Žaloba podaná dne 25. září 2013 – Španělsko v. Komise

(Věc T-515/13)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Španělské království (zástupce: N. Díaz Abad, Abogado del Estado)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

zrušil napadené rozhodnutí a

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podaná žaloba směřuje proti rozhodnutí Komise C (2013) 4426 final ze dne 17. července 2013, týkajícímu se daňového režimu určitých dohod o finančním leasingu, známého též pod názvem „španělský systém zdanění leasingu“ [státní podpora SA.21233 C/2011(ex NN/2011, ex CP 137/2006)]. Podle tohoto rozhodnutí jsou opatření vyplývající z čl. 115 odst. 11 přepracovaného znění zákona o dani z příjmů právnických osob (předčasné odepisování pronajatého majetku), z uplatnění režimu zdanění tonáže na podniky, lodě nebo činnosti, které nelze subvencovat, a z čl. 50 odst. 3 nařízení o dani z příjmů právnických osob, státní podporou hospodářským zájmovým sdružením neslučitelnou s vnitřním trhem.

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení článku 107 SFEU spočívajícího v tom, že opatření posuzovaná v napadeném rozhodnutí nesplňují žádný z požadavků nezbytných k tomu, aby mohla být považována za státní podpory, jelikož ve zvýhodnění přístupném všem potenciálním investorům ze všech hospodářských odvětví neexistuje žádný prvek selektivity a není stanovena ani žádná předběžná podmínka; nedochází ani k narušení či k hrozícímu narušení hospodářské soutěže, neboť zvýhodnění přístupné komukoli bez rozdílu (a dokonce i bez diskriminace na základě státní příslušnosti) nelze považovat za zvýhodňování či potenciální zvýhodňování soutěžního postavení určitých odvětví nebo podniků na úkor jejich konkurentů, jelikož přihlásit se do některého z útvarů výše zmíněného španělského systému zdanění leasingu a využívat výhod, které onen systém poskytoval, mohl kterýkoli investor. V důsledku toho není dotčen ani obchod mezi členskými státy, protože podílníci (respektive akcionáři) subjektu nevyvíjejí na trhu žádnou činnost.Druhý žalobní důvod, uváděný subsidiárně, vychází z porušení zásady rovného zacházení, zásady legitimního očekávání a zásady právní jistoty spočívajícího v tom, že podle článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES, není namístě vyžadovat navrácení podpor.