Žaloba podaná dne 15. července 2013 – Polská republika v. Evropská komise
(Věc T-367/13)
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Polská republika (zástupce: B. Majczyna)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
zrušil prováděcí rozhodnutí Komise 2013/214/EU ze dne 2. května 2013 (oznámeno pod číslem C[2013] 2436), kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)1 v rozsahu, ve kterém vylučuje z financování Evropskou unií výdaje vynaložené platební agenturou schválenou Polskou republikou ve výši 8 292 783,94 eur a 71 610 559,39 eur;
uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
První žalobní důvod vychází z porušení čl. 7 odst. 4 prvního pododstavce nařízení (ES) č. 1258/1999 a čl. 31 odst. 1 nařízení (ES) č. 1290/2005, neboť na základě nesprávného skutkového zjištění a nesprávného výkladu práva byla provedena finanční oprava, přestože výdaje polských orgánů byly vynaloženy v souladu s právními předpisy Společenství.
Podle názoru žalobkyně Komise odůvodnila provedenou finanční opravu pěti údajnými vadami při provádění opatření „podpora pro částečně soběstačná hospodářství“. První vada se měla týkat porušení údajného požadavku, aby příjemce vyhradil minimálně 50 % podpory pro restrukturalizační opatření. Druhou vadou měla být chybějící vzájemná kontrola zemědělských užitkových zvířat v rámci správní kontroly prvotního návrhu týkající se správnosti hospodářské velikosti podniku uvedené zemědělcem (EVJ). V případě třetí vady se mělo jednat o porušení údajného požadavku, aby byly v prvním roce provádění programu prováděny kontroly na místě. Čtvrtá vada spočívala podle názoru Komise v tom, že chyběla přiměřená souvislost mezi mezitímními cíli a podnikovou potřebou. V případě páté vady se naopak mělo jednat o porušení údajného požadavku kvantitativního stanovení mezitímních cílů. Žalobkyně napadá právní názor i skutková zjištění Komise s ohledem na všechny výše uvedené údajné vady.Druhý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí, neboť byla použita metoda finanční opravy, která je v hrubém rozporu s čl. 7 odst. 4 čtvrtým pododstavcem nařízení (ES) č. 1258/1999 a čl. 31 odst. 2 nařízení (ES) č. 1290/2005, jakož i s pokyny č. VI/5330/97.Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že Komise uplatnila metodu opravy, která je v rozporu s unijním právem a s pokyny č. VI/5330/97. Bilaterální postup kromě toho polským orgánům neumožnil přezkoumat posouzení zjištěných nesrovnalostí, neboť Komise začala provádět posouzení teprve po skončení tohoto řízení. V důsledku toho Komise provedla finanční opravu v hrubém rozporu s postupem v rámci schválení účetní závěrky.Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 296 odst. 2 SFEU, neboť n
apadené rozhodnutí nebylo podle žalobkyně dostatečně odůvodněno. Žalobkyně Komisi vytýká, že polské orgány nebyly při napadeném rozhodnutí úzce začleněny do procesu rozhodování, neboť Komise přednesla své zásadní stanovisko teprve po provedení bilaterální konzultace. Komise nepředlož
ila žádné důkazy a neodůvodnila skutková a právní zjištění, ze kterých vycházela při provedení finanční opravy.