ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
14. prosince 2010
Věc F‑25/07
Thomas Bleser
v.
Soudní dvůr Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Jmenování – Zařazování do platových tříd podle nových, méně příznivých pravidel – Články 2 a 13 přílohy XIII ke služebnímu řádu – Zásada transparentnosti – Zásada odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem – Zákaz jakékoli diskriminace na základě věku – Povinnost péče vůči zaměstnancům – Zásada řádné správy – Zásada právní jistoty a zásada zákazu zpětné účinnosti – Pravidlo zakazující reformatio in pejus – Zásada ochrany legitimního očekávání – Zásada ochrany dobré víry – Zásada patere legem quam ipse fecisti“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 236 ES a článku 152 AE, kterou se T. Bleser, úspěšný účastník výběrového řízení zveřejněného před 1. květnem 2004, domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí, kterým je jmenován úředníkem Soudního dvora v rozsahu, v němž byl tímto rozhodnutím zařazen do nižší platové třídy, než byla platová třída uvedená v oznámení o výběrovém řízení, zadruhé zrušení článku 32 služebního řádu úředníků Evropské unie, jakož i článků 2 a 13 přílohy XIII k tomuto řádu, zatřetí přehodnocení svého služebního postupu a začtvrté přiznání náhrady nákladů řízení s příslušenstvím.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Výchozí bod
(Služební řád úředníků, články 25, 26 a čl. 90 odst. 2)
2. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a základu
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
3. Úředníci – Přijímání do služebního poměru – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebních postupů nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd
(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 2 odst. 1)
4. Úředníci – Přijímání do služebního poměru – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebních postupů nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd
(Služební řád úředníků, článek 31; příloha XIII, čl. 2 odst. 1 a čl. 13 odst. 1)
5. Úředníci – Přijímání do služebního poměru – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebních postupů nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd
(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 12 odst. 3 a čl. 13 odst. 1)
6. Úředníci – Zásady – Povinnost péče příslušející správě – Zásada řádné správy – Meze
(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 13 odst. 1)
7. Úředníci – Žaloba – Lhůty – Výchozí bod
(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 3)
8. Úředníci – Přijímání do služebního poměru – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebních postupů nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd
(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 13 odst. 1; nařízení Rady č. 723/2004)
9. Unijní právo – Obecné zásady – Zásada zakazující reformatio in pejus – Dosah
1. Článek 90 odst. 2 první pododstavec služebního řádu stanoví, že stížnost musí být podána do tří měsíců ode „[dne] oznámení rozhodnutí dotyčné osobě, ale v žádném případě později než kdy oznámení obdržela [ale každopádně nejpozději ode dne, kdy se s rozhodnutím seznámila], dotýká-li se opatření jednotlivé osoby“. Dopis, kterým je dotyčné osobě oznámeno, že ji příslušný orgán od určitého dne bude jmenovat úředníkem ve zkušební době, a kterým je dotyčná osoba vyzvána, aby sdělila, zda toto jmenování přijímá, je přitom – přestože je její jmenování již oznámeno – pouhou nabídkou pracovního místa, která nemůže spustit běh lhůty pro podání stížnosti.
Navíc, i když čl. 90 odst. 2 služebního řádu stanoví, že lhůta pro podání stížnosti může začít běžet ode dne, kdy se dotyčná osoba s aktem, jenž se jí nepříznivě dotýká, seznámila, musí být toto ustanovení, které je procesní povahy a které se má vztahovat na velké množství situací, vykládáno ve světle základních pravidel služebního řádu upravujících informování úředníků o základních záležitostech týkajících se jejich pracovního vztahu, zejména pokud jde o formu tohoto informování.
Ze systematiky ustanovení služebního řádu a zejména jeho článků 25 a 26 přitom vyplývá, že rozhodnutí o zařazení do platové třídy, ostatně stejně jako rozhodnutí o jmenování, musí být řádně oznámena dotyčné osobě a že o takovém rozhodnutí správa nemůže dotyčnou osobu pouze informovat dokumentem, který je stejně jako nabídka pracovního místa pouze důsledkem vyvozeným z těchto rozhodnutí, ani se nepostarat o to, aby byl tento druh rozhodnutí skutečně doručen svému adresátovi.
Uložení povinnosti dotyčnému úředníkovi, aby podal stížnost nejpozději do tří měsíců od obdržení nabídky pracovního místa, bez poskytnutí možnosti, aby vyčkal oznámení aktu, jímž je jmenován, by totiž vedlo k tomu, že by byla ustanovení čl. 25 druhého pododstavce a čl. 26 druhého a třetího pododstavce služebního řádu – pokud jde o jmenování a zařazení do platové třídy, která jsou základem služebního postupu dotyčné osoby – zbavena své podstaty, přičemž účelem těchto článků je naopak umožnit úředníkům, aby se skutečně seznámili s rozhodnutími týkajícími se zejména svého služebního postavení a uplatnili svá práva zaručená služebním řádem.
(viz body 30 až 35)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 28. června 2006, Grünheid v. Komise, F‑101/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑55 a II‑A‑1‑199, body 49, 52 a 56
2. Zásada shody mezi předcházející správní stížností a žalobou znamená, že návrhová žádání předložená Soudu pro veřejnou službu musí mít stejný předmět a musí vycházet ze stejného základu jako návrhová žádání uvedená ve stížnosti.
Jelikož se autor ve své stížnosti obrací pouze proti svému zařazení do platové třídy a nezpochybňuje své zařazení do platového stupně, nemůže před uvedeným soudem zpochybňovat své zařazení do platového stupně.
(viz body 42 až 44)
Odkazy:
Tribunál: 16. září 1998, Rasmussen v. Komise, T‑193/96, Recueil FP, s. I‑A‑495 a II‑1495, bod 47; 7. června 2005, Cavallaro v. Komise, T‑375/02, Sb. VS s. I‑A‑151 a II‑673, bod 97
Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Bui Van v. Komise, F‑51/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑289 a II‑A‑1‑1533, bod 24; 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, body 110 a 119
3. Cílem čl. 2 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu je pouze převést během přechodného období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006 platové třídy těch, kteří již ke dni 30. dubna 2004 měli postavení úředníka, do platových tříd podle nové struktury služebního postupu, která plně vstoupila v platnost dne 1. května 2006. Tomuto ustanovení tudíž nemůže být přiznán rozsah překračující zprostředkování návaznosti mezi starým a novým systémem zařazování do platové třídy úředníků, kteří již byli ke dni 1. května 2004 ve služebním poměru.
(viz bod 57)
Odkazy:
Tribunál: 11. července 2007, Centeno Mediavilla a další v. Komise, T‑58/05, Sb. rozh. s. II‑2523, body 112 až 115
4. Článek 31 služebního řádu, jakož i čl. 2 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řády mají stejnou právní sílu, takže ustanovení služebního řádu nemají před ustanoveními přílohy k tomuto řádu přednost.
Naopak, jakožto zvláštní přechodné ustanovení může čl. 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu zavádět určitou odchylku od obecného pravidla stanoveného v článku 31 služebního řádu, která se použije na blíže určenou skupinu úředníků.
Kromě toho se čl. 2 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu týká pouze těch, kteří měli postavení úředníka ke dni 30. dubna 2004, zatímco čl. 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu se použije pouze ve vztahu k úředníkům přijatým po 1. květnu 2006. Tato dvě ustanovení tak mají rozdílnou oblast osobní působnosti.
Z toho vyplývá, že mezi ustanoveními článku 31 služebního řádu a čl. 2 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu, na straně jedné, a čl. 13 odst. 1 téže přílohy, na straně druhé, není žádný rozpor, a tudíž žádná nesoudržnost.
(viz body 65 až 68)
Odkazy:
Soudní dvůr: 22. prosince 2008, Centeno Mediavilla a další v. Komise, C‑443/07 P, Sb. rozh. s. I‑10945, bod 101
5. Zákonodárce tím, že přijal čl. 12 odst. 3 přílohy XIII ke služebnímu řádu, který má za následek rozdíl v zacházení mezi úředníky, úspěšnými účastníky téhož výběrového řízení, přijatými před reformou a po ní, neporušil obecnou zásadu rovného zacházení, jelikož se rozdílné zacházení týká úředníků, kteří netvoří jednu a tutéž kategorii.
Jelikož má čl. 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu srovnatelný věcný rozsah jako čl. 12 odst. 3 téže přílohy, bude se úředník přijatý po 1. květnu 2006 marně dovolávat porušení zásady rovnosti z důvodu, že s ním bylo zacházeno rozdílně než s úspěšnými účastníky téhož výběrového řízení, kterého byl rovněž účastníkem, kteří byli přijati do služebního poměru před vstupem reformy služebního řádu v platnost.
Ostatně, nemá-li dojít k vyloučení jakéhokoliv vývoje právní úpravy, nemůže zásada rovnosti bránit svobodě zákonodárce kdykoliv provést změny ustanovení služebního řádu, o nichž má za to, že jsou v souladu se zájmem služby, i když se ukáže, že jsou tato ustanovení pro úředníky méně příznivá než dřívější ustanovení.
Zákonodárce proto mohl v rámci reformy služebního řádu na jedné straně stanovit, že úspěšní účastníci výběrových řízení, u nichž se před 1. květnem 2004 předpokládalo přijetí do platové třídy A 7 nebo A 6, budou následně přijati do platové třídy AD 6, a na druhé straně snížit při této příležitosti odměny odpovídající těmto platovým třídám.
Zákonodárce tím, že postupoval tímto způsobem, neporušil zásadu rovnosti a konkrétně zákaz jakékoliv diskriminace z důvodu věku, jelikož srovnávací tabulka platových tříd obsažená v čl. 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu ani tabulka základních měsíčních platů zjevně nijak, ať přímo či nepřímo, nezohledňují věk dotčených osob.
Článek 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu nevychází při zařazení úředníků do platových tříd z druhu jimi získané odborné praxe, ale z objektivních požadavků souvisejících s pracovními místy, která mají být obsazena, a s přihlédnutím k nové struktuře platových tříd. Nelze tudíž tvrdit, že čl. 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu diskriminuje úředníky, kteří získali část své odborné praxe v soukromém sektoru.
(viz body 83 až 85, 95, 96, 99 a 100)
Odkazy:
Soudní dvůr: Centeno Mediavilla a další v. Komise, uvedený výše, body 79 a 83
Tribunál: 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr, T‑121/97, Recueil, s. II‑3885, body 98 a 104; 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑297 a II‑A‑2‑1527, bod 105; Centeno Mediavilla a další v. Komise, uvedený výše, body 86, 89 a 113
Soud pro veřejnou službu: 19. června 2007, Davis a další v. Rada, F‑54/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑165 a II‑A‑1‑911, bod 81
6. Zásada řádné správy nemá vyšší právní závaznost než nařízení. Totéž platí pro povinnost péče správy vůči jejím zaměstnancům, která odráží rovnováhu vzájemných práv a povinností, kterou služební řád vytvořil ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné správy, a která se proto musí vždy uplatňovat v mezích dodržování platných právních norem.
Zásada řádné správy a povinnost péče tedy nemohou být základem námitky protiprávnosti směřující proti čl. 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu.
(viz body 119 a 120)
Odkazy:
Tribunál: 27. března 1990, Chomel v. Komise, T‑123/89, Recueil, s. II‑131, bod 32; 22. června 1994, Rijnoudt a Hocken v. Komise, T‑97/92 a T‑111/92, Recueil FP, s. I‑A‑159 a s. II‑511, bod 104; Campoli v. Komise, uvedený výše, bod 149
Soud pro veřejnou službu: 23. ledna 2007, Chassagne v. Komise, F‑43/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑139, bod 111
7. Pokud se adresát rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemůže s tímto rozhodnutím účinně seznámit z důvodu jazyka, v němž je vyhotoveno, může po orgánu s náležitou mírou řádné péče požadovat, aby mu poskytl překlad buď do jazyka, ve kterém byla sepsána stížnost, nebo do jeho mateřského jazyka. V tomto případě vede užití jiného jazyka k tomu, že lhůta pro podání žaloby počíná běžet až ode dne, kdy byl dotyčné osobě doručen překlad.
(viz bod 124)
Odkazy:
Tribunál: 7. února 2001, Bonaiti Brighina v. Komise, T‑118/99, Recueil FP, s. I‑A‑25 a s. II‑97, body 18 a 19
Soud pro veřejnou službu: 3. března 2009, Patsarika v. Cedefop, F‑63/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑39 a II‑A‑1‑159, bod 31
8. Článek 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu vychází z nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků, jakož i pracovní řád ostatních zaměstnanců, které vstoupilo v platnost dne 1. května 2004, tedy po svém vyhlášení dne 27. dubna 2004. Nemůže být tedy považován za retroaktivní. Mimoto v rozsahu, v němž čl. 13 odst. 1 přílohy XIII ke služebnímu řádu definuje nová kritéria zařazování do platových tříd použitelná při přijímání úspěšných účastníků výběrových řízení zveřejněných před 1. květnem 2004, kteří byli zapsáni na seznamy vhodných kandidátů před 1. květnem 2006 a přijati po tomto datu, je toto ustanovení v souladu se zásadou, podle níž se v případě změny obecně použitelných ustanovení, a obzvláště ustanovení služebního řádu, nové pravidlo bezprostředně použije na budoucí účinky právních situací, které mají původ, aniž však plně vznikly, za účinnosti dřívějšího pravidla.
Právo je totiž považováno za nabyté pouze tehdy, pokud skutečnost, která vedla k jeho vzniku, nastala před změnou právní úpravy. Pokud jde o zařazení úspěšného účastníka otevřeného výběrového řízení do platové třídy, je třeba připomenout, že toto zařazení do platové třídy nelze považovat za nabyté právo, dokud nebylo ve vztahu k dotyčné osobě přijato rozhodnutí o jmenování v řádné a náležité formě.
(viz body 126 až 128)
Odkazy:
Soudní dvůr: Centeno Mediavilla a další v. Komise, uvedený výše, body 61 až 64
Tribunál: Centeno Mediavilla a další v. Komise, uvedený výše, body 51 a 53
9. Ani za předpokladu, že by bylo možné se zásady zakazující reformatio in pejus dovolávat v jiném než trestním řízení, by tento zákaz nemohl být v žádném případě namítán vůči zákonodárci, když mění ustanovení služebního řádu, či správě, když rozhoduje o zařazení úřadníků do platových tříd. Tento zákaz je totiž úzce spjat se zásadou dispoziční, v souladu s níž mohou účastníci řízení volně nakládat s předmětem své žaloby; o zařazení do platové třídy se však nerozhoduje v okamžiku využití procesního prostředku.
(viz bod 132)