočtu pokuty určené společně a nerozdílně společnostem Elf Aquitaine a Arkema – a to s cílem zohlednit nižší hospodářskou způsobilost posledně uvedeného subjektu odděleně a nezávisle na jeho mateřské společnosti.
77 Jak v podstatě vyplývá i z bodu 9, 16 až 21 a 203 napadeného rozsudku, Komise použila tento hypotetický násobící koeficient 1,5 nazvaný v uvedeném bodě 203 „násobící koeficient z titulu odrazení“ na výchozí – a v rámci výpočtu pokuty určené pouze společnosti Arkema rovněž hypotetickou – částku 12 milionů eur, která byla stanovena podle závažnosti předmětného protiprávního jednání a relativní váhy společnosti Arkema v poměru k ostatním účastníkům protiprávního jednání. Výsledek plynoucí z těchto dvou údajů (18 milionů eur) byl následně navýšen o 150 % z titulu délky protiprávního jednání, které v případě navrhovatelky trvalo od 1. ledna 1984 do 7. května 1999.
78 „Základní částka“ vycházející z operací popsaných v předchozím bodě tohoto rozsudku, tj. 45 milionů eur, je, jak uvádí Tribunál v bodě 203 napadeného rozsudku, hypotetická. Slouží výlučně k výpočtu částky pokuty určené samotné společnosti Arkema z důvodu opakovaného protiprávního jednání.
79 Jak Komise ostatně oprávněně připomíná, tato hypotetická základní částka se konečné výši pokuty, která byla společně a nerozdílně uložena navrhovatelce a společnosti Elf Aquitaine, rovná pouze shodou okolností.
80 Pouze na základě této hypotetické základní částky mohla Komise vypočítat částku dlužnou z důvodu opakovaného protiprávního jednání ze strany samotné navrhovatelky posuzované odděleně od její mateřské společnosti.
81 Jak Tribunál připomíná v bodě 201 napadeného rozsudku, ve smyslu bodů 2 a 3 pokynů z roku 1998 Komise po určení základní částky pokuty v závislosti na závažnosti a trvání porušení případně přistoupí k navýšení či snížení zmíněné částky s ohledem na přitěžující či polehčující okolnosti.
82 V projednávané věci, jak v podstatě konstatuje i Tribunál v bodě 203 napadeného rozsudku, Komise na uvedenou hypotetickou základní částku 45 milionů eur z titulu opakovaného porušení navrhovatelky skutečně použila koeficient 50 %.
83 Tato operace vedla k výsledku 22,5 milionů eur odrážejícímu opakované protiprávní jednání samotné navrhovatelky posuzované nezávisle na společnosti Elf Aquitaine.
84 Jak vyplývá z bodů 26 až 28 napadeného rozsudku, Komise měla za to, že navrhovatelce mohla být výše pokuty značně snížena na základě bodu D 2 první a druhé odrážky sdělení o spolupráci, a snížila částku pokuty, která by jí byla uložena při neposkytnutí spolupráce Komisi, o 40 %.
85 Vzhledem k výchozím 22,5 milionům eur činila konečná částka pokuty uložené společnosti Arkema na základě čl. 2 písm. d) sporného rozhodnutí 13,5 milionů eur.
86 Za těchto podmínek, jelikož byl obrat společnosti Arkema zohledněn zvlášť pro účely výpočtu základní částky u pokuty určené společně a nerozdílně společnosti Elf Aquitaine a navrhovatelce, a zvlášť pro účely výpočtu pokuty uložené samotné navrhovatelce z důvodu jejího opakovaného protiprávního jednání, Komise na rozdíl od tvrzení navrhovatelky neprovedla nepřiměřené „dvojí započtení“, které měl Tribunál podle navrhovatelky sankcionovat.
87 Navrhovatelka dále vytýká Tribunálu, že se v bodě 205 napadeného rozsudku dopustil právního pochybení, když pokyny z roku 1998 vykládal jako absolutně závazné.
88 Z judikatury sice – jak uvádí i společnost Arkema – vyplývá, že pokyny z roku 1998 stanoví informativní pravidlo chování pro praxi, jež má být sledována a od něhož se správa může v konkrétním případě odklonit pouze tehdy, uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, body 209 a 210).
89 Na rozdíl od tvrzení navrhovatelky však Tribunál v bodě 205 napadeného rozsudku uvedeným pokynům nepřiznal protiprávně „absolutní závaznost“.
90 Taková výtka ve skutečnosti vychází ze selektivního, či dokonce nesprávného výkladu uvedeného bodu 205.
91 Ze znění téhož bodu 205 uvedeného v bodě 21 tohoto rozsudku totiž vyplývá, že Tribunál se v podstatě omezuje na konstatování, že „nechtěla-li se Komise odchýlit od způsobu výpočtu v pokynech [z roku 1998]“, byla povinna postupovat způsobem uvedeným výše a vypočítat „částku hypotetického základu“ znovu.
92 Tribunál tak nijak nevyloučil, že se Komise při respektování unijního práva a s odpovídajícím odůvodněním může v oblasti unijního práva hospodářské soutěže případně uchýlit k jinému způsobu výpočtu.
93 V bodě 207 napadeného rozsudku Tribunál navíc rozhodl, že Komise nemá povinnost použít přesný matematický vzorec a disponuje posuzovací pravomocí při určení částky pokuty, a mohla tudíž zohlednit rozdíl v hospodářské způsobilosti použitím násobícího koeficientu 1,5 u společnosti Arkema a 2,5 u celé skupiny Elf Aquitaine, aniž porušila zásadu proporcionality.
94 Pokud jde o volbu násobících koeficientů 1,5 a 2,5, navrhovatelka nezpochybňuje ani způsob, jakým byly stanoveny, ani jejich výši, a v podstatě se omezuje na tvrzení, že jejich použití vedlo k zakázanému dvojímu započtení jejího obratu.
95 Z toho vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.I
96 S ohledem na výše uvedené úvahy musí být projednávaný kasační opravný prostředek zamítnut jako neopodstatněný v celém rozsahu.
K nákladům řízení
97 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala od společnosti Arkema náhradu nákladů řízení a tato společnost neměla ve věci úspěch, je třeba posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnosti Arkema SA se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.