Žaloba podaná dne 4. června 2010 - Itálie v. Komise

(Věc T-257/10)

Jednací jazyk: italština

Účastníce řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupce: P. Gentili, avvocato dello Stato)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 1711 v konečném znění, ze dne 24. března 2010, jehož předmětem je státní podpora č. C 4/2003 (ex NN 102/2002);

uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Italská republika podala žalobu k Tribunálu Evropské unie proti rozhodnutí Komise K(2010) 1711 v konečném znění, ze dne 24. března 2010, jehož předmětem je státní podpora č. C 4/2003 (EX NN 102/2002), doručené dopisem ze dne 25. března 2010 SG Greffe (2010) D/4224. Toto rozhodnutí, přijaté v návaznosti na rozsudek vydaný Soudním dvorem ve věci C-496/06 P Komise v. Itálie a WAM, kterým byl zamítnut kasační opravný prostředek podaný Komisí proti rozsudku vydanému Tribunálem, který vyhověl žalobám podaným Itálií a společností WAM proti rozhodnutí Komise 2006/177/ES o státní podpoře C 4/2003 (ex NN 102/2002) poskytnuté Itálií společnosti Wam, shledalo úrokové subvence poskytnuté společnosti WAM SpA neslučitelnými se společným trhem podle zákona č. 394/81 o opatřeních na podporu italského vývozu v letech 1995 a 2000.

Na podporu své žaloby uplatňuje Italská republika následující důvody:

První žalobní důvod. Porušení čl. 4 odst. 5 a 6 nařízení č. 659/99/ES¹ a zásady ne bis in idem. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že předchozí rozhodnutí Komise přijaté v roce 2004, které se týkalo téže podpory, bylo zrušeno v plném rozsahu a se zpětnou účinností Soudem prvního stupně a Soudním dvorem. Toto zapříčinilo mlčky učiněný souhlas Komise s poskytnutím podpory od rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení v lednu 2003. Krom toho se musí uplatnit zásada ne bis in idem.

Druhý žalobní důvod. Porušení čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU a článků 4, 6, 7, 10, 13 a 20 nařízení č. 659/99/ES. Italská republika má za to, že nové rozhodnutí obsahuje zcela nový přezkum dotčené podpory, takže mělo být přijato po skončení formálního vyšetřovacího řízení umožňujícího kontradiktorní debatu mezi členským státem a dotčenými stranami.

Třetí žalobní důvod. Porušení právní moci. Podle žalobkyně nabyly rozsudky vydané Soudem a Soudním dvorem ve věci předcházející podpory právní moci, pokud jde o skutečnost, že podpora nezvýhodňuje vývozy, ale náklady na proniknutí na trh třetích zemí, a že prosté obecné odkazy na zásady týkající se státních podpor přímo ovlivňujících vnitřní trh nestačí na to, aby odůvodnily rozhodnutí, jehož předmětem je podpora, která má přímý vliv na trh třetí země, jejíž výše je mimoto nízká. Komise přitom ve svém novém rozhodnutí přehlíží právní moc a tyto zásady uplatňuje pouze zdánlivě.

Čtvrtý žalobní důvod. Porušení zásady kontradiktornosti a článku 20 nařízení č. 659/99/ES. Nedostatečné dokazování. V této souvislosti žalobkyně upřesňuje, že nové rozhodnutí bylo přijato za použití, jakožto posuzovacího kritéria, univerzitní studie z roku 2009 týkající se podniku-příjemce, kterou Komise nepředala zúčastněným stranám a která nebyla před přijetím nového rozhodnutí předmětem žádné debaty se zúčastněnými stranami.

Pátý žalobní důvod. Porušení čl. 107 odst. 1 SFEU a čl. 1 odst. 1 písm. d) a článku 2 nařízení ES č.1998/2006. Porušení právní moci. Kontradiktorní charakter. Italská republika má za to, že předmětné podpory spadají do působnosti nařízení č. 1998/2006 o podporách de minimis, neboť za období tří let nepřesáhly 200 000 eur. Proto tyto podpory nejsou státními podporami, a tudíž nemusely být oznámeny. Toto nařízení bylo použitelné, neboť bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se nejedná o podpory vývozu.

Šestý žalobní důvod. Porušení čl. 107 odst. 3 písm. c) a e) SFEU a čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 70/2001. V každém případě se jednalo o slučitelné podpory ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, jelikož byly určeny k podpoře internacionalizace podniků Společenství. Komise toto posouzení ve svém rozhodnutí neprovedla.

Sedmý žalobní důvod. Porušení článku 14 nařízení č. 659/99/ES a zásady proporcionality. Výše podpory, která má být navrácena, byla každopádně přemrštěná: skutečná podpora vyplývá z rozdílu mezi referenční sazbou platnou ke dni jednotlivých plateb v rámci navrácení podpor a dotovanou sazbou, a nikoli z rozdílu mezi referenční sazbou platnou ke dni (zřetelně dřívějšímu), kdy bylo financování přiznáno, a uvedenou dotovanou sazbou.

Krom toho se Italská republika dovolává porušení povinnosti odůvodnění a zásady legitimního očekávání

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).