USNESENÍ TRIBUNÁLU

(kasační senát)

20. června 2011

Věc T‑256/10 P

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Stěhování osobních věcí – Implicitní a explicitní zamítnutí žádostí navrhovatele – Povinnost uvést odůvodnění – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 25. března 2010, Marcuccio v. Komise (F‑102/08) a směřující ke zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se odmítá. Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné nebo rozporné odůvodnění – Přípustnost – Dosah povinnosti uvést odůvodnění – Rozsah přezkumu rozsudků Soudu pro veřejnou službu Tribunálem

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)

2.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Tribunálem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

(Článek 257 SFEU; Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Neuvedení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Zjevná nepřípustnost

[Statut Soudního dvora, příloha I, článek 11; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]

4.      Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k uložení příkazu orgánu – Návrhová žádání směřující k vydání deklaratorního rozsudku – Nepřípustnost

(Článek 263 SFEU)

1.      Otázka, zda je odůvodnění rozsudku Soudu pro veřejnou službu rozporné nebo nedostatečné, je právní otázkou, kterou lze jako takovou uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku.

Otázka dodržení povinnosti uvést odůvodnění, stanovená v článku 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, ve vztahu k usnesení odmítajícímu žalobu jako zjevně nepřípustnou nebo jako postrádající jakýkoli právní základ, musí být v tomto ohledu odlišována od otázky opodstatněnosti odůvodnění, neboť tato otázka spadá do oblasti legality dotčeného usnesení po meritorní stránce. Odůvodnění rozhodnutí totiž jednak spočívá ve formálním vyjádření důvodů, ze kterých toto rozhodnutí vychází. Jsou-li tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí po meritorní stránce, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody. Dále pak skutečnost, že soud v prvním stupni došel ve věci samé k jinému závěru než navrhovatel, nemůže sama o sobě postihnout napadené usnesení nedostatkem odůvodnění.

(viz body 23, 25 a 26)

Odkazy: Soudní dvůr, 11. ledna 2007, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, C‑404/04 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 90 a citovaná judikatura; Soudní dvůr, 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, Sb. rozh. s. I-4951, bod 181 a citovaná judikatura; Soudní dvůr, 20. května 2010, Gogos v. Komise, C‑583/08 P, Sb. rozh. s. I-4469; bod 35 a citovaná judikatura; Tribunál, 18. října 2010, Marcuccio v. Komise, T‑516/09 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 53 a 54

2.      Kasační opravný prostředek se může opírat pouze o důvody týkající se porušení právních pravidel, přičemž jakékoli posuzování skutkového stavu je vyloučeno. Jedině Soud pro veřejnou službu je jednak příslušný ke zjištění skutkového stavu, kromě případu, kdy by věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývala z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak k posouzení tohoto skutkového stavu, jakož i hodnoty, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy, s výhradou případu zkreslování uvedeného skutkového stavu nebo důkazů. Mimoto Soud pro veřejnou službu je jediný oprávněný posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy.

Nicméně pokud Soud pro veřejnou službu zjistil nebo posoudil skutkový stav, Tribunál je na základě článku 257 SFEU příslušný k výkonu přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a právních důsledků, které z toho Soud pro veřejnou službu vyvodil. Přezkumná pravomoc Tribunálu ohledně skutkových zjištění učiněných Soudem pro veřejnou službu se tedy vztahuje zejména na věcnou nesprávnost těchto zjištění, která vyplývá z písemností ve spise, zkreslování důkazů, právní kvalifikaci těchto důkazů, a na otázku, zda byla dodržena pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů.

(viz body 33, 35, 36 a 38)

Odkazy: Soudní dvůr, 10. července 2001, Ismeri Europa v. Účetní dvůr, C‑315/99 P, Sb. rozh. s. I‑5281, bod 19; Soudní dvůr, 11. listopadu 2003, Martinez v. Parlament, C‑488/01 P, Recueil, I‑13355, bod 53 a citovaná judikatura; Soudní dvůr, 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C‑403/04 P a C‑405/04 P, Sb. rozh. s. I-729, bod 39 a citovaná judikatura; Tribunál, 20. října 2008, Marcuccio v. Komise, T‑278/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑59 a II‑B‑1‑407, bod 20; Tribunál, 8. července 2010, Marcuccio v. Komise, T‑166/09 P, bod 20 a citovaná judikatura

3.      Podle článku 11 přílohy I statutu Soudního dvora, jakož i čl. 138 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Tribunálu kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, které tento návrh podporují specifickým způsobem. Kasační opravný prostředek, který neobsahuje žádnou právní argumentaci směřující k prokázání, jakým způsobem se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení, ale omezuje se pouze na zopakování žalobního důvodu předloženého v řízení v prvním stupni před tímto soudem, aniž by jej dále objasnil, je nutné tedy odmítnout jako zjevně nepřípustný. Takový argument přitom představuje pouhou žádost o přezkum žaloby předložené v prvním stupni v rozporu s požadavky uloženými jak statutem Soudního dvora, tak jednacím řádem Tribunálu.

(viz body 51 až 53)

Odkazy: Soudní dvůr, 13. září 2007, Il Ponte Finanziaria v. OHIM, C‑234/06 P, Sb. rozh. s. I‑7333, body 45 a 46; Tribunál,  19. března 2010, Bianchi v. ETF, T‑338/07 P, bod 59; Tribunál, 16. prosince 2010, Lebedef v. Komise, T‑52/10 P, bod 36 a citovaná judikatura

4.            Unijní soud nemá v rámci přezkumu legality pravomoc vydávat deklaratorní rozsudky nebo soudní příkazy bez ohledu na povahu nebo obsah napadeného aktu. Argument spočívající v omezení nemožnosti toho, aby unijní soud uděloval příkazy orgánu v případech, ve kterých má tento orgán rozhodovací pravomoc, nemůže tento závěr zpochybnit.

(viz body 27 a 66)

Odkazy: Soudní dvůr, 22. ledna 2004, Mattila v. Rada a Komise, C‑353/01 P, Recueil, s. I‑1073, bod 15; Tribunál, 4. února 2009, Omya v. Komise, T‑145/06, Sb. rozh. s. II‑145, bod 23 a citovaná judikatura