Žaloba podaná dne 15. dubna 2024 – Zalando v. Komise

(Věc T-203/24)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Zalando SE (Berlín, Německo) (zástupci: R. Briske, J. Trouet, K. Ewald a L. Schneider, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil (údajné) rozhodnutí Evropské komise, kterým se zamítá potvrzující žádost žalobkyně, s označením EASE 2023/6032,

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně čtyři důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení práva na přístup k dokumentům podle článku 2 nařízení č. 1049/2001¹ .

Žalovaná nesprávně zamítla původní i potvrzující žádost žalobkyně a uplatnila irelevantní výjimky podle čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001.

Žádné obchodní zájmy určité fyzické nebo právnické osoby nebrání zveřejnění, jelikož potenciálně dotčeným podnikem je právě sama žalobkyně. Uplatnění výjimky mimo to brání to, že dokumenty nepocházely od samotné žalobkyně a ta se nikdy nedovolávala jejich důvěrnosti. Naopak, požadovanými dokumenty jsou především informace o průměrném měsíčním množství aktivních příjemců služby žalobkyně v Unii, pokud jde o vzorec pro výpočet podle čl. 4 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/1127¹ pro stanovení poplatku za dohled uvedeného v článku 43 nařízení (EU) 2022/2065² . Jelikož tento údaj musí být zveřejněn na základě zákona v souladu s čl. 24 odst. 2 nařízení 2022/2065, nemohou být jednotlivé kroky jeho výpočtu důvěrné.

Stanovení poplatku za dohled navíc není „vyšetřováním“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001. Žalovaná totiž v tomto ohledu nepřipravuje žádná stanoviska a nezabývá se ani potenciálním porušením nařízení 2022/2065. Jedná se spíše o jednotlivé kroky matematických výpočtů a vyhodnocování údajů.

Neexistuje ani předpoklad nezveřejnění, jelikož případy uvedené v judikatuře nejsou relevantní a případ výpočtu poplatků podle nařízení 2022/2065 s nimi není srovnatelný.

Vzhledem k tomu, že proces vystavování poplatkového výměru byl ukončen nejpozději s platbou žalobkyně, ani čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001 není relevantní.

A konečně, žalovaná se nemůže dovolávat ani čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001, jelikož zveřejnění by nevedlo k vážnému ohrožení jejího rozhodovacího procesu: jedná se o informace týkající se služby žalobkyně, které byly většinou shromážděny a zpracovány třetími obchodními subjekty.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

Žalovaná ve svém rozhodnutí porušila povinnost uvést odůvodnění stanovenou v článku 296 SFEU, takže toto rozhodnutí není pro žalobkyni jako adresáta srozumitelné. Ve svém prvním zamítnutí žalovaná konkrétně nezkoumala jediný dokument a zveřejnění odmítla na základě pokřivené argumentace ve prospěch předpokladu nezveřejnění.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení základního práva na přístup k dokumentům.

–    Žalovaná svým protiprávním odepřením rovněž porušila základní právo žalobkyně na přístup k dokumentům, zakotvené v článku 42 Listiny základních práv Evropské unie¹ .

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva na řádnou správu.

–    Žalovaná současně porušila základní právo žalobkyně na řádnou správu, zakotvené v čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv Evropské unie, tím, že při svém úplném odmítnutí zcela ignorovala roli žalobkyně jakožto dotčeného podniku.

____________

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43, Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

¹ Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/1127 ze dne 2. března 2023, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 o podrobné metodiky a postupy týkající se poplatků za dohled, které Komise účtuje poskytovatelům velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů (Úř. věst. 2023, L 149, s. 16).

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. 2022, L 277, s. 1).

¹ Úř. věst. 2012, C 326, s. 391.