ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
8. prosince 2011(*)
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh sanitárních trubek z mědi – Pokuty – Velikost trhu, doba trvání protiprávního jednání a spolupráce, které lze zohlednit – Účinný soudní opravný prostředek“
Ve věci C‑389/10 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 28. července 2010,
KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, se sídlem v Osnabrücku (Německo),
KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, se sídlem v Courbevoie (Francie),
KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA, se sídlem ve Florencii (Itálie),
zastoupené M. Siragusou, avvocato, A. Wincklerem, avocat, G. C. Rizzou, avvocato, T. Grafem, advokat, a M. Piergiovannim, avvocato,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky),
přičemž další účastnicí řízení je:
Evropská komise, zastoupená E. Gippini Fournierem a S. Noëem, jako zmocněnci, ve spolupráci s C. Thomasem, solicitor, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, U. Lõhmus, A. Rosas (zpravodaj), A. Ó Caoimh a A. Arabadžev, soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. května 2011,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se společnosti KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG (dále jen „KME Germany“), KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA (dále jen „KME France“) a KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA (dále jen „KME Italy“) (dále jen dohromady „skupina KME“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 19. května 2010, KME Germany a další v. Komise (T‑25/05, dále jen „napadený rozsudek“), jimž Tribunál zamítl jejich návrh směřující ke snížení výše pokut, které jim byly uloženy na základě čl. 2 písm. g) až i) rozhodnutí Komise K (2004) 2826 ze dne 3. září 2004 v řízení podle článku [81 ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-1/38.069 – měděné sanitární trubky) (dále jen „sporné rozhodnutí“).
Právní rámec
2 Článek 15 odst. 2 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), stanoví:
„Komise může podnikům nebo sdružením podniků uložit rozhodnutím pokuty ve výši od 1000 do 1 000 000 zúčtovacích jednotek nebo v částce tuto výši přesahující, ale nepřesahující 10 % obratu dosaženého v předchozím účetním roce všemi podniky, které se na porušení [protiprávním jednání] podílely, a pokud úmyslně nebo z nedbalosti:
a) poruší čl. [81]odst. 1 [ES] a článek [82 ES], nebo
b) poruší povinnosti uložené podle čl. 8 odst. 1.
Při stanovení výše pokuty se bere v úvahu závažnost a trvání daného porušení [protiprávního jednání].“
3 Nařízení č. 17 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), které se použije od ode dne 1. května 2004.
4 Článek 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 zní takto:
„2. Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:
a) se dopouštějí jednání v rozporu s články 81 nebo 82 Smlouvy [...]
[...]
Pokuta u každého podniku a sdružení podniků podílejících se na protiprávním jednání nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok.
[...]
3. Při stanovování výše pokuty se přihlíží k závažnosti a k délce trvání protiprávního jednání.“
5 Článek 31 tohoto nařízení zní takto:
„Soudní dvůr má neomezenou příslušnost přezkoumávat [pravomoc přezkoumávat v plné jurisdikci] rozhodnutí, kterými Komise stanovila pokutu nebo penále. Může uloženou pokutu nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.“
6 Sdělení Komise nazvané „Pokyny o metodě stanovování pokut [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO“ (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171, dále jen „pokyny“), které se uplatnilo v době přijetí napadeného rozhodnutí, ve své preambuli uvádí:
„Zásady uvedené v [...] pokynech by měly zajistit průhlednost a nestrannost rozhodnutí Komise, co se týče podniků i Soudního dvora, při zachování volnosti rozhodování svěřené Komisi příslušnými právními předpisy udělovat pokuty v rozsahu 10 % celkového obratu. Tato volnost se však musí řídit koherentní a nediskriminační politikou, která je v souladu s cíli sledovanými při ukládání sankcí za porušování pravidel hospodářské soutěže.
Nová metoda stanovování výše pokuty se bude řídit následujícími pravidly, která vycházejí ze základní částky, jež bude zvýšena s ohledem na přitěžující okolnosti, nebo snížena s ohledem na polehčující okolnosti.“
7 Bod 1 pokynů uvádí, že „[tato] základní částka se stanoví podle závažnosti a délky protiprávního jednání, což jsou jediná kritéria uvedená v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.“
8 Co se závažnosti týče, bod 1 A pokynů stanoví, že při hodnocení kritéria závažnosti protiprávního jednání je třeba brát v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost relevantního zeměpisného trhu. Protiprávní jednání se tak zařadí do jedné ze tří kategorií: méně závažná protiprávní jednání, závažná protiprávní jednání a velmi závažná protiprávní jednání.
9 Podle pokynů jsou velmi závažnými protiprávními jednáními zejména horizontální omezení, jako jsou „cenové kartely“ a kvóty podílů na trhu. Předpokládaná základní částka pokuty je „nad 20 milionů eur“. Pokyny stanoví nutnost tuto základní částku diferencovat za účelem zohlednění povahy spáchaného protiprávního jednání, skutečné hospodářské schopnosti původců protiprávních jednání způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům, odrazujícího účinku pokuty, jakož i právních a ekonomických znalostí a infrastruktur podniků, které jim umožňují rozpoznat protiprávní povahu jejich chování. Pokyny rovněž upřesňují, že v případech, kdy se protiprávní jednání týká několika podniků, by mohlo být nezbytné vzít v úvahu specifickou váhu, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu.
10 Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, pokyny rozlišují krátkodobá protiprávní jednání, která jsou obecně kratší než jeden rok, střednědobá protiprávní jednání, jež obecně trvají jeden až pět roků a dlouhodobá protiprávní jednání, která obecně přesahují pět roků. Co se týče posledně uvedených protiprávních jednání, pokyny stanoví další zvýšení pokuty, které lze za každý rok tohoto jednání stanovit ve výši 10 % z částky určené podle závažnosti protiprávního jednání. Pokyny v případě dlouhodobých protiprávních jednání stanoví další navýšení pokuty, aby bylo účinně sankcionováno omezení hospodářské soutěže, které dlouhodobě poškozovalo spotřebitele, a aby tak podniky měly větší snahu toto jednání oznamovat nebo spolupracovat s Komisí.
11 Podle bodu 2 pokynů lze základní částku pokuty zvýšit v případě takových přitěžujících okolností, jako je zejména opakování protiprávního jednání stejného typu spáchané týmž podnikem nebo podniky. Podle bodu 3 uvedených pokynů lze danou základní částku snížit v případě zvláštních polehčujících okolností takových, jako jsou výlučně pasivní nebo následovnická role podniku při protiprávním jednání, faktické neprovádění dohod nebo účinná spolupráce podniku při řízení nad rámec působnosti sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci“).
12 Od 1. září 2006 byly pokyny nahrazeny pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2).
13 Sdělení o spolupráci vymezuje podmínky, za nichž mohou být podniky, které s Komisí v průběhu jejího šetření kartelové dohody spolupracují, osvobozeny od pokut nebo být oprávněny ke snížení pokuty, kterou by jinak musely zaplatit. Podle bodu B uvedeného sdělení má nárok na snížení pokuty přinejmenším o 75 % z částky pokuty nebo na úplné neuložení pokuty zejména podnik, který kartelovou dohodu Komisi oznámil před tím, než Komise provedla šetření, aniž měl k dispozici dostatečné informace k prokázání existence oznámené kartelové dohody, nebo podnik, který jako první poskytne určující důkazy o existenci této dohody. Podle bodu D uvedeného sdělení může mít podnik nárok na 10% až 50% snížení výše pokuty, zejména poskytl-li před odesláním oznámení námitek Komisi informace, dokumenty nebo jiné důkazy, které přispívají k prokázání existence protiprávního jednání.
14 Sdělení o spolupráci bylo ode dne 14. února 2002 nahrazeno oznámením Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002 C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155). Komise však v projednávaném případě uplatnila sdělení o spolupráci, jelikož podniky se při spolupráci s ní řídily tímto sdělením.
Skutečnosti předcházející sporu
15 Navrhovatelky se podílely s dalšími podniky vyrábějícími polotovary z mědi a slitin mědi na kartelové dohodě s cílem dohodnout ceny, rozdělit si trhy a vyměňovat si důvěrné informace o trhu sanitárních trubek z mědi.
16 Po kontrolách a šetřeních Komise přijala dne 3. září 2004 sporné rozhodnutí, jehož shrnutí je zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 13. července 2006 (Úř. věst. L 192, s. 21).
17 Za účelem posouzení závažnosti dotčeného protiprávního jednání, Komise zohlednila jeho povahu, jeho skutečný dopad na trh, rozsah relevantního zeměpisného trhu a velikost tohoto trhu. Uvedla, že praktiky rozdělení trhu a stanovení cen, o které jde v projednávaném případě, jsou svou povahou velmi závažnými protiprávními jednáními a měla za to, že zeměpisný trh dotčený kartelem představoval území Evropského hospodářského prostoru (EHP). Komise rovněž zohlednila skutečnost, že trh s měděnými sanitárními trubkami byl velmi významným průmyslovým odvětvím. Ke skutečnému dopadu na trh Komise uvedla, že existují dostatečné důkazní prostředky k prokázání, že kartel měl na dotčený trh celkový vliv. Na základě toho Komise dospěla k závěru, že dotyčné podniky se dopustily velmi závažného protiprávního jednání.
18 Komise ve sporném rozhodnutí určila čtyři skupiny, o nichž se domnívala, že odráží relativní význam podniků zapojených do dotčeného protiprávního jednání. Skupina KME byla považována za hlavního činitele na dotyčném trhu a zařazena do první kategorie.
19 Podíly na trhu byly určeny v závislosti na obratu, který každý z pachatelů dosáhl prodejem sanitárních trubek z mědi na kumulovaném trhu se sanitárními trubkami z obyčejné mědi a měděnými sanitárními trubkami izolovanými plastem. Na základě toho Komise stanovila pro skupinu KME výchozí částky pokut ve výši 70 milionů eur.
20 S ohledem na skutečnost, že až do měsíce června 1995 byly společnosti KME France a KME Italy společně odděleny od společnosti KME Germany, byla výchozí částka pokut stanovená pro skupinu KME ve výši celkem 70 milionů eur rozdělena následujícím způsobem, a sice 35 milionů eur pro skupinu KME; 17,5 milionů eur pro KME Germany; 17,5 milionů eur pro KME Italy a KME France společně a nerozdílně.
21 Ze sporného rozhodnutí vyplývá, že Komise zvýšila výchozí částky pokut o 10 % za celý rok, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání a o 5 % za každé dodatečné období rovnající se nebo delší než šest měsíců, ale kratší než rok. Komise tak dospěla k závěru, že:
– jelikož se skupina KME účastnila kartelu po dobu pěti let a sedmi měsíců, výchozí částka pokuty ve výši 35 milionů eur musí být zvýšena o 55 %;
– jelikož se společnost KME Germany účastnila kartelu po dobu sedmi let a dvou měsíců, výchozí částka pokuty ve výši 17,5 milionu eur musí být zvýšena o 70 % a
– jelikož se společnosti KME France a KME Italy účastnily kartelu po dobu pěti let a deseti měsíců, výchozí částka pokuty ve výši 17,5 milionu eur musí být zvýšena o 55 %.
22 Jak vyplývá z bodu 719 odůvodnění sporného rozhodnutí, základní částky pokut uložených navrhovatelkám se tedy po započtení zvýšení z důvodu doby trvání účasti na protiprávním jednání stanoví následně:
– skupina KME: 54,25 milionů eur;
– společnost KME Germany: 29,75 milionů eur a
– společnosti KME France a KME Italy (společně a nerozdílně): 27,13 milionů eur.
23 Jak vyplývá z bodů 758 a 759 odůvodnění sporného rozhodnutí, Komise zohlednila z důvodu polehčujících okolností skutečnost, že skupina KME a skupina tvořená společnostmi Outokumpu Oyj a Outokumpu Copper Products Oy (dále jen dohromady „Outokumpu“) jí v rámci jejich spolupráce poskytly informace, které do sdělení o spolupráci nespadají. Komise tedy snížila základní částku pokuty uložené skupině Outokumpu o 40,17 milionu eur, což odpovídá pokutě, která by jí byla uložena za období protiprávního jednání od měsíce září 1989 do měsíce července 1997, jež bylo možné prokázat díky informacím, které skupina Komisi poskytla. Co se týče skupiny KME, z bodu 760 a 761 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že základní částka pokuty, která jí byla uložena, byla snížena o 7,93 milionů eur z důvodu její spolupráce, jež Komisi umožnila prokázat, že dotčené protiprávní jednání zahrnovalo měděné sanitární trubky izolované plastem.
24 V souladu s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 Komise stanovila částky pokut ukládané podnikům, kterým bylo určeno sporné rozhodnutí, následně:
– skupina KME: 32,75 milionu eur;
– společnost KME Germany: 17,96 milionu eur a
– společnosti KME France a KME Italy (společně a nerozdílně): 16,37 milionu eur.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
25 Navrhovatelky uplatnily sedm žalobních důvodů, které se všechny týkaly stanovení výše pokuty, jež jim byla uložena. Uvedené důvody vycházely z nedostatečného zohlednění skutečného dopadu kartelu na trh pro účely výpočtu výchozí částky pokuty, nesprávného vyhodnocení velikosti odvětví dotčeného kartelem, nesprávného posouzení významu skupiny KME na trhu sanitárních trubek z mědi, nesprávného zvýšení výchozí částky pokuty z důvodu doby trvání kartelu, nezohlednění určitých polehčujících okolností, z nesprávného uplatnění sdělení o spolupráci a nezohlednění nejisté finanční situace skupiny KME.
26 Tribunál každý z těchto žalobních důvodů i žalobu v plném rozsahu zamítl.
27 Zamítl rovněž protinávrh Komise na zvýšení výše pokut.
Návrhová žádání účastnic řízení a řízení před Soudním dvorem
28 Skupina KME navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– v možném rozsahu a na základě skutkových okolností přednesených před Soudním dvorem, částečně zrušil sporné rozhodnutí a snížil výši pokuty, která jí byla uložena;
– uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení, jakož i řízení před Tribunálem, nebo
– podpůrně zrušil napadený rozsudek a vrátil věc Tribunálu.
29 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil skupině KME náhradu nákladů řízení.
30 Soudní dvůr na všeobecné schůzi rozhodl, že projednávanou věcí se bude zabývat bez stanoviska a projedná ji v tentýž den jako věc Chalkor v. Komise, (C‑386/10 P), jež se týká stejné kartelové dohody. Vzhledem k tomu, že navrhovatelky vznesly několik důvodů kasačního opravného prostředku podobných důvodům vzneseným ve věci KME Germany a další v. Komise, (C‑272/09 P), která byla projednána dříve a týkala se rovněž jejich sporu s Komisí a prvního rozhodnutí, které sankcionuje souběžnou kartelovou dohodu na trhu s měděnými průmyslovými trubkami, byly účastnice řízení na jednání vyzvány, aby přihlédly ke stanovisku přednesenému v uvedené věci generální advokátkou E. Sharpston dne 10. února 2011.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
31 Skupina KME vznesla šest důvodů kasačního opravného prostředku vycházejících z několika nesprávných právních posouzení vztahujících se k dopadu protiprávního jednání na trh, zohlednění obratu a doby trvání protiprávního jednání, porušení pokynů, jakož i zásad ekvity a rovného zacházení při nezohlednění některých polehčujících okolností, porušení pokynů a nesprávného odůvodnění a konečně porušení práva na účinnou soudní ochranu.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z několika nesprávných právních posouzení vztahujících se k dopadu protiprávního jednání na trh
Argumentace účastnic řízení
32 Navrhovatelky uvádí, že první důvod kasačního opravného prostředku se vztahuje k bodům 81 až 92 napadeného rozsudku. Těmto bodům předchází shrnutí argumentů účastnic řízení a postoj Tribunálu k přípustnosti některých argumentů a dvě nové zprávy o hospodaření, které navrhovatelky předložily za účelem prokázání neexistence skutečného dopadu protiprávního jednání na trh, přičemž Tribunál v bodě 77 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že uvedené argumenty a zprávy o hospodaření jsou přípustné.
33 Body 81 až 92 napadeného rozsudku zní takto:
„81 Následně je také třeba uvést, pokud jde o posouzení závažnosti protiprávního jednání, že ačkoliv Komise neprokázala, že by kartel měl skutečný dopad na trh, nemá to vliv na kvalifikaci protiprávního jednání jako ‚velmi závažného‘, a tudíž ani na výši pokuty.
82 V tomto ohledu je nutno konstatovat, že ze systému sankcí za porušení pravidel hospodářské soutěže, tak jak byl zaveden nařízeními č. 17 a č. 1/2003 a vyložen judikaturou, vyplývá, že takové kartelové dohody, jako jsou kartely, zasluhují již z důvodu své povahy ukládání nejpřísnějších pokut. Jejich případný skutečný dopad na trh, zejména pak otázka, nakolik omezení hospodářské soutěže vedlo k vyšší ceně na trhu, než jaká by převládala, kdyby ke kartelu nedošlo, není pro určení úrovně pokut rozhodujícím kritériem (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, body 120 a 129, a ze dne 16. listopadu 2000, Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, C‑286/98 P, Recueil, s. I‑9925, body 68 až 77, také viz stanovisko generálního advokáta J. Mischa předcházející rozsudku Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Mo och Domsjö v. Komise, C‑283/98 P, Recueil, s. I‑9855, I‑9858, body 95 až 101).
83 Dlužno dodat, že podle pokynů mohou být dohody či jednání ve vzájemné shodě, jejichž předmětem je tak jako v projednávané věci zejména stanovení cen a rozdělení zákazníků, kvalifikovány jako ‚velmi závažné‘ již na základě své povahy, aniž by bylo nutné takové chování charakterizovat prostřednictvím zvláštního dopadu či zeměpisného rozsahu. Tento závěr je potvrzen i skutečností, že zatímco se v popisu ‚závažných‘ protiprávních jednání výslovně hovoří o dopadu na trh a o účincích v rozsáhlých oblastech společného trhu, v popisu ‚velmi závažných‘ protiprávních jednání naopak není zmínka o žádném požadavku ohledně skutečného dopadu na trh či vzniku účinků v určité zeměpisné oblasti (rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 150).
84 Pro úplnost, Tribunál má za to, že Komise prokázala skutečný dopad kartelu na dotčený trh právně dostačujícím způsobem.
85 V této souvislosti je třeba zdůraznit, že předpoklad žalobkyň, podle něhož je Komise povinna, využije-li ke stanovení výše pokuty skutečný dopad kartelu, vědecky prokázat existenci hmatatelného hospodářského dopadu na trh a příčinné souvislosti mezi dopadem a protiprávním jednáním, již byl v judikatuře odmítnut.
86 Tribunál již opakovaně rozhodl, že skutečný dopad kartelové dohody na trh musí být považován za dostatečně prokázaný, pokud je Komise schopna poskytnout konkrétní a důvěryhodné údaje, které s přiměřenou pravděpodobností ukazují, že kartelová dohoda měla na trh dopad (rozsudky Tribunálu [ze dne 18. července 2005,] Scandinavian Airlines System v. Komise, [T‑241/01, Sb. rozh. s. II‑2917], bod 122; ze dne 27. září 2006, Archer Daniels Midland v. Komise, T‑59/02, Sb. rozh. s. II‑3627, body 159 až 161; Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Sb. rozh. s. II‑3435, body 153 až 155; Archer Daniels Midland v. Komise, T‑329/01, Sb. rozh. s. II‑3255, body 176 až 178, a Roquette Frères v. Komise, T‑322/01, Sb. rozh. s. II‑3137, body 73 až 75).
87 V tomto ohledu je třeba připomenout, že skutečnostmi, na nichž Komise především založila svůj závěr o existenci skutečného dopadu kartelu na trh, je uskutečňování systému výměny údajů o objemech prodeje a úrovních cen, existence dokumentů sepsaných při schůzkách kartelu, které zmiňují zvýšení cen v průběhu některých období kartelu a uvádí, že kartel dotyčným podnikům umožňoval dosáhnout jejich cenových cílů, výrazný celkový podíl na trhu všech účastnic na dotčeném protiprávním jednání a skutečnost, že příslušné podíly na trhu uvedených účastnic zůstaly po celou dobu trvání dotčeného protiprávního jednání poměrně stabilní. [...].
88 Žalobkyně uvádí, že provádění kartelu bylo omezené a další poznatky předložené Komisí nedokazují, že by předmětné protiprávní jednání mělo na trh skutečný dopad.
89 Z judikatury přitom vyplývá, že Komise z údajů uvedených v bodě 87 výše správně dovodila, že dotčené protiprávní jednání mělo skutečný dopad na trh (v tomto smyslu viz [výše uvedené rozsudky] Jungbunzlauer v. Komise, bod 159; Roquette Frères v. Komise, bod 78; Archer Daniels Midland v. Komise, bod 165; Archer Daniels Midland v. Komise, bod 181, a rozsudek ze dne 14. prosince 2006, Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, T‑259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, Sb. rozh. s. II‑5169, body 285 až 287).
90 Komisi kromě toho nelze vytýkat, že ve [sporném] rozhodnutí dopěla k závěru, že úvodní zpráva nemůže vyvrátit její závěry o skutečných dopadech kartelu na trh. Úvodní zpráva totiž pojednává pouze o číselných údajích týkajících se žalobkyň. Z judikatury přitom vyplývá, že skutečné chování určitého podniku tak, jak ho sám tento podnik popisuje, je pro účely hodnocení dopadu kartelové dohody na trh nerozhodné, jelikož lze přihlížet pouze k účinkům protiprávního jednání jako celku (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, body 150 a 152; rozsudky Tribunálu ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, bod 342, a ze dne 9. července 2003, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, T‑224/00, Recueil, s. II‑2597 bod 167).
91 S ohledem na všechny předcházející úvahy je tedy třeba tento důvod zamítnout jako neopodstatněný.
92 V rámci pravomoci provádět soudní přezkum v plné jurisdikci a ve světle předchozích úvah má dále Tribunál za to, že není namístě zpochybňovat výchozí částku pokuty uložené žalobkyním, která byla určena podle závažnosti, již Komise stanovila v bodě 693 odůvodnění [sporného] rozhodnutí.“
34 Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál napadený rozsudek odůvodnil nelogicky a neodpovídajícím způsobem a dopustil se nesprávného právního posouzení, když uvedl, že Komise byla při stanovení výchozí částky pokuty, která jim byla uložena z důvodu závažnosti protiprávního jednání, oprávněna zohlednit dopad kartelové dohody na relevantní trh, aniž by byla povinna prokázat, že dohody skutečně takový dopad měly a v každém případě, když tento dopad vyvodila z pouhých ukazatelů. Jelikož Tribunál kromě toho rozhodl, že Komise právně dostatečným způsobem prokázala, že dohody měly skutečný dopad na trh, zjevně zkreslil skutkový stav a důkazy hospodářské povahy, které mu skupina KME předložila.
35 Komise nejprve tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku je neúčinný. Tento důvod totiž nezohledňuje skutečnost, že Tribunál v bodě 92 napadeného rozsudku vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, aby potvrdil výchozí částku pokuty uložené skupině KME, která byla v bodě 693 odůvodnění sporného rozhodnutí stanovena podle závažnosti protiprávního jednání.
36 Následně Komise tvrdí, že Tribunál mohl oprávněně dospět k závěru, že konstatování o dopadu protiprávního jednání na trh nebyla směrodatná a že v každém případě při přezkumu tohoto dopadu uplatnil relevantní právní kritéria. Komise závěrem uvádí, že první důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný v tom, že se vztahuje k posouzením skutkových okolností a důkazů a že závěry Tribunálu byly náležitě odůvodněny, zejména pak bod 90 napadeného rozsudku, v němž Tribunál zdůrazňuje, že se musí zohlednit pouze účinky protiprávního jednání jako celku, což vysvětluje, proč neuznal ekonometrické studie předložené navrhovatelkami, které se jich týkají.
Závěry Soudního dvora
37 Navrhovatelky nepopírají závěry Tribunálu ohledně zařazení protiprávního jednání mezi „velmi závažná protiprávní jednání“ ve smyslu pokynů; popírají však závěry ohledně skutečného dopadu kartelové dohody na trh, jakožto skutečnosti zohledněné za účelem stanovení výše pokuty.
38 Podle bodu 1 A pokynů musí hodnocení kritéria závažnosti zohledňovat jeho skutečný dopad na trh pouze v případě, že lze tento dopad měřit.
39 Stanovení skutečného dopadu kartelové dohody na trh předpokládá srovnání situace na trhu vyplývající z kartelové dohody se situací, která by vzešla z volné hospodářské soutěže. Vzhledem k rozmanitosti proměnných, které mohou mít dopad na trh, takové srovnání nevyhnutelně vyžaduje uplatnění hypotéz.
40 Komise v bodě 629 odůvodnění sporného rozhodnutí zdůraznila, že nebylo možné stanovit, jak by se v případě neexistence kartelové dohody vyvíjely ceny v protiprávním období. Po vyvrácení argumentů navrhovatelek, předložila nepřímé důkazy, které jí umožnily dospět v bodě 673 odůvodnění tohoto rozhodnutí k závěru, že protisoutěžní systém měl globální účinky na trh, přestože je není možné přesně kvalifikovat.
41 Ze sporného rozhodnutí tak vyplývá, že Komise v projednávané věci nepovažovala pro účely výpočtu pokuty za možné zohlednit tuto fakultativní skutečnost, kterou je skutečný dopad protiprávního jednání na trh, jelikož jej nebylo možné změřit. Tento závěr nebyl v napadeném rozsudku zpochybněn.
42 Tribunál v bodech 86 a 89 napadeného rozsudku připomenul judikaturu vztahující se k požadavkům na prokázání skutečného dopadu kartelové dohody na trh. V bodech 87 a 90 tohoto rozsudku kromě toho ověřil, že Komise skutečný dopad kartelové dohody na dotčený trh právně dostačujícím způsobem prokázala. K tomuto přezkumu však přistoupil jen pro úplnost, jak je uvedeno v bodě 84 daného rozsudku, a poté, když v bodě 82 tohoto rozsudku správně připomenul, že skutečný dopad kartelových dohod na trh není pro určení úrovně pokut rozhodným kritériem. Z toho vyplývá, že důvod kasačního opravného prostředku žalobkyň směřovaný proti této části úvah Tribunálu je neúčinný.
43 Úvahy Tribunálu vztahující se k důkazu o dopadu protiprávního jednání na trh každopádně odpovídají na argument navrhovatelek shrnutý v bodech 58 až 62 napadeného rozsudku, že Komise takový důkaz ve sporném rozhodnutí neposkytla. Tribunál dospěl k závěru, že existují skutečnosti, které umožňují takový dopad prokázat, ovšem nezpochybnil, že jej nelze přesně změřit.
44 Tribunál si tedy neprotiřečil, když na jednu stranu připomenul zásadu, že skutečný dopad protiprávního jednání na trh není rozhodným kritériem pro stanovení výše pokut, a na druhou stranu přezkoumal důkaz o existenci takového dopadu.
45 V důsledku toho navrhovatelky, jak vyplývá ze znění jejich prvního důvodu kasačního opravného prostředku, z přezkumu provedeného Tribunálem nesprávně vyvozují, že pro účely výpočtu výchozí částky pokuty, která jim byla uložena, bylo třeba skutečný dopad protiprávního jednání na trh zohlednit. Tento argument je založen na nesprávném předpokladu.
46 Co se týče námitky, že Tribunál zkreslil navrhovatelkami předložené důkazy hospodářské povahy, není tvrzeno, že Tribunál uvedené zprávy o hospodaření vyložil zjevně v rozporu s jejich zněním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. února 2011, Activision Blizzard Germany v. Komise, C‑260/09 P, Sb. rozh. s. I-00419, bod 57), ale spíše, že se dopustil nesprávného posouzení obsahu těchto zpráv. Navrhovatelky v každém případě přesně neoznačují části těchto zpráv, jejichž jasný a přesný smysl Tribunál popřel. Tento argument je tedy nepřípustný.
47 Z těchto poznatků vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z několika nesprávných právních posouzení při zohledňování obratu
Argumentace účastnic řízení
48 Druhý důvod kasačního opravného prostředku se týká především bodů 97 až 101 napadeného rozsudku, které zní takto:
„97 Úvodem je třeba konstatovat, že neexistuje žádný platný důvod, proč by obrat na relevantním trhu měl být počítán bez zahrnutí určitých výrobních nákladů. Jak již Komise správně uvedla, ve všech průmyslových odvětvích existují náklady spjaté s konečným výrobkem, na které výrobce nemá vliv, ale které jsou nicméně podstatným rysem celé jeho činnosti, a proto nemohou být při stanovení výchozí částky pokuty z jeho obratu vyloučeny (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, body 5030 a 5031). Skutečnost, že cena mědi tvoří významnou část konečné ceny průmyslových trubek nebo že riziko fluktuace cen mědi je o dost vyšší než u jiných surovin, nemůže tento závěr vyvrátit. Skutečnost, že cena mědi tvoří významnou část konečné ceny sanitárních trubek nebo že riziko fluktuace cen mědi je o dost vyšší než u jiných surovin, nemůže tento závěr vyvrátit.
98 Pokud jde o různé výtky žalobkyň směřující k tomu, že namísto použití kritéria obratu na relevantním trhu by bylo s ohledem na odrazující účel pokut a na zásadu rovného zacházení vhodnější stanovit jejich výši podle ziskovosti dotčeného odvětví nebo podle související přidané hodnoty, je třeba konstatovat, že tyto výtky nejsou relevantní.
99 V tomto ohledu je nejprve nutno konstatovat, že vzhledem k tomu, že závažnost protiprávního jednání se určuje pomocí celé řady faktorů, v jejichž případě má Komise prostor pro uvážení (rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, BASF v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, Sb. rozh. s. II‑4949, bod 65), aniž by byl v tomto ohledu stanoven závazný nebo taxativní výčet kritérií, jež musí být nutně zohledněna (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. prosince 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04, Sb. rozh. s. I‑829, bod 129), rozhodnutí o tom, jaké faktory a číselné údaje budou zohledněny, aby byla uskutečňována taková politika, která zajistí dodržování zákazů obsažených v článku 81 ES, nenáleží soudu, nýbrž Komisi v rámci jejího prostoru pro uvážení a v souladu s mezemi, jež vyplývají ze zásady rovného zacházení a z nařízení č. 17 a 1/2003.
100 Dále je nesporné, že obrat podniku nebo obrat na trhu je coby faktor pro hodnocení závažnosti protiprávního jednání nutně neurčitý a nedokonalý. Tento faktor nečiní rozdíl mezi odvětvími s vysokou přidanou hodnotou a odvětvími s nízkou přidanou hodnotou ani mezi ziskovými podniky a podniky, jejichž ziskovost je nižší. I přes svůj přibližný charakter je však v současnosti obrat považován jak zákonodárcem, tak Komisí a Soudním dvorem za vhodné kritérium v oblasti práva hospodářské soutěže k posouzení velikosti a hospodářské síly dotyčných podniků [viz zejména [výše uvedený] rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, bod 121; čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17; bod 10 odůvodnění a články 14 a 15 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40)].
101 S ohledem na výše uvedené je tedy nutno učinit závěr, že Komise pro účely určení velikosti dotčeného odvětví právem zohlednila cenu mědi.“
49 Navrhovatelky jsou toho názoru, že Tribunál porušil unijní právo a napadený rozsudek odůvodnil neodpovídajícím způsobem, když schválil odkaz, který Komise učinila s cílem posoudit velikost trhu dotčeného protiprávním jednáním za účelem určení závažnosti pokuty, která jim byla uložena, na tržní hodnotu, která nesprávně zahrnovala příjmy z prodejů uskutečněných na odlišném předcházejícím trhu, než je trh dotčený „kartelem“, ačkoliv účastníci kartelové dohody nebyli na tomto předcházejícím trhu vertikálně integrováni.
50 Navrhovatelky uvádějí, že průmysl zpracování mědi má specifické vlastnosti. Zejména platí, že zákazník určuje okamžik nákupu kovu na London Metal Exchange, a tudíž jeho cenu. I když výrobce trubek fakturuje tuto cenu zákazníkovi společně s marží za zpracování, zohlednit tuto cenu pro výpočet obratu podniku by znamenalo nepřihlédnout k hospodářské realitě trhu, která se vyznačuje zejména významným podílem suroviny na ceně výrobku a velmi významným kolísáním ceny této suroviny. Tyto skutečnosti byly Tribunálem zjištěny.
51 Tribunál podle navrhovatelek porušil zásadu proporcionality, když neměl za to, že Komise měla zohlednit jeho judikaturu a rozhodovací praxi Komise, podle kterých platí, že Komise je při výpočtu výchozí částky pokuty nebo uplatňování horní hranice 10 % obratu povinna zohlednit charakteristiky dotyčného trhu.
52 Navrhovatelky kromě toho tvrdí, že jelikož Tribunál je neodlišil od ostatních podniků, jejichž obrat není tolik ovlivněn cenou suroviny, dopustil se porušení zásady zákazu diskriminace, který ukládá zacházet s různými situacemi odlišně.
53 Závěrem navrhovatelky zpochybňují judikaturu, o kterou se Tribunál opíral, založenou na prostoru Komise pro uvážení. Domnívají se, že Tribunál nepřezkoumal, zda byla kritéria použitá Komisí za účelem stanovení závažnosti kartelu relevantní a odpovídající.
54 Komise tvrdí, že Tribunál byl oprávněn v bodě 97 napadeného rozsudku uvést, že ve všech průmyslových odvětvích existují náklady spojené s konečným výrobkem, na které výrobce nemá vliv, ale které jsou nicméně podstatným rysem celé jeho činnosti, a proto nemohou být při stanovení výchozí částky pokuty z jeho obratu vyloučeny.
55 Komise kromě toho tvrdí, že v rozsahu, v němž navrhovatelky vyzývají Soudní dvůr, aby otázku jedinečnosti odvětví sanitárních trubek z mědi posoudil jinak než Tribunál, je tento důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný.
56 Komise je toho názoru, že Tribunál provedl objektivní posouzení, když zohlednil obrat spíše než sporná fakta, která by vedla ke snížení nákladů, „které nelze ovlivňovat“. Tento závěr je v souladu se zásadou proporcionality.
57 Závěrem Komise zpochybňuje tvrzení navrhovatelek ohledně metody stanovení cen na relevantním trhu. Bylo by nesprávné rozlišovat odlišný předcházející trh od trhu dotčeného kartelovou dohodou. Existuje pouze jeden trh, a to trh s měděnými trubkami, a měď je jen jedním z nákladů.
Závěry Soudního dvora
58 Z ustálené judikatury vyplývá, že za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání je třeba zohlednit značný počet prvků, jejichž povaha a význam se různí v závislosti na druhu protiprávního jednání a konkrétních okolnostech dotyčného jednání. Mezi tyto posuzované skutečnosti mohou být případně zahrnuty objem a hodnota zboží, které je předmětem protiprávního jednání, stejně jako velikost a hospodářská síla podniku, a tím i vliv, jaký mohl vykonávat na trh (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, bod 120).
59 Ačkoliv Soudní dvůr na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že při stanovení výše pokuty je možné zohlednit jak celkový obrat podniku, který vypovídá o jeho velikosti a hospodářské síle, tak část tohoto obratu, jež pochází ze zboží, které je předmětem protiprávního jednání, a jež tedy může poskytovat ukazatel rozsahu protiprávního jednání, uznal nicméně, že celkový obrat podniku je pouze přibližným a nedokonalým údajem o velikosti tohoto podniku (rozsudky Musique Diffusion française a další v. Komise, uvedený výše, bod 121; ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 139; ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 243; ze dne 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, C‑397/03 P, Sb. rozh. s. I‑4429, bod 100, jakož i ze dne 19. března 2009, Archer Daniels Midland v. Komise, C‑510/06 P, Sb. rozh. s. I‑1843, bod 74).
60 Soudní dvůr kromě toho několikrát zdůraznil, že ani jednomu z těchto číselných údajů nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s jinými faktory posouzení závažnosti protiprávního jednání (výše uvedené rozsudky Musique Diffusion française a další v. Komise, bod 121; Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 243; ze dne 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, bod 100, jakož i ze dne 19. března 2006, Archer Daniels Midland v. Komise, bod 74).
61 Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, a zejména pak neporušil ani zásadu proporcionality ani zásadu zákazu diskriminace, když v bodě 100 napadeného rozsudku připomněl, že obrat, ač neurčitý a nedokonalý, zůstává vhodným kritériem k posouzení velikosti a hospodářské síly dotyčných podniků.
62 Tribunál se rovněž nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 97 napadeného rozsudku rozhodl, že neexistuje žádný platný důvod, proč by obrat na relevantním trhu měl být počítán bez zahrnutí určitých výrobních nákladů. Jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku vydaném dnešního dne, rovněž ve sporu mezi navrhovatelkami a Komisí (C‑272/09 P), zohlednit hrubý obrat v některých případech, ale v jiných nikoliv, by vyžadovalo určení prahové hodnoty ve formě poměru mezi čistým a hrubým obratem, kterou by bylo obtížné používat a která by vedla k nekonečným a neřešitelným sporům, včetně námitek diskriminace.
63 Pokud jde o kritiku Tribunálu, že nepřezkoumal, zda kritéria použitá Komisí za účelem prokázání závažnosti kartelu byla relevantní a vhodná, je třeba připomenout, že v žalobě proti rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže náleží žalobci, aby v tomto směru vznesl žalobní důvody, a nikoliv Tribunálu, aby bez návrhu přezkoumal poměrnou váhu skutečností zohledněných Komisí za účelem stanovení výše pokuty.
64 Tribunál v napadeném rozsudku provedl přezkum, který mu příslušel. Odpověděl na žalobní důvod navrhovatelek a nedopustil se nesprávného právního posouzení, když v bodě 101 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že pro účely stanovení velikosti dotčeného trhu Komise zohlednila cenu mědi oprávněně.
65 Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy neopodstatněný.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z několika nesprávných právních posouzení vztahujících se k zohlednění doby trvání protiprávního jednání
Argumentace účastnic řízení
66 Navrhovatelky uvádí, že jejich třetí důvod kasačního opravného prostředku se vztahuje k bodům 111 až 117 napadeného rozsudku. Tvrdí, že Tribunál porušil unijní právo a zmatečně, nelogicky a nedostatečně tento rozsudek odůvodnil, když potvrdil část sporného rozhodnutí, v němž Komise nesprávně použila pokyny a porušila zásady proporcionality a rovného zacházení tím, že uložila maximální procentní zvýšení výchozí částky pokuty, která jim byla uložena z důvodu doby trvání protiprávního jednání.
67 Navrhovatelky jsou toho názoru, že z bodu 1 B pokynů vyplývá, že účelem zvýšení pokuty z důvodu doby trvání protiprávního jednání je „uložení účinné sankce za omezení hospodářské soutěže, které dlouhodobě poškozovalo spotřebitele“. Z judikatury rovněž vyplývá, že mezi dobou trvání protiprávního jednání a jeho škodlivými účinky musí existovat vazba. Tribunál však neověřil, zda Komise při posouzení závažnosti přiznala správný význam skutečnosti, že se intenzita a účinnost kartelové dohody měnily v čase. Tribunál měl tedy v bodě 116 napadeného rozsudku nesprávně za to, že zvýšení výchozí částky pokuty o 125 % není zjevně nepřiměřené.
68 Kromě toho neuznání skutečnosti, že se skupina KME nacházela ve velmi podobné situaci jako podniky žalobkyň ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 19. května 2010, IMI a další v. Komise (T‑18/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), Tribunálem a jeho odmítnutí znovu stanovit výchozí částku pokuty na rozdíl od toho, jak to učinil v uvedeném rozsudku, mělo za následek protiprávní rozdílné zacházení se skupinou KME a s těmito podniky.
69 Komise namítá, že navrhovatelky nevyvrátily závěry Tribunálu obsažené v bodech 111 až 115 napadeného rozsudku. Doplňuje, že čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 sám stanoví rozlišení mezi závažností protiprávního jednání a jeho dobou trvání, a že zohlednění rovného zacházení ve vztahu k době trvání protiprávního jednání vyžaduje přezkum této doby trvání, a nikoliv takových skutečností vztahujících se k závažnosti protiprávního jednání, jako jsou intenzita kartelové dohody a její účinky.
70 Pokud jde o žalující podniky ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek IMI a další v. Komise, Komise připomíná, že co se týče období šestnácti měsíců, Tribunál rozhodnutí o porušení vydané proti těmto podnikům zrušil. Uvedené podniky se tedy na rozdíl od navrhovatelek nacházely v odlišné situaci.
71 Závěrem Komise zdůrazňuje, že za účelem zohlednění újmy, kterou kartelová dohoda způsobila, stanoví pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 zvýšení pokuty o 100 % za každý rok trvání kartelové dohody. Zvýšení o 10 %, které bylo v projednávané věci za každý další rok uplatněno, je ve skutečnosti velmi nízké a podle všeho není nepřiměřené.
Závěry Soudního dvora
72 Navrhovatelky ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku zpochybňují zásadu zvýšení pokuty za účelem zohlednění doby trvání protiprávního jednání i výsledek uplatnění této zásady v rozsahu, v němž se jich týká, a sice zvýšení výchozí částky pokuty uložené za protiprávní jednání, která je stanovena ve výši 70 milionů eur, o 125 % za účelem zohlednění doby trvání tohoto jednání v délce 12 let a 9 měsíců, přičemž každý rok účasti odpovídá 10 % zvýšení. Podle číselných údajů obsažených v bodě 719 odůvodnění sporného rozhodnutí a převzatých do bodu 22 tohoto rozsudku tak byla základní částka pokuty pro skupinu KME navýšena na 111,13 milionů eur.
73 Kritika výsledku navýšení je nicméně založena na nesprávném předpokladu, že procentní nárůst byl 125 %, zatímco uvedený nárůst byl pouze 58,75% (111,13 / 70 = 1,5875).
74 Pokud jde o zásadu zvýšení pokuty za účelem zohlednění doby trvání protiprávního jednání, není nutné skutečně prokázat přímý vztah mezi touto dobou trvání a větší újmou, která narušila uskutečnění unijních cílů sledovaných pravidly hospodářské soutěže.
75 Pro účely uplatnění čl. 81 odst. 1 ES je zbytečné zohledňovat konkrétní důsledky dohody, pokud je jejím cílem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise, 56/64 a 58/64, Recueil, s. 429). To platí zejména v případě dohod obsahujících zjevná omezení hospodářské soutěže, jakými jsou stanovení cen a rozdělení trhů, jak je tomu v projednávaném případě. Pokud kartelová dohoda fixuje stav trhu k okamžiku jejího uzavření, její dlouhá doba trvání pak může snížit pružnost tržních struktur, čímž se sníží motivace účastníků kartelové dohody k inovacím a vývoji. Čím delší bude sama doba trvání kartelové dohody, tím obtížnější a delší bude návrat ke stavu volné hospodářské soutěže.
76 I když se intenzita a účinnost kartelu v čase mění, nic to nemění na tom, že uvedený kartel nepřestává existovat, a dále tak snižuje pružnost tržních struktur.
77 V případě, že by k provedení dohody vůbec nedošlo, je třeba připomenout, že bod 3 pokynů stanoví, že faktické neprovádění dohod nebo protiprávních jednání může představovat polehčující okolnost vedoucí ke snížení základní částky pokuty. Nejeví se však, že by o takový případ šlo v projednávané věci vzhledem k tomu, že navrhovatelky provádění kartelové dohody v rozsahu, v němž se jich týká, nezpochybnily, nýbrž pouze namítaly nezohlednění různé intenzity tohoto provádění a skutečného a objektivního dopadu kartelové dohody na spotřebitele.
78 Kromě toho stanovit skutečnou újmu způsobenou spotřebitelům může být obtížné s ohledem na množství proměnných, které ovlivňují zejména tvorbu ceny vyrobeného produktu.
79 Doba trvání protiprávního jednání je v každém případě unijním zákonodárcem uvedena jako skutečnost, která se jako taková musí při stanovování pokut zohlednit.
80 S hledem na tyto skutečnosti Tribunál v bodě 117 napadeného rozsudku oprávněně zamítl žalobní důvod týkající se zvýšení částky pokuty z důvodu doby trvání kartelové dohody jako neopodstatněný.
81 Co se týče žalujících podniků ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek IMI a další v. Komise, Tribunál měl za to, jak vyplývá z bodu 96 uvedeného rozsudku, že protiprávního jednání bylo přerušeno na dobu mírně přesahující šestnáct měsíců. Situace těchto podniků tedy byla značně odlišná od situace navrhovatelek, které nikdy přerušení protiprávního jednání netvrdily, nýbrž se pouze odvolávaly na změny v jeho intenzitě. Z toho vyplývá, že Tribunál zásadu zákazu diskriminace neporušil, když s navrhovatelkami a uvedenými podniky zacházel odlišně.
82 Ze všech uvedených skutečností vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný.
Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení pokynů, jakož i zásad ekvity a rovného zacházení při nezohlednění některých polehčujících okolností
Argumentace účastnic řízení
83 Navrhovatelky uvádí, že jejich čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku se vztahuje k bodům 125 až 142 napadeného rozsudku. Tvrdí, že Tribunál porušil unijní právo, když zamítl pátý žalobní důvod a potvrdil příslušnou část sporného rozhodnutí, v níž jim Komise odmítla přiznat snížení pokuty z důvodu zaprvé omezeného provádění dohod, zadruhé krize v odvětví sanitárních trubek z mědi a zatřetí jejich spolupráce nad rámec působnosti sdělení o spolupráci, čímž porušila pokyny i zásady ekvity a rovného zacházení.
84 Zaprvé navrhovatelky tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v napadeném rozsudku vůbec nepřihlédl k okolnosti, že se provádění dohod zdržely a chovaly se soutěžně. Zpochybňují v tomto ohledu kritérium uvedené v bodě 127 uvedeného rozsudku a uplatněné Tribunálem za účelem posouzení, zda naplňovaly podmínky požadované pro uplatnění polehčující okolnosti, a sice že neplnily povinnosti k provedení této kartelové dohody tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno její samotné fungování. Podle navrhovatelek je takové kritérium přísnější než kritérium uplatňované za účelem určení ukončení nějaké účasti, kterým je otevřené distancování se od protiprávního jednání ve vzájemné shodě, což je nelogické.
85 Zadruhé navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil zásadu zákazu diskriminace, neboť měl zohlednit nelehkou situaci v odvětví sanitárních trubek jako polehčující okolnost.
86 Zatřetí navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil unijní právo, když potvrdil část sporného rozhodnutí, ve které jim Komise odmítla přiznat snížení pokuty z důvodu jejich spolupráce nad rámec působnosti sdělení o spolupráci. Navrhovatelky jsou toho názoru, že jim mělo být přiznáno snížení pokuty nebo částečná ochrana před pokutou z důvodu, že na rozdíl od skupiny Outokumpu, která předložila pouze jednu informaci vztahující se k celkové době trvání kartelu, ony předložily důkaz o době trvání protiprávního jednání.
87 Komise má za to, že Tribunál uplatnil správně judikaturu, podle které bylo možné přiznat snížení pokuty na základě neprovádění kartelové dohody.
88 Komise kromě toho připomíná, že rozhodnutí týkající se jiných kartelových dohod nemohou odůvodňovat kasační opravný prostředek vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace. V každém případě uvedené obtížné období, kterým odvětví prošlo, nastalo až po kartelové dohodě.
89 Konečně, co se týče spolupráce, Komise tvrdí, že v rozsahu, v němž skupina KME vyzývá Soudní dvůr, aby svým posouzením nahradil posouzení Tribunálu, je čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný.
90 Tento důvod kasačního opravného prostředku je navíc neopodstatněný. Komise tvrdí, že Tribunál v odpovědi na všechny právní argumenty předložené skupinou KME podal jasné a logické vysvětlení jeho posouzení případů, v nichž bylo možné částečnou ochranu před pokutami přiznat.
91 Jestliže bylo skupině Outokumpu snížení pokuty přiznáno, bylo to z důvodu, že informace poskytnutá touto skupinou umožnila Komisi vyšetřovat a hledat důkazy. Navrhovatelky usnadnily tento úkol tím, že předložily důkazy, ovšem nic víc. Na rozdíl od toho, co navrhovatelky uvádí v jejich kasačním opravném prostředku, nebylo možné jim částečnou imunitu v souladu s oznámením Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů přiznat, jelikož taková ochrana se vztahuje na důkazy o „skutečnostech, které Komise předtím neznala“, což nebyl případ celkové doby trvání kartelu.
92 Komise závěrem zdůrazňuje, že udělení částečné ochrany za předpokladu uvedeného navrhovatelkami by bylo v rozporu s bodem D sdělení o spolupráci, který již stanoví snížení pokuty, jestliže podnik poskytne Komisi informace, dokumenty nebo jiné důkazy, které přispívají k prokázání existence protiprávního jednání.
Závěry Soudního dvora
93 První argument se vztahuje k bodu 127 napadeného rozsudku, jímž Tribunál odkázal na svou judikaturu, která uvádí, že za účelem uplatnění polehčující okolnosti stanovené v bodě 3 druhé odrážce pokynů pachatelé musí prokázat, že jednali soutěžním způsobem nebo přinejmenším, že neplnili povinnosti k provedení této kartelové dohody tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno její samotné fungování, a dále že svou účast na dohodě nedávali najevo, a nepodněcovali tak ostatní podniky k provádění předmětné kartelové dohody (rozsudky Tribunálu ze dne 8. července 2004, Dalmine v. Komise, T‑50/00, Sb. rozh. s. II‑2395, bod 292, a ze dne 15. března 2006, Daiichi Pharmaceutical v. Komise, T‑26/02, Sb. rozh. s. II‑713, bod 113).
94 Tribunál tuto judikaturu objasnil zejména v bodě 491 výše uvedeného rozsudku Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, když připomněl, že podnik, který na trhu navzdory jednání ve vzájemné shodě se svými konkurenty uplatňuje více či méně nezávislou politiku, může mít jednoduše v úmyslu využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch. Pokud by polehčující okolnosti byly v takovém případě přiznány, bylo by pro podniky příliš jednoduché minimalizovat riziko, že budou muset zaplatit značnou pokutu, jestliže mohly čerpat výhody z protiprávní kartelové dohody a následně mít nárok na snížení pokuty z důvodu, že při uskutečňování protiprávního jednání hrály pouze omezenou roli, ačkoliv jejich jednání podnítilo ostatní podniky k tomu, aby ve větší míře jednaly způsobem poškozujícím hospodářskou soutěž (rovněž viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise, T‑44/00, Sb. rozh. s. II‑2223, výše, body 277 až 278).
95 Na rozdíl od tvrzení navrhovatelek se podnik, který skončí svou účast na kartelové dohodě, nenachází ve stejné situaci jako podnik, který ke kartelové dohodě přistoupil, ale neprováděl ji, nebo provádění zanechal. V posledně uvedeném případě totiž podnik pokračuje v poškozování hospodářské soutěže svou účastí na případných diskuzích a také tím, jak poukázal Tribunál, že jeho účast na kartelové dohodě může podněcovat další podniky k chování, které je pro hospodářskou soutěž škodlivé.
96 Tribunál se striktním výkladem podmínek vyžadovaných pro přiznání polehčující okolnosti, které jsou uvedené v bodě 3 druhé odrážce pokynů, tudíž nesprávného právního posouzení nedopustil. Jak ovšem Tribunál uvedl v bodě 128 napadeného rozsudku, navrhovatelky netvrdily, že tyto podmínky splňovaly. První argument je tedy neopodstatněný.
97 Pokud jde o druhý argument, stačí připomenout, že kartely zpravidla vznikají v okamžiku, kdy v hospodářském odvětví dojde k obtížím, a tyto obtíže v zásadě nemohou být polehčující okolností.
98 Kromě toho obtížnost srovnání úrovní pokut uložených podnikům, které se účastnily různých dohod na odlišných trzích a občas s velkým časovým odstupem, může také vyplývat z podmínek nezbytných k provádění účinné politiky hospodářské soutěže (rozsudek ze dne 2. října 2003, Aristrain v. Komise, C‑196/99 P, Recueil, s. I‑11005, bod 81). Tribunál tedy neporušil zásadu zákazu diskriminace, když měl v bodě 129 napadeného rozsudku za to, že skutečnost, že Komise v předchozích věcech zohlednila hospodářskou situaci odvětví jako polehčující okolnost, ještě neznamená, že nutně musí v dodržování této praxe pokračovat.
99 Ve třetím argumentu navrhovatelky zpochybňují napadený rozsudek, aniž upřesňují a odůvodňují, v čem se Tribunál v úvahách uvedených v bodech 136 až 140 tohoto rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, a vysvětlují, v čem by předložení důkazů o skutečnostech, které Komise již znala, více odůvodňovalo přiznání polehčujících okolností než dřívější předložení pro Komisi nové informace. Z toho vyplývá, že tento argument je nepřípustný, neboť je příliš nepřesný.
100 Ze všech uvedených skutečností vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.
K pátému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení pokynů a nesprávného odůvodnění
Argumentace účastnic řízení
101 Navrhovatelky uvádí, že jejich pátý důvod kasačního opravného prostředku se vztahuje k bodům 163 až 174 napadeného rozsudku. Tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení a nelogicky a neodpovídajícím způsobem odůvodnil své zamítnutí sedmého žalobního důvodu a potvrzení toho, že Komise jim odmítla přiznat snížení pokuty z důvodu jejich platební neschopnosti, zejména v důsledku finančního břemene, které jim ve věci vztahující se k průmyslovým trubkám z mědi již bylo uloženo. Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál neuplatnil vhodné kritérium, jelikož daný podnik musí pouze prokázat, že uložení vysoké sankce mu přivodilo velmi vážnou hospodářskou a finanční újmu. Kromě toho navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil druhou část kritéria stanoveného v bodě 5 písm. b) pokynů, když dospěl k závěru, že žádné „určité sociální souvislosti“ ve smyslu uvedeného bodu snížení pokuty neodůvodňovaly. Závěrem navrhovatelky tvrdí, že napadený rozsudek nenapravil protiprávní diskriminaci, jíž se ve vztahu k nim dopustila Komise v porovnání se společností SGL Carbon AG ve věcech, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise (C‑308/04 P, Sb. rozh. s. I‑5977), a ze dne 10. května 2007, SGL Carbon v. Komise (C‑328/05 P, Sb. rozh. s. I‑3921).
102 Komise nejprve uvádí, že první argument navrhovatelek se nevztahuje na nesprávné právní posouzení zjištěné v napadeném rozsudku a Tribunál o smyslu výrazu „platební neschopnost“ nerozhodoval. Komise kromě toho uvádí, že otázka „určitých sociálních souvislostí“ Tribunálu předložena nebyla. V každém případě jsou prohlášení navrhovatelek neurčitá a týkají se posouzení skutkového stavu a důkazů, což je v rámci kasačního opravného prostředku nepřípustné. Konečně, Tribunál správně zamítl argument navrhovatelek ohledně diskriminace, neboť praxe Komise v dřívějších rozhodnutích neslouží jako právní rámec pro stanovení pokut. V každém případě situace společnosti SGL Carbon AG byla odlišná.
Závěry Soudního dvora
103 Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 165 napadeného rozsudku připomenul, že Komise není povinna zohlednit skutečnost, že podnik se nachází ve ztrátě, jelikož uznání takové povinnosti by vedlo k poskytnutí neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu (viz rozsudky ze dne 8. listopadu 1983, IAZ International Belgium a další v. Komise, 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82, Recueil, s. 3369, body 54 a 55; výše uvedený Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 327; výše uvedený ze dne 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise, bod 105, jakož i výše uvedený ze dne 10. května 2007, SGL Carbon v. Komise, bod 100).
104 Komise je tím méně povinna zohlednit údajnou platební neschopnost způsobenou finanční sankcí, která byla uložena z důvodu jiného porušení práva hospodářské soutěže, jelikož taková situace je především odpovědností podniku, který ji svým protiprávním chováním způsobil.
105 Jak bylo také uvedeno v bodě 98 tohoto rozsudku, obtížnost srovnání úrovní pokut uložených podnikům, které se účastnily různých dohod na odlišných trzích a občas s velkým časovým odstupem, může vyplývat z podmínek nezbytných k provádění účinné politiky hospodářské soutěže. Tribunál tedy neporušil zásadu zákazu diskriminace, když měl v bodě 164 napadeného rozsudku za to, že skutečnost, že Komise v předchozích věcech zohlednila finanční potíže nějakého podniku, neznamená, že je povinna provést stejné posouzení v pozdější věci.
106 Konečně, pátý důvod kasačního opravného prostředku je ve zbývající části příliš obecný, neboť navrhovatelky pouze uvádí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, aniž upřesňují, v jakém konkrétním ohledu bylo uvedené posouzení nesprávné. V každém případě Soudní dvůr není příslušný k tomu, aby přezkoumával taková posouzení skutkového stavu Tribunálu, jako jsou posouzení obsažená v bodech 169 a 170 napadeného rozsudku.
107 Z toho vyplývá, že pátý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout z části jako nepřípustný a z části jako neopodstatněný.
K šestému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení práva na účinnou soudní ochranu
Argumentace účastnic řízení
108 Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil unijní právo a jejich základní právo na účinný a neomezený soudní přezkum tím, že důkladně a pečlivě nepřezkoumal jejich argumenty a v nepřiměřeném a neodůvodněném rozsahu věc přenechal posuzovací pravomoci Komise. Navrhovatelky konkrétně zpochybňují způsob, jakým Tribunál přezkoumal druhý žalobní důvod vztahující se k velikosti trhu, čtvrtý žalobní důvod týkající se doby trvání protiprávního jednání a pátý žalobní důvod vztahující se k polehčujícím okolnostem. Podle navrhovatelek odmítnutí Tribunálu přezkoumat důkladně a pečlivě důvody a argumenty, které v jejich žalobě rozvinuly, představuje porušení jejich základního práva na úplný, účinný a spravedlivý soudní přezkum sporného rozhodnutí nestranným a nezávislým soudem.
109 Navrhovatelky vysvětlují, že doktrína „prostoru pro uvážení“ a doktrína „soudem přenechaného rozhodování (soudní deference)“ by se již neměly v současné době uplatňovat, jelikož unijní právo se nyní vyznačuje vysokými pokutami, které Komise ukládá, což je vývoj často označovaný jako de facto „kriminalizace“ unijního práva hospodářské soutěže.
110 Přímá použitelnost výjimky stanovené v čl. 81 odst. 3 ES, která byla zavedena nařízením č. 1/2003 jakožto náhrada dřívějšího režimu povolování, kromě toho z podstaty věci vylučuje jakýkoliv prostor Komise pro uvážení při uplatňování soutěžních pravidel, a stanoví tak velmi omezenou míru, v níž soudy, které kontrolují uplatňování těchto pravidel Komisí v konkrétních případech, mohou přenechat rozhodování.
111 Navrhovatelky mimoto tvrdí, že prostor Komise pro uvážení by neměla odůvodňovat údajná větší kompetence Komise k hodnocení složitých skutkových okolností nebo hospodářských otázek. V tomto ohledu poukazují na to, že Soudní dvůr i Tribunál úspěšně provedly zvláště rozsáhlé soudní přezkumy složitých případů.
112 Stejně tak s ohledem na pravomoc přezkumu v plné jurisdikci, kterou Tribunálu svěřuje článek 261 SFEU a článek 31 nařízení č. 1/2003, by Tribunál neměl přiznat Komisi žádný prostor pro uvážení nejen ohledně vhodné a přiměřené povahy výše pokuty, ale rovněž pokud jde o pracovní metodu Komise při výpočtech. Podle navrhovatelek Tribunál musí přezkoumat způsob, jakým Komise v každém konkrétním případě posoudila závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, a může tak nahradit jeho vlastním posouzením posouzení Komise tím, že pokutu zruší, sníží nebo zvýší.
113 Navrhovatelky se domnívají, že Komise se musí řídit koherentní a nediskriminační politikou ve všech případech, kdy stanovuje částku sankce za porušení pravidel hospodářské soutěže. To by znamenalo, že zachází stejným způsobem s podniky, které se nachází v rovnocenných situacích v kontextu odlišných protiprávních jednání konstatovaných v odlišných rozhodnutích. Pokud by však Komise mohla v každém individuálním případě podle svého uvážení měnit svou politiku v oblasti pokut, její prostor pro uvážení by se změnil ve zcela svévolné chování.
114 Navrhovatelky rovněž připomínají, že z hlediska Evropského soudu pro lidská práva uplatňování správního práva prostřednictvím správních rozhodnutí a pokut samo o sobě neporušuje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“). Uvedené uplatňování se však musí řídit dostatečně silnými procesními zárukami a musí podléhat režimu účinné soudní kontroly, který pro účely kontroly správních rozhodnutí zahrnuje pravomoc přezkumu v plné jurisdikci. Právo na „účinné prostředky nápravy před soudem“ bylo rovněž vloženo do článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
115 Komise úvodem zdůrazňuje, že navrhovatelky založily svou žalobu směřující ke snížení pokuty na článku 230 ES, a nikoliv na pravomoci přezkumu v plné jurisdikci stanovené článkem 31 nařízení č. 1/2003.
116 Komise má, pokud jde o odpověď na druhý, čtvrtý a pátý žalobní důvod, za to, že navzdory odkazům na posuzovací pravomoc Komise Tribunál provedl účinný a důkladný přezkum výpočtu pokuty uložené skupině KME a dospěl k vlastním závěrům, které potvrzují, že tyto žalobní důvody nebyly opodstatněné.
117 Závěrem je Komise toho názoru, že skupina KME pouze učinila narážku na „trestní obvinění“ a na čl. 6 odst. 1 EÚLP, ovšem nerozebírá důsledky, které je třeba z toho vyvodit.
Závěry Soudního dvora
118 Navrhovatelky zpochybňují současně způsob, kterým Tribunál deklaroval povinnost zohlednit široký prostor Komise pro uvážení a způsob, jimž sporné rozhodnutí skutečně přezkoumal. V tomto ohledu se navrhovatelky odvolávají jak na článek 6 EÚLP, tak na Listinu.
119 Zásada účinné soudní ochrany představuje obecnou zásadu unijního práva, která je v současnosti vyjádřena v článku 47 Listiny (viz rozsudek ze dne 22. prosince 2010, DEB, C‑279/09, Sb. rozh. s. I-13849, body 30 a 31; usnesení ze dne 1. března 2011, Chartry, C‑457/09, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 25, jakož i rozsudek ze dne 28. července 2011, Samba Diouf, C‑69/10, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 49).
120 Soudní přezkum rozhodnutí orgánů byl upraven zakládajícími smlouvami. Pokud jde o sankce stanovené nařízeními, byl vedle přezkumu legality, který je v současnosti zakotven v článku 263 SFEU, zamýšlen přezkum v plné jurisdikci.
121 Pokud jde o přezkum legality, Soudní dvůr rozhodl, že ačkoliv Komise má v oblastech, ve kterých se provádí komplexní hospodářské posouzení, určitý prostor pro uvážení, neznamená to, že unijní soud nesmí výklad hospodářských údajů ze strany Komise přezkoumávat. Unijní soud totiž musí zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (viz rozsudky ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval, C‑12/03 P, Sb. rozh. s. I‑987, bod 39, jakož i ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, Sb. rozh. s. I‑9947, body 56 a 57).
122 Co se týče sankcí za porušení práva hospodářské soutěže, článek 15 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 17 stanoví, že pro určení výše pokuty je třeba zohlednit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání. Stejného znění je i čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003.
123 Soudní dvůr rozhodl, že pro stanovení výše pokut je třeba zohlednit dobu trvání protiprávních jednání a všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení jejich závažnosti, jako je jednání každého z podniků, jejich role při zavádění jednání ve vzájemné shodě, zisk, který mohou z těchto jednání mít, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i nebezpečí, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro Evropské společenství (výše uvedené rozsudky Musique Diffusion française a další v. Komise, bod 129; Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 242, jakož i rozsudek ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, Sb. rozh. s. I‑7415, bod 96).
124 Soudní dvůr rovněž uvedl, že musí být zohledněny objektivní skutečnosti, jako je obsah a doba trvání protisoutěžních jednání, jejich počet a intenzita, rozsah dotčeného trhu a zhoršení hospodářského veřejného pořádku. Analýza musí rovněž zohlednit relativní význam a podíl odpovědných podniků na trhu, jakož i případné opakování protiprávního jednání (rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 91).
125 Uvedený vysoký počet zohledňovaných faktorů Komisi ukládá důkladný přezkum okolností protiprávního jednání.
126 Komise v zájmu transparentnosti přijala pokyny, ve kterých uvádí, z jakého důvodu zohlední určité okolnosti protiprávního jednání a důsledky, které z těchto okolností mohou vyplývat pro výši pokuty.
127 Pokyny, o nichž Soudní dvůr rozhodl, že stanoví orientační pravidlo chování, podle něhož má být v praxi postupováno a od něhož se správní orgán může v konkrétním případě odchýlit pouze tehdy, uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení (rozsudek ze dne 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, bod 91), pouze popisují metodu přezkumu protiprávního jednání, podle níž Komise postupuje a kritéria, která je za účelem stanovení výše pokuty povinna zohlednit.
128 Je třeba připomenout povinnost odůvodnění unijních aktů. Tato povinnost je v projednávané věci zvláště důležitá. Komisi přísluší své rozhodnutí odůvodnit, zejména pak vysvětlit poměrné vážení a posouzení zohledněných skutečností (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Prym a Prym Consumer v. Komise, bod 87). Existenci odůvodnění ověřuje soud bez návrhu.
129 Unijní soud má kromě toho provést přezkum legality, který mu přísluší na základě informací, které navrhovatelka předložila na podporu uplatněných důvodů kasačního opravného prostředku. Při provádění tohoto přezkumu se soud nemůže opírat o prostor Komise pro uvážení, pokud jde o volbu zohledněných skutečností při uplatňování kritérií uvedených v pokynech, ani pokud jde o posouzení těchto skutečností, a z tohoto důvodu upustit od důkladného přezkumu právního i skutkového stavu.
130 Přezkum legality je doplněn pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, která byla unijnímu soudu přiznána článkem 17 nařízení č. 17. a kterou nyní přiznává článek 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 261 SFEU. V rámci této pravomoci soud může, nad rámec pouhého přezkumu legality sankce, nahradit posouzení Komise svým posouzením, a uložené pokuty nebo penále tedy zrušit, snížit nebo zvýšit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, bod 692).
131 Je však třeba zdůraznit, že výkon pravomoci přezkumu v plné jurisdikci není rovnocenný přezkumu z úřední povinnosti, a připomenout, že řízení před unijními soudy má spornou povahu. S výjimkou důvodů veřejného pořádku, které je soud povinen uplatnit i bez návrhu, jako je nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, náleží navrhovateli, aby vznesl důvody proti tomuto rozhodnutí a na podporu těchto důvodů předložil důkazy.
132 Tento procesní požadavek není v rozporu s pravidlem, které stanoví, že jedná-li se o porušení pravidel hospodářské soutěže, je věcí Komise, aby předložila důkazy o zjištěných protiprávních jednáních a předložila vhodné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávních jednání. Po navrhovateli se v rámci soudního řízení požaduje, aby určil zpochybňované části napadeného rozhodnutí, zformuloval v tomto ohledu výtky a přeložil důkazy, které mohou sestávat ze spolehlivých indicií, jejichž cílem je prokázat, že jeho výtky jsou opodstatněné.
133 Přezkum stanovený Smlouvami tedy předpokládá, že unijní soud provede přezkum právního i skutkového stavu a má pravomoc posoudit důkazy, zrušit napadené rozhodnutí a změnit výši pokut. Přezkum legality stanovený v článku 263 SFEU doplněný pravomocí přezkumu v plné jurisdikci ohledně výše pokuty, která je stanovena v článku 31 nařízení č. 1/2003, tedy zjevně není v rozporu s požadavky zásady účinné soudní ochrany obsažené v článku 47 Listiny.
134 Z toho vyplývá, že šestý důvod kasačního opravného prostředku je v rozsahu, v němž se týká pravidel soudního přezkumu s ohledem na zásadu účinné soudní ochrany, neopodstatněný.
135 V rozsahu, v němž se projednávaný důvod kasačního opravného prostředku týká způsobu, kterým Tribunál provedl přezkum sporného rozhodnutí v rámci druhého, čtvrtého a pátého žalobního důvodu, se tento důvod shoduje s druhým až čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, a byl tedy již předmětem přezkumu Soudním dvorem.
136 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ačkoliv Tribunál v napadeném rozsudku, konkrétně v bodech 52 až 54, 99, 114, 136 a 150, opakovaně odkázal na „posuzovací pravomoc“, „značný prostor pro uvážení“ nebo na „široký prostor pro uvážení“ Komise, tyto odkazy mu nezabránily v úplném a celkovém přezkumu právního i skutkového stavu, k jehož provedení je povinen.
137 Ze všech těchto skutečností vyplývá, že šestý důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný.
138 Žádnému z důvodů uplatňovaných skupinou KME na podporu jejího kasačního opravného prostředku tudíž nelze vyhovět, a proto musí být tento opravný prostředek zamítnut.
K nákladům řízení
139 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 tohoto řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a skupina KME neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnostem KME Germany AG, KME France SAS a KME Italy SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.